close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

13. Kapitola - Ach ty hesla...

13. února 2008 v 22:31 | Maysie |  Tajemství*
Takže 13. kapča, koukáte? Jestli ne vy tak já určitě =D
Jinak tohle je snad první kapitola s číslem 13, co nekončí blbě.. =D No, vlastně je to jen moje druhá 13 kapitola... =D A ta minulá taky nakončila blbě, ale to je teď fuk... =D Prostě třinácka vážení, tleskejte.. :o)

______________________________________________________________
Já chci pryč, pryč odsud… chci se zase zavřít do komnaty nejvyšší potřeby a bejt sama, sama! A hlavně tam zůstat moc moc dlouho! Nemůžete to pochopit, když jsem ho viděla… tohle prostě nejde popsat! Miluju ho, ale ublížil mi… áááááá!
Vylezla jsme na kraj lesa a proměnila se zpět. Okolo ramen mě ovinul studený vítr, pod jehož náporem jsem se zatřásla. Zapomněla jsem zmínit, že je konec listopadu, ale sníh nikde… každopádně je zima a já si vyjdu jen v mikině…
Je to snad jen blbá náhoda, že kdykoliv chci být sama proměněná v lese, musím ho potkat? Proč? Vysvětlí mi to někdo?
Namířila jsem si to raději rovnou do společenky, přece jenom je mi zima a já už přestávám cítit své drahocenné prsty… no a koho myslíte, že jsem tam tak zastihla? Ne, Si-… Blacka ne. Ten musí být ještě v lese… kdo hádá Jamese s Lily má zase bod.
Zvesela jsem si to namířila přímo k nim. "Že vy si nedáte chvíli pokoj," řekla jsem se smíchem a přisedla si do křesla naproti nim.
"Jé, ahoj Ann," ozvala se jako první Lily a celá rudá odstrčila Jamese. Já se na ní jen vesele zakřenila a pak už jsem sklesle zapadla níže do křesla. James na pozdrav jen něco roztržitě zamumlal.
"Nebylas venku moc dlouho?" protáhla konstatování v otázku má zrzavá přítelkyně a já pokrčila rameny. Tím myslela, že jsem tam byla jen chvíli…
"Byl tam někdo, kdo…" zasekla jsem se a chvíli nevěděla co říct. "… koho nemusím vidět…" šeptla jsem a podívala se na Lily. Ta jen zkřivila obličej a já se rozhodla vypařit. "No Lily heslo do prefektských koupelen je stejný? Potřebuju… no však víš," řekla jsem ledabyle, ale sama jsem nevěděla co potřebuju…
"Ne, je jiné,"
"A to?" Lily neurčitě koukla na Jamese a pak na mě.
"Láska je příliš cenná, než aby se ztrácela," řekla nejistě a já vyjeveně koukla na Lily. V první chvíli jsem nevěděla jestli si ze mě jen střílí a naráží tím na nejmenovanou osobu, ale ne. Tvářila se vážně…
"Kdo, že mění ty hesla?" zeptala jsem se podrážděně. Ona jen pokrčila rameny. Tohle mi jde na nervy. Jakoby mi ten člověk snad chtěl něco říct? Vždyť mě ale nezná. Každopádně mi pěkně leze na nervy… já už to nechápu…
Raději jsem vstala a zamířila si pro věci. Rychle jsem je posbírala a zamířila ven z pokoje, přes společenku… ve společence jsem ještě kývla na ty dva a vyšla ven. Přímo ve východu jsem se mihnula se-… Blackem. Ten krátký pohled do očí mi stačil… rychle jsem uhnula a vyběhla pryč. Svýma očima do mě vypaloval díru a já ten pohled zkrátka nesnesla. Já na to prostě stále nemám… ani snad nemusím zmiňovat, že mě doprovázel pohledem, dokud jsem se neztratila za rohem…
Za rohem jsme zpomalila svůj krok a téměř se zastavila. Nevím jak dlouho jsem šla k onomu zrcadlu… cestou jsem si promítala jeho pohled, oči… a touhu po něm… Ann! Prober se sakra! Ozvalo se mi nevrle v hlavě. A ten hlas měl pravdu, zase dělám co nemám… a to? Myslím na něj…
Koukla jsem po onom zrcadle a chtěla jsem si znovu přečíst onen citát, co tam byl minule vyrytý. Ale? Nebyl tam a byl tam jiný… jak to? Copak já vím? "Rozum neumí příliš dlouho hrát úlohu srdce…" přečetla jsem si potichu nový verš. Něco pravdy by na tom bylo… každopádně mi teď přišlo, že i tohle zrcadlo má na mě pech. Všechno kolem mě mi teď připadá jako hraná kulisa, která čeká až projdu, aby mi ukázala směr. Aby mi ukázala moje chyby? A donutila mě je opravit? Co když je nechci opravit?
Jen jsem zakroutila hlavou a podívala se do zrcadla na svůj odraz. "Vypadáš hrozně Annie Carterová," prohlásila jsem mile na svou podobiznu a vytáhla si kousek jehličí z vlasů. "Láska je příliš cenná, než aby se ztrácela," řekla jsem raději heslo a čekala až se mi vstup otevře. Zamyslela jsem se nad ony slovy. Jo, láska je cenná, ale když už jí někdo ztratí tak co. Nebo to nebyla prostě jen ta pravá? Ztratila jsem jí úplně? Já milovala? Asi… asi ano…
Zrcadlo se odklopilo a já vešla. Znovu jsem zopakovala postup, který jsem praktikovala minule… zapnula jsem kohoutky s vodou a vanu nechala volně napouštět. Přešla jsem k zrcadlo a odlíčila se. Zbavit se řasenky není zas tak těžké…
Svlékla jsem si oblečení a přešla k okraji vany. Natáhla jsem jednu nohu dopředu a druhou pokrčila v koleně. Párkrát jsem prsty na noze rozčeřila hladinu vody s pěnou a pak jsem do ní vklouzla celá. Proud horké vody mi ovinul tělo a mě na těle vyskočila husina.
Ponořila jsem se až po krk a zaklonila hlavu. Uvolnila jsem svoje svaly a nechala se volně omotávat horkou vodou a párou vystupující z ní…
A pak..? Něco mě prostě muselo vyrušit… Ozvalo se osudné klapnutí dveří. Osudné? Už mi hrabe, prostě, nepříjemně nečekané. Jen jsem doufala, že…
"Annie…" ne…no ták, tohle ne… zvedla jsem hlavu k příchozímu…
"Máš nějak v oblibě prefektské koupelny, Blacku?" napřímila jsem se do sedu a koukla jeho směrem. Ovšemže tak, aby nebylo vidět víc než jsem chtěla… Přes večerní šero jsem rozeznávala jen jeho obrysy. O pár vteřin později jsme si v duchu nadávala za mou větu… to jsem nemohla říct něco jinýho? Proč zrovna tohle?
"Chci s tebou mluvit-" i když bych chtěla můj mozek mi někde pořád dokola přemítal jen jednu jedinou větu.
"Jdi pryč, Blacku," řekla jsem tvrdě a koukla před sebe. Pozorovala jsem obyčejné vodní kohoutky jako bych snad čekala kdy z nich něco vyleze.
"Dej mi jen chvilku-"
"Chvilku? Zní to komicky. Kdybys mi tu chvilku dal ty, všechno mohlo být jinak." Zazněla jsem naštvaně.
"Já vím, jsem debil-"
"Ta chvilka mohla všechno změnit,"
Jo, to teda mohla. Ozvalo se rejpavě mé druhé já.
Že zrovna TY se ozíváš. Oponovala jsem mu naštvaně, vždy si umí vybrat tu nejhorší chvíli.
A proč by ne?
Věčně si mi ho vymlouvala a jsi proti mně, jdi zrádce! Tak proto, to jako důvod snad nestačí?
Zrádce? Já jsme rozum, když ty jsi srdce… No to se teda trefilo…
No skvěle, to jsem to teda chytla…
Do teď jsem se držela, ale teď už ne. Všechno musí ven. Chci mu předhodit všechno, úplně všechno. Možná mi pak bude líp. I když mi mé druhé já zase křičelo v hlavě, že mám mlčet a vyhodit ho. Ne, potřebuju to ze sebe dostat. "Mohla jsem ti to vysvětlit, to, že Jess políbil mě, to, že jsem se od něj nemohla odtáhnout, protože mě pevně držel! Všechno to! Stačilo málo! Nechtěla jsem se s ním líbat, copak je to tak těžký pochopit?!" rozkřičela jsem se na něj. Už zase mě v očích začalo štípat. Ale ne, já nechci brečet, ne teď! "Ale tvoje reakce, a ke všemu proč zrovna s April sakra?!" ujeli mi totálně nervy.
"Zlato, já-"
"Nejsem tvoje zlato." Odsekla jsem a uštěpačně dodala: "To April."
"Ann, sakra poslouchej mě chvíli!" jeho tón zazněl prosebně. Když jsem se na něj nehodlala podívat a komunikovat, chytl mě za obě zápěstí a natočil si mě k sobě.
"Pust mě," zakroutila jsem hlavou. Zase ty jeho bouřkový očí… propalují mě…
"Ty nevíš co jsem cejtil, když sem vás viděl!"
"A ty víš co jsem cejtila já, když ses oblizoval s April?!" vyrazila jsme do protiútoku. Jenže on se rozhodl mi na něj neodpovědět a pokračovat dál. A já se tak chtěla hádat a všechno ze sebe dostat! Štve mě..!
"Bylo to hrozný, zpanikařil jsem a doslova utek," řekl a na chvíli udělal pomlku. "Já… nesnes jsem představu, že jediná holka, která pro mě znamená víc, že se líbá s jiným. Ne holka, kterou miluju, chápeš? Ann já… úplně jsme zpanikařil a vybouchnul… nevim co mě to pak napadlo, ale… chtěl jsem se pomstít, vrátit ti to… moh jsem se prostě zbláznit, nemyslelo mi to…" chtěla jsem na něj začít ječet, ale najednou už ne… vážně říkal to co říkal..? Ne holka, kterou miluju… že jo? Že to říkal..?
"C-co jsi to říkal?" zeptala jsem se nejistě. Měla jsem strach, že v tu chvíli někdo vyskočí ze stínu a všechno zkazí. Že to bude jen vtip… chtěla jsem, aby to zopakoval…
"To, že už ti nikdy nikdo neublíží jsme myslel vážně a mrzí mě, že já byl ten co ti ublížil,"
"Hm…" zamumlala jsem jen. Já neměla co říct, došel mi hlas…
"Jsem debil," zkrátil to. Já najednou nevěděla co říct, i když hlas by byl. Ale tuhle část jsem nechtěla slyšet, tu až pak...
Najednou jsem ale chtěla začít brečet a vrhnout se mu kolem krku. Říct mu, jak ho miluju a jak mě to mrzí. Ale? Mám svou hrdost. Teď není zrovna ta nejlepší chvíle, ale já nebyla ta co si to nechala vysvětlit… ta co dělala hlouposti…
Najednou pustil mé zápěstí, které celou dobu držel a jednou rukou mě jemně chytl za bradu. Nadzvedl mi obličej víš, aby mi do něj viděl. Do teď jsem totiž pozorovala zvolna mizející pěnu. Nechtěla jsem si to přiznat, ale celou tu dobu mě má v hrsti… stačí jen jeho pár slov a mě se lámou kolena… tohle je hrozný, když jste zamilovaný… i když někdy magicky krásný…
"Annie, miluju tě…" řekl něžně a já vykulila svoje tmavě zelené oči ve kterých se leskly slzy. Lehce se mi začaly klepat rty.
"A co April?" vypálila jsem ze sebe. V tu chvíli mě nic jiného nenapadlo. Jsem debil já vím, ale stále mě v mysli hlodala ona scéna jich dvou. Ztěžka jsem to přenášela přes srdce… kdo by tak ne…
Panebože! Posloucháte mě? On mi řekne, že mě miluje a já se ho zeptám na April! Bože! Zavolejte někdo k Mungovi!
"Blázínku," usmál se a přehoupl se přes hranu bazénku až skončil ve vodě naproti mně. Rukou si odhodil mokré vlasy z čela a já při onom pohybu tiše vydechla. "Říkal jsem, že jsem se musel zbláznit. S ní nic nebylo, přisahám. Annie, já miluju tebe, jenom tebe sakra!" odpověděl a já sklopila hlavu. Přemýšlela jsem co říct…
Jenže to netrvalo ani pár vteřin a já se mu vrhla kolem krku…
"Já tě nesnáším…" zašeptala jsem mu blízko ucha. Sirius si mě přitáhl ještě blíž a pevně mě stiskl.
"Od nenávisti k lásce je jen krůček ne?" zasmál se lehce a vtiskl mi polibek do vlasů.
"Na tom by taky něco bylo," odlepila jsem se od něj a usmála se. "Miluju tě," řekla jsme o něco tišeji. Bála jsem se, že když to řeknu na hlas, vše se zhroutí… jsem jak malá, nemyslíte?
"Už tě nechci zase ztratit… a ani to nedovolím!"
"To už je teď jen na tobě…"
"Na nás," opravil mě a konečně políbil…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Enny Enny | Web | 13. února 2008 v 22:44 | Reagovat

Aaaa, Mayíku, tahle kapitolka mě dostala, já se u ní culim, jak pakouš. :o) Kráááásný to je, fakt že jo. :o)

Já su tak ráda, že se udobřili ... udobřili se, ne? :o))) Těšim se na dalšíííí .... Tak co nejdřív, jinak .... :o)))

2 fretka4322 fretka4322 | E-mail | 14. února 2008 v 8:10 | Reagovat

k 12. kap jsem se zapoměla vyjádřit, ale teď to napravím

úžasně se to čte........Sirius dostal rozum (konečně)..........říkala jsem si jak dlouho jim to bude trvat než se to všechno vysvětlí...........těším se jakou další potíž vymyslíš

                             fretka

3 Treia Treia | Web | 14. února 2008 v 10:15 | Reagovat

Jééé.. No konečně jsou zase spolu. .Konečně se to vysvětlilo.. Jsem vážně ráda. Strašně moc.. Já jim to tak přeju.. To je prostě nádherný.. Krásný.. Úžasný.. Já nevím, jak bych měla ještě chválit.. Prostě slova došly..

4 Lia Lia | 14. února 2008 v 10:28 | Reagovat

super..kapca..fakt nadherna..uz sa tesim na dalsiu:))

5 blendy blendy | 14. února 2008 v 12:44 | Reagovat

Používáš, hrozně moc teček.To se do toho pravopisu nedělá.

6 Maysie Maysie | 14. února 2008 v 14:10 | Reagovat

Já tam ty tečky chci mít... je to názak toho, že to z něj lezlo jako z "chlupatý deky"...

7 Anduel Anduel | Web | 14. února 2008 v 14:59 | Reagovat

Ne holka, kterou miluju… že jo? Že to říkal..?

NO TO VÍŠ, ŽE TO ŘÍKAL!!! kdyby ne, tak bych zastřelila jeho a pak tebe May:D

"Annie, miluju tě…" řekl něžně a já vykulila svoje tmavě zelené oči ve kterých se leskly slzy. Lehce se mi začaly klepat rty.

AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAANO!!!! Siriusi, gratuluju, konečně si zase nalezl mozek:D

May, já se culím jak magor:DDD to je tak naprosto nádherný...už jsem ti to říkala...prostě tuhle povídku miluju. píšeš naprosto nádherně, krásně popisuješ ty scény, prezidentíku:)a celý je to prostě...dokonalý. moc a moc a moc se mi to líbilo. sama víš, že tě dokopu k další brzo...znáš mě...:D

+klaní se, bouchá při tom nosem o zem a ještě tleská+:D to je na mě výkon hele...si toho važ:D

takže se moc těším na další kapču (jež bude brzo:D) a taky, jak už jsem psala u enny, vám holky děkuju za ten včerejšek...moc jste mi pomohly. děkuju:-*

8 Jasane Jasane | E-mail | Web | 14. února 2008 v 15:59 | Reagovat

Kráááásný!! Konečně jsem se dočkala! Kapča je úplně skvělá!!!

9 anusz anusz | Web | 14. února 2008 v 19:01 | Reagovat

krásný konec rychle dalsi

10 ¨lucyš ¨lucyš | 14. února 2008 v 19:25 | Reagovat

no zase další pokráčko..zboznuju tvoji rychlost...jináč moc hezká povídka a samo taky kapitolka, já už nevim co ti mám psát :-) dochází mě slova chvály

11 Arunai Arunai | Web | 14. února 2008 v 20:45 | Reagovat

Zase jsou spolu? Sakra proč to vždycky musí dopadnout dobře! XD

Je to vážně moc hezký! Doufám, že tu bude reakce April :)

12 barbora barbora | 14. února 2008 v 21:53 | Reagovat

uplne krasnucka uzasna kapitola:D som strasne rada, ze sa dali zas dokopy a dufam, ze im to teraz uz vydrzi:P

13 Danula Danula | E-mail | Web | 15. února 2008 v 15:45 | Reagovat

/Vzdych/ Páni Maysie to bylo úžasný, nádherný a krásný, prostě famózní:)K tomu jsem ještě poslouchala the calling - wherever you will go, náhodou jela v radiu a do toho zrovna k týhle kapitolce a ještě lepší.....jsem se málem rozbrečela, ale jako fakt jsem ráda, že jsou spolu, že si to Annie uvědomila a že si to nechala vysvětlit:) což si tedy on nenechal...no jo, chlap:) No nic nějak jsem se rozepsala...

14 Nika Nika | Web | 16. února 2008 v 0:17 | Reagovat

Waw, čo dodať? No proste krása! Prosím ďalšiu! :D

15 Jenny Jenny | Web | 16. února 2008 v 2:52 | Reagovat

Stydim se stydim=((( čtu to až ted=((ale to nemnění nic na tom, že je tohle nádherná a naprosto skvělá kapitola!! Sem se culila jak blb když se usmířili=D No prostě...paráda! Ehm, já chci další!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

16 anjinkafreese anjinkafreese | 20. února 2008 v 11:53 | Reagovat

krásné,zamilované,romantické nadherné...Nemám co říct a těším se na další kapitolu.The best

17 Merisa Merisa | Web | 2. března 2008 v 16:31 | Reagovat

No tak se ukázalo, že Sirius přece jenom trochu toho rozumu pobral ... :D Tahle kapitolka se mi líbilaaa ;)) A těším se, jak se to vyvine dál :)

18 Maysie Maysie | 4. března 2008 v 15:07 | Reagovat

Jsem ráda že se líbila:o) Děkujííííí =*

19 luckily luckily | Web | 27. března 2008 v 18:46 | Reagovat

koooooonečně....:)) zase spolu ale na jak dlouho??:))

moooc hezkééé...:)

20 Jááááááááááááá Jááááááááááááá | 30. dubna 2008 v 18:29 | Reagovat

promiň...já jen...nenapsala by jsi,klidně jednorázovku,o Harrym a Hermioně?Prosítě...Díky moc

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly