2. kapitola - Zvěromág

24. ledna 2008 v 11:29 | Maysie |  Tajemství*
Mám tu druhou kapču.. :o)
Teď bych tu měla pár věnování.. =P Takže, za prvé Anduel, za to, že je stále ještě normální z mého častého otravování okolo povídek.. ;)
Enny, musíme si zazpívat častěji.. =DD
A pak ještě Merise, máš pravdu, Sirius se sockne všude.. =DD A málem bych zapoměla na Panthy :o) zlom snad bude co nejdřív.. =P
Děkuju.. :o)

________________________________________________________
Šla jsme k hradu a pro jistotu koukala kolem. Kdyby se Black náhodou někde motal. Aby jste rozuměli, pořád jsem z toho trochu roztěkaná a tak ho v nejbližší hodině vidět nemusím.
S hlavou v oblacích, čili s mými nezajímavými myšlenkami jsem prošla skrz hlavní bránu až k Velké síni. Už jsem se chystala vejít a najít holky, když v tom mě něčí hlas zastavil. "Annie?" otočila jsem se. Po hlase bych ho vážně nepoznala.
"Jessi, ahoj," pousmála jsem se a snažila se nedat najevo mojí lehkou nervozitu. Asi bych měla s pravdou ven. Takže, před tím, než jsem prošla touhle prázdninovou proměnou… ehm… no do té doby jsem tak úplně doslova nechodila s klukem. Zní to komicky co? Ale vážně. Věřte, že když vám tuhle skutečnost říkám, mé tváře mění barvu. Ale jen k vám. K Jessovi na mých tvářích hraje úsměv.
"Ahoj," rozpačitě se usmál. "Víš, já jsem se tě chtěl na něco zeptat…" a je to tu. Říkáte si co? No, přece jedna z těch scén, jak dávají v televizi, když kluk zve holku na rande..! Jak to vím? Jednoduše, můj táta je kouzelník a máma mudla. Tím máme takovou, poloviční domácnost. A televize? No skvělej mudlovskej vynález…
"Tak se ptej," znovu jsme se pousmála a pokusila jsem se mu dodat trochu odvahy, kterou bych nejspíš potřebovala sama. Ale moje úsměvy sou asi zázračný. Jak jsem to poznala? Protože Jess se usmál a pokračoval dál…
"No," začal trošku nejistě. "Nešla by jsi se večer projít, třeba?"
"Ráda," usmála jsem se. Já vím, ty úsměvy už sou hrozný…
"Super, tak… V osm tady?" zeptal se a upřel na mě svoje modrý kukadla.
"Jasně," souhlasila jsem. "Ale teď mě omluv. Musím ještě na večeři, než to zmizí," nahodila jsem úšklebek a otočila se k odchodu.
"Tak večer,"
"Ahoj." Rozloučila jsem se a konečně zamířila ke stolu. V břiše už mi kručelo a popravdě u Hagrida jsem vše odmítala. Raději. Znáte ty jeho goliášové hrudky? Ne? Buďte rádi.
Sednout jsem si zamířila k Marry a April. Respektivě Ejpril. Byly to moje další spolubydlící. Zatímco Marry byla příjemná holka se světle hnědými vlasy a vždy se snažila urovnat všechny neshody, April byla trošku s větší dávkou sebevědomí. A černovláska. Občas přemýšlím, proč není ve Zmijozelu. I by se na to hodila. Vlastně ona má takové úlety. Někdy je normální a někdo je to pěkná…
Přisedla jsem si k nim a ještě Remusovi, nejnormálnějšímu z Pobertů. Jelikož Lily s Jamesem byli kdesi fuč a o Blackovi už ani nemluvím. Remus k nám sedává, jen když ztratí tu svou bandu. Co bych na to vsadila, že ho k přisednutí vyzvala Mar? Je sice pravda, že James možná našel cestu k rozumu, ale stále se pohybuje nad tou krásnou propastí. Asi mu pomůžu a strčím ho. Ale ještě nevím na jakou stranu…
"Zdravím, kde je Lily?" pohledem sem přejela hnědovlásku po své pravici a ta mi pohledem dávala najevo: 'vždyť víš'. Pak sem pohledem přejela Remuse, který měl jen přihlouplý úsměv a skončila jsem u April, která jasně udělala z myšlenek realitu.
"Někde s Potterem, jako vždy," odbyla mě neochotnou odpovědí a upravila si lesk na rtech. Radši jsem jen pokrčila rameny a nandala si nějaké jídlo na talíř. Po očku jsem pozorovala jak Marry mrká na Rema, který se jen rozpačitě usmíval a pak taky April, která pohledem bloudila kamsi do neznáma. Doupravila si maskaru a nahodila úsměv, kterým mě oslnila.
"Vypadáš nějak šťastně?" převedla jsem oznamovací větu do otázky a k tomu ještě přihodila tázavý pohled. Jen se zaculila a mě bylo hned jasné o co jde. "Neříkej, že jdeš někam s Blackem?" zeptala jsem se nevěřícně. Ne, že by mě to překvapovalo. April vždycky byla středem pozornosti. Ale po tom co se stalo minule... zkrátka nechápu proč se zase nechala nahnat. "To myslíš vážně?"
"Jo, proč by ne,"
"Ejp, vždyť tě minule ani ne po tejdnu nechal! A to to není tak dávno! Ještě teď si pamatuju, jak si kvůli tomu byla přešlá! A dost dlouho!" koukla jsem na kamarádku vedle sebe a čekala podporu. Přikývla, aspoň tak. Zkrátka April měla už jednou takovouhle známost s panem dokonalým. Tenkrát jí po pár dnech nechal a jak už jsem říkala byla přešlá. No byla jedna radost se na ní dívat. S holkama víme snad i to, že brečela. Jen nikdy ne před námi…
"Nic mi nepřeješ! Jen žárlíš!" vyštěkla na mě a vstala od stolu. Rázným krokem si to odpochodovala nejspíše na pokoj. Jen sem nahodila pohoršeně-ublížený obličej a koukla na Mar. Snad bych i z pusy vypustila pár věcí, kdyby mě nezarazila.
"Kašli na ní," řekla konejšivě. "Už jsme jí to říkaly mockrát, je její chyba, že znova narazí a nechce si to připustit," už i ta vždycky klidná a optimistická hnědovláska ztratila s Ejp trpělivost.
"Máš pravdu," usoudila jsem a odstrčila talíř. "Já už jdu, navíc se chci podívat po té naší divožence a pak ještě něco mám… Tak zatím," pousmála jsme se na ty dva a odešla. Mávli mi na pozdrav a pak už se nezabývali s pozorností ke mně. Chtěla jsem jim nechat aspoň trochu soukromí...
Zamířila jsem přes ty hrozně dlouhé a odporně se přemísťující schody do nebelvírské věže. Cestou jsme potkala jen několik prváků, kteří vystrašeně spěchali do společenky ještě dvě hodiny před večerkou. Respektive, do devíti hodin měli být všichni zalezlí. Alespoň ve společenských místnostech. Ale po deváté hodině se nedalo soudit, že někdo spí. Jak se říká 'Co oči nevidí, srdce nebolí' známé heslo. Jen Lily vždycky pilně zaháněla první a druhé ročníky na kutě. S třetími už nehla. No jo, její post primusky…
Zamířila jsem chodbou k portrétu buclaté dámy. Řekla jsem heslo a ta, operetní pěvkyně mě pustila dovnitř. Líbí se mi její trik se skleničkou. Nejspíš si bláhově myslí, že ji nikdo nevidí v té fázi, když skleničku rozbije o kamennou hradbu zakreslenou v jejím obrazu. Další komická věc.
Prošla jsem teda do společenky a rovnou zamířila nahoru. Nechtěla jsem se zdržovat pohledem na Petera jak se cpe čokoládovými žabkami. No, thanks. Vlítla jsem do pokoje a shlédla situaci v něm. Lily ležela u nějaké knížky na své posteli a April se nejspíš šlechtila v koupelně, podle zvuků. "Ahoj," mrkla jsme na zrzku a ta odtrhla oči od knížky.
"Ahoj, kdes byla?" ptala se mě, jako bych jí tak před dvěma a půl hodina neříkala, že jdu ven.
"Vždyť jsem ti říkala, že jdu ven," podotkla jsem. "Trochu jsem se zdržela."
"Trochu víc," řekla a usmála se jakoby za tím bylo bůhví co a ne procházka lesem a limonáda u Hagrida. Jen sem pokrčila rameny a dodala: "Mám rande s Jessem," nahodila jsem bláhový úsměv. A Lily hned zpozorněla.
"Vážně?" kývla jsem. "To je ten kluk z Havraspáru?" opět následovalo mé přikývnutí. "Tak vidíš, říkala jsem ti, že dřív nebo později tě pozve," usmála se a já přešla k středně velkému zrcadlu, které jsme si pořídily jako rezervní. No, když jedna z nás obsadí koupelnu, není to na pět minut jak vždy slyšíte...
"Naše královna má taky rande," nadhodila jsem téma Apriliny schůzky. "A se samým panem dokonalým," podotkla jsem kysele. Lily jen zakroutila hlavou a já se doupravovala v zrcadle.
"Jdeš se mnou do společenky?" zeptala se a já jen přikývla. Ještě jsem si pročísla vlasy a vyrazila za naší primuskou. V ruce si nesla knížku. Jen jsem se zakřenila nad tím pomyšlením, že jestli dole bude nás sportovec, tak na knížku stejně nesáhne.
Sešly jsme dolů instinktivně zamířily k sedací soupravě u krbu. Ovšem na pohovce už se rozvaloval James a naproti němu seděl v křesle Black.
"Říkám ti, byl to zvěromág..!" řekl rozrušeně a s dušeným křikem Black.
"Zvěromág?" zeptala se Lily a zamířila k Jamesovi, který ji okamžitě uvolnil místo vedle sebe. Mezitím jsem já zabrala druhé volné křeslo, k mému štěstí, hned naproti Blackovi.
"Od kdy ty, Evansová, posloucháš cizí rozhovory?" osočil se naštvaně na Lily. Ta se nadechovala k nějaké její chytré odpovědi nejspíš typu 'Od té doby Blacku, co řveš na celou společenskou místnost.' úplně jí slyším a ani to nemusela říct nahlas.
"Tichošlápku no tak," vložil se do zajímavého rozhovoru James. Stáhl si Lil do náruče a majetnicky jí objal. Black se raději nehádal a pak si teprve dovolil všimnou si mě. Seděla jsem v křesle opřená do opěradla a snažila se dát svým nohám alespoň trochu klidu. Na Blacka jsem se nekoukala až do té chvíle, než jsem na sobě ucítila jeho pohled. Znáte to ne? Ten nepříjemný pocit když na vás někdo vejrá…
Pootočila jsem k němu znuděně hlavu a koukala mu do tváře. Vypadal jakoby mu ulítly včely. Pusu měl polootevřenou a rentgenoval mě pohledem. Blbeček, zná mě už šest let a teď tu na mě kouká jako bych snad byla nová. Je sice pravda, že už máme dva měsíce školy za sebou, ale já si nikdy nepotrpěla na jeho společnost. Doslova jsem nad jeho hlavou viděla bublinku, jak přemýšlí. Dokážu si vybavit na co asi tak s tou otevřenou pusou myslí. 'Tohle, že je Carterová? Vždyť to vždycky byla taková nevýrazná šedá myš a teď tohle? Prázdniny vážně dělaj divy!' sice neovládám nitrozpyt, ale k tomu abych si vydedukovala tohle stačí vážně málo.
Místo toho, aby konečně stáhnul svůj pohled, neohrabaně na mě vejral dál. No bože. "Mohl by jsi zavřít tu pusu, Blacku? Vypadá to vážně divně," řekla jsem znuděně a on na mě vyvalil oči, jakoby to snad byla událost roku, že mluvím. Jen jsem protočila panenky. "Tu pusu, Blacku," připomněla jsem mu a dodala další část věty. "April by tohle nejspíš neviděla ráda," podotkla jsem a otočila hlavu na Lily. Byla moc zaneprázdněná na to, abych od ní dostala pomoct. Tak jsem se otočila zpátky na Blacka. Kupodivu pusu měl už konečně zavřenou a byl pohodlně usazený v křesle. Na rozdíl od předchvíle, když byl nakloněný k Jamesovi. Po pár vteřinách ode mě konečně odtrhl zrak. A já se otočila na zaměstnaný pár. "Lily?" zkusila jsem. A když se mi ani po půl minutě nedostavila odpověď zvýšila jsem hlas. "Lily..!" no upřímně si přijdu jako bych budila mrtvolu.
"Fajn! Když by jsi se náhodou dostala s tohohle neoblomného objetí, vzkazuji ti, že jsem šla," vstala jsem a ukončila jsem fráze zdvořilé angličtiny. "Jo, a nečekej mě," pousmála jsem se a dala na odchod.
"Kam jdeš?" slyšela jsem otázku od Blacka. Jen jsem se na něj nechápavě otočila.
"Co je Tobě do toho?!"
"Vyřídil bych jí to, třeba." Nalézal rychle svou obhajobu. Pravda, kvůli častým průšvihům je na to talent.
"Hm, tak až se od sebe odlepí… Vyřiď jí, že jsem šla na tu schůzku." Nevím proč sem chtěla, aby věděl, že jdu na schůzku. Snad jsem mu jen chtěla dát najevo, že on není jediný kdo randí? Třeba… Já nevím…
"Fajn," přerušil moje myšlenky odpovědí a já stroze přikývla. Otočila jsem se a vydala jsem se zase ze společenky ven.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Enervate Enervate | Web | 24. ledna 2008 v 11:44 | Reagovat

May, ehm ...:o) V první řadě ti chci moooooooc poděkovat za věnování. :o) Seš zlatí. :o)

Teď ke kapitole, napsalas ji upo báječně. Skvěle se to čte, úžasný, a jak já říkám...luxusní. :o))) Už se to rozjíždí ... Na scéně první mrška. :o) A podle Siriusova výrazu ... Že by tak trochu tušil, kdo byl ten zvěromág? Nebo se jen rozplýval nad jejím vzhledem? Uvidíme...Necháme se překvapit. :o))) Těšim se na další, tak co kdybys... Když už si dneska doma... :o)) Začla novou? :o)) Si k tomu můžem zazpívat. :o)))

2 Anduel Anduel | Web | 24. ledna 2008 v 15:23 | Reagovat

Maaaaaaaysie, TO JE NAPROSTO DOKONALÝÝÝÝÝ!!!!!!!!!!!!moc a moc a moooooooc se ti to povedlo! jak už psala enny, tak se to fakt upa super četlo, nemohla jsem se vůbec odtrhnout! super, úžasný, nádherný...ty úsměvy:-)))A televize? No skvělej mudlovskej vynález…-dokonce skvělej:-)))) fakt upa úžasný a ten konec a siri s otevřenou pusou...no prostě se moc těším na další kapču, tak koukej hejbnout kostrou jako!!! je ti to jasný?!:-))) jinak ti moc děkuju za to věnování...je zač a hodně, ale normální...já? ehm...:-)))))))

3 Jasane Jasane | E-mail | Web | 24. ledna 2008 v 16:17 | Reagovat

krásné!! Opravdu mocky!!

4 Nera Nera | Web | 24. ledna 2008 v 16:27 | Reagovat

ahojky May! já jen, jestli víš, že jsme pojemnovaly stejně svoji povídku! já mám na blogu povídku stejnou jako ty! a jestli ti to vadí tak název změním! nechci,a by sis myslela, že ten název jsem vzala od tebe! všimla jsem si toho až teď, tak pls odepiš aťr se můžem dohodnout!

5 Danula Danula | E-mail | Web | 24. ledna 2008 v 20:34 | Reagovat

hezký:) jsem zvedava jak se zaridi

6 KiVi KiVi | Web | 24. ledna 2008 v 21:06 | Reagovat

je to supeeeer...:)))) já už nevím co psát do komentů xD

7 Arunai Arunai | Web | 24. ledna 2008 v 21:45 | Reagovat

Super! To je dokonalý. Tahle kapitola je dobrá příště dej anketu s hodnocením! ;)

8 panthy panthy | Web | 25. ledna 2008 v 16:20 | Reagovat

Supeeeer :) Promiň teď nemám na dlouhje komentář náladu XD Ale těšim se na pokračování :)

9 Jenny Jenny | Web | 25. ledna 2008 v 19:55 | Reagovat

Wooooooow!!! To je skvělý!! Perfektní!! Bombézní a já už nevim jaký!! Upa jsem se do toho zažrala a najednou- konec kapitoly=( Zrada jako=( Moc a moc se těšim na další, pls napísni ji co nejdřív!

10 Maysie Maysie | 25. ledna 2008 v 19:59 | Reagovat

Se červenám.. =P

Moc moc dík.. :o)

11 Merisa Merisa | Web | 31. ledna 2008 v 14:39 | Reagovat

Ty jo měla jsem pocit, že čím dýl jsem tu kapitolu četla, tím víc jsem chtěla, aby byla co nejdelší a najednou konec :( Prostě uno perfecto kapitola i celá povídka :*

A moc děkuju za věnování ;) Abys věděla, mám táááááááááááááááááááááááááákovouhle radost ;D :*

12 Maysie Maysie | 31. ledna 2008 v 15:23 | Reagovat

Děkuju a nemáš zač :o)

13 šílená šílená | 26. března 2008 v 20:20 | Reagovat

to je libový :D uplně ,,Blacka'' vidim jak tam sedí :D

14 luckily luckily | Web | 27. března 2008 v 13:58 | Reagovat

ten Jess musí být fešák...:) moc hezká kapitolka..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly