Budoucnost

18. září 2007 v 17:30 | Maysie |  Budoucnost
Tak a povídka je tu :) Je vidět, že jsem jí psala před lety, tak buďte tolerantní :)

Pozn.: opraveno 2.10.2012

_________________________________________________________________________________________________


Sirius seděl sám v chlapeckých ložnicích. Pohrával si s věcí, která vypadala jako hodinky. Takové ty kapesní, které zůstaly tradicí i po tom, co se vynalezly digitální. Koukl se na hodiny na stěně pokoje. Donutily ho k tomu, aby vstal a šel na hodinu. Cestou potkal dívku s ryšavými vlasy. Lily. Přidal se k ní, jelikož spolu chodili do stejného ročníku. Tudíž sedmého a oba byli ze stejné koleje. Společně měli namířeno na hodinu přeměňování.
"Co to pořád hledáš v kapse?" upřela na něj pohled, jelikož se celou cestu neodbytně hrabal v kapse hábitu. Od jakživa byla zvědavá až moc. Ujišťoval se, že tam ty prapodivné a nevkusné hodinky stále má. I když by nebylo možné, aby jen tak zmizely. Ke všemu ještě z jeho kapsy. Té kapsy. No...prostě 'jeho kapsy'.
"Nic... co by?" tvářil se jako by nic a pokračoval v cestě.
"Jasně," ohlédla se, aby se ujistila, že chodba je prázdná. Nevěděla proč, ale věděla, že tu věc, co má v kapse musí vidět nebo spíš - chce vidět. Když tomu nevěnoval pozornost a konečně vyndal ruku z kapsy, rychle mu z kapsy vytáhla svůj cíl.
"Hodinky?" zeptala se a nechápavě na něj koukla.
"Hele dej to sem! Nejsou to hodinky a vůbec to není na hraní!" vypadal naštvaně a snažil se hodinky dostat zpět. Párkrát se pro ně natáhl, ale zrzka vždy ucukla.
"Nejsem malá! Nerozbiju to!" řekla a se smíchem utíkala pryč od Siriuse. V tu chvíli si uvědomila, že to, co drží v ruce, nejsou jenom hodinky. Ani nějaká mudlovská kravina, ale obraceč času. V hlavě jí blesklo tolik nápadů. Může vidět svoji budoucnost… může se dozvědět spoustu věcí... věcí o kterých se jí ani nezdálo! Upustila svoji školní brašnu i s ostatními věcmi na zem. Naposled se ohlédla na Siriuse, který se jí snažil doběhnout, protože když ji hledal, zahnul do špatné chodby.
"Evansová!" uslyšela Siriusovo naštvané volání předtím než nadšeně cvrnkla do otáčející se spirálky a ta se nezastavitelně roztočila. Bylo vidět, jak čas letí. Zavřela oči plná očekávání. Když je otevřela, byla v jakémsi domě. Neznámém domě.

***

"Sakra proč musí bejt tak paličatá?! Tak teď jsem vážně v háji!" nadával do prázdné chodby. Věděl, že nic nezmůže. To musí ona. Musí se vrátit a až se vrátí nejspíš jí vlastnoručně uškrtí. Lomcoval s ním vztek. Tolik toho může v minulosti, budoucnosti nebo kam se to vlastně dostala změnit, ale přece není tak hloupá. Může vše zničit. Smířeně šel chodbou na hodinu. Nebylo pochyb, že si McGonnagalová všimne Lilyiny nepřítomnosti. Omluvil jí, že jí nebylo dobře. Držel se, aby nezačal nadávat. Přisedl si k Jamesovi a radši se na něj ani nepodíval. "Jak to, že ty o Lily víš a já ne??!" štěkl po Siriosovi překvapeně. Jen mávl rukou, nevěděl, jak mu situaci vysvětlil, aby nezačal vyvádět. Kdyby tak James věděl, co jeho milovaná provedla. Že je riziko… že ji nemusí už nikdy vidět…
***

Objevila se nejspíš někde v předsíni nebo tomu podobnému. Domek byl na první pohled velmi útulný. Bylo na něm vidět, že tu žijí kouzelníci. Z vedlejšího pokoje se ozývaly zvuky. Spíše hlasy dvou osob. A radostné výkřiky malého dítěte. Nesměla dovolit, aby jí někdo viděl. Vůbec neměla ponětí, kam se to dostala. Zastrčila si do kapsy obraceč a zpozad rohu nakoukla do pokoje odkud vycházely hlasy. Srdce jí bušilo. Nevěřila tomu, co viděla. Před sebou viděla dívku se zrzavými vlasy. Viděla sebe. Jen o pár let starší. Mohlo jí tu být tak kolem jednadvaceti let. Naproti ní seděl mladík v tom samém věku. V tu chvíli už se držela, aby se jí nepodlomila kolena. Byl to James. Seděl na zemi před pohovkou naproti Lily. V Lilyině klíně sedělo malé tmavovlasé dítě, které svými malými ručičkami chytalo obláčky vykouzlené Jamesovou hůlkou. Nevypadalo to jako zdvořilostní návštěva. Zaslechla, jak mu řekla jménem. Řekla mu Harry. James po chvíli vyčerpaně pohodil hůlku na prázdný gauč za sebou a políbil Lily na čelo.
"Co odnést Harryho nahoru? A zůstat vedle?" šibalsky se usmál. Lily, ta co se na to dívala zpoza rohu, ten úsměv znala. Starší Lily jeho úsměv opětovala. Políbili se. Pozorující Lily, byla dojatá. Nikdy jí nenapadla budoucnost s Jamesem Potterem. Z polibku je vytrhlo cvaknutí v zámku. Na Lily, konejšící v náručí malého Harryho, zahlédla strach.
"Zlato běž nahoru, podívám se," řekl James a odběhl ke dveřím. Lily z minulosti se mezitím přesunula do kuchyně. Lilyino budoucí já šlo pomalu uložit Harryho.
"Lily uteč to je on! Zdržím ho! Uteč!!!" křikl za ní. Jak by ho mohl zdržet? Hůlku měl pohozenou na pohovce v obýváku, stejně tak nemohl mít Lilyinu hůlku, ta totiž ležela odložená na stolku. Jakmile větu dořekl, objevil se záblesk zeleného světla, který dolehl až k ní. Věděla, co se stalo. Běžela nahoru a chtěla jen jedno. Zachránit syna. Lily se krčila v kuchyni, pozorovala temný přelud, který mířil za jejím budoucím já. Nemohla nic dělat. Hůlku měla ve školní brašně. Bála se. Neodvažovala se ani zvednout. Z hořejšího patra slyšela jen sténavé výkřiky. Bylo pozdě. Viděla znovu to zelené světlo a tu kletbu. Slyšela jí… Ohavná kletba. Slzy se jí spustili proudem, ale pak se stalo něco, co nečekala. Ozvala se ohlušující rána a poslední sten - Voldemorta. Po pár minutách se odvážila vstát, slyšela pláč a tak nemohla jen dál sedět v kuchyni. Šla nahoru. Podívala se na sebe. Na sebe mrtvou. Bylo jí strašně, s překvapení vzala malé batole do náruče a šla dolů. Nechápala, jak to, že ono žije a oni jsou mrtví. Zamířila ven. Zastavila se nad dalším nehybným tělem. Jamesovým tělem. Chvíli nad ním plakala. Neuvědomovala si, jak moc by jí scházel, kdyby zemřel. Z pláče jí vyrušil až zvuk motorky. Pomalu vyšla ven. Po chvíli rozpoznala, že je to Hagrid. Kolena se jí podlomila a klečela s dítětem v náručí na zemi.
"Lily!!!" zakřičel na ní Hagrid, "propána co se tu stalo? Lily seš v pořádku? Kde je James?" kladl na ní moc otázek, ale zatím neodpověděla ani na jednu. Mlčela a potichu plakala. "Lily?" něco mu nehrálo, "proč máš na sobě školní hábit?!" když si jí prohlídl zblízka a pozorně, všiml si, že je to mladší Lily, ta kterou pamatoval ještě v Bradavicích.
Když dovzlykala, vysvětlila mu, že byla svědkem toho, jak její budoucí já zabil společně s Jamesem. Vysvětlila mu, jak ve škole narazila na obraceč času a neodolala. Snažil se jí uchlácholit.
"Lily, tady nemáš bejt. Musíš zpátky. Já vodvezu tady toho špunta k Brumbálovi, postará se o něj. Ty musíš zpátky. Hned!" Ještě s uslzenýma očima souhlasila. Políbila batole na čelo a použila obraceč.

***
Sirius chodil po pokoji sem a tam. Všechny hodiny už odběhly a schylovalo se k večeru. Plánoval si, jak jí nejlíp vyčte to, co provedla. Tedy ovšem, pokud se vůbec vrátí. V pokoji byl sám. Sedl si na postel a vybral si mrtvý bod. Tam následujících 10 minut koukal. Z koukání do blba ho vytrhl až tichý pláč ozývající se z druhé strany ložnice. Prudce se otočil. "LILY!!" vykřikl a běžel k ní. Už chtěl spustit s výčitkami, když si však všiml, že pláče upustil od toho.
"Lily, co se stalo? Proč pláčeš?" otázal se jí a koukal na její uslzené oči, ronící stále čím dál více slz.
"V-viděla jsem..." jakoby poslední slovo nemohla vyslovit. V očích měla strach.
"Co jsi viděla?" s klidem se jí znovu zeptal. Uvědomil si, že kdyby na ní začal křičet, bylo by to ještě horší.
"S-mrt..." řekla koktavě a rázem utichla. Schoulená se držela za nohy a bradu si opírala o kolena.
"Čí smrt?" tahle odpověď mu nestačila. Nevěřil moc tomu, že mu to poví, ale hodlal to zjistit. Ani jeden by tuto budoucnost znát neměl.
"M-oj-í a..a..a..Ja-Jame-se…" vzlykala dál. Poslední slovo jakoby vyslovila se stálou nevěřícností. Nechápal, co mu říkala. Obejmul jí a hodlal se toho dozvědět víc. Pomalu se tázal dál. Nechal jí mluvit. Uklidnila se a už bez vzlyků plynule mluvila.
"Když jsem použila obraceč, objevila jsem se v budoucnosti. V budoucnosti, kde jsem žila s Jamesem. Byli jsme spolu. Jak... překvapující, že? A měli jsme syna... Jmenoval se Harry..." byla už v celku v klidu, sice mluvila s pomlkami, ale bylo to lepší než její bolestivé vzlykání. Seděl naproti ní a poslouchal dále. "Byli jsme šťastná rodinka," nad touhle myšlenkou či budoucností se oba usmáli.
"No vidíš a ty ho nemáš ráda," rýpl si s vtipem a Lil se jen usmála.
"Ale to nebylo vše… Pak přišel On," hlas se jí nepatrně roztřásl "On... Volde-mort. Zabil Jamese... chtěl zabít našeho syna. Nevím proč... nechápala jsem to a ani jsem nemohla nic dělat!" řekla zoufale a složila si hlavu do dlaní.
"Pak zabil mě... nevím, jak se to stalo, ale Harry to přežil. A tak jsem ho vzala a odnesla ven... pak se tam objevil Hagrid... odnesl malého Harryho a přesvědčil mě, abych se vrátila..." dopověděla vše, co se událo a zmlkla. Sirius byl zmatený a zaražený, ale snažil se to nedávat najevo. Jeho nejlepší kamarád a Lily, mrtví?
"No, ale můžeš to změnit. Můžeš změnit budoucnost," řekl po chvíli a podíval se na ní. Otřela si poslední slzy.
"To taky hodlám udělat... chci... já, uvědomila jsem si… když jsem ho tak viděla... jak moc... by mi chyběl," řekla potichu a dál už nepokračovala, protože zavrzaly dveře. Sirius se ohlédl. Právě vešel jeho nejlepší přítel.
"Jamesi!" vykřikla Lil a běžela k němu. Skočila mu okolo krku a objala ho. Stiskla ho pevně. Tak jako nikdy před tím. Vlastně, nikdy předtím ho neobjala. James jen udiveně koukal na Siriuse, který měl prázdný výraz a snažil se udržet balanc, jelikož Lilyinu reakci vážně nečekal. Hledal vysvětlení.
"Co se děje?Evan..Lily?" taky jí objal a čekal, co mu odpoví. I kdyby to byla jen chvilková náklonnost, aspoň teď, poprvé jí mohl obejmout. Je v celku nemožné, aby Lily Evansová jen tak objala jeho - Jamese Pottera? Sirie vycítil, že potřebují být sami. Potichu jako pravý Tichošlápek se vykradl ven a nechal je tam. Podívala se mu do očí.
"Jamesi…" tohle bylo asi poprvé, tedy po druhé když by počítala dnešek. "Já vím, že jsem tě vždycky odháněla... a ... neměla v lásce... ale po tom, co jsem zažila před chvílí jsem si uvědomila, že tě nemůžu ztratit. Kdybys tu nebyl, chyběl by jsi mi. Moc by jsi mi chyběl. Jen jsem si to nedokázala připustit..." moc jí nechápal, teda spíš vůbec jí nechápal.
Co zažila? Chyběl by jí? Nezdá se mu to snad?
"Lily, víš moc tě nechápu," přiznal opatrně, jakoby se bál, že v tu chvíli ho pustí a opět mu zmizí.
"Nemusíš mě chápat, povím ti to... ale... ale ne teď," usmála se a prohlížela si jeho tvář. V duchu děkovala, že vidí jeho úsměv a ne prázdný mrtvý výraz.
"Víš uvědomila jsem si, že chci změnit budoucnost..." řekla tiše a dál na sebe koukali. V Jamesových očích viděla překvapení a roztomilou nechápavost.
"Budoucnost..?" stále jí nechápal.
"Pst..." utišila jeho otázky a políbila ho. Polibek překvapeně, ale velmi rád opětoval.
Tiše tam stáli a dívali se na sebe. Stále chtěl pochopit, co říkala, ale nechtěl ničit tenhle okamžik. Třeba se mu to jen zdá, tak proto to nechtěl zkazit. Sedli si na postel a dál na sebe hleděli. Náhle zahlédl v jejích očích náznak strachu.
"Stalo se něco..?" zeptal se jí trochu nesměle.
"Asi bych neměla… určitě bych neměla, ale chci ti říct to, co se stalo... třeba si budeš myslet, že jsem blázen... ale nejsem..."
"Nemyslel bych si, že si blázen," usmál se a už jen dál naslouchal, co mu hodlá říct. Nadechla se.
"Dostal se mi do ruky obraceč... obraceč času… udělala jsem hloupost, ale díky tomu se mi otevřely oči... otočila jsem pár obrátkami... a dostala jsem se do budoucnosti. Do budoucnosti kde jsme byli spolu..." usmála se a on jí úsměv opětoval, čekal, co bude dál.
"Ano... byli jsme spolu... sama jsem tomu nevěřila, ale to, co jsem viděla dál… no sám uvidíš… Měli jsme dítě, chlapečka," usmála se při vzpomínce na malého špunta a pokračovala, "jmenoval se Harry... vše bylo tak... tak dokonalé. Ale potom se to stalo… přišel On… Voldemort. Zabil nás oba. Jen náš syn přežil. Nevím proč, ale přežil... a tím, že přežil on, Voldemort se rozplynul v nicotu. Zmizel," řekla nechápavě, "když jsem pak vycházela s Harrym v náručí ven, procházela jsem kolem tebe..Tvého mrtvého já..." koukla do země, "nikdy bych si to neuvědomila… brečela jsem, protože tam jsem tě ztratila," na tváři se jí objevily slzy, "a došlo mi, že nechci, aby to takhle skončilo, že tě nechci ztratit. Tam ani tady. Nikde. A nikdy. Bylo mi hrozně," pomalu slzy přešly na vzlykání. Přišoupl se k ní ještě blíž, objal ji kolem ramen a políbil do vlasů.
"Lily... miluju tě a nedovolím, aby se to, co jsi viděla stalo. Nikdy. Jsem tady a vždycky budu," odpověděl a podíval se na ni.
"Slib mi… slib..že..." naléhala na něj.
"Co?" byl by jí v té chvíli slíbil vše.
"Že... nikdy neodložíš hůlku..." řekla a krapet se usmála.
"Slibuju," sice jí nechápal, ale hodlal svůj slib dodržet.
Byla ráda za tahle slova. Stejně jako on. Splnil se mu sen. On a Lily. Budou spolu. Nehodlal udělat nic proto, aby jí ztratil. Už nikdy…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KiVi KiVi | Web | 14. prosince 2007 v 16:34 | Reagovat

mě se teda tvůj blog moc líbí i stejně jako tvoje povídky!

2 Maysie Maysie | 14. prosince 2007 v 21:51 | Reagovat

Díky =) jsou, ale lidi co sem chodí a jen prudí.. =(

3 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 15. prosince 2007 v 14:40 | Reagovat

Je to fakt dobrý... těším se na pokráčko.... :)

4 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | 16. prosince 2007 v 11:11 | Reagovat

Zajímavé, jsem zvědavá jak to bude pokračovat..:) Jen malá rada, za čárkou udělej mezeru, je to pak čitelnější a gramaticky správně...Jinak moc pěkné May...

5 Maysie Maysie | 16. prosince 2007 v 21:59 | Reagovat

Holky.. Tohle je jen jednorázovka.. Nemám v plánu v tom pokračovat.. A to o mezerách vím =) Tohle jsou starší povídky a tam jsem ještě mezery nepsala.. časem vše opravím =)

6 Vanna Vaughan Vanna Vaughan | 20. ledna 2008 v 10:51 | Reagovat

Škoda, že je to jednorázovka. Dalo by se v tom pokračovat moc pěkně.

7 Maysie Maysie | 20. ledna 2008 v 15:34 | Reagovat

Asi jo.. :o)

Děkuju =)

8 Enervate Enervate | Web | 29. ledna 2008 v 17:26 | Reagovat

Pecka! Zajímavej pohled i námět, píšeš superně. :o)

9 Maysie Maysie | 13. února 2008 v 20:45 | Reagovat

Kuju:)

10 Kačenka Kačenka | E-mail | 8. března 2008 v 16:29 | Reagovat

strašně hezký..

11 Eliota Eliota | Web | 21. března 2008 v 8:32 | Reagovat

Moc pěkné :)

12 luckily luckily | Web | 24. března 2008 v 18:37 | Reagovat

fíííha, mooooc hezkééé....:)))

13 Gigi Gigi | Web | 4. dubna 2008 v 22:56 | Reagovat

aaaaaaaach:-) to je tak krááááásné...z téhle jednorázovky jsem teda pěkně na měkko...fakt,Maysie, úžasná....jo a btw nechceš spřátelit???

14 Dromedka Dromedka | Web | 13. dubna 2008 v 12:45 | Reagovat

Mooooc hezké... hezky píšeš... doufám, že si opravdu dali pozor a byli spolu šťastní... :)

15 Laia Laia | 22. července 2011 v 8:08 | Reagovat

To bylo nádherné! Dokonce jsem z toho měla skleněné oči (nedaleko k pláči). Opravdu krásná povídka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly