4. ledna 2008 v 21:58 | Maysie
|
Takže, musím říct, že nvm co si o kapitole myslet.. Teď nevím jestli je poslední a pak bude epilog.. A nebo tohle a ještě jedna kapča a pak epilog visící v budoucnosti.. No já vám nevím..
No, čtení si užijte.. =)
A snad, věnuju ho Enny a Panthy, že za mnou stojí.. Děkuju =*
A pak snad jen díky všem, co mě znáte a já vás... za to že ste.. :o)
Ještě musím dodat, že sem chtěla napsat tuhle kapitolu dlouhou a jako poslední.. Ale nějak mi to nevyšlo a navíc by ste museli dlouho čekat.. Tak tam z té části udělám epilog.. Ale nebude to klasickej epilog jako "O pár let později.." =)
________________________________________________________________________________________________________
Rozloučila se s Benem a došla do své kanceláře. Cestou si vyslechla několik narážek, jak je bledá.
Jak to jen říkala… Bez života... Jasně. Ušklíbla se a raději to nechala plavat. Sedla si za stůl a vyvalila oči na hromadu spisů, které se jí mezitím nashromáždili. Chvíli koukala do prázdna a přemýšlela.
Neměla jsem to přijímat… Ben je sice milej, ale… No byla to chyba. Je asi už pozdě to odvolat… Ale proč bych neměla chodit? Mám právo žít svůj vlastní život. Stejně jako on. Už ho žije… s ní…
Při pomyšlení na Katrin Ostenovou se hořce ušklíbla.
Potřebuju zapomenout… A Ben… mi pomůže…
Zahnala tok myšlenek, které stále připomínaly, že přijala pozvání na schůzku s Benem Reynoldsem. A ke všemu na dnešní večer.
No co..? Mám právo na vlastní život...
Natáhla se pro pergamen a načmárala na něj vzkaz pro Lily.
Lil, ahoj. Mám prosbu, nemohla by jsi se dneska stavit? V osm?
Charlie.
Dopis poslala ministerským oběžníkem. Ani ne za půl hodiny přišla odpověď.
Ano, přijdu. Lil.
"Tak to bych měla," odložila pergamen s odpovědí a podívala se na spisy před sebou. Měla pocit, že kdyby lehce strčila do stolu, vše by spadlo. "A teď se vrhnu na vás..." s úšklebkem promluvila ke spisům.
Sirius mezitím došel na své pracovní-stážní místo a přidal se k ostatním.
Super, jestli od ní nedá ty pracky pryč..! Tak se vážně neudržím a tak ho…
"Pane Blacku?! Vnímáte mě?" ozval se jejich... učitel.
"Jistě," odpověděl nepřítomně a dál se zahloubal do svého myšlení.
Takže, prostě mu zmaluju tu jeho hubu! Takže, dneska se ještě pokusím promluvit si s Charlie, není to sice nejlehčí, ale to zvládnu… Takže večer…
Naplánoval si další pokus na usmíření a aspoň pro teď se snažil zahnat myšlenky na toho otravného kluka a zároveň na její úsměv, oči, rysy a všechno co mělo společného s ní. Nejen, že mu nedává spát... Nemůže se soustředit...
Láska s člověkem dělá divy… Pomyslel si a musel se pousmát.
Dopoledne uplynulo jako voda a odpoledne si odnášelo pomalu zapadající slunce. Charlie se podívala na hodiny v předsíni. Ukazovali půl osmé. Zaběhla do pokoje pro malé štěně, které spokojeně klincalo na její posteli. Jemně jej vzala do náručí a nesla dolů. "Tak, ty můj malý... ještě ti budu muset vymyslet jméno, no nic... vyvenčím tě a pak se budu muset jít oblíknout," nad touhle myšlenkou si povzdychla. Nejen, že se jí nikam nechtělo, pořád Siriuse milovala, ať chtěla nebo ne.
Položila pejska do trávy a zamyšleně sledovala, jak se vrávoravou chůzí vydal prozkoumat jejich zahradu. Zavřela oči a nechala několik posledních paprsků dopadnout na svou tvář. Ze zasnění jí vytrhla až Lily. "Ahoj."
"Ahoj, jsi tu brzo,"
"No, o čtvrt hodiny. Co jsi potřebovala?"
"Chtěla jsem tě poprosit, jestli by jsi nepohlídala to štěně," zarazila se. Vyprávět Lily důvod, proč ho nemůže hlídat sama, se jí samotné nelíbil.
"Někam jdeš?" zeptala se zrzka pohotově.
"No, jo. Rodiče mají nějaký firemní večírek a nerada bych ho nechávala samotný. Už mi rozkousal jedny boty," pokusila se o úsměv.
"Tak jo, to není problém. A kam jdeš?" pokračovala dál v mírném výslechu.
"No, Ben mě pozval ven," koukla se na Lil. "Ráno jsem zase potkala Siriuse a málem jsme se zase pohádali, pak jsem jela s Benem výtahem a on mě vlastně přesvědčil, abych si s ním vyšla…" pokrčila rameny.
"Aha, no.. Dobře…" řekla jenom a šla pro štěně, které se zrovna snažilo najít díru v plotě. "Měla by jsi se jít asi obléct, nevím v kolik tu bude, ale za chvíli je osm," řekla prostě a pokusila se o úsměv.
"Lily, nekoukej se na mě takhle," Charlie sklopila zrak a pak se znovu podívala na svojí kamarádku. "Já... ty víš, jak to všechno je, ale já chci taky žít... mít svůj vlastní šťastnej život... ne se pořád jen trápit..."
"Vždyť já vím… A nic neříkám jen si myslím, že bys-"
"Lily dost. Prosím," špitla Charlie a odešla do svého pokoje. Otevřela skříň a vytáhla z ní světlou sukni po kolena a obyčejné béžové triko. Lehce doladila líčení a sešla dolů, přesně ve chvíli kdy zazvonil domovní zvonek. "Lil, už jdu… a děkuju," špitla rozpačitě k Lil, která byla ještě stále na zahradě a vyšla ke dveřím. Najednou ji Lily zastavila.
"Jseš si jistá tím, co děláš? Nechceš se jen pomstít?"
"Mám právo žít, stejně jako on," odpověděla nekompromisně.
"Dělej, jak myslíš," odpověděla Lily lhostejně a odešla do kuchyně. Chvíli za ní koukala, dokud jí z transu neprobudil opětný zvonek.
"Ahoj Bene," vzala si kabelku a vyšla ven a pokusila se o úsměv.
"Ahoj, sluší ti to," rozpačitě se usmála a šla tam, kam jí Ben směroval.
***
"Tak fajn, je čas vyrazit," řekl do prázdné místnosti a odložil skleničku od whisky. Zvedl se a pešky vyrazil k Williamsovým.
***
Charlie s Benem pozvolna docházeli ulicí k Charliině domu. Ben povídal nějakou historku a Charlie se usmívala. Popravdě ho vůbec nevnímala, ale nechtěla tenhle večer zkazit. Došli k cestě, která vedla k domovním dveřím přes velkou zahradu.
"Díky Bene, byl to pěknej večer."
"To já děkuju," usmál se. Úsměv mu oplatila. "Doufám, že si to někdy zopakujeme," jemně pokývala hlavou. Naklonil se k ní a na rozloučenou Charlie krátce políbil.
"Ahoj," špitla a počkala až se rozloučí a přemístí pryč. Byla tma a tak ho nikdo nemohl vidět. Povzdychla si a vydala se k domovním dveřím. Z celé situace měla ještě horší náladu.
"Lehce jsi na mě zapomněla," podotkl trpce a vystoupil ze stínu. S leknutím se otočila a střetla se z jeho pohledem.
"Zapomněla jsem na tebe ve chvíli, když jsem tě s ní našla v posteli," oplatila Siriusovi stejnou mincí.
"A co pondělí? Vypadala si šťastně," připomněl Charlie jejich pondělní usmíření, kdy mu věřila, že s Katrin nespal. A měl pravdu, byla šťastná a to hodně.
"Chvilková slabost, která trvala do té chvíle, než za mnou přišla tvá milá a oznámila mi, že je s tebou těhotná," odpověděla hořce.
"Mohla bys mě chvíli poslouchat?!"
"Ne, už toho mám dost, chápeš?! Snažím se žít normální život! Bez tebe! Nejde mi to tak lehce jako tobě!"
"Charlie poslouchej-" skočil jí do řeči a snažil se jí uklidnit.
"Nebudu poslouchat! Lituju toho, že jsem tě poznala!"
Nelituju a nikdy litovat nebudu...
"Seš to nejhorší, co mě v životě potkalo!"
Ne, si to nejkrásnější, co mě kdy mohlo potkat... Vždycky na to budu vzpomínat…
"Nenávidím tě! Tak moc!"
Miluju tě… Ale teď už je na to pozdě...
"Už tě nechci nikdy vidět!"
Chci zpátky všechno co bylo…Vrátit ty chvíle, užívat si znova tvoje doteky, polibky…To všechno. Chci zpátky ty chvíli, kdy jsem se probouzela vedle tebe a tys mě láskyplně hladil v vlasech, když jsi se vzbudil dřív... Chvíle, kdy jsem tě neškodně vytáčela a pak si tě polibky získávala zpátky. Nikdy nezapomenu na tvůj naoko uražený výraz, který se pomalu ale jistě měnil v úsměv…Chci všechno zpátky… Chci! Chci zpátky tebe…
"Rradil jsi mě, mě a mojí lásku!"
Vydechla a udýchaně koukala na Siriuse. Svůj monolog dokončila. Uvědomovala si význam slov, která vypustila z pusy a už je nikdy nebude moc vzít zpět. Ačkoli by chtěla...
Ale teď to jinak nešlo.
Proč mi tohle dělá? Proč mi tak ubližuje? Ptal se sám sebe. Chvíli mlčel a jen na ní koukal. Vypadalo to, jakoby si snad chtěl zapamatovat každou její část, tvary a všechno. Jakoby jí viděl naposledy. Její slova zraňovala a každým okamžikem se zabodávala hlouběji a hlouběji do srdce.
Sakra, tohle ne, já nebrečím! Okřikl se v duchu, když cítil, jak se malé nepatrné kapky slané vody draly do jeho očí.
Sakra, Siriusi Blackovi se do očí ženou slzy, no to mě podrž. A vážně, za tmy k jeho klidu nebylo nic vidět. Ani tón hlasu se nezměnil.
"Vážně?" zeptal se a doufal, že odpoví, ne. Tolik to chtěl slyšet a skončit všechno tohle... Tolik jí miloval...
"Ano," řekla tvrdě a sklopila zrak k zemi. Sama potlačovala slzy.
"Fajn, poslední, co ti řeknu je to, že ty jsi úplně stejná. Je to pár dní, co si se mnou skončila a už se taháš s tímhle... Benem!" jeho jméno křikl s nenávistí a plný odporu.
"Ale já-"
"Jedinej rozdíl je ten, že já s Ostenovou nikdy nic neměl," otočil se k Charlie zády. "Sbohem Williamsová."
"Wi-william-sová?" zašeptala do ticha. Takhle jí už dlouho neřekl, ne tak jako teď, s nenávistí.
Ale tohle přece nechci, bože co to dělám?! Kazím si život..! Všechno jsem zkazila… Ale, ne nesmím to zkazit znovu, nesmím tě nechat zase odejít..!
"Siriusi!" vykřikla najednou. Rozhlédla se po ulici, ale nikde nebyl... Byl pryč…
"Já tě.. miluju..." zašeptala a strnule zůstala stát na místě.
Bylo pozdě. Odešel z jejího života.
Navždy..?
nééééééé, to je smutné. A já jim to tak přála. Ale jinak super kapča.