29. listopadu 2007 v 23:06 | Maysie
|
Tak..Mám tu novou povídku..Jako vždy to měla být jednorázovka, ale trochu mi to nevyšlo..Tak bude mít 2 kapitoli nejspíš..snad se bude líbit.. =) Jinak části psané kurzívou by měly být vzpomínky.. =)
____________________________________________________________
Do světle vymalovaného pokoje se přes zatažené závěsy draly tenké paprsky teple jarního slunce. Jeden paprsek dopadl do dívčího obličeje na její zavřená víčka. Pod vlivem teplých paprsků otevřela oči. Viděla krapet rozmazaně a tak si prsty protřela oči. Oči rozmáčené od pláče, kterým probděla skoro celou noc až na ráno, kdy konečně usla. Posadila se na postel a pohledem zhodnotila svůj pokoj. Velké připravené zrcadlo a opodál šaty… Svatební… Zakroutila nad nimi hlavou. Jak to jen mohla dovolit? Nechávala sebou takhle manipulovat..? Šaty byly v béžové barvě. Aspoň to si prosadila. Nechtěla bílé šaty. Ne, když si bere člověka kterého nemiluje, kterého vlastně ani nezná. Viděla ho možná párkrát… A nikdo se jí neptal… Byl to rozkaz... Pohledem sklouzla z šatů na jednoduché boty na podpatku, bílé barvy. Byla na dně, nechtěla to dělat, ale snad musela..? Rodinná povinnost...
Ozvalo se klepání. Bez pozvání vstoupila do pokoje její matka a nesla jí snídani. "Nemám hlad." Odvětila suše a znovu se svezla do postele.
"Měla bys vstát, nebo to nestihneš. Asi za půl hodiny přijdou ty paní z agentury a upraví tě,"
"Nechci, mami proč to děláš?!" znovu si sedla na postel a praštila pěstí do polštáře.
"Miláčku, už jsme o tom mluvily. Jde o bezpečí rodiny a ty to víš."
"Ale já nechci…Nechci se vdát!"
"Nezáleží ti snad na rodině?! Je ti milejší tvůj život a ON?!"
"Tohle neříkej! Mám tě ráda, ale... Jeho miluju!"
"Dost! O tomhle už se s tebou nebudu bavit! Vyjasnili jsme si to!" její matka se otočila a práskla dveřmi. Opětně sebou praštila na postel a slzy se jí vyhrkly proudem. Proč?! Sakra já nechci! Hlavu zabořila do polštáře a přidušeně vzlykala. Začaly se jí vybavovat vzpomínky z Bradavic, milé i nemilé chvíle. Chvíle, kdy nastoupila do červeného vlaku a vmísila se do nějakého kupé. Chvíle, kdy moudrý klobouk vykřikl jméno její budoucí koleje. Jásot nebelvírských studentů… První získané body… A za každým rohem ten blbeček Potter. Potter… Přes ta léta se z toho naprostého idiota a sebevědomého namyšlence stal James. Její James… Chvíle strávené s ním nikdy nezapomene… Ať už na komnatu nejvyšší potřeby, nebo na jakoukoli jinou místnost a chvíli s ním... K tom, aby byla šťastná jí stačil jen on. Nic jiného… Ale ten hloupí dopis..! Sedmí ročník končil a k lehké depresi z opuštění místa, kde strávila posledních sedm let se přidala další. Dopis od její matky k plánovanému sňatku. Psala taky, že se to uskuteční týden na to jak přijede. Ten dopis jí zničil a vzal vše co jí dělalo šťastnou.
Následující den odjížděli z Bradavic. Poslední týden od události s oným dopisem se chovala znatelně jinak. Smutně, nikdo neviděl její úsměv, kterým by jinak zaplňovala okolí. Čtyři následující dny, řekněme spíše noci si plně vychutnávala v jeho objetí ze kterého cítila bezpečí, ale včerejší a dnešní den se mu znatelně vyhýbá. Uvedla ho do nejistoty. Bál se jestli něco nepokazil. Věděla, že její chování k němu je nefér. Nebyla upřímná... Ale teď se rozhodla. Nechá ho… Nechce mu dál kazit život. Bude to lepší teď, ještě než odjedou z Bradavic. Zítra ve vlaku se mu snad vyhne… Nechce, aby věděl, že se musí nuceně vdát… Už tak jí to ubližovalo, ale kdyby to věděl on a věděla by, že se trápí, ranilo by jí to ještě víc.
Dopis od její matky nechala v pokoji. Teda spíše ležel na podlaze u koše, když se netrefila a zmařila tím hodit ho do koše.Později už tam nebyl. Myslela si, že domácí skřítci…
"Lily?"ohlédla se a viděla Jamese. Potřebovala ho vidět, ale fakt, že se s ním musí rozejít jí ubližoval. Podívala se na něj svými smutnými oči a on si přisedl vedle. Chvíli rozpačitě seděl a koukal na jezero, než si dodal odvahu se zeptat. "Všechno v pořádku? Nezkazil... sem něco..?" Lily zavrtěla hlavou.
"Vše je v pořádku.." řekla posmutněle a koukala na jezero. Pohledem sklouzl na její tvář, kterou viděl jen z profilu.
"Lily… Miluju tě…" tyhle slova jí způsobila ještě větší depresi, větší pocit vinny… Neměla to nechat zajít tak daleko… Jak ráda by mu řekla to samé… Jak ráda by řekla: " Já tebe taky a ani nevíš jak moc…" a políbila by ho, ale nejde to… Bohužel… Zavřela oči a skrz zavřené víčky si prorazila cestu jedna slza, která sklouzla po její tváři a skápla na bílou košili. Zvedla ruku a jejím hřbetem si otřela zbytky slzy na své tváři a pak se podívala na Jamese. Sklouzla pohledem k jeho ruce, pořád si s něčím neposedně pohrával a onou rukou nevydržel chvíli v klidu. Pak se pohledem znova vrátila k jeho a naznačila grimasu úsměvu. "Chci se tě na něco zeptat..." řekl a rukou si nervózně zajel do vlasů. Nechtěně se pousmála. Byl to jeho zlozvyk, avšak po těch letech jí přišel tak sladký… neodolatelný…Jak ráda by mu sama rukou zajela do vlasů… Ale nemohla… Nechtěla to ještě zhoršovat… Víc už ne…
"Musíme si promluvit…" ozvala se potichu Lily.
"Já vím... vím a proto se tě chci zeptat…No víš, Lily…" roztržitě skládal jednoduchou větu dohromady. Najednou se zvedl a klekl si před ní. Lily se překvapení ani nehla. Jamesi ne…Nedělej to prosím… Bože…Tohle ne… "Jamesi…"
"Lily, vezmeš si mě?" otevřel svojí dlaň a vzal mezi dva prsty stříbrný prstýnek a bílým kamínkem uprostřed, který odrážel poslední zapadající sluneční paprsky. Přivřela oči a levou ruku si položila na čelo.
"Já…"
"Vím, že to je náhlý, ale… stačí mi to, že tě miluju a že bez tebe… nechci…"
"Tohle nejde… já… já…Chci se rozejít…" vstala a koukala do prázdna jen, aby se na Jamese teď nemusela podívat. Věděla jak mu ublížila, ale sobě taky. A snad ještě víc.
"Lily… co… proč?" dostal ze sebe s stále klečel jak pařený. Když si to uvědomil vstal a stál jí za zády.
"Promiň…" špitla a skrz zavřená víčka se jí draly slzy, které nechtěla ukázat. Dala se do chůze a co nejrychleji zmizela v hradu. James tam zůstal opařeně stát a koukal na to jak mu jeho životní láská mizí… A on nic neudělá…
Další den ve vlaku… Lily předešlý den nešla na večeři ani na snídani, jen aby se Jamesovi vyhla. Výčitky svědomí byly horší než kdykoli jindy, snažila se na to nemyslet, ale nemohla. Nejmíň hodinu na začátku cesty vlakem strávila na záchodě, kde povolovala svým slzám najít si cestu ven a aspoň trošku ulevit si. Navíc nechtěla brečet před svými kamarádkami. Obě o tom sice věděli, ale nechtěla být zničená před nimi…
"Všechno v pořádku Lily?" od Hanah to byla blbá otázka a sama to věděla. Věděla, že nemůže být teď nic v pořádku… Lily jen nejistě pokývala hlavou a sedla si zpět vedle ní. Byla unavená a oči měla trochu opuchlé od večerního pláče. Make-up je sice skvělá věc a veškeré známky pláče zamaskoval, ale vnitřní pocit a zoufalství skrýt nešlo. Chvíli se snažila nechat svoje oči otevřené a zůstat při vědomí, ale nešlo to a ač chtěla nebo ne, po chvíli její hlava klesla do klína její kamarádky. Usnula a nechala sny promítat všechny její šťastné vzpomínky. Hanah si vyměnila úzkostlivý pohled s Lizz a pak zajela rukou Lily do vlasů. Hebké a voňavé. Konejšivě jí hladila. Lily se nepatrně pohnula. "Jamesi…Miluju tě…"šeptala potichu ve spánku a koutky jí zacukaly. Hanah a Lizz to bylo jasné. A sami litovaly své kamarádky.
"Chudák…" šeptla Lizz a podívala se na svou spící kamarádku, pak svůj utrápený pohled odvrátila ke krajině za oknem. Hanah jen pokývala hlavou.
Cesta ubíhala vcelku rychle. Lily spala a James si uvědomoval, že jí může vidět naposledy a proto to nechtěl tak nechat. Beze slov se zvedl a odešel ven z kupé, kde seděl s bandou pobertů. Chápali ho, ještě ten večer jim pověděl co se stalo. Šel po chodbě a hledal kupé kde by ji našel. Po chvilce se mu tak povedlo a bez rozmýšlení otevřel dveře kupé.
"Pss!" vřískla tlumeně Hanah a poukázala na Lily. James potichu zavřel kupé a sedl si k Lizz.
"Chtěl sem s ní mluvit… vysvětlit to... nechápu to... proč to udělala..?" sklíčeně koukal na spící dívku. Na tu, kterou miloval a miluje…
"Jamesi, není to tak lehké jak to vypadá," ozvala se Lizz a odtrhla svůj pohled od okna. "Je to mnohem… těžší…"
"Jak těžší? Vždyť řekla ne, to stačí. Jakej důvod k tomu měla..?" zavrtěl hlavou. "Nechápu to…"
"Víš, jde o to že…" Hanah by snad všechno vysvětlila, ale přerušila jí Lily, která se zjevně začala probouzet. "Běž, ať tě nevidí. Zničilo by jí to," James se k odchodu neměl a tak mu Lizz pomohla. Zavřela kupé a sedla si zpět.
"Někdo tu byl? Slyšela sem někoho…" zamžourala Lily a posadila se.
"Jen ta paní… s občerstvením."
ty jo no ale koho si má vzít? ty mě tim tak štveš martí..... ale jinak moc pěkný..