1.Kapitola - Ta první

28. ledna 2008 v 22:34 | Maysie |  Poprvé a naposled
Takže, první kapča k prologu od Poprvé a naposled.. :o) Tohle jsme psala já, tekže nečekejte zázraky a radši popohánějte Andy s další kapčou.. =D
A Andy, nech toho s tím perverzákem... Nebo se Panthy zblázní, že jí to nechci říct.. =D
A piš..! :o)

__________________________________________________________
Tak a takhle jsem začala chodit se zdejším kasanovou…
"Zlato, pojď chci ti něco ukázat," řekl mi jednoho krásného večera a já nahodila úsměv. Vedl mě kamsi chodbou. Nejsem naivní vážení… Chodbou jsme došli před zeď s obrovským gobelínem a Siri pustil mou ruku. Se zájmem jsem ho pozorovala jak obchází onu zeď. Když už jsem se chtěla zeptat co dělá, tak se objevili dveře, které vzápětí otevřel. Uznale jsem se usmála a jí následovaná jsem vešla. Než jsem se stačila na něco zeptat, přitáhl si mě k sobě a políbil. Ani nevím jak, ale už jsme leželi na měkké pohovce, která tam před chvílí nebyla…
"Už by jsme měli jít," řekla jsem a políbila ho. Přitáhla jsem si přikrývku k sobě a vstala. Cítila jsem jeho pohled jak doprovází každý můj krok. Usmála jsem se a začala se oblíkat. Místo toho aby se začal oblíkat taky, podepřel si hlavu a s úsměvem na rtech na mě koukal. Tázavě jsem se na něj podívala a hodila po něm jeho košili. Stáhl si jí z hlavy, kde přistála a dál na mě koukal. Pobaveně jsem na něj koukla a zamířila již oblečená pryč.
"Summer, sluníčko, počkej..?" řekl ležérně a já se v půli kroku zastavila.
"Ale copak?" ušklíbla jsem se a vrátila k němu. Stáhl si mě zpět a pokoušel se mě opětně zbavit mého oblečení. Ač nerada jsem ho mírně odstrčila a stoupla si. "Už tak jdeme pozdě na hodinu, tak vstávej…" řekla jsem a vypadla tam odsud se smíchem.¨
Jak už si myslíte, tohle se opakovalo už pomalu třetí večer a taky ráno. Zítra to bude týden co spolu chodíme. Začínám mít nepříjemný pocit. Dneska je to poslední ráno. Proč poslední? Dozvíte se…
Byli jsme znovu na té pohovce a já si teď užívala jeho objetí. Podvědomě jsem se usmívala. Sám ještě spal a tak jsem se ho rozhodla probudit. Rty jsem sjela na jeho krk. Začal se probouzet. Když otevřel oči, mírně jsem se usmála. Rukou mi přejel po tváři. Po chvilce jsem se vymanila z jeho sevření a znovu se začala oblíkat. Ještě jsem si se Siriuse domluvila schůzku odpoledne u jezera a už jsem jako každé ráno standartně mizela. Říkáte si, že každá na mém místě by byla šťastná? Ano, pravda. Ale zítra to bude týden a já nechci být další pokořená kterou on nechal za sebou a šel dál. Ne.
Odpoledne jsem s úsměvem šla k jezeru, kde už jsem ho z dálky viděla. Házel kamínky do vody a čekal na mě. Pomalu jsem došla až k němu a sedla si vedla. Lehce jsem ho líbla na tvář a když jsem chtěla začít svou řeč stál si mě k sobě. "Siri, chtěla jsem s tebou vážně mluvit," zvážněla jsem a on se jen usmála.
"To počká sluníčko," řekl tak něžně a sklonil se ke mně. Políbil mě a já mu polibek s nadšením opětovala. Chytla jsem ho za kravatu a přidržovala si ho u sebe. Odtáhl se teprve až když sem pustila jeho kravatu. Hlavu jsem teď měla položenou v jeho klíně. Pod slunečními paprsky jsem zavřela oči a nechala je hřát mou pleť.
"Cos mi to chtěla říct sluníčko?"
"Ššh…"utišila jsem ho. Tohle měl být poslední okamžik a já si ho chtěla užít. Jako na povel zmlkl. Rukou sjel k mé tváři na které mě hřbetem ruky pohladil, pak rukou zajel do mých hnědých vlasů a zastrčil mi neposedný pramen za ucho. Otevřela jsem svoje kaštanové oči a setkala se s těmi bouřkovými. Na tváři se mi smíchala grimasa úsměvu a úšklebku. Jen na mě dál koukal jako na obrázek. Celkem se mi to i líbilo.
Posadila jsem se a naklonila jsem se k němu. Hlavou se mi prohánělo jedno slovo Naposled… Naklonila jsme se víc a políbila ho. Ucítila jsem jeho ruku na svém boky a jeho opětující polibek. Vážně jsem ho líbala naposledy a zároveň nejlíp jak jsem uměla. Sice mě trochu mrzelo, že to ukončím, ale jak jsem už říkala, nechci být ta poražená.
Tohle mi bude vážně chybět…
"Líbáš mě jakoby to bylo naposled," řekl a nahodil pobavený úsměv. Teď z něj sršela sebejistota. Byl si tak jistý, že on je tu ten, kdo rozdává rány a láme dívčí srdce. Ale jak by řekl básník-karta se obrátila. Vítězně jsem se usmála a vymanila z jeho objetí.
"Taky že jo," řekla jsem v klidu a postavila jsem se. Na rtech mi hrál úsměv, i když jsem se cítila trochu nejistě. Teď jsem koukala na jeho překvapený, opravdu překvapený výraz a musím říct, že jsem si ho trochu užívala. Jsem mrcha, ale rozhodně jsem na tom ještě dobře.
"Co-cože?" vykoktal ze sebe a nevěřícně na mě koukal.
"Myslíš si, že ty jsi jediný, kdo umí ubližovat?"
"Já, Summer…"
"Nech si ty řeči," řekla jsem s úsměvem a rozhlídla jsem se. Okolo bylo několik studentů, kteří nás bez dechu pozorovali. Vítězně jsem je sjela pohledem. Tohle se zapíše do historie… "Zkrátka, je konec, zlato." Řekla jsem a poslední slovo jsem řekla neuvěřitelně sladce. Tak, aby si mě pamatoval do konce svého života.
"Proč?" zeptal se už normálně a koukal na mě.
"Proč? Zkrátka proto," tahle otázka mě trochu překvapila. Nečekala jsem, že se na ní zeptá a proto jsem ani neměla odpověď. Tak jsem z toho vybruslila jak jen se dalo. Nakonec jsem se na Siriuse ještě usmála a dala se k odchodu. Celou cestu mě doprovázel svým pohledem a já každý krok měla nutkání se otočit. Nedělám chybu? Třeba by… Ne. Blbost. Zakroutila jsem hlavou a zahnala svoje myšlenky, které směrovaly jen k tomu, jestli náhodou ohledně Siria nedělám chybu a jestli se náhodou nezměnil. Není možné aby se změnil. Jediné co mi bude chybět jsou chvíle s ním…
***
Proč to udělala? Vždyť… to je nemožný. Bylo mi s ní tak dobře a ona… mě nechá? A já si myslel, že… ne nic. Tohle je blbost…Najdu někoho s kým je mi… dobře a ona…
Tohle je směšný… Slovo láska mi nic neříká… Přemýšlel a zadumaně koukal na klidnou hladinu rybníka. Pak se s odhodlaným výrazem zvedl a natočil se za siluetou odcházející dívky.
"Jestli si myslíš, že to takhle nechám, tak mě neznáš Summer Sandersová." Řekl do ticha a zmizel v temném lese.
***
Pomalu jsem šla k hradu. Už jsem to nevydržela a otočila se. Nebyl tam. Ale kde je? Ptala jsem se sama sebe a v tom jsem do někoho vrazila.
"Remusi, promiň," řekla jsem omluvně a pomohla mu sesbírat spadlé knihy.
"To je v pořádku Summer," řekl mile a pousmál se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Quistynka Quistynka | 28. ledna 2008 v 23:13 | Reagovat

Nádherný a zajímavý!! Tak to jsem ale vážně zvědavá, jak to nakonec dopadne!!x) fakt je to úžasný, že ani nevím, jak to víc pochválit x)

2 Danula Danula | E-mail | Web | 29. ledna 2008 v 7:04 | Reagovat

Hezký! Konečně první co to tak udělala:D

3 Jenny Jenny | Web | 30. ledna 2008 v 15:00 | Reagovat

Tak tohle bylo skvělýýý!!!!!Wow...hrozně moc se těšim na další kapitolu!!

4 jaja jaja | 28. února 2008 v 21:34 | Reagovat

to je super..kedy tu bude dalsiak apca??..dufam ze coskoro..nemozem sa jej dockat

5 luckily luckily | Web | 2. května 2008 v 11:42 | Reagovat

pááááni, tak to bylo skvělé!! to si Siri přeci jen zasloužil, aby zjistil, jaké toje!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly