close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

14. Kapitola - Jen tak se ho nezbavíš

24. února 2008 v 23:08 | Maysie |  Tajemství*
Takže, 14 kapča :o) Ani nevím jak jsme to dokázala, ale dneska jsem prostě sedla za počítač a psala až jsem to za postrkování Andy dopsala.. Děkuju :o)
Takže, věnováno skvělé Anduel, za to že jsi a pamatuj... nevyměnila jsem!
Když tak přemýšlím komu to ještě věnovat... takže Enny, Jenny a Jasane za věčné povzbuzování jak strašně kapču chtěj, i když mi přijde o ničem... =P
A taky Naomi, nevím, kdy bude kapča k naší povídce, ale hlavně žes mi pomohla vymyslet ten další děj co? *ironie* no ty víš... =D Hlavně nesmíme zapomenou na kuchty... =D Jo a pořád mi dlužíš tu 6 kapču!
Teď už snad jen příjemný počtení, po tak dlouhý době ;o) Jak jsem říkala, čekejte jednorázovku By Me & Andy, takovej menší slaďák, jak jinak... jen co Andy dokopu k tomu dopsat to... Takovej krásnej konec na ní je... =P
No snad jsem nevypadla ze cviku... =D

_____________________________________________________________
Přišlo mi to jako dlouhá věčnost od chvíle, kdy se naposledy svými rty dotkl těch mých. Musela jsem se dlouho nutit, abych se od Siriuse odlepila. To prostě nešlo…
Na tváři mi pohrával spokojený úsměv a očima jsem zkoumala jeho tvář.
"Takhle ti to sluší nejvíc," zašeptal a zastrčil mi pramen vlasů za ucho. Vlastně si nejsem jistá jestli mi to takhle sluší nejvíc, obzvlášť s těmi navlhlými vlasy, které-
"Vážně," dodal ještě. Asi si všiml mého nevěřícného obličeje.
"No dobře," rezignovala jsem tiše a rukou mu přejela po tváři. Překvapilo mě jak je jeho tvář hebká. Rukou jsem pomalu bloudila po jeho tváři a užívala si ten dotek. Nakonec jsem ho jemně políbila na tvář. V ten samý okamžik přesunul své ruce. Jednu na má záda a druhou o něco níž. Přitáhl si mě nejtěsněji, jak to jen šlo a já se k němu přitiskla. Rty zbloudil na můj krk a já začala rukou pátrat po knoflíčcích na košili. Byl snad ještě mokřejší než já a ona bílá košile byla totálně průsvitná. Mapovala jeho vypracovaný hrudník a paže. Postupně jsem rozepínala každý knoflíček, dokud jsem je nerozepla všechny a košili mu pomalu nestáhla.
"Všechno už bude dobrý," odtáhl se od mého krku a pousmál se. Doufám. Snad má pravdu… Jen jsem se pousmála a políbila ho.
"Už by jsme měli jít…" ozvala jsem se o několik hodin později. Sice se mi vůbec nechtělo…
"Ještě ne…" zaškemral a hodil na mě psí oči. Lehce jsem se pousmála a vymanila se z jeho objetí.
"Nemyslím, že mi Lily po druhý uvěří, že jsem tu usnula," zasmála jsem se a provokativně udělala krok dál od něj. Natáhl ke mně ruku, ale já se svou ucukla jako bych ho vybízela, aby šel ke mně.
"Tak jí jednoduše řekneš, že jsi byla se mnou," odpověděl logicky a ze sedu se postavil. Udělal teď jeden krok, kterým sestoupil z vyvýšeného okraje bazénku a byl na stejné úrovni jako já. Udělal ještě jeden krok a byl u mě. Mírně jsme zaklonila hlavu, abych na něj dobře viděla. Přece jenom byl vyšší. O hlavu vyšší. Uvědomila jsem si to až teď…
"No tak to nevím," zasmála jsem se a pozorovala jeho výraz.
"Ale já to vím," ujistil mě a za boky si mě přitáhl zpátky k sobě. No dobrá, pod jeho polibky a doteky nejde nic namítat, na tož ho od sebe odehnat. Takže jsem se dokonale uvolnila a nechala se unášet tím známým hejnem motýlků…
O dvě hodiny později jsem se plížili bradavickými chodbami. Úžasně roztomilý, jestli to tak jde nazvat, bylo to jak si mě každý krok přitahoval zpět do náruče a zase mě líbal. Řeknu vám, na tohle bych si zvykla…
"No ták, nech toho už!" smála jsem se naplno. Hrozně to lechtalo. Nevím jestli mě lechtal záměrně přitom, když mapoval můj krk, ale rozhodně to lechtalo. Cukala jsem se tak až jsme oba skončili na pohovce ve společenské místnosti.
"Nechoď ještě," nadhodil a namotával si pramínek mých vlasů na prst.
"Tohle už si dneska řekl nejmíň stokrát,"
"Annie…"
"Ne,"
"Zlato…"
"Ne,"
"Si hrozná," řekl uraženě po tom co jsem se mu vysmekla a zamířila k dívčím ložnicím.
"Taky tě miluju," poslala jsme mu vzdušnou pusu, nahodila úsměv a po schodech vyběhla nahoru.
"Miluju tě!" zaslechla jsem ještě ze zdola. Chtělo se mi skákat radostí, ale nechtěla jsem vzbudit své drahé spolubydlící. Potichu jsem otevřela dveře, které se společně s tichým vrznutím otevřely. Rozhlídla jsem se po našem pokoji a ujistila se, že zbylé jeho obyvatelstvo spí. A taky že jo. Všechny závěsy byly zatáhlé. Potichu jsem hupsla do postele, zatáhla závěsy, přehodila přes sebe deku a spokojeně zavřela oči. Na koho myslíte, že jsem myslela předtím než usnula? Myslím, že není třeba to rozebírat. Blýská se na lepší časy..?
Otevřela jsem oči. K mému zděšení, které se mi vyskytlo po odtažení závěsů bylo to, že všechny postele jsou prázdné a slunce, při pohledu z okna, je poměrně víš než by jste kolem osmé ráno očekávali. Respektive, když vstáváte v osm, aby jste stihli snídani a tím následné vyučování od devíti. Když se vrátím k tomu slunci… dneska už je prosinec, no jistě. Ale stejně by to slunce nemělo být tak vysoko. S pochybami jsem se vysoukala z postele a hledala hodinky zahrabané někde v nočním stolku. A nadále k mému dalšímu zděšení jsem zjistila, že je půl desáté a já už půl hodiny mám sedět v učebně lektvarů. A vzhledem k dalšímu zděšení, dnes jsem měla mít s Malfoye ten lektvar. Už pomalu nevím jaký to byl. Ne, tak to bych lhala… lektvar nepoužitelnosti. Sice Křiklan říkal, že na to máme měsíc, ale vzhledem k tomu, že na náš lektvar stačilo pár hodin, rozhodl se zadané lektvary vybírat postupně. No skvěle. Proč mám ten pocit, že dneska je řada na nás..?
Bleskově jsem zaběhla do koupelny. A tam se trochu-hodila do normálu. Hodila jsem na sebe školní uniformu a hábit a s brašnou, která vypadala, že se každou chvíli vysype, jsem běžela už tak dost pozdě na hodinu. Na hodinu jsme doběhla tak v deset. Ty moje chvilky, no…
Zůstala jsem stát před dveřmi učebny a nabírala jsme spěšně dech. Vyčkala jsem ještě tak minutu a pak společně se zaklepáním jsem vešla do třídy. Společně s tím se na mě otočily všechny pohledy a já chvíli těkala očima po třídě.
"Pane profesore, já se omlouvám, zaspala jsem," vymýšlela jsem rychle výmluvu. A taky byla pravdivá. Já zaspala. A proč? No proč asi. Stačí se podívat asi metr přede mě. Uviděli by jste ten jeho krásnej úsměv jak se na mě pobaveně culí. Spát jsem totiž šla asi až k ránu. Řekněme v šest? Jediné co nechápu je, proč mě nevzbudily…
"Dobrá, o tom si promluvíme po hodině slečno. Teď s posaďte." Řekl profesor a koutky mu zacukaly. Nepotřebovala jsem se dál rozhlížet a instinktivně jsem zamířila k Lily. Tohle byl jeden z mála dnů, kdy James seděl tam, kde má. Se Siriusem. Ještě jsme Siria nenápadně obdařila úsměvem a už jsem si to namířila k Lily. Trošku naštvaně jsem se na ní otočila. Než jsem však stačila vydat jakýkoliv tón, přidušeně na mě vybafla.
"Kdes prosím tě byla?!"
"V posteli, kde jinde." Odvětila jsem ledabyle. "Proč si mě nevzbudila?" zeptala jsem se jí trochu popuzeně.
"Já vůbec nedošla na pokoj," řekla tiše a ucukla pohledem. Zato mě v očích poskakovaly pobavené jiskřičky.
"Ale, kdepak si byla?" zeptala jsem se.
"No," protáhla nejdřív a rozmýšlela se jestli mi to řekne teď nebo až pak. Jenže ví, že jí to stejně nemine, takže co. "V komnatě nejvyšší potřeby," zazubila jsem se na ní a Lily trošku zrudla.
"Ani se nemusím ptát s kým co?" Lily zavrtěla hlavou a otočila se na Jamese. Dobrá, vyzpovídám jí až potom…
"Slečno, to, že chodíte pozdě na mé hodiny vám nestačí? Musíte ještě rušit?" otočil se na mě profesor a div tím svým pupkem neshodil Lilyin kotlík.
"Promiňte," špitla jsem a raději jsem sklonila hlavu směrem k pergamenu s postupem.
"Ať už se to víckrát nestane,"
"Jistě,"
"Teď mě tak napadá. Jste na řadě s vaším lektvarem. S panem Malfoye, nemýlím-li se?"
"No, nejsem si tím tak jistá-" zkusila jsem úhybný manévr. Nemusím snad říkat, že ten lektvar nemám. Nemáme.
Křiklan vytáhl svůj zápisník, jestli se to ovšem dá tak nazvat a začal si v něm pročítat.
"Opravdu, dnes jste na řadě,"
"Já-"
"Nuže?"
"Ten lektvar nemám,"
"To myslíte jak?"
"Neudělali jsme ho. Ještě,"
"Co mi k tomu řeknete vy pane Malfoyi?" otočil se popuzeně na Malfoye a úsměv z jeho buclatých tváří už dokonale zanikl.
"Carterová zřejmě ještě neměla čas," odpověděl znuděně. Ten prevít to snad hází na mě?!
"Já že neměla čas?!" vyjela jsem na něj popuzeně.
"Uklidněte se laskavě," otočil se na mě Křiklan a umlčel mě. "Pane Malfoyi?" ten jen pokrčil rameny a začal si něco šeptat s tím hromotlukem vedle sebe.
"Nemůžu s ním spolupracovat, nejde to," řekla jsem na svoji obhajobu.
"Všechno jde slečno. Chcete snad ten lektvar dělat pod mým dohledem?" raději pod dohledem než vůbec.
"Raději ho udělám sama,"
"Tohle je práce ve dvojicích slečno."
"No-"
"Takže, pane Malfoyi dnes po vyučovaní se dostavíte se slečnou Carterovou tady."
"Skvěle," řekla jsem suše.
"Říkala jste něco?"
"Ne, vůbec nic." Odpověděla jsem a otočila se na Siriuse, který mě svým pohledem podpořil. No skvěle… další krásný den.
Po skončení hodiny, ve které jsem se s prácí šikovně vtírla k Lily, jsme zamířila na chodbu. Lépe řečeno na další hodinu. Měla jsem runy společně s Lily. Volitelný předmět no. Většina třídy měla létaní s madam Hoochovou, ale já na lítání prostě nejsem. V tom jsem s Lily za jedno. Ani mi nedošlo, že bych na Lily měla počkat, ale jak jsem pak zjistila, když jsme se otočila, stejně si něco laškovně šeptala s Jamesem. Pousmála jsem se a šla do učebny. Kousek od ní mě však někdo dostihl. S leknutím jsem se otočila a v zápětí jsem s úlevou vydechla. "Siri, ty mě děsíš,"
"Promiň, nechtěl jsem tě vylekat,"
"Dobrý," pousmála jsem se a v zápětí se ušklíbla. Změnili jsme směr a zůstali na chodbě. Sirie mě zatáhl do temného výklenku a já se tiše zasmála.
"Tak jak ses vyspala?" zazubil se na mě. Jasně jsem věděla na co naráží.
"Klidně bych spala dál," pousmála jsem se chabě. "Aspoň bych nemusela na tu poškolu s Malfoyem." Řekla jsem sklesle.
"Z toho si nedělej hlavu," řekl povzbudivě a já na něj vyvalila oči. "Půjdu tam s tebou. Snad sis nemyslela, že tě tam nechám jít samotnou?!" s úlevou jsem zase vydechla.
"Nevím jestli bys měl chodit," vysoukala jsem ze sebe. Přitom jsme ale usilovně chtěla, aby mi to hned zatrhl a nenechal mě tam jít samotnou.
"Blázníš? Nepůjdeš tam sama a hotovo." Řekl odhodlaně a mě spadl kámen ze srdce.
"Děkuju," špitla jsem a políbila ho na tvář.
"Vůbec není zač," řekl ještě a políbil mě. Z týhle chvilky nás ovšem vytrhlo zvonění. "Sakra, musím jít," vysoukal ze sebe, ale podle mého názoru si vůbec nedělal hlavu s tím, že by mohl přijít pozdě.
"Já taky," letmo mě ještě políbil.
"Vyzvednu si tě!" křikl za mnou ještě než zmizel v další chodbě.
Já jsem tak ráda, že ho mám… vplula jsme do třídy a přisedla si k Lily, která už zabrala lavici.
"Kdes byla?" zeptala se mě šeptem, když do třídy vstoupila učitelka. Jen jsme nad tím mávla rukou. Teď jsem neměla chuť popisovat jí detaily včerejška a dneška. Nemám na to tolik času. To až pak. A navíc bych nerada chytla další poškolu…
"Víš co by mě zajímalo..?" nadhodila jsem otázku do vzduchu. Lily se na mě tázavě koukla a naznačila mi, že vážně neví co by mě tak mohlo zajímat. "Proč mě nevzbudila Marry nebo April. No vlastně spíš Marry?"
"No to ti nepovím, já v pokoji ani nebyla. Brašnu jsem si včera nechala ve společence," zamyšleně jsem pokývala hlavou a zamyslela se nad tím.
Hodinu run jsme téměř nevnímala, a ani tím jsme nepřišla na rozumné vysvětlení Marryina chování. Ale ona přece není taková, to se určitě vysvětlí…
"Ann, jdeš?" šťouchla do mě Lily.
"Jo, jasně," zamumlala jsem a vyrazila společně se svou kamarádkou na oběd. Ve velké síni se k nám připojili pobertové. James si přisedl k Lily a doslova tím odstrčil Petera, který se snad snažil… no ani nevím o co. Siri si přisedl ke mně a Rem naproti mně. Myslím, že se mi nezdálo, že mu na tváři pohrával úsměv..? Chvíli jsem ho skrytě pozorovala a lehce pokyvovala hlavou a jedním uchem vnímala Siriuse. V tom se vedle mě objevila Marry.
"Ahoj," špitla a věnovala letmý nesmělý pohled Remusovi.
"Ahoj," řekla jsem normálně a pak jsem se k ní naklonila. "Mar, proč si mě ráno nevzbudila?"
"Ann, já se hrozně omlouvám, ale… no víš… já… se zapovídala s Remem, večer…"
"Večer?" nahodila jsem šibalský úsměv. To mi pořád nevysvětlila, proč mě nevzbudila ráno…
"No… já pak usnula ve společence… a ráno, když mě vzbudil, už tak jsme zaspali… doběhla jsem si jen pro brašnu, já si vůbec nevšimla, že ještě spíš…" a vše bylo jasné. Jo tak zapovídala..? No jistě, určitě jen to. V duchu jsem se smála.
"Fajn, v pohodě," odvětila jsem a usmála se na Rema, který nás celou dobu pozoroval. Marry se vděčně usmála a pak svůj úsměv věnovala Removi. Když o tom tak přemýšlím… je to skvělý… Marry je šťastná… Lily je šťastná… já jsem šťastná… K tomu připočtěte naše protějšky a co vám zbyde? No Peter a April. No nebyl by to dokonalý pár? No tohle je vážně k popukání…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anduel Anduel | Web | 24. února 2008 v 23:50 | Reagovat

ty a vyjít ze cviku??? nemožno, zlatii:)u tebe fakt tohle nehrozí... takže ke kapče. byla naprosto úúúúúúúúúúúžasná!!! moc a moc se ti povedla. a ty víš, že nekecám, protože jsme se ti nad tím rozplývala už na ajsku...prostě nááadhera. jako ten začátek...aaaaaaaa-fajn, mám popubertálním výlevu:D opravdu jsem z toho byla...unešená (jo to to přesně vystihuje) sice to zaspání jako...ale mělo to svý plus, aspoň s tím úchylem nebude sama. všechno zlý je pro něco dobrý:)a pak ty důvody, proč ji nevzbudily...mary-jsem ráda, že si to tam s tím remem dala:))) a lily-myslím, že víš přesně, jak se při téhle představě tvářím...:D(předseda je předseda, co prezidente?:D)a ten závěr...se taky mohla jmenovat kapča dokonalých párů, protože Ejp a Peter-to je dvojka k pohledání:D-bys to fakt mohla uskutečnit...jé, radši mlčím:D no prostě to byla booomba!!! tě dokopu, co nejdřív k další kapče:))) se připrav:D

jinak...moc a moc děkuju za to věnování:-* fakt si mi tu chyběla, may. a dobře...věřím, že nevyměnila:D nebo se k tomu aspoň už nebudu vyjadřovat:DDD jo, jsme paličatá...a jednorázovku dopíšu, slibujuO:-)

tak a radši jdu spát, než mě táta načape:D takže jetě jednou...mooooooooooooc děkuju a moc se mi kapča líbila (u tebe to ani jinak nejde:)

2 lucyš lucyš | E-mail | 25. února 2008 v 5:26 | Reagovat

Jé nová kapča...mazec, je to skvělá povídka...jen tak dál :-)

3 Danula Danula | E-mail | Web | 25. února 2008 v 7:11 | Reagovat

Tak všichni nespaly ve svých postelích?:)Moc hezký, ale jak se všechny omlouvaly, že spaly jinde to bylo fakt dobrý. To chce další;)

4 barbora barbora | 25. února 2008 v 11:46 | Reagovat

krasana kapitola:D

5 Kayla Kayla | 25. února 2008 v 15:19 | Reagovat

uz se tesim na dalsi kapitou je to naprosto bezvadne tak jen doufam ze nas nenechas dlouho cekat

6 Vendik Vendik | 25. února 2008 v 15:26 | Reagovat

Bezva, Rem se nezdá :)

7 Jenny Jenny | Web | 25. února 2008 v 17:00 | Reagovat

Juuu!! May!!! Ty si mi udělala obrovitou radost touhle kapitolou!! Juju, vyskakuju do stropu...báječná kapitola, ostatně jako vždy. A ještě jednou napiš, že je o ničem a zpacifikuju tě=D Opravdu, tohle nemůžeš tvrdit, protože to není pravda a jak určitě víš, lhát se nemá=D Zas kecám blbiny...hej a rozesmála mě ta zmínka o April a Peterovi, to se ti fakt povedlo!=D Jinak Siri je zlato, že tam půjde s ní...perfektně napsaná kapitola, jak víš, mám tuhle tvoji povídku strašlivě ráda...jo a neboj, mýho buzerování o další kapitolku se nezbavíš=D Pls pls ať je brzy!!

8 Jenn Jenn | Web | 25. února 2008 v 17:50 | Reagovat

Moc krásná kapitolka,ale jelikož jsem nečetla předchozí (což určitě udělám xD) tak jsem to moc nepobírala, přirozeně... xo) Ale chváála tobě xD

9 Lia Lia | 25. února 2008 v 22:41 | Reagovat

noo super..krasne:)..uz sa tesim na dalsiu kapcu:)

10 any any | Web | 26. února 2008 v 18:37 | Reagovat

super kapitolka ja vim to pisu porad ale lepsi nez nic ne? fakt suprova nemam namitky

11 Ergien Ergien | Web | 27. února 2008 v 17:43 | Reagovat

Taaak jsem si konečně našla čas, abych konečně přečetla Tajemství. :-P A dobře sem udělala :D Přelouskala sem ho celý na jeden zátah. :D I když vlastně chyba, že ho čtu až teď O:-) Je to fakt úžasný čtení. :-P (no, mohlo mi bejt vlastně předem jasný, že se do týhle tvý povídky zase total zažeru :D) nj, takže se nehorázně těšim na další kapču. :D

12 Maysie Maysie | 27. února 2008 v 22:33 | Reagovat

Kujuuu :o)

13 Arunai Arunai | Web | 29. února 2008 v 13:28 | Reagovat

Dobře ty! Je to super!

14 Jasane Jasane | E-mail | Web | 1. března 2008 v 12:08 | Reagovat

Skvělí.......Upe moooooc krásný!!! Valím na další kapču!:D

15 Merisa Merisa | Web | 2. března 2008 v 16:41 | Reagovat

To fakt nemělo chybu ... jak všichni v jeden večer ... :D:D Taková dobrá náhodičk :D Ty jo, potom bych se smála, kdyby se všem narodilo ve stejný den dítě, ale to se neřeší :D Jenom jsem malinko odbočila :D

Ale kapitola prostě super, však víš :-*

16 Maysie Maysie | 2. března 2008 v 18:00 | Reagovat

Meris: Já neřekla, že no že Marry s Remem spala... si "povídali" přece... =P Ale k popukání by to asi bylo..xD Jen tak mimochodem, by mě zajímalo jak to tam dělali.. myslím, se spaním? =D Mám sice perverzní ymšlenky, ale určitě by to bylo zajímavý téma ne?=D taková zásoba Siriusových šprcek.. jen si představ =D

Děkuju :o)

=D

17 luckily luckily | Web | 27. března 2008 v 18:56 | Reagovat

Peter a April=pár...:)))) dobrej joke...:)) skvělá kapča...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly