4. Kapitola - Ošetřovna

15. října 2007 v 20:33 | Maysie |  Můra a Motýl*
Hm...5 kapitola, jak jí pojmenovat?..Nemám nápady..xD

_________________________________________________________________________________________________


Cestou do hradu ani jeden z nich nepromluvil, i když Charlie měla nutkání si prosadit své skákání na jedné noze. Prošli hlavní bránou a Sirius zamířil ke schodům do pátého patra. Asi po třech patrech konečně prolomil ticho. "U Merlina, proč je ošetřovna tak vysoko?"
"Jestli jsem těžká stačí říct, tam už to zvládnu dojít," nesnášela tyhle situace. Nevážila moc, ale situace jí byla nepříjemná.
"Možná trochu," rýpl si a pokračoval dál ve zdolávání schodů. "Říkám jen, že ošetřovna v pátém patře je blbost," dodal rychle, protože zachytil Charliin uražený pohled.
"Hm," když se pohyblivé schodiště nepředvídatelně pohnulo, pevněji se rukama chytla kolem jeho krku. Počkal, až se schodiště vrátí na správný směr a znovu se dal chůze. Pustila se ho a přidržovala se jen zlehka. Za svou reakci se zastyděla. Nikdy by se netiskla k někomu jako je on, ba i v nouzi je to proti její vůli.
Když došli k ošetřovně, tak Charlie otevřela dveře a Sirie vklouzl dovnitř. "Madam Pomfreyová?" zavolal do poloprázdné místnosti. Nemuseli dlouho čekat a zpoza rohu se vyřítila drobná postava ženy v županu.
"Co se děje? Je noc! Božínku!" zalomila rukama a snažila se pochopit situaci.
"Ano, madam, ale mám vyhozený kotník," ujala se slova Charlie.
"Oh a jak? Pane Blacku, položte jí třeba tamhle," poukázala na volnou postel a Sirie ji položil. Charlie se ho pomalu pustila a opatrně položila nohu na postel.
"Tak ukažte, podíváme se na to," madame Pomfreyová přicupitala k Charlie a opatrně jí sundala botu a podkolenku. Prsty opatrně ohmatávala kotník a jeho okolí, tudíž jako před tím Sirius. "Vskutku to máte vykloubené," Sirius se spokojeně usmál, jak se správně trefil.
"Takže stačí jen mávnout hůlkou ne?" zeptala se s nepatrnou úzkostí v hlase. Doufala, že pouhopouhé mávnutí bude stačit. Nesnášela bolest, vždycky byla raději více opatrná, než aby musela pít, pro ní, mučící lektvary, jako například kostirost.
"Není třeba, ten kotník vám jen nahodím zpět,"
"A to znamená?"
"Jednoduše s ním rukama pohnu a vrátím zpět, kam patří," pousmála se ošetřovatelka.
"Ehm, bolí to?" zeptala se se strachem v hlase.
"Jen nepatrně. Skoro to neucítíte," snažila se dívku podpořit, ale marně.
"Nepatrně?" ozval se Sirie "Bolí to jak čert!" řekl a zatvářil se znalecky.
"A to mě mělo jako uklidnit?!" koukla na něj vyčítavě.
"Ehm, no…" mumlal, nechtěl ji strašit, ale reakce byla rychlejší než přemýšlení.
"To dík teda," zamumlala vyčítavě a otočila se pohledem od něj na madam Pomfreyovou.
"Dobře tedy. Trochu to bolí. Navrhuji vám něčeho se chytnout," hned jak to dořekla Sirie pohotově natáhl ruku. Charlie se na něj podívala pohledem 'to nemyslíš vážně, že ne?!', ale ani to ho neodradilo a ruku nechal k dispozici.
"Kdyby sis to rozmyslela. Jsem k dispozici," zašklebil se.
"Toho bych se nebála," utrousila ironicky. Ruku stejně nechal položenou vedle její na posteli. Madam Pomfreyová si něco zamumlala pro sebe s kývla na Charlie.
"Tak fajn," špitla smířivě a stiskla prostěradlo. Madam Pomfreyová prudce cukla s jejím chodidlem a navrátila kotník do jeho původní podoby. Nohou jí projela pronikavá bolest a Charlie vyjekla. Rukou našla tu Siriovu a pevně jí stiskla. Byl spokojený, potlačil výkřik, musel uznat, že měla sílu.
"Tak hotovo, slečno. Můžete jít, jen na tu nohu opatrně," usmála se spokojeně Pomfleyová a pokynula jim k odchodu.
"Jistě," odsekla ještě naštvaně a opatrně slezla z postele z druhé strany, než byl Sirie. Teprve teď si s plným vědomím všimla, že jí vůbec ještě drží a okamžitě se pustila. Sirius bleskově oběhl postel a nabídl jí rámě. Charlie si odkašlala. "To gentlemanství si už odpust," výhružně se na něj podívala a jeho ruku odstrčila. "Nashledanou," rozloučila se ještě s Madam Pomfreyovou. Ta jen spěšně zamávala rukama a vrhla se na obchůzku ležících studentů. Charlie se se Siriem po boku vydala pomalým tempem ke dveřím. Našlapovala opatrně, protože i když kotník měla zpátky nahozený, stále bolel. Cestou po schodech nahoru k nebelvírské společenské místnosti jí celou dobu dělal návrhy o tom, jak jí pomůže, ale vytrvale ho odmítala. K její radosti už konečně došli k portrétu buclaté dámy a tak ho dále nemusela poslouchat. Řekla heslo a vklouzla dovnitř. Ve spolčence už bylo prázdno, jediné co narušovalo ticho bylo tiché praskání dřeva v hořícím ohni. Sedla si na gauč a pozorovala Siria, kam si sedne nebo jestli se nevypaří spát. Nevypařil, sedl si vedle ní. Tak blízko, že když si sedal, patrně se posunula dál ke kraji.
"Tak to bychom měli," ozval se, když si dal ruce za hlavu a opřel se. Pohledem zmapovala jeho postavu. Nikdy se nedívala a ještě ke všemu tak z blízka. Látka kolem rukou se napnula, když při protahování zatnul svaly. Než si jejího pohledu všiml, rychle jej odtrhla a přesunula do ohně.
"Myslíš ten trest? Co vlastně Tinksovi řekneme?"
"Pravdu. Nebo jestli ještě teď chceš jít pro ten Moudřovec nebo co to bylo…"
"Nechci. Nic takového jsem neřekla."
"Jen jsem se zeptal, pro jistotu," poslední dvě slova řekl tišeji a přišoupl se blíž k Charlie, až ucítila jeho dech na svém krku.
"Hm, takže… dobrou," zvedala se rychle k odchodu, když v tom jí zachytil za ruku.
"Dobrou," nakláněl se, aby jí políbil, ale Charlie se otočila tváří od něj. Vtiskl jí polibek na tvář. Vstala. Ruku vyprostila z jeho jemného a tak něžného, jak musela připustit, sevření a otočila se k dívčím ložnicím. Pomalým krokem se vydala ke schodům. Na svých zádech cítila jeho pohled. Neměla toho kluka ráda. Jen další sebejistý frajírek, ale dneska, když s ním byla sama… choval se tak jinak, ale přeci i tak stejně…
Ovšem teď její nenávist k němu sklouzla z úrovně deset na úroveň devět. Sama nevěděla proč, jediné, co teď věděla bylo, že jeho pohled utkvívající na ní jí dostatečně znejišťuje a vyvádí z míry. Ten kluk se jí začínal dostávat pod kůži, jen si to nehodlala připustit. Vysoukala se po schodech nahoru a vlezla do pokoje. Dole ve společence bylo přes ticho a praskání dřeva slyšet klapnutí dveří.
"Charlie..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janisha Janisha | Web | 16. října 2007 v 12:23 | Reagovat

Tý jo nějak se mi  to začíná zamlouvat;)

2 Maysie Maysie | 16. října 2007 v 18:59 | Reagovat

Tak to mě jen těší =)

Ale ještě to bude móc zajímavý..xD

3 Luca Luca | 16. října 2007 v 19:57 | Reagovat

Ty jo tvoje povídky jsou fakt krásný

4 Maysie Maysie | 16. října 2007 v 20:38 | Reagovat

Kuju moc =)

5 *Liší* *Liší* | 17. října 2007 v 8:41 | Reagovat

Nic moc, tahle povídka..Napsala si už i lepší...

6 Maysie Maysie | 22. října 2007 v 19:54 | Reagovat

Hm..xD

7 **Lucy** **Lucy** | 3. prosince 2007 v 15:15 | Reagovat

Tak přece začíná Charlie roztávat.Jen tak dál..xD

8 Maysie Maysie | 3. prosince 2007 v 16:23 | Reagovat

Jo..a tahle kapitola semi zrovna celkem líbí.. =P

9 luckily luckily | Web | 24. března 2008 v 22:12 | Reagovat

ten Sirius je takový slaďoučký...:))

Už fakt nevím co psát, strašně hezkéé, nádherné.. úžasné..

10 Kestler Kestler | Web | 27. března 2008 v 18:56 | Reagovat

Ach. Já tyhle slaďáky miluju =) A musím říct, že je mi Charlie hodně sympatická =)

11 Beltrix Beltrix | Web | 30. prosince 2009 v 10:57 | Reagovat

Tohle se začíná nebezpečně naklánět ke známé klasice.

12 Hope Hope | Web | 16. prosince 2012 v 23:51 | Reagovat

tedy, jsem zklamaná :-D čekala jsem, že Siriusovi zlomí ruku, když se ho chytne a ono ne...chm, chm, chm :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly