Nešťastná náhoda?

9. září 2007 v 15:47 | Maysie |  Nešťastná náhoda..?
Takový malý pokus, mno..xD

Pozn.: opraveno 18.9.2012

_______________________________________________________________________________


Bylo krátce po obědě, když Lily odcházela všimla si, že v učebně lektvarů zapomněla knihu a tak se pro ní vydala. Za rohem učebny neposedně postával James se Siriusem . Ti dva měli zalubem "trochu" potrápit Snapea, tím, že mu sebrali jeho pojednání z lektvarů a schovali mu ho do učebny. Pak mu poslali vzkaz, že si pro něj má dojít. Samo sebou, že anonymně. Což také v mžiku udělal. Lily byla bohužel rychlejší. Po chvilce bylo slyšet kroky. Schovali se za staré brnění, aby nebyli vidět, ale zároveň, aby měli dobrý výhled na to, jak se bude Snape tvářit až otevře dveře. V tu chvíli Jamesovi něco přestalo hrát. Byly to lehké dívčí kroky a ne ty kroky, pod kterými se otřásal celý hrad. Zbystřil a začal se obávat nejhoršího. Jediné co v tu chvíli zahlédl, byla hříva rudých vlasů. Právě těch krásných rudých vlasů jaké má jen ona.
"Stůj Evansová!" vykřikl za ní, avšak když poznala jeho hlas, ignorovala ho. Sáhla na kliku a šla dál. James běžel společně se Siriem za ní, ale když viděl, že je pozdě radši se zastavil a hledal dostatečnou omluvu. Jakmile totiž otevřela dveře tak se jí na hlavu vylil jakýsi páchnoucí hnus. Setřela si ho z obličeje a nevěřícně koukala na ty dva. "Tak to si už vážně přehnal Pottere!!!" rozkřičela se na celé kolo.
"Evansová… já…. promiň moc se omlouvám nebylo to na tebe! Fakt je mi to moc líto!" Lily si nechala svůj rozhořčený výraz a jen odsekla.
"Idiote!" možná se to Jamesovi jen zdálo, ale měl pocit, že v jejích smaragdově zelených očích zaleskl náznak slz. Odběhla, chtěl za ní jít, jenže Sirius ho zastavil, protože by to nebylo to nejlepší, co by teď měl udělat. Pro dnešek to tedy radši zabalili.
Šli do společenské místnosti. Ten den už ji neviděl. Lily se ze sebe snažila smít ten páchnoucí hnus, ale moc se jí to nedařilo. Hlavou se jí honilo spoustu myšlenek. Jednu chvíli mu nadávala do idiotů, ale po chvíli se jí zmocnila slabá chvilka. Její myšlenky jí našeptávaly to, co si ve skrytu duše myslí. Myslí si, že je v celku pěknej, když chce tak i milej… Našla by spousty takových dobrých vlastností. Mnoho. Najednou si, ale uvědomila, co to dělá a okřikla se. Bože Lil co to sakra děláš? To nejsi ty! Co se to s tebou saka děje? Najednou tu o něm básníš jako by to byla dokonalost sama! Vždyť je to absolutní idiot! Nadávala si. Po dlouhé chvíli se jí to konečně podařilo smýt. Zbytek dne se Jamesovi vyhýbala. Dařilo se jí to v celku dobře. Problém byl ovšem na hodinách. Například na hodině formulí se jí snažil poslat psaníčko s omluvou, jenže ještě než k ní stačilo doletět tak na něj mávla hůlkou a to tiše explodovalo. Nevěnovala mu ani trošku pozornosti. Bylo jí ho trošku líto, když zachytla jeho smutný pohled, ale vzápětí ho znovu nenáviděla. V neděli se uskutečnila návštěva Prasinek. Neměla vůbec náladu tam jít, aby potkávala Pottera. A navíc měla úkol z formulí na druhou pondělní hodinu. Mezi tím co většina studentů odešla do Prasinek se Lily vydala do knihovny odkud si přinesla asi deset svazků tlustých knih.
Když vcházela do společenské místnosti, všimla si, že tam nezůstala sama. V nejbližším křesle u krbu byl odložený brk a kus pergamenu. Zvědavost jí nedala a vzala pergamen do ruky a přečetla si jej. V pergamenu stálo: Lily,to co se stalo mě fakt moc mrzí a je mi líto žes to odnesla zrovna ty. Moc se ti oml
Lil si všimla, že to není dopsané. Nejspíš kvůli inkoustu, jenž došel a na stole ležela jen prázdná lahvička. Tak pohlédla k chlapeckým ložnicím, kde spatřila Jamesův stín, jak jde pomalým tempem dolů ze schodů. Dívala se na něj a čekala až si jí všimne. Dlouho čekat nemusela. Všiml si jí a koukal trochu překvapeně. "Evansová?" koukl na ní trochu tázavě, "co tu děláš?"
"Co asi? Stejně jako ty chodím do Nebelvíru, tak nevím, co tě na tom tak překvapuje," odsekla aniž by chtěla.
"Třeba to, že nejsi v Prasinkách a trčíš tady?" zeptal se logicky.
"A co tě to zajímá?! Ty tu jsi taky!" ztratila mírně nervy.
"Klid Evansová jo? Jen jsem se zeptal. Já tu sem protože na Prasinky zrovna nemám náladu, tak jsem jednoduše zůstal tady," podíval se na ní a všimnul si, že si už stačila přečíst jeho neohrabaný a nedopsaný dopis.
"Já musím… dělat pojednání z formulí," ani nevěděla proč mu tu vlastně říká a právě v tu chvíli zachytla jeho pohled směřující na kus pergamenu.
"Promiň… neměla jsem to číst,"
"No to je fuk," vzal si pergamen a měl se k odchodu.
"Počkej..!" vypadlo z ní. Ani nevěděla, proč to řekla, věděla jen, že nechce, aby odešel, aby jí tu nechal stát samotnou… Proboha Lil prober se!!! Co je to k sakru pořád s tebou?! špitalo její svědomí v hlavě. Díval se na ni s nadějí, že by mu třeba odpustila. Chvíli na sebe koukali, jenže pak z Lil vypadla jen jedna jediná tupá věta.
"Ehm, nevíš kdy se v-rátí z Prasinek?" nemohla mu přece říct, že nechce, aby odešel. Sakra tak tohle si pěkně zvorala Lil! našeptával jí ten tichý provinilý hlásek.
"Ne," řekl zklesle a odešel směrem k ložnicím. Nezbylo jí nic než se dát do pojednání z formulí.
Asi po hodině se jí pojednání podařilo dopsat. Věděla, že je stále nahoře v ložnici tak se vydala do sovince. Od tamtud poslala sovu Jamesovi přímo do okna. Napsala mu tam pár slov o tom, že to s tím kotlíkem plným hnusem mu odpouští. Když mu na okno přistála sova a přečetl si psaní, rozzářil a vydal se za Lil.
Nebyla ve společenské místnosti ani v sovinci a tak to vzal tou nejkratší cestou, kterou znal do velké síně.
"Ahoj Evansová," mávl na ní a přisedl si.
"Nazdar Pottere," asi si to nalhávala, ale čekala, že by mohl být milejší a ne se pořád chovat jak ten sebevědomý frajer.
"Co se tak mračíš? Myslel jsem, že si mi to už odpustila..?"
"Jo to sice jo, ale to neznamená, že se k tobě mám chovat mile," prohlásila. To ho trochu zklamalo, ale neztrácel naději. Pořád něco mlel i když to vypadalo, že ho Lily absolutně nevnímá, vnímala ho až moc dobře. Po pár minutách se opravdu rozesmála. Zakryla to sice kýcháním, ale nebyla si jistá, jestli jí to uvěřil a tak se dala na plán nouze. Zvedla se k odchodu.
"Mě opouštíš Evansová?"
"Všiml sis?" pohodila vlasy a odkráčela. Díval se za ní a jen se pousmál.
Večer seděla ve společenské místnosti u krbu. Malé plamínky ohně se jí odrážely v očích. Bylo už pozdě a troufala si tvrdit, že je tam sama. Plamínky ohně hrály všemi barvami a Lily to pomalu uspávalo. Podlehla silnému chtíči spaní a usnula přímo před krbem. O pár chvil později vešel portrétem Buclaté dámy Sirie, který se právě vracel z noční procházky s Amandou Kotteborkovou z Havraspáru. Když si jí všiml potichu se prokradl kolem a namířil si to rovnou za Jamesem. Vzbudil ho, sice nebyl moc šťastný ohledně toho, že ho budí, ale jakmile mu to vysvětlil na nic už nečekal. Tichošlápek zůstal nahoře, aby je nerušil. Byl na ní krásný pohled. Vypadala jako anděl a nejen to. Ještě víc. Vypadala překrásně. Sklonil se k ní a vzal jí do náruče. Podlaha byla v celku studená, takže se divil, jak na ní mohla vůbec usnout. Zamžourala očima, ale nechala je zavřené.
"Co se děje?" zeptala se rozespale.
"Nic jen spi dál... Lily..." nesl jí nahoru do ložnic. Nesl si jí k sobě. Jelikož s dívčími ložnicemi by nejspíš neuspěl. Podvědomě ho objala kolem krku a nechala se unášet. Nahoře už všichni tři jeho spolubydlící spali. Položil jí k sobě na postel a sledoval její andělskou tvář. Seděl vedle ní v křesle, kde taky později usnul.
Ráno se Lily probudila kdesi, kde ještě nikdy nebyla. Rozhlédla se kolem. Bylo tam už prázdno. Byla v chlapeckých ložnicích. Hodiny ne stěně ukazovali za pár minut 8 hodin. Po chvíli si všimla nočního stolku na, kterém byl položený vzkaz a něco co z dálky vypadalo jako snídaně. Ve vzkazu stáli sice jen dvě slova "Dobré ráno" ale tahle dvě slova mluvila za vše. Usmála se a pomalu se jí vybavoval včerejší večer. Unášení v něčí náruči a její marnivost nechat to tak. Omlouvalo jí snad je to, že byla příliš unavená. Snědla snídani, uklidila a proklouzla z chlapeckých ložnic do dívčích. Oblékla se a pospíchala na hodinu přeměňování.
V učebně už byli všichni. Až na Lily. Toho si pochopitelně jako první všiml James. Začal mít strach, že ještě spí. Měl jsem jí vzbudit mumlal si potichu. Nikdy nepřišla pozdě a teď kvůli mně nejspíš přijde. Sakra… každou chvíli nakukoval ke dveřím. Nic, pořád nešla. Zvonilo za chvíli. Zvoní.
"Sakra," chtěl se zvednou a jít jí na proti. Ale přesně v tu chvíli, kdy dozvonilo a James se zvedal, proplula elegantně dveřmi. Oba si oddechli. Lil se bleskově rozhlédla po třídě. Bylo volno jen vedle Jamese a Lindy. Linda je ze stejného ročníku jako Lily akorát chodí do Havraspáru. Ani chvilku neváhala a namířila si to k Jamesovi. James koukal trošku překvapeně, ale rychle to změnil na úsměv.
"Ahoj," pozdravila ho a něžně líbla na tvář. Trošičku se začervenala a radši věnovala pozornost McGonagalové. James zrudl jako ředkvička, která má ten nejčervenější odstín rudé barvy, který snad ani existuje. Nešlo si toho nevšimnout. Když se ho McGonagalka zeptala, zda je v pořádku, musel se vymluvit na to, že zřejmě snědl tu novou čokoládu, která pak majitele donutí změnit barvu. V průběhu hodiny se Jamesovi rozrušením podařilo proměnit obyčejnou fialku v růži místo toho, aby z jedné květiny vykouzlil dvě. Růži pak pochopitelně dal Lil. Možná i záměrně. Po hodině šli oba na oběd, s tím rozdílem, že Lily si přisedla k Natali, své spolubydlící a James k Remusovi a spolu. Jako první odcházela z velké síně Lily. Jamile si toho James všiml, vyrazil za ní. Šla po chodbě do společenské místnosti a cestou narazila na skoro-bezhlavého Nicka. Chvíli si spolu povídali, ale po chvíli se jejich cesty znovu rozdělily. Nick měl namířeno do velkého síně a Lil dál do společenky. Když zašla za roh, tak jí nečekaně něco zatáhlo stranou.
"Co???" když si uvědomila, kdo jí to zatáhl stranou chtěla se odtrhnout, ale ten dotyčný ji pevně držel.
"Pust mě!" cukala se.
"Proč? Předtím nám to přece spolu tak skvěle šlo..." byl to Lilyin bývalý. Rozešla se s ním už dávno s tak trochu ve zlém. Byl jí posedlý.
"Předtím je minulej čas nevšímáš se?! Pust mě sakra!" vztekala se.
"Ne!" chytl jí za boky a přitáhl k sobě. Stále se jen cukala, snažila se mu vyklouznout. Nepovedlo se jí to a on jí políbil. Přesně v tom okamžiku, když šel kolem James. Nevěřil tomu. Vkládal do toho dost nadějí. A teď? Líbá se tam s jiným! Ne, to už na Jamese bylo moc. Sebral se a rychle odešel.
Konečně se Lily podařilo vytrhnout se z jeho objetí a uštědřila mu pořádnou facku. "Tohle už si nikdy nedělej! Nikdy!" vytáhla proti němu hůlku, "pochop to! Mám někoho jiného! A tebe nemám ráda, narozdíl od něj! Tak už mi dej sakra pokoj!" chvíli na něj mířila, pak však hůlku sklonila a rychle odešla. Vběhla do společenky krapet rozrušená. Cestou se snažila uklidnit. Ve společence našla Jamese, který seděl na pohovce a koukal do prázdna.
"Ahoj," natáhla se k němu a chtěla ho políbit. On se však odtáhl a beze slova odešel pryč. Nechápala ho. Když chtěla jít za ním tak potkala Remuse, který jí to všechno vysvětlil.
"Sakra... já Reme já nemůžu za to, vážně, on... Byl to můj ex-přitel, bránila jsem se… Když jsem se mu konečně vysmekla, tak jsem ho jasně seznámila s realitou. Já... musím s Jamesem mluvit, tohle jsem nechtěla. Vážně… teď, když..." tu větu už nedopověděla a vyběhla nahoru za Jamesem. Tohle nechtěla… Vešla do pokoje.
"Jdi pryč Remusi." Ozvalo se od okna. James si myslel, že nejspíš přišel Remus. Lily šla k němu a položila mu ruku na rameno. V tu chvíli se otočil a podíval se na ní.
"Co ty tu chceš?!" choval se nepřístupně, tvrdě a naštvaně.
"Jamesi, prosím, nech mě to vysvětlit!" snažila se mu to vysvětlit, ale s jeho přístupem to nebylo nejjednodušší.
"Tady není co vysvětlovat! To, co jsem viděl mi stačilo! Vypadni!"
"Jamesi, prosím! Dej mi pár minut!"
"Na tohle nemám náladu Lily! Viděl jsem to a to mi stačilo! Jak blbec sem si myslel, že u tebe mám konečně šanci! Aspoň malou! O tohle jsem se snažil od prvního ročníku! Od první chvíle co jsem tě viděl! A teď, když jsem tě konečně mohl mít, tak tě vidím s ním! K tomu není vysvětlení!" když slyšela, že jí řekl Lily, měla ještě naději.
"Prosím tě, já za to nemůžu!"
"Nech toho už!"
"Byl to můj ex-přítel a nemohl si připustit to, že o něj už nemám zájem!" James sklopil zrak, mrzelo ho, jak na ní vyjel, řekla bejvalej a tak to třeba bylo jinak... Ale to, co viděl...
"Že mám zájem o někoho jiného…" lehce ho chytla za bradu a pozvedla tak, aby mu koukala do očí, "o tebe," jejich pohledy se střetly. "Nechtěla jsem to, ale políbil mě. Hned jsem se mu vysmekla, ale tomu už jsem nezabránila. Je mi to líto. Vážně,"
"Fakt?" potřeboval se snad ujistit, že ty slova vážně slyší.
"Jamesi," koukla mu do očí. "Miluju tě..." po tom co zazněla tahle slova jako by bylo vše odpuštěno, jako by se nic nestalo. "Promiň, trvalo dlouho, než sem si to uvědomila… ale, vždycky jsi mě tak štval," řekla a zašklebila se. Přitáhl si Lily k sobě.
"Taky tě miluju a vždycky budu, komplikoval jsem si to sám, " usmál se a na nic už nečekal. Políbil jí a Lily jeho polibky opětovala. Nedá se říct, jak dlouho tam zůstali, snad by se to dalo určit jen tím, že ve společenské místnosti zbyly už jen tři, u ohně rýsující se postavy, postavy pobertů…
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nika Nika | Web | 11. prosince 2007 v 23:54 | Reagovat

Veľmi pekné :))

2 Maysie Maysie | 14. prosince 2007 v 21:44 | Reagovat

Kuju =)

3 Anduel Anduel | Web | 24. ledna 2008 v 0:44 | Reagovat

to bolo super maysie!!! já ten pár miluju a moooooooooc se ti to pobedlo:-)))

4 Maysie Maysie | 13. února 2008 v 20:42 | Reagovat

Děkujuuu :o)

5 Kačenka Kačenka | E-mail | 8. března 2008 v 15:55 | Reagovat

tý jo fakt moc pěkný:) nádherný a suprácký:)

6 Maysie Maysie | 8. března 2008 v 20:10 | Reagovat

Kuju

7 Venea Venea | Web | 15. dubna 2008 v 15:00 | Reagovat

vážně moooooc krásný

8 Karol Karol | Web | 1. srpna 2008 v 11:05 | Reagovat

naadherne...opravdu prekrasne pises

9 Beltrix Beltrix | Web | 9. července 2011 v 15:45 | Reagovat

Skvělý ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly