21.Kapitola - Navždy 2/2

6. ledna 2008 v 0:35 | Maysie |  Můra a Motýl*
Takže, aby jste neřekli mám tu... 2 část závěrečné kapči... Je psaná na rychlo tak se nedivte :o)
Jenom říkám, jak jste mohli zapomenout na naši milou Katrin? No? Styďte se... =P
Občas umí věci i nekazit =)
Jinak, možná k tomuhle napíšu ještě epilog, ale nejsem si jistá... A jenom vám chci říct pár věcí... Tuhle povídku mám moc ráda a je těžký jí dát sbohem...
A děkuju všem co jí četli a taky, že se jim líbila... A teď, už vás nebudu zdržovat =)

________________________________________________________________________________________________________


Zkoprněle stála a koukala do prázdné ulice. Takhle to nechtěla…

"Tohle není fér!" křikla do tmy a po tvářích se jí spustili slzy. "Vůbec to není fér..!"
"Charlie?" ozvala se potichu Lily ze dveří. "Já… slyšela jsem křik,"
"Jo," vzlykla a přemýšlela, co Lil řekne. "Byl tu... je konec... úplně," prošla dveřmi a vztekle odhodila klíče. Zamířila do koupelny.
"Charlie..."
"Chci bejt sama, promiň," řekla a zabouchla za sebou dveře koupelny. Pak už slyšela jen klapnutí domovních dveří. Přešla k umyvadlu a opláchla si tvář, po které jí znovu stékaly slzy. Nechala napustit vanu a mezitím si sundala věci, co měla na sobě. Hlavu měla stále jen plnou toho okamžiku před chvílí... Nešlo na to jen tak přestat myslet...
Zastavila vodu, která už se téměř dotýkala okraje. Vlezla si do vany a potopila hlavu. Pod průzračnou vodou otevřela oči a pozorovala zkreslené tvary kolem. Přesně tak... Vše bylo zkreslené... Byla unavená a tak si šla hned po vykoupání lehnout. Usnula téměř okamžitě.
Ráno vyspávala dlouho, nikdo jí nebudil a ani neotravoval, jen možná štěně, které vlastně ani nepojmenovala, se dožadovala svého práva na posteli. Líně vystrčila ruku a vytáhla škvrně k sobě. Okamžitě se stočilo do klubíčka v jejím klíně. Pár chvil potom otevřela oči a podívala se na budík vedle postele.
"To už sou dvě?" posadila se a promnula si spánky. Oči červené od pláče. A vlastně a co, že jsou dvě? Je víkend... Znovu si začala vybavovat včerejší večer...
Dokáže to ničit, víc než si myslela... Jediné co jí alespoň trochu pomáhalo zahnat myšlenky byla práce. Jakákoliv... Proto se dala do uklízení, už tak moc čistého domu...

***
Ozvalo se klepání a po chvíli kroky. Dveře se otevřely. "Ah, to si ty." Podotkla znuděně a vyšla ze dveří.
"Kupodivu, jdeme?" Katrin jen neochotně kývla a vyšla ze dveří. "Skvěle," odpověděl a šli.

***

Zvonek? Teď? Otočila se od vitríny, co leštila a vyšla ke dveřím. "Jamie aho- co tu dělá ona?!" vztyčila ukazováček a ukázala na blondýnku.
"Charlie, věř mi a dej mi pár minut. Přišla ti něco říct," Charlie se tvářila dost záporně, ale nakonec uhla ze dveří a nechala je vejít. Nespustila z Katrin oči.
Co bych mohla ještě ztratit? Nic…
"Čekám, nemám na to celý den," zhodnotila situaci. "Jestli mi přišla vykládat, jak je šťastná, že-"
"Ne, přišla ti říct pravdu," přerušil Charlie James a podíval se na Katrin a naznačil, aby konečně začala.
"Ehm.." vydala ze sebe jen a k ničemu se neměla.
"Ostenová dělej," přikázal jí. "Nebo..?" vrhla po něm vražedný pohled.
"Williamsovou to stejně nezajímá." Podotkla kousavě a otočila se ke dveřím. James jí ale hrubě zachytil za paži a přitáhl zpátky. "Au! No tak fajn!" obořila se na něj a vysmekla svou ruku z jeho sevření. "S Blackem-"
"O tomhle se nehodlám bavit, je to uzavřený téma!" zaprotestovala černovláska.
"Jen si to vyslechni," zarazil jí Dvanácterák. "Ještě budeš ráda." Charlie povzdechla a upřela pohled na Katrin.
"Je sice pravda, že jsem těhotná, ale to dítě není Blacka," řekla a už se k ničemu víc neměla. Pod pohledem chlapce vedle sebe pokračovala. "Nic jsem s ním neměla," dodala bez zájmu a koukla na Charlie. Ta rudla vzteky. Pěsti měla zatnuté tak až jí klouby zbělely.
"Ty děvko," procedila skrz zuby a propalovala Katrin pohledem. Ani nevěděla jak, neudržela se a natáhla té odbarvené blondýně jednu ránu pěstí. Ta se neřízeně svezla na zem a nejspíš přišla o vědomí. "Au," sykla Charlie a mnula si ruku. "Nikdy bych nevěřila, že to tak bolí," ušklíbla se. Zničehonic se rozběhla ke dveřím. Stejně, tak jako se rozběhla se i v půli kroku zastavila. "Jamie,"
"Nemusíš děkovat," pousmál se, "dlužím ti to. Ale už jdi, nenech ho čekat," vrátila se k němu a objala ho.
"Děkuju moc," špitla a konečně ho pustila. Otočila se a vyběhla ze dveří.
"No, tak co teď s tebou?" posměvačně koukl na Katrin na podlaze a v bezvědomí. V ruce si přehodil malou krabičku, kterou v zápětí zastrčil do kapsy.
Snad se jí bude líbit… pomyslel si.
Nadzvedl Katrin a podepřel jí. "Sice jsem řekl, že to neřeknu, ale co bych neudělal pro kamaráda?" ušklíbl se a přemístil se s Katrin na ministerstvo.

***

Běžela rovnou tam, kam chtěla. Jen tam. V duchu přemýšlela, co mu vlastně řekne. Včera ho její slova dost ranila, jde to vůbec ještě vzít zpátky?
Prosím, ať mě vyslechne..! zaúpěla v duchu a vyčerpaně se zastavila na rohu jedné ulice. Já se ztratila? No super... Takhle to nejde.. zabědovala a přemístila se tam, kam potřebovala. Bylo jí jedno, jestli ji někdo uvidí. Nadechla se a zaklepala na dveře. Nic se neozývalo a tak zaklepala znovu. Stále nic.
No tak, prosím, otevři… prosím..! pokusila se otevřít, ale bylo zamčeno.
Proč by měl otvírat? Tys mu taky nedala šanci, tolikrát!
Já vím! Ale, on musí otevřít!
Vážně?
MLČ! Okřikla své svědomí a vytáhla hůlku. "Alohomora," šeptla a z hůlky vyklouzlo zářivá světlo a poté se ozvalo klapnutí zámku. Pomalu otevřela dveře. Ruce měla rozklepané. Celá byla nejistá. Co když jí nevyslechne?
"Siriusi?" tázavě se ozvala a vešla dovnitř. Potichu zavřela dveře a vešla do obýváku. Seděl tam v křesle zády k ní. "Siriusi?" špitla znovu. Tázaný se na ní otočil.
"Co chceš Williamsová?!" vyštěkl na ní. Za jeho zlobou se skrývala bolest. Zraněné ego, tolik o ni usiloval a pokaždé s ním jenom zametla.
"Promluvit si o nás," řekla nejistě a přešla blíž k němu.
"Žádné nás není," odpověděl a zase se k ní otočil zády.
"Je, a vždycky bude! Vyslechni mě prosím!"
"Nebudu tě poslouchat, stejně jako ty mě včera!"
"Omlouvám se... prosím, jen mě vyslechni!"
"Co když nechci? Myslím, že už jsi... mě stačila odsoudit dost," chtěl říct zničit a ranit, ale nechtěl to přiznat, ale ona to věděla.
"Já... vážně se omlouvám... ale, chci… chci to vysvětlit… Mrzí mě to..." sklopila oči.
"Domluvila?" kouknul na ní a ona na něj. "Jdi pryč."
"Siriusi prosím..! Já vím.. jak moc jsem ti tím ublížila a to všechno, nejde to vzít zpět, ani nevíš jak bych ráda..." řekla sklesle a po tváři jí sklouzla osamělá slza. Otočil se na ní a tiše poslouchal. "Nechci abys mi odpustil... jen mě vyslechl..." prosebně se na něj podívala.
Proč bych měl?Taky si mě neposlouchala. Přesto byl zticha a naslouchal jí. Když mlčel rozhodla se pokračovat.
"Byla za mnou Ostenová, díky Jamesovi," zpozorněl. "Všechno mi řekla… pravdu, že není těhotná s tebou... a pak řekla i že s tebou i nic neměla.. Siri… já… já se moc omlouvám... že jsem ti nevěřila... ale když jsem tě s ní viděla… já, byla jsem naštvaná… nemyslelo mi to.. a taky jsem ti ublížila.. všechno to... moc mě to mrzí…já... já…" zlomil se jí hlas a rozvzlykala se. Pomalu se svezla na zem a zabořila si hlavu do dlaní. Na chvilku jí zvedla a špitla : "Miluju tě..." řekla to sice potichu, ale slyšel jí moc dobře. Řekla konečně to, co chtěla... Zvedl se a přešel k ní. Klek si naproti a lehce Charlie chytil za bradu. Zvolna nadzvedl, aby jí viděl do očí. Druhou rukou a čistým kapesníkem setřel její slzy.
"Charlie... neplakej, víš, že tě tak nerad vidím," řekl něžně a pousmál se. Pohladil jí po lesklých vlasech. Stále jí držel za bradu a teď pohledem sklouzl na třesoucí se rty.
"Omlouvám se..." zašeptala ještě a sklopila zrak. Opětně nadzvedl její tvář.
"Miluju tě," řekl a Charlie neměla slova. Konečně to slyšela v jiné situaci, než když se hádali. Naklonila se k němu a políbila ho. Přitáhl si jí k sobě do těsného objetí. Jakoby už nikdy neměl v plánu ji pustit. Ruce mu zlehka položila na hruď a polibek prohlubovala. Najednou se odtrhl a zamyšleně si dívku před sebou prohlížel. "A co ten, Ben?" zeptal se a Charlie se musela zasmát. Ben byl jen maličkost, která jim nestála ve štěstí.
"Nic nebylo, jen mě pak na rozloučenou políbil," mávla rukou.
"To stačí," řekl naštvaně a Charlie se začala přes předešlé slzy plně smát.
"Už jsem ti říkala, že tě miluju?" přestala se smát a s úsměvem na rtech se Siriusovi zadívala do šedých očí.
"Uhm... jo... myslím, matně si vzpomínám," nahodil vážnou tvář a podrbal se zamyšleně na bradě.
"Tse..!" zakroutila hlavou a pohladila ho něžně po tváři. "Miluju tě... tak moc!"
"Taky tě miluju, víc než cokoliv," hladil ji po tváři a utápěl se v tyrkysových očí. Konečně ji tu měl a už nikdo mu ji nevezme.
"Já tebe víc," zašklebila se a usmála.
"Charlie," řekl pobavěně.
"Já..!" povalila ho na podlahu a položila se na něj.
"Už o tebe nikdy nechci přijít... ani na chvilku... jsi pro mě všechno," řekl a zastrčil Charlie neposedný pramen vlasů za ucho. "Bylo to hrozný. Myslel jsem, že se zblázním," jen se usmála, sama na tom byla úplně stejně. Jak byla ráda, že je zase s ním...
"Nikdy už nás nikdo a nic nerozdělí, že ne?" podívala se do jeho očí.
"Slibuju." slíbil a znovu ji políbil.
Tentokrát už Siriusovi plně důvěřovala, navždy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbila se ti povídka? Ale klikat jen pokud jste jí vážně četli! =D

Jasně..!
Ne.

Komentáře

1 Massie Massie | 6. ledna 2008 v 0:49 | Reagovat

Brm brm..*tleská..* bez happy endu to prostě nejde..=D uáá mám první komec..:D:D jako zlatí si talent..=*

2 Arunai Arunai | Web | 6. ledna 2008 v 9:06 | Reagovat

Nééééééé jakto že jsi nenechala ten špatnej konec :D

Povídka je fakt dobrá! Ráda jsem si jí přečetla a těším se na další.

3 Ergien Ergien | Web | 6. ledna 2008 v 11:20 | Reagovat

uf, ani nevis jak se mi ulevilo :D bych asi neprezila kdyby neskoncili spolu :-P ale tezko se mi louci s touhle povidkou, s charlie a ostatnima... :´-) Byla to fakt dobrá a krásná povídka ;)

4 Danula Danula | E-mail | Web | 6. ledna 2008 v 11:31 | Reagovat

Tak přece jen to skončilo nakonec dobře:)Jinak jako obvykle moc pěkně napsané

5 Peťka Peťka | 6. ledna 2008 v 11:52 | Reagovat

hezký, je skvělý že to skončilo dobře fakt skvělá povídka!!!!

6 Madlenka Madlenka | Web | 6. ledna 2008 v 13:17 | Reagovat

Milý hodný Sirius, ještě že ten ji uměl alespon vyslechnout :)

7 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 6. ledna 2008 v 19:24 | Reagovat

Uf... šťastný konec... :) Konečně se ti dva blázni dali dohormady... :D Škoda, že už je konec... :(

8 Treia Treia | Web | 6. ledna 2008 v 20:47 | Reagovat

Nádhera.. Skvělí.. Naprosto úasný.. Dokonalý.. Vážně překrásná povídka.. A sem tak ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.  Já nemám slov...:)

9 barbora barbora | 6. ledna 2008 v 20:53 | Reagovat

uplne krasan kapitola aj cela poviedka:D som strasne rada, ze sa dali dokopy, uz som neverila:P no a bude mi za nou smutno, lebo je to uplne skvela poviedka:D

10 Maysie Maysie | 7. ledna 2008 v 20:07 | Reagovat

Díky moc.. =) Ještě bude epilog.. ;)

Ste si mysleli, že je nedám do hromady? Já? Příznicce Happy-endů? no teda holky.. =D

Jinak Trei, ohledně těch komentářů si nedělej hlavu, soce sme čekala že se to pošle tak 50x a ne víc.. a když na mě vybaflo 316 komentů spadla mi brada.. =DD

11 Treia Treia | Web | 8. ledna 2008 v 18:11 | Reagovat

Mayise: No já jsem taky koukala.. Vůbec jsem nechápala..  Jinak.. Strasně moc se teším na ten epilog..:)

12 Maysie Maysie | 8. ledna 2008 v 18:40 | Reagovat

Treia.. zase chyby blogu.cz že..děs.. =)

No ohledně epilogu.. pokusím se ho hodit do pátku jelikož v sobotu jedu na hory.. =P

13 **Lucy** **Lucy** | 8. ledna 2008 v 21:48 | Reagovat

Skvělý *tleská* :D přesně tak, samý happy-endy, a nebud smutná, Charlie mi tam sice umře, Lily a James vlastně pak taky, ale tak..Sirius bude živej a to je co říct;)

Jinak koukej máknout na tom epilogu, žádný:,,No, já mám jen ´O 2 roky později´.."

Ee, jen jeď :p

                       Taky tě miluju :*

14 Maysie Maysie | 8. ledna 2008 v 21:57 | Reagovat

Já tebe ne.. Ten tvůj konec neberu.

15 Anduel Anduel | Web | 11. ledna 2008 v 14:44 | Reagovat

Maysie...já nemám slov, konečně jsem si to přečetla (já vím brzo...a taky se ti za to moc omlouvám) tahle povídka byla nádherná a ten konec...já miluju happy endy, i když je mi smutno, že se s ní musím loučit...takový ten hořkosladký pocit...ach jo...ale ten konec...tím, že byl tak nádhernej to vyvažuje:) moc se těším na epilog. jinak ti za sebe moc děkuju, že si tu povídku psala-moc se ti povedla a mně se neskutečně moc líbila...a moc ráda, jsem jí četla.

16 Nikkushka Nikkushka | 16. ledna 2008 v 20:24 | Reagovat

OOOOUUUU škoda že to zkončilo, tuhle povídku sem měla strašně ráda a myslim že až budu mít někdy čas, přečtu si jí celou ještě jednou :D Jinak krásnej konec, ale...  jedinou výtku bych k tomu přece jenom měla... ke konci Siri strašně vyměknul =OP

17 Cho Cho | Web | 2. února 2008 v 18:48 | Reagovat

krásný..=)

18 luckily luckily | Web | 26. března 2008 v 21:28 | Reagovat

ÁÁÁÁ. konečně ten správnej konec..:)

19 Eliota Eliota | Web | 6. dubna 2008 v 19:26 | Reagovat

Krása! :) :) Dokonalé! A nyní ěm čeká epilog!

20 Klarka05 Klarka05 | E-mail | 7. července 2008 v 21:00 | Reagovat

to bylo náááááááááádherný... takt jo... moc...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly