26. ledna 2008 v 21:08 | Maysie
|
Tak 3 kapča, co víc dodat? Od dalších kapitol by to už mělo být zajímavější.. :o)
No, zase jí chci věnovat Andy.. "ježíškovi.." =D. Koukej psát naději.. :o)
A Enny, aby rychle rychle psala kapitolu k NO.. :o)
___________________________________________________________
Vyrazila jsem na domluvenou schůzku. Po dlouhých bradavických chodbách jsem došla až před velkou síň, kde na mě Jess čekal. Hned jak mě spatřil nahodil úsměv a vyšel mi vstříc.
"Ahoj," pozdravila jsem a mile se usmála.
"Ahoj," opětoval mi pozdrav a políbil mě na tvář. Moje překvapení bylo trošku znát a tak se jen usmál a vzápětí mě chytl za ruku. Když sem vycítila jeho nejistotu, jakoby se snad bál, že mu ruku v zápětí vytrhnu, tak jsem tu jeho pevně stiskla a usmála se. Držela jsem jeho ruku a vyšla společně s ním na bradavické pozemky.
Nebudu vám tu do detailů popisovat o čem jsme mluvili, ale když to shrnu tak tahle témata nám vydržela dost dlouho. A to byla úplně obyčejná. Jako například škola, knížky, zájmy a já. To poslední téma, no… Na Jessovi se mi líbilo to, že ať jsme mluvili o čemkoliv ptal se na mě a nikdy nemluvil jenom o sobě. Teprve až po tom co jsem se ho zeptala sama. Tohohle si u kluků vždycky cením. Naopak nesnáším ty frajírky, kteří celé rande mluví jenom o sobě a jak dokázali tohle a tamto. Viz Sirius Black. Neznám ho, a ani vlastně nechci, ale zase abych mu tu nekřivdila.
By mě zajímalo o čem jiném by tak Black mohl mluvit s holkou, které ho vzívá a jen hltá pohledem. No o sobě, správně. Nebo nevím, co by dělali. Teda, vím, moc dobře. Ale přece se na ní nemůže hned na začátku vrhnou a začít jí zuřivě líbat? No to je dost, nehezký nemyslíte? No, ale zpět k Jessovi…
Ovšem, je tu malá věc, která mi u Jesse chybí. Chybí mi u něj spontánnost a jiskra. Asi to zní bláznivě, ale vážně. Jess patří mezi ty spolehlivé kluky, kteří myslí na budoucnost, takový ten spolehlivý typ. Není s ním nuda, to ne, ale já osobně mám spontánnost ráda. Jak se říká 'Žij dneškem a neohlížej se na to co bude zítra…' vždycky mě to přitahovalo, mít ve všem volnou ruku a ne se dívat do diáře, jestli náhodou můžu udělat to a to…
Ani se mě neptejte jak nám tahle témata vydržela až tak dlouho, ale kolem půl jedenáctý sem dospěla k závěru, že je čas jít, i když se mi nechtělo…
"Už je pozdě, měla bych jít," řekla jsem a usmála se. Sice bylo už pozdě, ale mě se ještě nikam nechtělo. Jess souhlasil a doprovodil mě až před náš vchod do společenky. Když jsme došli před portrét, Buclatá dáma spustila svou řeč o tom, jak už je pozdě a tak jsem svého přítele odtáhla o pár metrů dál, kde na nás nemohla vidět. Domluvili jsme si schůzku na zítra a když jsem chtěla už odejít, tak mě Jess zastavil a políbil. Příjemný překvapení ve který jsme vlastně i doufala. Kdyby jste teď viděli můj obličej, tak zářím jak sluníčko, snad. Ne to zní přehnaně. Ale, prostě jsem dokonale spokojená…
Teď už jsem se doopravdy rozloučila a přešla k portrétu. Ještě jsem na Jesse mávla a pak řekla heslo a vplula do společenky. Nutno podotknou, že jsem se tvářila jako bych vyhrála snad soutěž krásy. S úsměvem od ucha k uchu jsem vyrazila ke schodům do dívčích ložnic. Musela jsem se tvářit vážně děsně. Z mého nejspíš až tupého výrazu mě vyrušil až ten divný pocit. Někdo moje kroky doprovázel pohledem. V půli kroku jsem se zastavila a otočila ke krbu, kde jsem se střetla s pohledem Siriuse Blacka. On mě pozoruje? Ehm, jo… teď jo. Ale co tu dělá sám? Snad nečekal až se vrátím? To by bylo dosti hloupí… ale, co jinak? Já nevím. Nechápu proč na mě kouká. Nejspíš ani nečekal na mě, prostě tu jen seděl, jo to bude ono. Nechápavě jsem se na něj koukala. A víte co udělal? On se usmál… usmál..!
Bože, co šílím? Radši jsem se otočila a šla zase ke schodům. Teď si asi budete myslet, že jsem blázen ale… pamatujete na tu jiskru? On jí má… má jí v očích…
Šla jsem nahoru po schodech a stále v zádech cítila jeho pohled, který mě doprovázel dokud jsem mu nezmizela z očí. Nemohla jsem ten úsměv vymazat. A ani ty jiskřičky v očích. Asi jsem vážně blázen, že jo? Zakroutila jsem nad sebou hlavou a vplula do pokoje, kde už všechny holky spaly. Zalezla jsem ke své posteli, rychle na sebe hodila pyžamo a zalezla pod peřinu. Ze všech sil jsem se snažila usnout. Ovšem, nepovedlo se mi to. Z jedné strany myšlenek se mi před očima zjevoval Jess a celý dnešní večer. Při téhle vzpomínce se mi na rtech rýsoval úsměv. Ovšem z druhé strany myšlenek se do mých očí dostával úsměv Siriuse Blacka a ty jiskřičky v očích. Všechno se míchalo dohromady až do té chvíle než Sirius dokonale vypudil Jesse a v mých myšlenkách si vydobyl své místo. Můj rozum to nehodlal akceptovat, ale proti tomuhle neměl jedinou šanci…
Sotva jsem měla pocit, že jsem usnula, už mě někdo budil… "Ann!" slyšela jsem hlas své kamarádky. "Koukej vstávat!" křikla po mě. Ale mě se vůbec nechtělo, nejraději bych dál ležela… chci spát… Jen jsem se zavrtěla a následkem toho bylo, že Lily stáhla moji peřinu. A ke vší drzosti, ze mě.
"Lily! Okamžitě mi vrať mojí peřinu!" křikla jsem po ní naštvaně, ale dál jsem ležela a hlavu si přikryla polštářem.
"Vstávej! Máš dvacet minut než začíná hodina," řekla a já jen něco zabručela. "No tak dělej," ozvala se znovu a už se smíchem. Nuceně jsem vykoukla z pod polštáře a rozhlídla se po místnosti.
"Kit!" okřikla jsem svou kočku."Necháš to?!" to milé zvíře právě vyjídalo mou zásobu čokoládových žabek. Hned, jak mě zbystřila ohlédla se na mě neviným pohledem a vzápětí vzala nohy na ramena. Jen jsem se zašklebila a vyrazila do koupelny. Z koupelny akorát vyrazila April a ušklíbla se na mě. Typická ona. Když už mě nemohla vidět, protočila jsem panenky a zabouchla jsem za sebou dveře koupelny.
Při pohledu do zrcadla jsem se vážně se vážně zděsila. Měla jsem kruhy pod očima. Při pohledu na ně se mi znova vybavila včerejší noc. Rychle jsem si vyhnala z hlavy myšlenky typu Sirius Black a použila trochu make-upu, načež kruhy pod očima byly ty tam.
Konečně jsem vylezla z koupelny, ale moje spolubydlící už byly fuč. Ach to kamarádství, co říkáte? No aby taky ne, za deset minut byla první hodina. Snídani už jsem zavrhla rovnou a s brašnou jsem běžela na hodinu. To co jsem ale po příchodu do třídy viděla se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo. Lily, ta zrádkyně seděla s Jamesem.
Radši jsem rezignovala a sedla si do zadní lavice, která byla ještě volná. Do úplně poslední lavice. Respektive April už seděla s Marry a jiné volné místo, když nepočítám vedle zmijozeláků, nebylo. A k nikomu ze zmijozelu si přisednout nehodlám. Rezignovaně jsem si opřela hlavu o ruku a přemýšlela. Z mého přemýšlení mě vytrhl až čísi hlas.
"Ehm, Carterová, sedíš na mém místě," no to teda trefil…
"Máš ho snad podepsané, Blacku?"
"To sice ne, ale sedím tu od prvního ročníku,"
"Hm," nehodlala jsem se zvedat ani nic takového.
"Takže," stihl jenom říct a zazvonilo. Jako na povel se do třídy přihnal profesor.
"Pane Blacku, proč nesedíte?"
"Cartrová mi zasedla místo,"
"Pokud se nemýlím, stále vedle slečny jedno je," já se poplašeně zvedla. Tohle ne, ne ne ne..! Black jen pokrčil rameny a sedl si vedle mě. Fajn, nebudu protestovat, ale tohle si Lily odnese… zradila mě na třikrát. Za prvé-nedržela mi místo, za druhé-sedí s Jamesem a za třetí-já teď musím sedět s Blackem. Vážně to je od ní milé…
O lavici jsem si podepřela hlavu a zírala na profesora vyprávějící dějiny. V hlavě se mi ale honily úplně jiné myšlenky. Zkrátka pro skřety, kteří v dávnověku ovládli několik říší jsem tam místo neměla. Z mého plného dumání mě vytrhla osoba vedle mě. Podepíral si hlavu podobně jako já, ale pohledem vysel na mě. Chvíli jsem rozpačitě koukala a pak jsem se odvážila zeptat. "Mám něco s vlasy nebo něco na obličeji?" jen zakroutil hlavou. Tak proč na mě sakra tak kouká?
"Tak snad něco jiného, co tak zaujímá tvou pozornost?" zeptala jsem se dál a čekala odpověď.
"Ne, všechno je v pohodě,"
"Tak proč na mě pořád koukáš?"
"Nemůžu snad? Hezky se na tebe kouká…" vypustil z pusy a já se nevěřícně podívala. Nemohla jsem se vzpamatovat. Nevím proč, ale pod jeho slovy jsem si vzpomněla na April. A tak jsem se na ní otočila a střetla jsem se s jejím naštvaným a opovržlivým pohledem. Proč na mě tak kouká? Je pravda, že jsem si nemohla nevšimnou jejích zarudnutých očí. A to ještě ráno byla v pořádku…
Ublíženě ode mě odvrátila pohled a já se vrátila pohledem k Siriusovi.
"Blacku, jsem snad nějaký obraz či co?" zeptala jsem se podrážděně. "A co April, to už si jí nechal?"
"Jo, a krásnej obraz," řeklo to pako a pak dodalo: "Jo, zkrátka to asi nemůže pochopit," řekl bez zájmu.
"Ty si vážně debil," řekla jsem, ale věděla jsem, jak jsem se mýlila… Sice jo, je to debil ale za tohle si Ejp mohla sama. Musela vědět, že jí zase nechá, někdy mi příjde natvrdlá. Jenže nejhorší na tom je, že to teď asi bude vyčítat mě…
"Slečno Carterová? Jestli vás to nezajímá, nemusíte rušit mojí hodinu! Odebírám Nebelvíru 10 bodů a vy se dnes v osm hlaste u mě v kabinetu!"
"Ale-" chtěla jsem ještě něco říct, ale profesor mě umlčel. Tak tohle mi ještě chybělo. Vyslala jsem vděčný pohled na Si, ehm, Blacka a zabořila hlavu do knížky. Nejen, že dnes mám trest, ale navíc nestihnu rande s Jessem. No skvěle…
Skvělá a užasná kapitola!! Moc se mi líbilo to rande a pak to Siriusovo čumákování=D To bylo perfektní...v anketce jsem dala zaslouženou jedna...April je mi hooodně nesympatická=D Takový typická kravka, aspoň podle mě=D Zato Ann u mě boduje...skvěle napsaná kapitola, strašně moc!se těšim na další...tak pls pohni jo=)