27. února 2008 v 21:55 | Maysie
|
Takže, 15 kapitola... já nevím co dodat? Jsem na "kulaté" patnátce... =D
Věnuju jí snad všem, kteří to čtou... :o)
Takže přeju hezký počtení =) Ale teď upozornění-> !!! Další kapča... netuším, kdy bude, nemám to promyšlené, takže trpělivost. Hodlám se pustit do kapitol co dlužím :o) !!!
*****
____________________________________________________________
Nad tímhle už raději přemýšlet nebudu, nemuselo by to taky dopadnout dobře…
"Milí studenti," ozval se najednou Brumbál a já nadzvedla hlavu od talíře, i když ne moc nadšeně. Nebudu vám tvrdit, že jsem byla do jídla zažraná jako Peter, ale stejně. Co když mi to mezitím sní?! "Doufám, že jste nezapomněli na Vánoční ples, který se koná za dva týdny," síní se ozval šepot a hluk. Vypadalo to, že většina studentů na tento večírek zapomněla. Musím přiznat, že já vlastně taky. Všechno to okolní dění… nebyl čas myslet na večírek. "No, tak tedy, nezapomeňte si sehnat své partnery," pousmál se z pod brýlí. "Čas utíká rychle." Dodal. Pousmál se znovu a pak svůj proslov ukončil.
"Annie? Už někoho máš?" zeptalo se nejistě to vedle mě. No tohle, jak si může myslet, že někoho už mám..? No tohle je nemyslitelný…
"Ale jistěže," odpověděla jsem se samozřejmostí v hlase až mu zaskočilo.
"Koho?" vyblekotal z sebe.
"Ty se ještě ptáš? Je to přece jasné," pousmála jsem se sladce a pozorovala ho. Rentgenoval mě pohledem, zřejmě mu to nedocházelo. "Tebe přece, nebo máš v plánu jít s někým jiným?" zazubila jsem se na něj.
"To rozhodně ne," ujistil mě.
"Tak vidíš," utrousila jsem koketně.
"Takže domluveno," pousmál se a líbl mě na tvář. Už teď se na ten ples těším…
***
"Mě se tam tak nechce…" začala jsem si stěžovat cestou na odpolední vyučování. Péče o kouzelné tvory.
"Je to až za dvě hodiny a navíc, budu tam s tebou," řekl ochranitelsky.
"Dík,"
"Neděkuj pořád," usmál se.
"Když to jinak nejde," zaprotestovala jsem a mířila si to se Sirim na hodinu. Zapomněla jsme zmínit, že Lily už o našem usmíření věděla. Sice ne ode mě, ale věděla. Byla jsem jí vděčná, že to ze mě netahá teď a necháme to na potom…
"Tak víš co?" pootočila jsem na něj hlavu a tázavě pozvedla obočí. "Kdykoli zase budeš děkovat, dáš mi pusu,"
"Klidně," souhlasila jsem s polosmíchem. Ty jeho nápady vážně někdy stojí za to.
"Tákže… to mi dlužíš už nejmíň čtyři," chvíli přemýšlel než ono číslo vyplodil.
"Čtyři? Neumíš počítat miláčku,"
"Já? Umím," hájil se nevině.
"Určitě jich bude víc," řekla jsme a pousmála se. A taky že jo, teď sice nevím kolik přesně, ale určitě víc jak čtyři…
"Jo ták," protáhl a přitáhl si mě k sobě. Odhodlaně jsme mu obmotala ruce kolem krku a místo tolika dlužných pus jsem ho políbila…
Hodina utekla až moc rychle, i když bych chtěla, aby utíkala co nejpomaleji. Ale co nadělám..? Čím dřív tam půjdu, tím dřív budu mít pokoj. A Siri jde se mnou, takže se nemám čeho bát…
"Tváříš se jako bys šla na popravu," žďuchla do mě Lil.
"Jinak to ani nejde, zase další skvělá chvilka s Malfoyem," pronesla jsem znechuceně.
"Nemám tam jít s tebou?"
"Ne, nemusíš. Jde se mnou Sirius," usmála jsem se plná blaha.
"Jo ták," pousmála se a mrkla na mě jakoby čekala, že se pustím do vypravování.
"No dobře dobře… zkrátka a jednoduše jsme se usmířili," pronesla jsem a zkrátila to.
"To má být vše? Jak? Kde? Kdy? Ann, mluv!" vymáhala to ze mě zvědavě.
"Normálně, v prefektských koupelnách, včera," odpověděla jsem polopatě a krátce na její otázky. Nechápavě na mě mrkala. "Jak jsem šla včera do koupelen… přišel za mnou a já se ho nemohla zbavit," pousmála jsem se. "Omluvil se za to chování… pořád mluvil… řek hodně krásných věcí… a já se rozhodla mu odpustit, dát šanci…"
"No tak vidíš," usmála se.
"Jo, jsem ráda," pokývala jsme hlavou. "Chyběl mi." Řekla jsem ještě a otočila se na něj. Něco se zápalem prodiskutovával s Jamesem. Asi vycítil můj pohled a otočil se na mě. Zářivě se usmál a já mu úsměv vrátila. Pak jsme se otočila zpět na Lily. Na tváři jsem měla šťastný úsměv, ale v hlavě kousavého brouka. Kde je April? Vůbec jsem jí nezahlídla. A navíc by mě zajímalo, jak bude reagovat…
"Zlato?" ozvalo se za mnou po skončení hodiny. Otočila jsme se na Siriuse. "Jdeme?" měl na mysli onu poskoku s Malfoyem… hm…
"Se nějak těšíš," řekla jsem trochu popuzeně a mávla přitom na Lily, která právě mizela někam s Jamesem.
"Ale no tak," řekl smířivě a omluvně. Obdařil mě polibkem na čelo a koukl mi do očí. "Jasně, že ne. Jen čím dřív to bude, tím dřív tě budu mít pro sebe," vysvětlil mi jeho úmysly a já jen nechápavě a pobaveně zakroutila hlavou.
"No dobře," řekla jsem nakonec. Nahodil úsměv, chytl mě za ruku a vydali jsme se na skvěle strávené budoucí tři hodiny, ne-li dýl…
Ke kabinetu jsme přišli dřív než Malfoy, aspoň tam po něm nebylo památky. Váhavě jsme zvedla ruku a zaklepala. V zápětí se ozvaly kroky. Dveře se otevřely a v nich stál vysmátý profesor se sklenkou brendy. Nadzvedla jsem obočí.
"Á, to jste vy slečno. A vy pane Blacku, co tu děláte?"
"Jde se mnou," řekla jsem odhodlaně a vkročila do kabinetu se Siriusem za zády.
"Proč? Snad se mě nebojíte?" zeptal se podnapile.
"Vás ne, ale Malfoyova společnost mi není… milá."
"Tohle vážně není potřeba slečno. Pane Blacku, opuste můj kabinet."
"Nikam nejdu." Okamžitě zareagoval.
"Možná bys vážně měl-" zkusila jsem. Nestála jsem o problémy…
"O tomhle nebudeme diskutovat," řekl rozhodně. "Nikam nejdu." Otočil se na profesora a ten po krátkém uvážení svolil.
Když ani po deseti minutách se to pako nehodlalo dostavit začala jsem sama. Sirie se sice nabízel, ale jak znám jeho zkušenosti v lektvarech… zkrátka jsem ho k tomu raději nepouštěla.
Do kotlíku jsem už jako minule všechno postupně naházela a pak nechala vařit. Teď to stačí jen tři hodiny nechat vařit a pak hodinu odstát… Křiklan si ani nevšiml, že tu Malfoy není. Ne, že by díky té své opilosti mohl…
Vlastně mi to vůbec nevadilo. Jenže, kde se vzal tu se vzal… no… jak se říká, mi o vlku… Rozhodla jsem se jednat.
"Nějak pozdě Malfoyi," procedila jsem a měla jsem při tom Siriuse za zády. Uznávám, je to
pěkně zbabělé, ale já s takhle cítila jistější a navíc, ubližovat holce je mnohem zbabělejší, ne?
"Mám na práci jiný věci Carterová," odsekl a prozkoumal lektvar.
"No když už jdeš, mohl bys být aspoň tak laskav a dodělat to. Tři hodiny se to musí vařit a pak hodinu odstát. Ostatní je hotový," řekla jsem kousavě a drapla Siria za ruku. Chtěla jsem se vypařit dřív, než tomu blonďatýmu imbecilovy dojde, co jsem právě řekla. Zrovna když jsem kolem něj procházela zachytil mě za druhou ruku.
"Tohle si moc nezvykej, šmejdko!" vrhla jsem po něm nenávistný pohled a snažila se vytrhnout.
"Ruce pryč, Malfoyi!" vyjel na něj okamžitě Sirius a odstrčil ho ode mě. "A pozor na jazyk."
"Vyhrožuješ mi snad, Blacku?!"
"Ne, ber to jako konstatování, přátelskou radu." Navzájem se měřili pohledem. Nechat to tak ještě chvíli, vytasí na sebe hůlky a už ničemu nezabráním.
"Siriusi, pojď," zatahala jsem ho za ruku.
"Správně, poslechni šmejdu, ty zrádče vlastní krve." Řekl s nechutí a div si neodplivl. Sirius se mi vytrhl a já měla co dělat, abych včas skočila mezi něj a Malfoye. Připadala jsem si ztracená, jestli na sebe vytasí hůlky, nezabráním ničemu…
A k tomu? Náš milý profesor usnul na stole a tahle hádka už nezasahuje do říše jeho snů.
"Siri-"
"Ann, uhni mi."
"Ne! Neblázni, pojď pryč!" křikla jsem téměř zoufale. Upírala jsem na něj svůj pohled. Ani nevím jaký byl, ale zřejmě působil. Po pár sekundách se otočil a společně se mnou odešel z kabinetu. Možná se do něj nechtěl pustit přede mnou. A vlastně, teď je mi to jedno, jediné co mi dává pocit klidu je, že jsme už konečně odtamtud. Co mě ale znepokojovalo byl Siriusův zahloubaný pohled kamsi před sebe.
"Měla jsi mě nechat." Ozval se náhle.
"No to teda rozhodně neměla," odporovala jsem. "Vážně jsme vděčná za to, že jsi tam se mnou šel, ale nemusíš se kvůli tomu prát s Malfoyem. To co řekl… u něj je to normální," snažila jsem se podložit svá slova, že mi jeho nadávky nevadí. Od někoho jako je on, to beru už jako pozdravení.
"Tohle není normální a já si na to zvykat nebudu. Jasný? Nebude se k tobě takhle chovat." Jen jsem zakroutila hlavou.
"Už jsem ti říkala, že tě miluju?" nemělo cenu odporovat na téma Malfoy a tak jsem rezignovala s tímhle. Se zájmem na mě koukl a zastavil se.
"No ty máš vážně dokonalý načasování k tomu vyznat lásku," zasmál se a přitáhl si mě blíž.
"Já vím," špitla jsem ještě než mě políbil.
Po chvilce jsem se z jeho sevření vymanila. V tu chvíli jsem ovšem nevěděla, že opodál stojí dívka, která se přímo užírá nenávistí ke mně. Ale proč..?
"Půjdem do společenky?" zeptala jsem se po chvíli.
"Do společenky?" nadzvedl obočí. Jen jsme kývla. "To nemyslíš vážně… jde se ven," oznámil mi.
"Ven? Blázníš?" vytřeštila jsem na něj oči. "Je tam zima, je prosinec," zaprotestovala jsem. Ven se mi vážně nechtělo. To sychravý počasí… vítr, který vám naráží do tváří, až je máte celé zarudé…
"No a? Já tě zahřeju," mrkl na mě spiklenecky. No tohle… ne. Zima.
"Ne ne," trvala jsme na svém a pomalu zamířila do společenky. Jedním dlouhým krokem byl zase u mě.
"Tak, když ne ven, do společenky taky ne," řekl tajemně a o chvíli později jsem se houpala na jeho rameni.
"Siriusi neblbni," smála jsme se. "Kam mě to táhneš?"
"Uvidíš," odpověděl mi a dál už se nevyjadřoval. No dobře, já mlčím a nechám se překvapit. I když, malé tušení bych měla.
Musím říct, že ta cesta byla celkem dlouhá a já jsem za dnešek dost unavená, takže se mi mírně klížily oči. Po chvilce se zdálo, že jsem na místě. Koukala jsem na zeď na které by se každou chvíli měly objevit dveře. Tak se taky stalo, s obdivem jsme vydechla. Sice jsme o tomhle místě věděla, ale to jak to tu vypadalo teď, když otevřel dveře… dočista jinak, než když jsem sem chodila utápět svůj smutek a schovávat se.
Komnata teď byla o něco větší než minule, byla tlumeně osvětlená světlem, které zařizovalo pár rudých svíček. Hned po svíčkách mi oči utkvěly na cestičce tvarované z okvětních kvítků růži, směrované k velké posteli. Vypadalo to prostě úžasně…
Sundal si mě z ramene a pomalu postavil na zem. Jednoduchým pohybem jsem si sundala boty a bosíma nohama jsem došlapovala na okvětní lísky, které byly tak krásně jemné na dotek.
"Nevěděla jsme, že jsi romantik," uculila jsme se a naznačila mu ať jde ke mně.
"Vždycky jsem byl,"
"Ach tak," šeptla jsem uznale a obmotala mu ruce kolem krku. Jeho ruce okamžitě zaputovali pod mou košili a jeho rty se spojily s mými. Nechala jsem se pomalu unášet k posteli a vnímala jsme jen jeho…
***
Se zavřenými víčky jsme ležela v klidu na posteli v Siriusově objetí. Ukazováčkem ruky mapoval moje tělo a já vnímala jeho vůni. Voněl fakt pěkně.
Čas utíkal hrozně rychle a podle šera za oknem jsem se rozhodla, že je čas jít. Čas opustit, tohle tak moc krásný místo a zamířit do společenky. Siri byl sice proti a mě trvalo několik minut, než jsme se dostala z jeho objetí, ale nakonec se povedlo.
Cesta zpátky byla ještě delší než cesta tam. Ne, že by jsme chodili a bloudili po chodbách… ale on je prostě neodbytný. Chápete ne..? Stejnak zářím blahem…
Vešli jsme do společenky, kde bylo jen pár lidí. Zřejmě byli na večeři. Na tu se mi ani nechtělo, takže jsem se se Siriusem usadila na pohovku. Přitáhl si mě do náruče a ruce položil na břicho. Zavřela jsme očí a dá se říct, že odpočívala. Moje odpočívání, jestli to tak jde nazvat, přerušilo otevření portrétu a skupinka prváků společně s poberty, Lily, Marry a… April?
"Ale koho pak to tu máme..? Siri, lásko…" řekla a já i s ostatními přáteli jsem se na ní nechápavě otočila. Siri, lásko?! To má znamenat co? Dělá si ze mě srandu?!
V duchu jsme si neustále opakovala její slova.
"Clocková odpal, nechápu o co se tady snažíš." Zareagoval Sirius. Já se místo toho od něj odtrhla a sedla si vedle.
"Clocková? To ráno jsi mi ještě říkal jinak," řekla přesládle až se mi zvedal žaludek. Tohle, že je moje kamarádka? Oh, promiňte, byla moje kamarádka?! Znala jsme jí šest let, šest! Moment! To ráno? Co ráno?!
Sledovala jsem její obličej a rty a čekala jsme až se pohnou znovu. Až řeknou něco dalšího. Ale nic se nedělo. Nikdo nic neříkal, všichni mlčeli. Já po nich těkala pohledem…
"Říkal jinak..?" protrhla jsme ono ticho. Nejsem tak hloupá, takže si dokážu dát dvě a dvě dohromady…
Nééé ať se hlavně nehádají....jinak kapča pěkná,zbožňuju to jejich usmiřování, ale teď mám trochu obavy....