Epilog - Vss
24. ledna 2008 v 21:19 | Maysie | Vrátil se snad..?*Takže, dávám sem epilog k povídce "Vrátil se..?" upřímě ty dva komenty tam u 8-poslední kapitoly... no nevím... Kdybych ho něměla napsanej, tak ho see určitě nedám... Ale nepotěšili jste mě.. xD A je to krátký, takže nečekejte zázraky...
Respektivě-> "Nepotěšili jste mě, ani já Vás nepotěším..." =D
__________________________________________________________
O pár let později...
"Lily uteč! To je on!" křikl brýlatý muž a hledal svou hůlku. Zrzka dál stála na místě a z očí jí tekly slané slzy. "Zlato prosím! Zachraň sebe a Harryho! Pokusím se ho zdržet! No tak, běž!"
"Jamesi..! Já nechci..." plakala dál a v ruce svírala roční dítě.
"Zlato prosím! Jdi!!!" popostrčil jí ke schodům a konečně našel svou hůlku. Neochotně se vydala ke schodům. "Miluju tě!" křikl za ní a postavil se zády ke schodům s hůlkou připravenou.
"Miluju tě!" křikla uplakaně za schodů a pak se zavřela v dětském pokojíku.
***
"Avada kedavra!" proud zeleného světla jí zasáhl přímo do hrudi. Po tváři jí stékala poslední osaměla slza. Všechno se zastavilo. Sledovala zpomalený záběr jejího těla jak klesá k zemi, ale ona sama stála a koukala se na to. Viděla Voldemorta jak se skrze ní natahuje k vyslání kletby na jejího syna. Ale jak je to možné..? Před obličej si zvedla svoje ruce. Svoje průhledné ruce. Dál se dívala po místnosti, záběr byl pořád zpomalený. Najednou celou místnost ozářilo prudké světlo, pod jeho náporem zavřela oči. Najednou měla pocit jakoby se vznášela. Krásný volný pocit... Pocit bezpečí...
Když znovu otevřela oči byla na místě, které bylo haleno do lehké mlhy. Sněhobílé mlhy.
"Jamesi..?" její slova se ozvala jako v ozvěně. Vyšla mlhou neznámo kam. Za závojem běloby spatřila pohyb. Bezmyšlenkovitě se tam vydala.
"Lily? Co tu děláš? Ty tu nemáš být, máš být dole s Harrym!"
"Jamie..!" pevně ho objala. "Nemohla bych žít bez tebe..."
"Ale Lily..." povzdechl si a objal ji. Přes to přeze všechno byl za ní rád. Sám by se tak cítil, i když pro ní chtěl to nejlepší, to aby žila...
"Já ti to říkala..." řekla potichu narážku ohledně důvěry v Peterovi.
"Promiň... Strašně mě to mrzí… Omlouvám se..."
"To je v pořádku," pousmála se "Hlavní je, že Harry žije…" pokýval hlavou a Lily se od Jamese odlepila. Rozhlížela se kolem. Zaujal jí obrys brány z bílého závoje.
"Pojď…" pobídla ho a chytla Jamese za ruku.
"Ale kam?"
"Já nevím... tam," ukázala na pomyslnou bránu. "Tady zůstat nemůžeme…" řekla a udělala první krok. Následoval jí. Pod každým jejich krokem se bílá pára rozplývala a zase sjednocovala. Těsně před bránou se zastavila.
"Mám tak trochu strach…" přiznala se tiše.
"Neboj, sem tu s tebou. Vždycky budu..." pousmál se a políbil jí. Pevně stiskl její ruku a oba vykročili vstříc neznámu co je čekalo...
Komentáře
May, to bylo ... Smutný, nějak sem aspoň troche doufala, že je zachráníš. Ale napsaný to bylo, jako vždy, upa nádherně a senzačně. :o))
jééééé to bylo krásný *popotahuje* ale cos to nepsala, ty takovej milovník happyendů?
Náhodou se ti to povedlo je to fakt pěkný a mě se to líbí
))
nadherny. . .smutny. . . .ale krasnyy . . .fnuk :´)
děkuju..:)
Nikky, no..chybka matrixu asi..=P
Všechno prostě nemůže končit dobře, pak bych byla moc předvídatelná..:o)
krasna poviedka..neviem co by som viac napisala..je proste skvela
kvásnoucky moc moc moc mocinkyy se mi to libi a nechces spratelit?XD
Tak tenhle závěr je bomba. Opravdu se Ti to moc povedlo.



Ty brďo nevim co napsat. To bylo tak krásný a hezký a smutný....