close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

11.Kapitola - Jak domeček z karet...

8. února 2008 v 14:19 | Maysie |  Tajemství*
Další kapča, no... =D Říkám vám, nečekejte optimistický děj =P
A pozor, touhle kapitolou a koncem 10 kapči se konečně dostávám k ději! Sláva co? xD

____________________________________________________________
S otevřenou pusou jsou koukala na místo, kde ještě před chvílí stál. Jakoby se pro mě okolí zastavilo a všechno v něm se zřítilo jako domeček z karet…
Prudce jsem vstala a chtěla za ním běžet, ale Jess mě chytl za ruku a zastavil. "Pust mě Jessi!" křikla jsem na něj a chtěla jsem se mu vytrhnout.
"Ann, počkej! Nechoď za ním!" snažil se mě zastavit, ale od začátku to měl marné.
"Ty to nechápeš, já za ním musím! Chci! Tohle se nemělo stát!"
"To chceš dopadnout jako každá? Dřív nebo později tě odkopne a poníží tě!"
"Nic o tom nevíš!" vyjela jsem na něj a vysmekla jsem mu ruku. Běžela jsem po schodech dolů. Tohle je zlý… moc zlý… "Siriusi!" křikla jsem ze schodů, když jsem ještě slyšela ozvěny kroků v dáli přede mnou. Jediné co se mi dostavilo jako odpověď byla ozvěna mých vlastních slov.
Běžela jsem jak nejrychleji jsem dokázala, ale nikde jsem ho nezastihla. Brala jsem to nejkratší cestou do společenky, ale ani tam nebyl. Nezastihla jsem ho nikde, proto jsem doufala, že teprve přijde. Ve společence jsem se sesunula do křesla a začala jsem propadat panice… Co když, se naštval?
On se určitě naštval..!
Ale já mu to chci vysvětlit..!
Na to je už pozdě!
Nesmí být, ne… prosím…!
Dokonale jsem zpanikařila a do očích se mi hnaly slzy. Tohle jsem v plánu neměla, já nic v plánu neměla… měla jsem si ověřit jestli někdo ve společence je nebo není, proto Kit mňoukala… Já jsem tak blbá! Všechno jsem si zničila! Sakra!
Co když mě to nenechá ani vysvětlit? Co když… co… Neudržela jsem nával slz a naplno jsem se rozbrečela, celá jsem se klepala a nebyla jsem schopná slova.
Slzy jsem vyčerpala až tak za hodinu, kdy už mi zmizela i poslední naděje, že by ještě mohl přijít. Rozklepaně jsem se vydala do pokoje, kde všichni spokojeně spaly. S tichými vzlyky jsem dosedla na svou postel a po chvilce zabořila hlavu do polštáře. "Ann?" neozívala jsem se, i když jsem věděla, že se vzbudila Lily. "Ann, co se stalo?" zašustěly závěsy a Lily přišla ke mně. Přisedla si na postel. Já měla hlavu zabořenou do polštáře a dusila jsem v něm své vzlyky. "Špatný sen..?" zeptala se a já se hořce ušklíbla. Kdyby to… co bych za to dala…
"Všechno se hroutí jak domeček z karet…" zašeptala jsem a i přes Lilyina žádaná vysvětlení, jsem jí už nic neřekla. Vlastně jsem usnula… Usnula jsem se Siriusovým výrazem před očima, když viděl mě a Jesse…
I přes to, že jsem spala, slzy, ač nevím kde se pořád braly, kapaly z mých očí a dopadaly na polštář.
Když jsem se ráno probudila, byla vedle mě Lil. Asi nakonec taky usnula a na mé posteli. Jen doufám, že jsem nemluvila ze spaní… Potichu jsem vstala z postele a Lily si toho hned všimla. Matrace se totiž vyhoupla o něco výš a to ji vzbudilo. "Ann?" pootočila jsem k ní hlavu a rudé oči. "Co se stalo?" zeptala se mě zlehka a šla ke mně. Objala mě a já její objetí opravdu uvítala.
"Všechno jsem zkazila…" zašeptala jsem. Lily mě od sebe lehce odstrčila a koukla na mě.
"Co to povídáš? Nic jsi nezkazila,"
"Zkazila Lily, zkazila!" dušeně jsem vykřikla, abych nevzbudila Marry a Ejp.
"Tak, povíš mi co?" zeptala se mě zlehka.
"Já… potřebuju mluvit se Siriusem…" šeptla jsem a rychle zamířila do koupelny, kde jsem si aspoň opláchla obličej a přehodila jsem přes sebe rychle školní uniformu.
"Ale Ann-"
"Lily, teď se mě neptej prosím," zažadonila jsem a vypadla ze dveří. Sběhla jsem dolů a zabrala křeslo nejblíže ložnicím. Bylo teprve sedm a mě bylo jasné, že dřív nebo později Siria potkám tady. Nervózně jsem každou chvíli vzhlížela k ložnicím. Ale nic. Kolem čtvrt na osm začali sbíhat dolů první nadšenci, mířící na snídani. Netrpělivě jsem poklepávala nohou a neměla jsem daleko k tomu vyjít nahoru. Ale nemohla jsem, něco mi bránilo. Bála jsem se, že by mě vyhodil…
Těkavě jsem každou chvíli koukala nahoru k ložnicím, až mi pohled skončil na Jamesovi, který scházel dolů. Ale bez Siria. Přivřela jsem zklamaně víčka a namířila k němu. "Jamesi? Kde je Sirius?" zeptala jsem se a upřela na něj zoufalý pohled.
"Ann, nevim co s ním je. Nemluví s náma a to byl ještě včera v pohodě," zakroutil hlavou a já na něm dál visela pohledem. "Vážně nevim, včera večer se vrátil a má blbou náladu, Petera už mále proměnil v prase," zajel si rukou do vlasů a začal vyhlížet Lily. Já polkla a začala vymýšlet co budu dělat. V tu chvíli mě napadlo jen jedno a to jít za ním. Obešla jsem Jamese a u vchodu do ložnic mě zastavil Remus. Tiše jsem vzdychla.
"Ann, počkej,"
"Remusi, nech mě prosím. Potřebuju s ním mluvit!"
"Já vím, řekl mi to," řekl sklesle a já se na něj užasle koukla. "Vážně není nejlepší tam teď chodit, je naštvaný a nemluví pomalu asi s námi. A odmítá vylézt z pokoje,"
"Ale já s ním potřebuju mluvit… vysvětlit mu to!"
"Vážně není nejlepší chvíle, nech to na potom. On se zklidní…"
"Reme…" šeptla jsem zoufale a sedla si opět do křesla. Založila jsem hlavu do dlaní. "Měla jsem dát na slova Trelawneyový, měla pravdu… do háje!" praštila jsem do okraje křesla a na rameni ucítila něčí ruku. S naději jsem vzhlédla, ale hned jsem svou naději zase zahnala. "Lily…" špitla jsem potichu a objala jí. "Já všechno zničila… včera… pozdě večer přišla April a pohádaly jsme se… já pak nemohla spát a tak jsem se šla projít, koukat na hvězdy… a potkala jsem tam Jesse…" zmlkla jsem a vybavila si tu chvíli, která se neměla stát. "On mě políbil…a najednou se tam objevil Sirius…a viděl to… nemohla jsem se mu vytrhnout…" mlela jsem a zadržovala pláč.
"Ššš, to bude zase fajn," zkoušela mě utišit, ale to bylo nemožné.
"Nebude, on se mnou nechce mluvit… i Remus to říkal," dobře, tohle sice neříkal, ale je to to samé… Lily raději zavrhla šance mě utěšit a donutila mě jít na snídani, později na hodinu. Prý mě nenechá se užírat samotnou v pokoji, ale co? Je to moje chyba, tak proč sakra nemůžu?!
Mě tohle vážně zničí, ta beznaděj! Stačilo by pět minut na vysvětlení! Ovšem to asi není tak lehké, celý den jsem ho totiž nepotkala. Nevylezl z pokoje… vyhýbá se mi…
Jediné co mě štvalo ještě víc byl Aprilin přiblblý úsměv na tváři, který měla kdykoli mě viděla. Já jí vážně nechápu…
Teď jsem se momentálně užírala sama v pokoji a seděla jsem na okně. Zase jsem koukala na ty hvězdy, které právě vycházejí… Nikdy neuškodí chvíle, kdy se sami můžete užírat za své chyby… Modřina pod okem už byla pryč, nebylo po ní ani památky, stejně tak jako po zarudlých očích.
Byl pátek večer a já přihlouple koukala z okna, jak už jsem se zmínila, když v tom do pokoje vtrhla Lily. Zapomněla jsem zmínit, že do teď jsem tam byla sama. Tázavě jsem na svou kamarádku koukla a čekala co z ní vypadne. "Sirius je dole," řekla nejistě a já už se zvedala na nohy. "Počkej," zadržela mě ještě a já na ní koukla.
"Lily, chci s ním mluvit," řekla jsem rychle a vyšla jsem z pokoje. Měla bych běžet? Asi. Jenže já šla pomalu a v mysli si vytvářela reakci co mě čeká. Vlastně i co mu řeknu, jak to řeknu, jak začnu…
Jenže to co jsem chtěla říct jsem zavrhla hned, jak jsem došlápla na poslední schod a měla jsem výhled na celou společenskou místnost. Tohle bych nečekala. Myslela jsem si, že mi dá aspoň šanci to vysvětlit… myslela jsem si, že April je má kamarádka… ale místo toho jeden druhému dělali prohlídku pusy.
Pár lidí co si mě ve společence všimlo, zmklo a sledovali mě. Já si to rovnou namířila k těm dvoum.
Odkašlala jsem si, když mi došlo, že mi ani jeden z nich nehodlá věnovat pozornost. "Vypadni," sykla jsem na April. Jenže místo toho, aby se zvedla se tvářila nadmíru spokojeně a do rozhovoru se zapojil Sirius.
"Proč by měla April někam chodit, Carterová?" probodl mě studeným pohledem.
"Potřebuju s tebou mluvit-"
"Není o čem. Viděl jsem co sem viděl. To mi stačí." Řekl s nezájmem. Byl tak chladnej, až mě to ničilo ještě víc. Proč to dělá?
"Jenže já bych to ti chtěla vysvětlit!" snažila jsem se marně.
"Dej mi pokoj," odbyl mě a otočil se k April. Ta se na mě místo toho usmála.
"Ještě tu si?" zeptala se mě a já bublala vzteky. Počítat do desíti mi teď vážně nepomůže…
"Všimla sis?! Tohle bych od tebe nečekala," vrhla jsem po ní ledový pohled.
"Udělala si to samé," snažila se mi oponovat, ale ani nevěděla jak chabě.
"To se teda pěkně mýlíš! Všechno bylo jinak, jenže ty nic nechápeš! Myslela jsem, že si kamarádka."
"To já o tobě taky."
"Je mi líto," naposledy jsem promluvila směre k ní a pak jsem se otočila na Siriuse. "Čekala jsem od tebe, že se zachováš fér. Co by ti to udělalo, dát mi pět minut na vysvětlení?! Och, jistě, já zapomněla. To by našemu známému Siriusi Blackovi ublížilo co?! Za tu dobu by jsi si už našel dalších deset holek!" nevnímala jsem plnou společenky lidí, kteří nás pozorovali a hltali každé naše slovo. "Myslela jsem, že ti na mě aspoň trochu záleželo," řekla jsem zklamaně a nasadila jsem kamennou tvář.
"Mě na tobě záleželo! Do té doby než jsem tě viděl Samuelsem!" řekl naštvaně a vstal. Stoupl si přímo naproti mně.
"Pět minut Blacku, pět…" zakroutila jsem hlavou. Proč jsem mu řekla Blacku? Přoč on mi řekl Carterová? "Tak málo by stačilo abych ti to vysvětlila! Tak málo…"
"No jasně!"
"Mysli si co chceš! Věděla jsem, že to takhle dopadne! Co jsem od toho měla čekat?! Jsem dost naivní, ale já ti věřila! Věřila!" křičela jsem a ztrácela jsem nad sebou kontrolu. "Pár dní a pak zase o dům dál co?! Jsi jenom obyčejném děvkař!" cítila jsem jak mi rudnou tváře. Vzteky. Sirius na tom byl stejně. Moje slova ho čím dál tím víc neštvávala. Zatímco ty jeho mi čím dál tím víc ubližovala.
"V tom případě ty pěkná coura!" otevřela jsem pusu k další nadávce, ale místo toho jsem mu vrazila facku. Koutkem oka jsem zahlédla Lily, která naši hádku chtěla přerušit, ale James jí zadržel.
Nechápavě jsem na Siriuse koukla. Zakroutila jsem poraženě hlavou a odstoupila několik kroků od něj. V očích mě pálily slzy, ale nehodlala jsem mu je ukázat a dát mu najevo, jak moc lituju. To on mi nedal tu příležitost… může za to sám… uznávám, že já se neměla co líbat s Jessem, ale to on… a kdyby mi dal těch hloupých pět minut!
"Říkal jsi, že už nikdy nedovolíš, aby mi někdo ublížil. Ale teď si to ty, kdo to dělá a nemá k tomu důvod!" vřískla jsem na něj skoro hystericky a otočila se k odchodu.
"Ann-" snažil se mě zastavit. Možná si konečně uvědomil význam svých slov a chybu kterou dělá. Ale je pozdě… aspoň pro mě… tím, že si začal s April, jak se mnou mluvil… ublížil mi…
"Žádný Ann, vrať se k April, čeká." Pronesla jsem ledově a otočila se. Ještě jsem slyšela Aprilino uchcechnutí a pak jsem vyšla, dobrá napůl vyběhla, ze společenky…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Danula Danula | E-mail | Web | 8. února 2008 v 15:10 | Reagovat

Téda, ta mrcha! css a Sirius/kroutí hlavou nad jeho blbostí/...dobře mu tak, měl si to nechat vysvětlit....ale teď ke kapitolce. Moc pěkná jako vždy, takže se už těším na další:)

2 Treia Treia | Web | 8. února 2008 v 15:34 | Reagovat

Nádherná kapitola.. Ale strašně smtuná.. Ježíš mě to mrzí.. To to bylo tak hezký, jak byli spolu.. Proč ji prostě nedal chvilku, aby mu to mohla vysvětlit.  Ale ne.. On jde za tou náno April.. Takový pako.. Snad mu to aspoň došlo.  Doufám, že jo.. A že se to aspoň bude snažit napravit.. Ale zase teda nevím, jak by k němu měla přistupovat Ann. Potože v takovou chvíli potřebuje člověk čas. Já bych mu na jejím místě pak nemohla věřit. Nějakou tu dobu.. No ale stejně doufám, že se to vyřeší.. Jinak nádherná kapitola. Krásně napsaná. Strašně moc se těším na pokračování..

3 Zotara Zotara | Web | 8. února 2008 v 15:38 | Reagovat

Pěkná kapitola. Nemůže se dočkat jak to bude dál tak mě prosím netrap!!!!!! *psí oči alá Sirius Black*

4 Naomiiiii Naomiiiii | Web | 8. února 2008 v 15:54 | Reagovat

Nádhera! Vážně. Ale ty mi to děláš schválně! Já tě znám, já tě moc dobře znám!:D Rozhádáš je a to mi děláš pořád. Neééé. Já sem hrozná, musim ti to sem napsat " pospěš s další kapitolou" :D vim, že to nesnášíš, když ti to sem někdo napíše-respektive JÁ- ale napínáš mě a já potřebuju lulat, tak počkej...........................*odbíhá od počítače  ............................................. ....

.............................*lulá*..................................................................*přibíhá k počítači*.................Tak už sem tady. Já se jdu teda vrhnout na 1. kapitou k Další Casanova no..

5 Jane Jane | 8. února 2008 v 17:41 | Reagovat

April takova mrcha...vsak ona ma Jesse..

6 Jasane Jasane | E-mail | Web | 8. února 2008 v 19:46 | Reagovat

Béééééééééééééé.......fňuk.........bééééééé.......TY!!! To si děláš srandu???:(:(:(Bééééé takhle to napsat......ježíš sem na měko......prosím rychle další........a OPITIMSTICKOU!!! Ptž jako ti udělám ze života PEKLO!!! To se těš!!! Ti budu dělat to, co jsem ti včera slibovala když nenapíšeš tuhle kapču........Jasny???

7 Merisa Merisa | Web | 8. února 2008 v 20:10 | Reagovat

Sirius je pako a  Ejp je coura! :D Ale stejně, když tu byla taková kapča, aby se to vyvážilo, ta příští by měla být romantická ;)

8 Jenny Jenny | Web | 8. února 2008 v 21:29 | Reagovat

Teda May, to bylo naprosto báječně napsaná kapitola!!! A strašně smutná!!! Ou jééé, tohle mi nedělej=( Ach jo, jestli je neusmíříš.....ale musím přiznat, že se ti to strašně povedlo, opravdu nádherně napsaný!! Strašně moc se těšim na další kapču, tak mě pls netrap!

9 fretka4322 fretka4322 | 8. února 2008 v 22:23 | Reagovat

máš výbornej styl psaní

nemůžu se dočkat dalšího

prosím rychle něco přidej

          Pac posílá fretka.

10 Lia Lia | 9. února 2008 v 11:14 | Reagovat

kraaaaasne..ale smutne...ako ten sirius je riadny pako..ze si to nenechal vysvetlit..ved co..on moze lutovat..a ta april...mrcha jedna..a vraj kamoska...cccc..no..ale uz sa velmi tesim na dalsiu kapitolu..a som velmi zvedava...:)

11 Arunai Arunai | Web | 9. února 2008 v 22:31 | Reagovat

Skvělá kapitola! To se mi líbí mohlo by to takhle skončit! :P

12 Enervate Enervate | Web | 10. února 2008 v 12:39 | Reagovat

Maysiiiiiiiiiiiiiie! To jako neeeeeeeeeeeeeee! Ch jo. Si to zas zamotala. Ale kapitolka je napsaná uplně senzačně! Hehm *ďábelský úsměv*, co říkáš na to, že bys dneska mohla písnout další kapču? :o))) Plosííííííííím. :o)))

13 anusz anusz | Web | 10. února 2008 v 13:15 | Reagovat

ááááá strasne sutné ale krásné honem napis dalsi kapitolku

14 Anduel Anduel | Web | 12. února 2008 v 12:04 | Reagovat

May...ach jo, bála jsem se toho a...doprdele.

15 luckily luckily | Web | 27. března 2008 v 18:30 | Reagovat

pááááni, když se něco pokazí tak pooořádné...:(

tohle bylo skvělé

16 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 12. února 2010 v 13:18 | Reagovat

něco podobnýho jsem čekala....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly