5.Kapitola - Nedělej, že ti na mě záleží!

27. ledna 2008 v 22:49 | Maysie |  Tajemství*
Tak, házím 5 kapitolu, ať se líbí.. :o)

____________________________________________________________
Asi se mě chcete zeptat co se stalo pak… Stalo se hodně věcí. Jediné co jsem vám teď schopná říct je, že jsem se Siriusem nespala. Vážně, došlo k hodně věcem, ale k tomuhle ne. Tím jsem si jistá. Na rozdíl od svých pocitů, které těkají od jednoho jména k druhému…
Právě teď jsem šla z prefektské koupelny. Vůbec netuším kolik může být hodin, ale víc jak pět ráno určitě ne. Ještě totiž nesvítá…
Asi bych měla vysvětlit, proč jdu teď sama. Jednoduše po tom všem co se v koupelně událo… já usnula. Společně s ním a ke všemu v jeho náručí. Ještě teď mám na prstech varhánky, jak jsem byla ve vodě dlouho. Když se vrátím k tomu usnutí a probuzení… ani nevím jak jsem usnula, ale najednou se mi zavírala víčka a poslední co si pamatuju byl polibek do vlasů, jen pro mě. Pro změnu ráno jsem se probudila v jeho objetí, které mi přišlo tak bezpečné a být to na mě jsem tam ještě teď. A tak jsem se lehce vymanila z jeho sevření a potichu vzala všechny věci. Chvilku jsem ještě strávila na okraji bazénku, když sem ho pozorovala, jak spí. Já nevím, chtěla jsem…
Ale nakonec jsem se zvedla a doslova od tamtu utekla. Začalo mě hryzat svědomí. Vím, že to nebylo správné, ale teď zjišťuju, že se zamilovávám do Siriuse Blacka. Zní to děsně, hloupě… možná si myslíte, že jsem jen další naivní slepice, která si s ním užije jednu krásnou noc a pak jí nechá. A toho se taky bojím. Kdybych mu řekla svoje city, vysmál by se mi. A nebo možná by mi dal tak týden? A pak bych ho omrzela, ohledně, jako každá. Raději, než si dělat hloupé naděje, nechám si své city pro sebe a zamknu je někam hodně, hodně hluboko…
Vůbec teď netuším jak se dokážu podívat Jessovi do očí, přijdu si jako mrcha. Dost velká mrcha…
Vešla jsem do společenky, kde k vzhledem k času nikdo nebyl a přejela jsem pohledem hodiny visící na protější zdi. Nebyla jsem ani tak moc daleko od pravdy, když jsem odhadovala, že víc jak pět hodin ráno nebude. Bylo půl. Potichu jsem tedy vycupitala nahoru do ložnice, kde již všichni spaly a zalehla jsem do postele. Zatáhla jsem závěsy jak nejvíc to šlo a zachumlala jsem se do přikrývky. Po chvilce jsem se položila do dalšího snu, který narozdíl od toho předešlého byl vážně jen sen…
Vážně netuším, kolik může být teď hodin, ale mě vzbudil šepot mých dvou kamarádek. "Myslíš, že ještě spí?"
"Asi, včera přišla dost pozdě, když jsem přišla ve tři ráno, ještě tu nebyla,"
"A kde myslíš, že byla?"
"Já nevím Mar…" jistě Lily nejspíš do těch tří ráno seděla ve společence v objetí s Jamesem. Jak jinak.
"Mimochodem, taky jsi nešla spát zrovna brzo," slyšela jsem Marryinu poznámku s nádechem smíchu.
"Víš Mar, když jsem s ním… nemusíme o ničem mluvit, stačí mi jen, že mě drží v objetí a já jsem šťastná. I kdybychom měli koukat jen do prázdných plamínků ohně… vůbec nevnímám čas a okolí…" podle tonu hlasu se Lily zasnila a nejspíš i pod Marryiným pohledem zčervenala. A teď mi mluvila z duše… nevnímala okolí… to je to.
Raději jsem dělala, že spím, než abych musela vysvětlovat, kde jsem byla. Podle zvuků a hlasu jsem usoudila, že Marry kamsi odešla a Lily se usídlila na svou postel a začala si číst knížku. Po každém pětiminutovém intervalu obrátila stránku a četla dál. Tohle ležení bez ničeho už mě začalo ubíjet a já Lily dala ještě pět minut a pak jsem se rozhodla probudit.
Lily má vážně úžasnou vytrvalost a já jí přecenila. Po půl hodině jsem se rozhodla rezignovat. Roztáhla jsem své závěsy a vylezla z postele doprovázena Lilyiným pohledem. "Brý odpoledne," pousmála se na mě a jiskřičky pobavení jí hrály v očích.
"Ahoj," pozdravila jsem a rychle zamířila do koupelny. Cestou jsem si protírala oči jako bych měla za sebou dost těžkou noc či co. Rychle jsem vplula do koupelny a zavřela jsem za sebou. Jenže to by nebyla Lily, aby za mnou nepřišla. "Kde jsi byla tak dlouho?"
"Já, no ehm…" koktala jsem. "Usnula jsem v koupelnách," ani moc jsem nelhala. Vážně jsem usnula.
"Aha," začala se mi smát.
"No co se směješ? Víš jak ten trest byl hroznej?" zakroutila jsem hlavou a tu obludu jsem vystrčila ven z koupelny. Tam jsem zůstala alespoň hodinu než jsem znovu vylezla. I když mám ten pocit, že od těch deseti večer do čtyř do rána jsem musela být už dostatečně čistá. Při té vzpomínce jsem se musela pousmát, zčervenat a kát se zároveň. Teď mám totálně pomíchané pocity a vážně nevím jak dál. Na jednu stranu mám ráda Jesse, ale na tu druhou..? Mám plnou hlavu Siriuse a pocitů směřujících k němu…
Zbytek dne jsem nevylezla z pokoje, oběd jsem stejnak zaspala a z večeře hlady neumřu. Takže jsem vyjedla některé své zásoby sladkostí. Čokoláda mi vždycky dodávala takovej ten uklidňující pocit při kterým jsem zapomínala na okolí. Když už jsem jedla asi třetí čokoládovou žabku, doléhala na mě silná deprese. Na dnešní schůzku s Jessem jsem pochopitelně nešla, nemohla bych se mu podívat do očí. A navíc jsem si nejdřív potřebovala ujasnit svoje city, dřív než něco podniknu.
Taktéž jako sobotu jsem promrhala i neděli a utápěla jsem se v myšlenkách. Z pokoje jsem vylezla jenom na večeři, ze které jsem taky hned zmizela. Respektive jsem se vyhýbala Siriusovi. Tomu jsem se na rozdíl od Jesse do očí podívat bála …
Jenže v pokoji jsem nemohla být pořád a vzhledem k tomu, že bylo pondělí ráno, musela jsem na hodiny. To jsem ještě nepodotkla to, že do mě holky celý víkend šťouraly, co se mnou je. Už se vidím, jak jím vyprávím o úžas… o zážitku stráveném s Blackem. A zvláště April.
Šla jsem tedy normálně na hodinu a všem se vyhýbala. Tentokrát jsem konečně seděla s Lily a v zádech cítila jeho pohled. Uvádělo mě to ještě do větší nejistoty než předtím. Já vím, dlužila jsem mu chvilku na rozhovor, stejně tak jako Jessovi, ale já jsem hrozně zmatená…
Hodiny jsem přežila a po rychlém obědě jsem mazala do pokoje přes společenku, zavřít se od okolního světa. Sice bylo naivní, že by mi to vydrželo takhle napořád…
Nadějně jsem byla kousek od schodů, když se stalo co o jsem nechtěla…
"Ann, počkej prosím," ozval se hlas za mnou a se kousla do spodního rtu. Po chvilce jsem se otočila a koukala Siriusovi do očí. Věděla jsem o co jde, ale přesto jsem se na něj dívala tázavě. "Víš, chtěl bych s tebou mluvit o tom… ty víš," soukal ze sebe a mě udivovalo proč je tak rozrušený. Vždyť je to jeden z mnoha podobných zážitků…
"Není o čem mluvit," řekla jsem polohlasně a ani jsem si nevšimla příchozí Lily s Jamesem.
"Je,"
"Jo, myslíš… tamto?" zeptala jsem se a obličej zkřivila v úšklebek. "Ber to jako úlet, nic víc." Řekla jsem suše a otočila jsem se k odchodu.
"Co když to nechci brát jako úlet, ale něco víc?" ozval se znovu a mě to zarazilo v kroku. Sice jsem si tohle tajně přála slyšet, ale na mém rozhodnutí, tuto událost skrýt hluboko do sebe, mi to nepomáhalo. Toužila jsem s zeptat jak to myslí. Ale nemohla jsem.
"Tak na to bys měl zapomenout. Byl to jen úlet Blacku, nehledej za tím nic víc." Řekla jsem a svůj tón hlasu jsem nezměnila. Chvíli jsem koukala do jeho překvapené a možná i zraněné- čistě básnicky řečeno- tváře. Sama jsem se necítila nijak skvěle, ale zachovávala jsem si kamennou tvář. Otočila jsem se a vyběhla schody.
"Annie..!" slyšela jsem ještě jeho hlas, než jsem zabouchla dveře našeho pokoje.
Praštila jsem sebou na postel, zády ke dveřím a už jen čekala kroky ženoucí se nahoru. Ač jsem chtěla či ne z koutků očí se mi objevovaly vytékající slzy. Jak jsem tak ležela na boku, slzy z levého oka mi stékaly přes nos a spojovaly se s ostatními slzami, které končily na bílém polštáři. Znáte to, jak jste v klidu a slzy nejdou zastavit? Přesto jste v klidu, ale proud slané vody nemůžete zastavit? Tohle je přesně ono. Zírala jsem do prázdna a nekontrolovatelné slzy opouštěly mé oči.
Dveře se rozletěly a já jen čekala, kdo bude ten šťastný… nejvíc jsem si přála, aby to byla Marry. Ta přesně věděla, jak člověku je a rozhodně by mi nepřitěžovala a ani by se neptala co mezi mnou a Siriusem bylo. Jen by mě objala a snad utěšovala.
Zatím co April… živě vidím, jak by se do mě pustila a začala mi vše vyčítat. Že to kvůli mně Sirius opětně nechal jí, že když jsem jí přesvědčovala ať s ním nikam nejde, dělala jsem to pro sebe a další řeči, které už raději ani nechci vědět…
A Lily? Její reakci netuším… ale ať bych tušila cokoli, tak jsem se dost sekla.
Správně, do pokoje vtrhla Lily. "Ann Carterová! Okamžitě mi tamto dole vysvětli!" začala na mě křičet a já si v duchu nadávala proč to musí takhle skončit. "Nedělej, že mě neslyšíš!" nechápu o co jí jde. Ale tak, aby byla šťastná, sedla jsem si a hřbetem ruky si nenápadně otřela slzy na pravé tváři. Vzhledem k tomu, že tohle nebyl pláč po kterém rudnou oči, vypadala jsem normálně. "Můžeš mi to sakra vysvětlit?!" vřískala na mě dál a já jí vážně přestávala chápat… "Vždyť ho nesnášíš! Sama si ho April vymlouvala a teď se s ním sama vyspíš?!"
"Já s ním nespala!" vřískla jsme po ní. Nenechám jí mě tu obviňovat za něco co nebyla pravda.
"A co jiného si s ním dělala?! V prefektských koupelnách..!"
"Všechno, ale tohle ne!" obhajovala jsem se.
"To nemyslíš vážně! Dyť ho nesnášíš..!"
"A co?! Tys Jamese taky nesnášela a jak to je teď?! Hm?!"
"Tohle je něco jiného, tak to sem laskavě netahej," koukla na mě překvapeně a ubrala na tónu hlasu. Ne, mýlí se, vůbec to není nic jinýho.
"Vůbec ne! Je to úplně to stejný! A navíc, nesnaž se tady teď dělat bůhví, jak ti na mě záleží!"
"Ale mě na tobě záleží!"
"Jo, to teda vidím! Vůbec na nás nemáš čas, pořád si jen někde s Potterem a my jsme ti ukradený! Tak se sakra nesnaž dělat, že ti na mě záleží jenom ve chvíli, kdy se zahodím s Blackem!" křičela jsem na ní a hodlala jí říct všechno.
"Ann-"
"Žádný Ann! Je to pravda, všechno to je pravda! Je to jenom James tohle, James tamto! My už jsme jen to okolí, který když jsi s ním, mizí! Chápeš?! Tak se tady sakra nesnaž o mě starat a říkat mi co dělám blbě, nestojím o to! Nech si to pro Pottera!" otočila jsem se na podpatku a vyšla ve ze dveří, kde jsem se jen těsně vyhnula Marry a nechala jsem za sebou stát zaraženou Lily se slzami na krajíčku…
Tohle bylo moc a já nechtěla Lily takhle ubližovat, ale nemohla jsem to v sobě už dál dusit. Když mi to začala vyčítat, tak jsem zpanikařila a zkrátka se neudržela. Navíc, je to můj život… Jasně, že mám Lily ráda, ale v tomhle mám prostě pravdu.
Vběhla jsem do společenky, kde byli jen nějací prváci a zabrala jsem pohovku. Tupě jsem koukala do prázdna a zadržovala slzy, které se chtěly dostat ven. Zaklonila jsem hlavu a párkrát zamrkala. Zahnala jsem slzy a místo slz se mi proháněl hlavou vztek. Vztek, jak se takhle Lily může chovat, když už na mě nemá čas a všechno to, tak ať si ve chvílích, kdy potřebuju kamarádku nehraje na soudce co mě soudí. Za to co jsem udělala. Nejde soudit srdce…
Z mých pocitů mě vyrušila až Marry. Mlčky si sedla vedle mě a objala mě. Tohle jsem potřebovala. Někoho, kdo mě nebude soudit a jen mě podepře. Vzápětí jsem objala já jí a pak jsem se pomalu odtáhla a vrátila pohled plamenům ohně. "Co se stalo?" zeptala se mě mírně.
"Já…" nadechla jsem se a přemýšlela co vlastně dívce vedle mě řeknu. "Víš, v pátek večer… V těch prefektských koupelnách se objevil S… Black a…"
"Chápu, nemusíš to říkat, když to jde tak těžko," pousmála se. A já vděčně kývla.
"Ale já s ním nespala," dodala jsem a Mar jen přikývla. "No a teď, Lily… všechno mi vyčetla jak jsem s ním něco mohla mít… a já… řekla jsem jí to ohledně Jamese a co si o tom myslím… řekla jsem to hnusně, i když jsem nechtěla, ale, ona mě začala napadal ohledně Blacka, musela jsem se bránit…" špitla jsem konec věty a založila ruce do dlaní. Mar mě znovu objala. Byla jsem jí vděčná, že si komentáře nechala. Po chvilce jsem jí jemně odstrčila a vstala.
"Kam jdeš?"
"Za Jessem, v posledních dnech jsem k němu nebyla zrovna fér…" řekla jsem a otočila se k východu. U portrétu jsem se setkala s ublíženým pohledem Siriuse Blacka. Na chvíli jsem zaváhala, ale pak rychle odešla. Nevydržela jsem se koukat do jeho očí…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anduel Anduel | Web | 27. ledna 2008 v 23:22 | Reagovat

Líbí? Ať se líbí? Vždyť  to u tebe ani jinak nejde!!! to bylo naprosto úžasný a dokonalý, jako to s Lily...znáš můj názor:P ale ty si pořád tvrdohlavě trváš na tom, že je potřeba děj...pche:P :-) ne, je to fakt skvělý a moc se mi to líbí, i když mě mučíš-jako siri...vyhlšuju stávku dj:-)!!! no nic, ale jako předseda klubu perverzáku protestuji!:-)mooooooooooooooc se ti to povedlo a já doufám, že napíšeš, co nejdřív další! jinak...cenzura:-D ale ty víš, že jsme nápaditá....absolutně nádherný:-*

2 Enervate Enervate | Web | 28. ledna 2008 v 13:40 | Reagovat

Krásný, supa povídka. :o)) Chudák Siri. :o))

3 Jasane Jasane | E-mail | Web | 28. ledna 2008 v 15:02 | Reagovat

Krásné!!! Fakt se ti to moc povedlo!!! Já nemám slov prostě krása!!!!

4 Arunai Arunai | Web | 28. ledna 2008 v 16:04 | Reagovat

Líbí se mi jak píšeš... dobře se to čte, rozhovory jsou taky super a děj to nějaký má! ;) A ty dobře popsaný situace a city jsi fakt dobrá!

5 **Lucy** **Lucy** | 28. ledna 2008 v 16:44 | Reagovat

Ok no, přihazuju komentář, protože bych zejtra celej den oslouchala, že sem ti sem nepřispěla.Já ale nevim, co ti sem mám napsat, mě se to prostě líbí a co nejdřív z tebe vymlátim další kapitolu:) jak jinak xD

6 KiVi KiVi | Web | 28. ledna 2008 v 17:44 | Reagovat

jůůůůůů je to nááádhera......teda mohlas tam vypsat co spolu dělali...*nevinný kukuč andílka* ale jinak krása:)))

7 Danula Danula | E-mail | Web | 28. ledna 2008 v 18:11 | Reagovat

Teda, najednu stranu ji chápu, ale na stranu druhou.....chjo to je těžký tak honem další díl:)

8 pantherka pantherka | Web | 28. ledna 2008 v 18:26 | Reagovat

Supeeeeer :) Je to čím dál tím lepší, dalo by se říct...Opbčas mě teda do očí udeří taklová hrubka jako mílí, ale vim, že sem na tom stejně :DDD

Takhle povídka je fakt moc povedená a mě nezbývá než dodat, že očekávám pokračování :)

P.S . myslíš že mám blbou paměŤ? :D Eště stále si to pamatuju :DDD SE těš až napíšu Zlom :DDD

9 Lia Lia | 29. ledna 2008 v 14:34 | Reagovat

fuuuuha ma to tazke no....no ale som veeeeeelmi zvedava co bude dalej..a dufam,ze si to vyjasnia:)..

10 Jenny Jenny | Web | 30. ledna 2008 v 14:42 | Reagovat

Maysie, tohle byla naprosto bombovní kapitola!! Juhéééj fakt super mega povedená a krásně napsaná!!!!

11 Merisa Merisa | Web | 31. ledna 2008 v 15:07 | Reagovat

Náhodou já ty její pochybosti o Siriusovi chápu. Ale někde hluboko doufám, že dá Jessovi kopačky :D:D

12 Maysie Maysie | 31. ledna 2008 v 15:32 | Reagovat

Díky díky...!

Andy, žádná stávka..! =D

Panthy, no kaju se jako.. =D

Lucy: nemusíš...

Merisa, no doufej.. :o) Ale přání splním.. ;o)

13 Šprtka Šprtka | 8. března 2008 v 12:16 | Reagovat

skvěle se ten příběh vyvíjí, je to jako kdybys sama něco podobnýho zažila a působí to tak reálně, prostě nic proti tomu :-)

14 Maysie Maysie | 8. března 2008 v 13:11 | Reagovat

Podle sebe to sice nepíšu, ale snažím se aby to znělo... reálně.. :o)

15 Melissa Melissa | Web | 23. března 2008 v 9:37 | Reagovat

Tohle je naprosto, ale totálně naprosto dokonalý. tady nejdou vymyslet nové komentáře, ale doufám, že ti bude stačit, když ti napíšu, že je to naprosto perfektní a že celá ta povídka má jedno ohromné plus. pokaždé se něco děje. naprosto peckovní. musím jít na další. je to jako droga...

16 luckily luckily | Web | 27. března 2008 v 15:27 | Reagovat

to jak vyjela na Lilly, tak to bylo hustý.. ale Lilly si to i zasloužila... jinak mooooc povedená kapča

17 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 12. února 2010 v 8:52 | Reagovat

já bych šla asi do lesa se trochu proběhnout

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly