3. října 2007 v 20:11 | Maysie
|
Um... Tak začínáme...xD
__________________________________________________________________________________________________
"Už by ses měl ustálit Tichošlápku, myslím, že pověst co máš na škole už je dostačující,"
"Hele, nestarej se Jamie jo? Ty taky nevypadáš zrovna stále, když pořád pobíháš jen za Evansovou!"
"Aspoň nepobíhám za půlkou školy. Teda ta půlka za mnou… I když," v tu chvíli se zasekl a zamyslel. Byl na tom přece stejně jako Sirius, byl dívkami oblíbený, stejně jako on. A to jen díky tomu, že je nebelvírský a hlavně úspěšný chytač. Zato Sirius, jemu k tomu stačila jen ta jeho tvářička a už bylo vykonáno. Stačilo hodit úsměv po jakýkoli holce a měl jí. Teda až na pár výjimek. Tudíž Lily Evansová a její spolubydlící Charlie Williamsová. Lily se nesnažil okouzlit z toho důvodu, že až moc dobře věděl, že se líbí Jamesovi. Ten by nebyl nejspíš moc rád, kdyby mu dívku přebíral. Sice by mu ji teoreticky nepřebíral, jelikož s Lily nechodil, ale zkrátka nehodlal mu lézt do zelí.
Stejnak, nebyla jeho typ. Ne, že by nebyla hezká nebo tak, hezká byla až moc a to musel uznat, jen prostě nebyla jeho šálek čaje. Ale Jamesovi jí schvaloval, vkus měl, to se muselo uznat. Sice nebyl moc optimista v tom, že by se Jamesovi někdy podařilo jí sbalit, ale jak se říká, naděje umírá poslední... A Charlie? Párkrát se jí snažil někam pozvat, ale značně ho odmítala. Byl to podobný případ jako Lily a James. Byl si jist, že až moc dobře zná jeho pověst sukničkáře, párkrát mu už i vmetla do tváře, že není jen ledajaká holka na pobavení. To si pamatoval ještě teď, jelikož to tehdy dostatečně srazilo jeho sebevědomí. Každá holka přece byla ráda, když se na ní podíval, nebo měla tu čest s ním někam jít. Nevážila si toho snad? Kdo ví...
Poplácal svého kamaráda po zádech "Kdybys chtěl, máš každou na kterou si jen ukážeš. Si blázen, když i poslední ročník běháš za Evansovou... taková ztráta času," zhodnotil situaci negativně.
"Nech si to laskavě," zatvářil se James dotčeně.
"Stačí se jen porozhlídnout. Co třeba támhleta, taky zrzka, hele," ukázal na dívku procházejíc kolem nich, po očku se na ně otočila a usmála. Sirie jé úsměv oplatil, zato James stál jak tvrdé dřevo s naštvaným pohledem.
"Si jí nabal ty, když se ti tak líbí. A navíc, není zrovna nejhezčí," zhodnotil dívku kriticky.
"Já taky netvrdil, že je to Evansová," opáčil na vysvětlení Sirius.
"Tak to máš jediný štěstí," naznačil výhružné gesto a pak se rozesmál.
"No jak myslíš, ale já přece jen jdu zkusit támhletu bloncku, jdeš taky?" Jamesův pohled zamířil kamsi kousek od nich. Kousek od jezera, kde se právě procházela Lily s Charlie. Když Jamesova odpověď pořád někde vázla, tak se Sirius zadíval jeho směrem.
"No fajn, chápu, tak že je pozdravuju," odbyl svého kamaráda naštvaně a s mávnutím ruky zmizel za neznámou blondýnkou.
"Jo jasně," odpověděl si pro sebe James. Na nic nečekal a namířil si to za procházející se dvojící.
"No ne… krásný den na procházku, že?" ohlasil svou přítomnost a nasadil svůj úsměv frajera, který většinou platil. Ovšem jak už si za ty roky stačil povšimnout, Lily byla výjimkou. Jako vždy se Lily zatvářila nepříjemně, když ho uviděla, až ho vyvádělo z míry, ale nedovolil si dát nic znát.
"Ale Pottere… To, abys se šel projít s nějakou to svou fanynkou ne?" promluvila Lily s dávkou sarkasmu.
"Ahoj Jamesi," ozvala se Charlie stojící vedle Lily, na rozdíl od zrzky s příjemným úsměvem. Oplatil jí pozdrav úsměvem a vrátil se do rozhovoru s Lily.
"Copak Evansová? Žárlíme?" odpověděl se zájmem.
"Tos teda uhod, Pottere. Jen bych nerada působila dojmem, že jim lezem do zelí!" měla na mysli sebe a Charlie, pochopil to, ale hodlal toho využít a trošku to převrátit.
"Ale ty už jim lezeš do zelí Evansová!" odvětil v klidu a pomalu odešel, nechtěl riskovat to, že by po něm snad Lily začala metat kletby. Ještě se za nimi ohlédl a nemohl si odpustit zářící úsměv na rozdrážděnou Lily a pobavenou Charlie, která na Jamese mrkla, ale před svojí kamarádkou dělala jako by nic. V zápětí nahodila pohoršený výraz ala 'Jak si to ten Potter mohl jen dovolit?'
Charlie měl vždycky rád. Byla pro něj něco jako kamarádka. Musel uznat, že moc kamarádek neměl, ne že by nechtěl, ale dřív či později mu daly jasně najevo, že nestojí jen o přátelství. A to byl bod úrazu, vždycky jim jasně dal najevo, že Lily je ta jediná, i když ho odmítala. Charlie to brala jinak, poprvé jí viděl hned prvním rokem, když jeli do Bradavic. Byla hned jednou z prvních na které to Sirie zkoušel, ale taky první která ho poslala do háje. Byla mu sympatická a tak s ní občas povídal, až to dospělo v přátelství.
Dalo se říct, že byla jeho věrný komplic ohledně Lily. Dělala všechno proto, aby Lily přesvědčila, že 'Ten Potter' přece jen není tak špatnej. Byl jí za to vděčný, i když to žádné posuny vpřed nemělo. Občas využil toho, že mu prozradila, kde právě Lily je a on šel za ní. Vždycky měl talent jí naštvat. Sice jí to tak podle něj dost slušelo, ale tím se vztah mezi nimi jen postupně zhoršoval. Jednou ho Charlie povzbudila tím, že ho dokonce i Lily nepřímo pochválila ohledně famfrpálu, prý i když je tak nafoukaný, arogantní a všechno to kolem je prý skvělý chytač. Když se z ní Charlie snažila vytáhnout víc, radši změnila téma. I to mu, ale stačilo. Když nic tak aspoň něco.
Charlie byla pravý opak své kamarádky. Měla vlasy černé jako uhel, štíhlou vysokou postavu, což měla i Lily, a k tomu modrozelené oči. Zatímco Lily byla ten typ knihomola, Charlie se učila jen minimálně a to jen protože nad ní Lil držela ochranou ruku a trochu jí k tomu i nutila. Vcelku jí za to byla i vděčná, jen díky ní si udržovala skvělé známky. Stejně tak na tom byla i se školním řádem. Tolerovala ho, ale když ho náhodou porušovala, nedělala si s tím starosti. Zatímco Lily...
Namířil si to k Siriusovi, který zřejmě podle rotace hlavy právě dostal facku. Došel k němu a mlčky se společně s ním koukal za odcházející blondýnkou.
"Nejspíš to nebyla ta pravá?" rýpl si a zastrčil ruce do kapes. Sirius přidržující si ruku na tváři se na něj otočil a pobaveně odpověděl.
"Nejspíš, ale takovouhle facku už sem dlouho nedostal," zatvářil se trošku dotčeně.
"Tak sis aspoň připomněl, jak to vypadá," zasmál se druhý chlapec.
"Eh, no ale ty vypadáš nějak spokojeně?"stále si mnul rukou tvář, na které se mu rýsoval otisk ruky. James jen s úsměvem pokýval. "Vše mi hraje do karet,"
"Jak to myslíš? Hraje do karet?" nechápavě se zeptal. Čekal vysvětlení, ale místo toho se dočkal jen spikleneckého a tajuplného úsměvu.
"Nepůjdeme už na oběd? Mám hlad," bylo mu jasné, že mu nic vysvětlovat nehodlá a tak jen stroze přikývl a vydali se k hradu.
Moc pěkný zlato.. =*