23. prosince 2007 v 1:49 | Maysie
|
Takže... 16 kapča... Chyby tolerujte, jak jinak ;) A kdybych náhodou už nepřidala jiný článek tak Vám všem přeju Krásné Vánoce a Štastný Nový rok, hodně moc moc dárečků, splněných přání a spousty fantazie pro skvěle povídkářky ( a povídkáře? =) ) Takže, tohle je něco jako můj vánoční dárek Vám =) Možná i do nového roku přidám tu slibovanou jednorázovku " Zrada bolí " jen musím vybrat to jméno. Tak to považujte za budoucí, novoroční povídku =)
Krásné čtení =)
Upozorňuju, že teď pár kapitol bude o ničem... Takové ty fáze kapitol před tí něž jak se možná dají dohromady.. ;)
___________________________________________________________________________________________________
Nemohla uvěřit vlastním očím. Jde se umířit a vlastně skoro i omluvit... A on? Najde ho v posteli s jinou... A ke všemu s ní. Špatnej vtip? Kdyby byla ještě naivnější čekala by skrytou kameru... Začalo pršet.
No super... Pomyslela si a dál se brouzdala mezi kapkami deště, které dopadaly na celé její tělo. Znovu procházela tím, pro ní zakletým parkem. Kdyby se tu neobjevila, asi by si spokojeně vychutnávali společné prázdniny. Ale ne... Musí se s ním pohádat a tak mu dát možnost... Teda dát možnost spíš jí.
Blbá děvka..! Došla k druhé straně parku a pomalu se brouzdala novými kalužemi. Dlouhé hodiny chození jí přišly jako krátké chvíle. Dvě, možná víc hodin chodila po okolí a dnešek si i trochu vyčítala. Teď si vybavovala ty hezké vzpomínky. Musela se pousmát. Vzpomínky, kdy ho záměrně dráždila a provokovala. Tak ráda to dělala. Ale teď? Už nebude moct... "Možná sem neměla tak vyvádět, žárlit... Třeba by se pak nic nestalo, nedala bych tý krávě Ostenový záminku. Teď jsem všechno zkazila? Takže je to moje vinna? Sakra... Siriusi..." šeptala do ticha. Nevědomky došla až k domu Potterových. Deštěm celá zmáčená a s uplakanýma očima šla ke dveřím. Celá promočená a s vlasy splývajícími kolem obličeje. Natáhla ruku ke zvonku a zazvonila. Zvuk zvonku jí znovu připomněl dnešní události a krutou realitu, která na ní v tu chvíli těžce dolehla. Její kolena jakoby neunesly všechnu tu dnešní tíhu, podlomila se a Charlie se svezla na zem. Seděla na svých patách a hlavu zabořila do svých dlaní. Nezastavitelně se znovu rozvzlykala. Dveře se se smíchem otevřely.
"Jamesi, aspoň teď toho nech!" Lily se pobaveně smála a zároveň od sebe odstrkovala Jamese. Pak teprve otevřela oči, které smíchem zavřela a koukla se před sebe, do deštivého dne. Stále ještě nepřestalo pršet. "Charlie?" zeptala se potichu. Jako odpověď slyšela jen tlumené vzlyky. "Charlie? Co se stalo?" ptala se dál a rychle k ní přešla. Za ní pomalu šel i James. Klekla si na mokrou cestu vedle své kamarádky a objala jí kolem ramen. "Ššš... To bude dobré..." snažila se jí utěšit. Charlie jen nesouhlasně zavrtěla hlavou.
"Lily, pojďte dovnitř. Leje a Charlie už je venku asi dlouho," ozval se James a obě tím přerušil. "Charlie pojď," chytl jí za ramena a pomohl nadzvednout.
"Ne, já nechci," řekla potichu.
"No tak, pojď," jeho hlas zněl tak klidně, až jí to uklidňovalo. Nechala se postavit a pomalu vést dovnitř. Lily si vyměnila ustaraný pohled s Jamesem a došli dovnitř. Pokývala na něj hlavou a naznačila, ať je nechá samotné. Zavřel za nimi vchodové dveře a odešel potichu do kuchyně, udělat čaj. Charlie se opětně svezla na zem a dál vzlykala. Lily si klekla vedle a objala jí.
"Ššš..." tišila jí a konejšivě hladila po vlasech.
"Já to nechá-pu..." vzlykala nepřetržitě dál "Pro-č mi to mu-sel uděl-at..?"
"Co udělal..?" ptala se pomalu a klidně.
"Naš-la jsem ho j-ak..." zavřela oči a znovu si vybavila tu chvíli "S Ostenovou v... pos-teli."
"Cože? To vážně..? On..." sama Lily ztratila slova. "Mrzí mě to..." zašeptala.
"Lily... já... miluju ho, proč mi to udělal..? Já mu věřila a on mi to slíbil... řekl, že se změnil... tak moc to bolí!"
"Já nevím, třeba to vysvětlí. Třeba to bylo jinak-"
"Jak bys jinak chtěla vysvětlit, že jsem ho s ní našla v posteli?" Lily mlčela. Tohle vysvětlit nešlo.
"Nesnáším ho!" Zakřičela a praštila pěstmi do země. Slzy se jí dále řinuly přímo z očí a jí teď ovládal jenom vztek.
"Bude to dobré, časem-"
"Ne! Nebude..! Já… potřebuju něco rozbít. S něčím… praštit!" prsty si zajela do vlasů a zlehka se kolíbala sem a tam. Lil na nic nečekala a podala jí vázu, co byla opodál na komodě. Charlie se na ní překvapeně podívala.
"James to přežije," usmála se na ní. Charlie ještě váhavě vzala vázu do ruky a mrštila s ní o zeď. Váza se roztříštila na stovky kousků, které se rozletěly všude možně.
"Hned je mi trochu líp..." šeptla a svezla se Lily do klína. Ta jí mlčky hladila po vlasech a jen tiše sledovala, jak se její kamarádka trápí. Charlie ještě potichu vzlykala a přehrávala si scény celého dnešního dne.
Má úsměv na tváři... Otevírá dveře pokoje... V tu chvíli jí úsměv zmizel. Katrin Ostenová... Zmije… Tak jí nenávidím..! Zlomil jí srdce... A ona mu tak věřila... Slíbil jí, že se změnil... Byla to jen další ubohá lež.
Po chvíli usla. Byla unavená z toho nepřetržitého pláče. Spánek jí teď oddělil od té kruté reality, co zničila její život. Lily dál nehnutě seděla na zemi a hladila svojí kamarádku po mokrých vlasech. Zaklonila hlavu a opřela se o zeď. V tu chvíli z kuchyně vykoukl Jamie a pomalu přešel k Lil. "Jak jí je..?"
"Před chvíli usnula... Našla Siriuse v posteli s Katrin," řekla po chvíli a podívala se na Jamese.
"Co-cože? Vždyť se mnou včera byl v Děravým kotli a říkal, že to mezi nimi chce udobřit, říkal, že dnes přijde!" zatvářil se nechápavě. Lil jen pokrčila rameny.
"Je mi jí líto. Trpěla už kvůli Siriusovi dost..."
"Není to s ním lehký," snažil se kamaráda alespoň trochu bránit.
"Nemusel jí podvádět,"
"Lily, my nevíme, co se stalo,"
"Podved jí. To stačí ne?" odpověděla nekompromisně.
"Dobře, zlato necháme toho. Ještě se kvůli tomu pohádáme. Mám jí odnést nahoru?" snažil se zachránit situaci.
"Nechci jí vzbudit. Teď usnula a je z toho zničená,"
"Pokusím se ji nevzbudit. Slibuju,"
"Tak... dobře," svolila nakonec a nechala Jamese, aby opatrně vyzvedl Charlie do své náruče a pomalu jí odnesl ke schodům. Nevědomky se k němu přitulila. Dával jí pocit bezpečí. Pocit, že není sama. Zanesl jí do pokoje pro hosty a položil na postel. Lily jí opatrně přikryla pokrývkou a chvíli postávala u postele a koukala na svou kamarádku, jak spí. Jak malé nemluvně. Teď jí nic netrápilo. Spokojeně spala. Ale jakmile se probudí, všechno bude zase zpět. James jí zezadu obmotal ruce kolem pasu a zlehka políbil do vlasů.
"Bude to zase dobré,"
"Kéž by..." zašeptala.
"Lily, nebude ti vadit když-"
"Ne, klidně za ním jdi."
"Děkuju," ještě jí vděčně políbil na čelo a nechal jí samotnou s Charlie, která spokojeně spala a vytratil se za Siriusem. Lily si po chvilce vzala knihu a snažila se do ní začíst. Místo toho jen koukala na prázdné řádky, které jí ani nedávali smysl a přemýšlela o tom, co bude dál.
James sešel do předsíně a přemístil se přímo k Siriusovi do domu. Vyběhl nahoru a rozrazil dveře jeho pokoje. "Siriusi!" vydal ze sebe a snažil se rozdýchat ten běh po schodech. Upřel zrak na svého kamaráda, co měl obličej složený v dlaních a nejevil žádné známky pohybu. "Siriusi, je to pravda?!" stál proti němu a čekal, co odpoví. Musí něco říct.
"Jamesi, já s ní nespal!" zakřičel zoufale, když si i jeho kamarád myslel, že to udělal.
"Tak, jak je možný, že-"
"Nespal jsem s ní. Včera, jak si šel z Děravého kotle... potkal jsem tam Ostenovou. Byl jsem na mol a tak mě odvedla domů. Pak si jen pamatuju, jak jsem usnul. Já s ní nespal, vážně,"
"To je sice hezký, ale jak to chceš vysvětlit Charlie?!"
"Jamesi, já nevím! Když jsem jí viděl... Já... chci jí to vysvětlit, ale jak se na mě dívala... tak s odporem... zhnuseně a jak byla zaskočená, zklamaná... sakra... Zase jsem to podělal!"
"Třeba se to zpraví a vysvětlíš jí to, jen ne teď. Je z toho na dně a nechce tě vidět," snažil se Siriuse nějak povzbudit, ale nevěděl jak.
"Jo kámo, to je ve hvězdách..." James mu chlácholivě položil ruku na rameno. "Ani nevíš, jak rád bych jí to vysvětlil..."
"Vím, chce to čas," při vzpomínce na nedorozumění se svou sestřenicí se musel pousmát. Musí to dopadnou dobře. Siriusovi věřil a hodlal mu pomoci, donutit Charlie mu věřit. Pomoci jim, stejně jako ona pomáhala jemu a Lily a vždy tu pro ně byla. Jen musí vymyslet jak…
Pravda. Čas je mocná věc. Dny utíkali jako voda a Charlie se mezitím vrátila zpět k rodičům. Těm ovšem nic neřekla a tvářila se jakoby vše bylo v naprostém pořádku. Pouze jim za nějaký čas řekla, že se rozešli. Že jim to prostě neklapalo. S tímhle důvodem se museli spokojit. Za pár dní všem měli začít stáže na budoucí povolání. Charlie měla chodit na ministerstvo do jedné kanceláře. Nakonec se rozhodla pro poklidné povolání úřednice na ministerstvu. Teď za to byla i ráda. Kdyby se přece jen rozhodla studovat na bystrozorku, musela by se teď denně vídat se Siriusem. A to by jí zničilo. Sice ty tři týdny dělaly divy a ona už neprobděla tolik uplakaných nocí, ale stále na něj myslela. A vídat ho teď denně na stážích, by jí ničilo.
První den její stáže. Ani si neuvědomila, jak rychle ty jejich symbolické prázdniny uběhly. Vzala si na sebe bokové džíny a bílou košili, která byla podobná té, jejich kdysi školní, akorát měla rukávy jen k loktům. Vlasy si nechala volně padat přes ramena.
"Mami, já jdu. Přijdu odpoledne," nabrala si do ruky letax a vstoupila do krbu.
"Hodně štěstí zlatíčko."
"Díky mami. Ministerstvo kouzel." Řekla a upustila zelený prášek na zem.
Krásna kapitola! Je mi ľúto Charlie, muselo to byť pre ňu fakt hrozné... Ale je mi ľúto aj Siriusa....fakt ju nepodviedol a tá bezmocnosť, že jej to nemá ako vysvetliť... Inak dúfam, že sa na tom ministerstve aj tak stretnú....:) Snáď tu už čoskoro bude nová kapitola ;)