16. prosince 2007 v 21:55 | Maysie
|
15 kapča... Možná trochu smutná =(
____________________________________________________________________________________________________
"Lil, já jdu," zavolala Charlie z chodby a čekala na odezvu. Místo toho přiběhla Lily do předsíně a svou kamarádku objala.
"Hodně štěstí,"
"Asi ho budu potřebovat. A děkuju," omluvně se usmála, věděla, ač to Lily ani James nepřiznali, že jim zkazila společné chvíle.
"Není za co," usmála se zrzka a vyprovodila svou kamarádku ke dveřím. Charlie úsměv opětovala a pak vyšla na ulici a pomalu se vydala k domu Blackových. Nechtěla se přemístit a proto šla i pomalu. Nevěděla, co jí čeká... Neměla dobrý pocit. Ale měla už mnohem lepší náladu. Těšila se na něj. Přece jenom se šla usmířit.
Blonďatá dívka spokojeně ležela v Siriově náručí. Oči měla otevřené a jen se líbezně a vítězně smála. Přesně jako ten pravý povrchní zmijozelák. Sirius klidně oddechoval, o její přítomnosti neměl ani ponětí. Opatrně se vymanila z jeho prázdného objetí. Právě ve chvíli, kdy bylo slyšet tiché cvaknutí zámku a po domě rozléhající se klapot podpatků. Pomalu se znovu vetřela do jeho náruče a s radostným očekáváním zavřela oči. O chvíli později zavrzala klika a dveře se otevřely. Charlie nakročila do pokoje. Měla spokojený a šťastný výraz a v ruce láhev nějakého sektu. Tedy ovšem do chvíle, kdy si všimla těch dvou. Spíše té blondýnky. Znala jí..
Zmije! Zaraženě zůstala stát. V očích se zaleskly počátky slz. Láhev sektu jí vyklouzla z ruky a tvrdě dopadla na podlahu, kde se rozbila na několik kousků. Ohlušující rána skla vzbudila Siriuse a i blondýnku z jejího falešného spánku. Prudce se vymrštil do sedu, až tím Katrin od sebe odhodil. "Ch-arlie?" zazněl trochu zmateně, cítil se, jakoby ho někdo něčím tupím praštil do hlavy a jemu na nějaký čas vypl mozek. Zmateně na ní koukal, až si uvědomil v jaké je právě teď situaci. Snažil se najít vhodná slova, vysvětlení, které nenalézal, které ani neznal. Matně si pamatoval, když se ta mrcha objevila v Děravém kotli. Ale pak? Nic.
"Bože… jak překva-pující, že? Neruším?! Jak jsi mohl, jak můžeš?!" po tvářích jí začaly pomalu stékat slzy. Katrin jen pobaveně seděla na posteli s přikrývkou, kterou si přitáhla a oba je pozorovala.
"Zlato... já nevím, co se stalo... Já..." zmateně mumlal, říkal pravdu, vážně nevěděl.
"Mlč! K tomuhle nejde najít vysvětlení! Nečekala jsem, že hned jak odejdu tak si to začneš rozdávat s ní! A ke všemu, proč s ní? Proč zrovna s ní?!?" křičela hystericky a Sirie se otočil na Katrin a změřil si jí pohledem. Pomalu, ale jistě se mu do hlavy vrátily všechny vzpomínky od chvíle, kdy vysedával s Jamesem v Děravém kotli, zůstal tam ještě chvíli sám... A pak se objevila ona...
"Charlie... já… můžu to vysvětlit... to ona!" zvedl se a přetáhl si přes sebe kalhoty.
"Měla sem pochopit, že z tebe nikdy nevymizel ten sukničkář..! Měla jsem si to připustit! Ale já nechtěla! Měla jsem!" stála se držela za kliku, kterou teď zlostně svírala.
"Tak to není!" šel k ní a chtěl jí chytit, ale prudce se mu vysmekla a poodstoupila si o dva kroky dál.
"Je mi jedno, jak to je!" rukou konečně pustila kliku a z kapsy kalhot vytáhla hůlku. Katrin už tu svojí svírala. Provokativně si přes sebe přehodila Siriovu košili.
"Nech mě to vysvětlit, prosím!" Žadonil. Ona ho okázale ignorovala. Nechala svoje slzy stékat a namířila hůlkou na Katrin.
"Ty... za tohle zaplatíš!" utřela si slzy do rukávu a dál mířila na svojí sokyni. "Tohle… si neměla... tohle ne!" nadechla se, ale než stačila něco říct ozvala se Katrin.
"Crucio!"
"NE! Charlie pozor!" rozběhl se k ní a strhl jí za zem. Jen těsně, zatímco kletba zasáhla vázu, která se po zásahu zřítila a roztříštila na zemi. Ozval se křik, co vydala Charlie.
"Nesahej na mě!" odstrčila Siriuse od sebe a rychle vstala. "Expelliarmus!" máchla hůlkou a proud červeného světla odmrštil Katrin až na zeď o kterou se praštila a hůlka jí vylétla z ruky. Po zdi sjela dolů na podlahu, kde zůstala nehybně ležet. Charlie se nenávistně podívala na Siriuse a pak na tu... děvku ...Otočila se k odchodu.
"Charlie, počkej. Prosím!"
"Nech mě na pokoji Blacku! Měla jsem vědět, že se nezměníš! Ale já byla tak naivní... a věřila ti! Jsem tak blbá!"
"Charlie prosím-"
"Dost už! Konečně se mi otevřely oči! Konečně! Jak dlouho už to trvalo?!" když viděla, jak se nadechuje k tomu, něco říct na svojí obhajobu, rychle pokračovala dál "Vlastně je mi to jedno! A teď... už abych šla. Rušila jsem už dost," otočila se k odchodu.
"Prosím!"
"Nenávidím tě!" procedila skrze zuby a vrazila Siriusovi facku. "A já kráva... jsem se šla usmířit..." šeptla potichu a zakroutila hlavou. Moc dobře jí slyšel.
Sakra, proč já.. proč?! Já tě milovala a tys mě musel zradit... proč sakra?! Do háje!
Už se ani neohlížela na své rozmáčené oči a tváře. Chtěla pryč, hned. Naposled se mu podívala do obličeje. Do jeho šedých očí, ve kterých se dokázala utápět celé hodiny. Nejspíš naposled je vidí. Už se v nich nikdy nebude moct utápět. Cítit bezpečí, které s ním cítila. V jeho očích teď viděla jen smutek, hanbu a vinnu. Dál už to nesnesla. Otočila se zpět a při prvním kroku se přemístila a zmizela mu z očí.
"Charlie!!! Ne... prosím..!" sklouzl na kolena a zabořil hlavu do dlaní. "Proč? Tohle se nemělo stát..! Diť... já tě miluju..." snažil se potlačit slzy bezmoci, které se mu draly do očí. "To ty. Katrin. Zaplatíš za to..!" vstal a zamířil k nočnímu stolku, kde měl hůlku, sebral ji a přešel ke Katrin. Nohou jí lehce nakopl, tak, aby se probrala. Hůlkou jí mířil přímo do obličeje, čekal, až se probere. Začala se probírat. Jakmile spatřila jeho naštvaný a pomstychtivý výraz ve tváři, snažila se najít svoji hůlku.
"Nemá cenu jí hledat, nemyslíš?" neodpověděla. "Proč si to udělala?! Stálo ti to za to?! Nejspíš jo, že se ptám. A teď si posbírej svoje věci a vypadni! Nebo se neudržím a něco ti vážně udělám!" kopl k ní hromádku šatů, které ležely u postele.
"Stálo. Víš, že není pro tebe. Pro tebe jsou jiné, jako já," řekla a vysměvačně se usmála.
"Padej!" počkal, až si posbírá věci. "Tu košili," natáhl druhou ruku. Otočila se a stáhla ze sebe košili a oblékla si svoje věci. "A teď padej!" Sebrala si hůlku, kterou zastrčila za kalhoty a s jeho hůlkou na zádech se vydala ven. Vyvedl jí až před vchodové dveře.
"Tak se měj. Kdyby sis to rozmyslel. Přece jenom," provokativně se usmála.
"O to bych se nebál, a doporučuju ti. Vyhýbej se mi. Ta tvá kletba by se nemusela jen tak ututlat," odsekl a zabouchl za ní dveře. Nechal domácí skřítky uklidit pokoj, dooblékl se a zůstal sedět v obýváku a v duchu si nadával. Sice dobře věděl, že to nebyla jeho vina a, že byl pod vlivem alkoholu... A taky, že se nic nestalo. Byl si tím jistý... Ale stejně, dával si to za vinu. Hlavou se mu honily otázky.
Kde je teď? Odpustí mi někdy? Nechá si to vysvětlit?.. Nechci jí ztratit... Není pozdě, že ne???
Super, prvý komentár! No kapitola bola úžasná a ja Ti za ňu ďakujem :) Bolo mi ľúto Charlie....škoda, že ju Sirius nechal tak ľahko odísť....som strašne zvedavá na ďalšiu kapitolu, snáď sa tu čo najskôr objaví :)))