Zabít Panthy, nebo oslavovat? Vyberte si... xD Když nezabijete jí, tak mě v příští kapče.. =D
___________________________________________________________
"Lily, jsi v pořádku…?" Rusovláska ospale rozlepila oči a strašně se vyděsila. Už chtěla otevřít pusu a začít ječet, ale přízračně bílý obličej vznášející se nad ní ji uklidnil.
"Klid to sem já , May…"
"Fuj, takhle mě vyděsit..," postěžovala trpitelsky a překvapeně se vytáhla do sedu. Kolem panovala tma. Taková ta barvy husté švestkové marmelády halící vše do neprostupného oparu. Jediné, co by jí dokázalo prokouknout by byly možná kočičí oči, ale ty Lily bohužel - i přes stejnou barvu :D - nevlastnila…
"Hej, proč mě budíš, vždyť tě ještě noc," postěžovala si a tázavě se podívala na svou spolubydlící. Teda pokusila se o to. Vzhledem k již zmiňované tmě…
"Vzbudila ses sama. Celou noc tady křičíš ze spaní. A pak… ozvala se rána a už si byla dole…"
"Já spadla z postele?," podivila se nechápavě a pokusila se pod hlavou nahmatat polštář. Prsty ale zavadily jen o studenou podlahu.
"Vážně seš v pohodě?" otázala se May podruhé a dalo se zaslechnout, jak se znovu zavrtává do peřin.
"Myslím, že jo..," povzdechla si rusovláska smutně a po vyšplhání zpět na své lůžko se pokusila zavřít oči. Nemohla ale usnout, za svými zády slyšela tlumené oddechování svých spolubydlících a hlavou se jí míhaly dotěrné myšlenky. Ještě dlouho poté se neklidně převracela na posteli a natřásala polštář, ale spánek se ne a ne dostavit. Nakonec se nad ní ale smiloval a konečně se propadla do říše snů.
Seděla ve společenské místnosti, o kolena opřenou knihu. Rudé prameny jí rozpustile rámovaly tvář a dodávaly jejímu soustředěnému obličeji zvláštní kouzlo. Tentokrát ale nebyla začtená do řádků, tajně poslouchala, co si ostatní povídají.
Nevěděla proč jí to zajímá, snad jen… jakoby na něco čekala. Na slova, která jí změní život a odstartují novou etapu bytí. Rozhodující zlom… Ten osudový!
Dveře od chlapeckých ložnic se rozlítly dokořán a v jejich útrobách stanul černovlasý kluk oblečený v červeno-zlatém famfrpálovém dresu. Oříškovýma očima zrentgenoval okolí a potěžkal v ruce naleštěné koště.
Rusovláska po očku vzhlédla od knihy a nejistě se usmála… Čekala, že se na ni aspoň podívá, zavadí pohledem o její sličný obličej a oplatí jí milý úsměv. Ale to se nestalo, jelikož v koutě pokoje zahlédl svého kamaráda a rozeběhl se mu naproti.
"Čau Siriusi, tak já letím...," usmál se natěšeně, "uvidíme se na tribuně.?"
"Promiň, už mám něco domluveného..," ošil se černovlasý mladík a oslnivě se usmál
"Která je to tentokrát?" protočil oči v sloup, ale koutky mu chtě nechtě zacukaly, "dobře odpouštím ti, a Tichošlápku, užij si rande! Jo a málem bych zapomněl…."
Otočil se čelem k začtené rusovlásce a široce se na ní usmál.
Ta sklopila oči a trošku se zarděla.
James Potter si zajel rukou automaticky do vlasů a zahalekal na celou místnost
"Půjdeš se mnou na rande..,"dívka se konečně odvážila k pevnému pohledu do očí a jemnému přikývnutí. , "Lottová?"
Lily vytřeštila oči. Tenhle sen se jí zdál už podruhé. Nedokázala to popsat, připadala si strašně. Ten pocit, který ji zachvátil, když ve snu uviděla Mayu zvedající se ze sedačky vedle ní a rozzářeně se zavěšující do Jamesova rámě.
Potřásla hlavou jakoby se snažila vyhnat dotěrné myšlenky a zůstala nepřítomně zírat do stropu.
Bylo už ráno, první sluneční paprsky se probouzely a zlehka ji šimraly na obličeji. Třesouc se rozčilením vyhlédla z okna a pozorovala blyštící se kapku, která se uhnízdila na skle. Srdce jí bilo na poplach a ač si to nechtěla přiznat, vysílalo signály, že se mu tenhle vývoj událostí ani trochu nelíbí a jestli to takhle bude pokračovat dál, zblázní se žalem.
Lily se nejistě převalila na bok a smutně se zadívala na klidně oddechující Mayu. Byla nějaká rozpolcená. Na jednu stranu k té dívce cítila jakési přátelství a měla ji ráda, na druhou na ni strašně žárlila a uvědomovala si, že by jí vlastně měla nesnášet za to, že jí vyfoukla Jamese…
"Tak vyfoukla?! Neprohlašovala jsi náhodou celých šest let, že ho nenávidíš! Je to přece nechutný, samolibý a protivný frajírek na nějž si celou tu dobu právem ječela! A nebo snad ne?" ozvalo se posměšně její svědomí.
A já snad říkám něco jiného…?
Tak si přiznej, že tě to mučí. Ty okouzlené pohledy, které vysílá jejím směrem. Ty samé pohledy, jimiž plýtval na tebe. Ale nevážila sis jich! Máš teda co si chtěla!
Sklapni!!!" zaječela
"Hej, Lil, co tady tak halekáš?" ozvala se pohoršeně Mad a vyčítavě zpražila kamarádku pohledem "normální lidi chtějí spát.."
"Ehm…," zrudla a nevěřícně se ušklíbla, "promiň, asi jsem kapku zveřejnila svoje myšlenky," zasmála se rozpačitě a omluvně rozhodila rukama, "spi dál…"
To sem to fakt řekla nahlas?!
Tak vidíš, jak tě to vytáčí…
"Taky, že budu, ovšem jestli se tady nebudeš hádat sama se sebou," řekla Mad kousavě a zavrtala se do peřiny až po hlavu "stále mám nařízenýho budíka, nemusíš plnit jeho funkci…"
Lil si povzdechla a potichu vstala z postele. Snažila se našlapovat tiše, ale vhledem k tomu jak byla ospalá a navíc vyvedená z míry, nějak se jí nedařilo držet na špičkách rovnováhu. S úlevou popadla s koupelny župan, přehodila si ho přes ramena a s omluvným úsměvem vyběhla z pokoje. Zavíráním dveří strávila několik vteřin, protože se obávala, že kdyby Mad ještě jednou vzbudila, nečekalo by jí nic příjemného. Její kamarádka byla milá a laskavá, ale na předčasné buzení ze svého lehkého spaní nanejvýš alergická…
Když to konečně bylo za ní, s úlevou se opřela o stěnu a zhluboka se nadechla. V okolí bylo ticho jako v hrobě. Až jí to nahánělo strach. Nebyla si sice jistá kolik je hodin, ale muselo to být hodně brzo, vzhledem k tomu, že opravdu nezaslechla ani hlásek. Pouze když zadržela dech a nastražila uši, dostala možnost pokochat se hlasitým pochrupováním nějakého člověka linoucím se zpoza dveří nedaleko od ní.
Vzpomněla si na Petera, tedy přesněji řečeno na Jamesovi srdceryvné řeči, jak díky jednomu ze svých kamarádů nemůže spát…
Cha! Už zase na něj myslíš. Na Jamesíka - síka - síka…
nechtěj mě naštvat… koukej se stáhnout, jasný?
Zlatíčko, a kam jako? Copak si nedovedeš konečně uvědomit, že jsem ty? Tvoje svědomí, pocity a to, co bys nejradši udusila v sobě.
Tak aspoň mlč…
Aby zabránila dalším dohadům svého rozpolceného já, vstrčila ruce do hřejivých rukávů sněhobílého županu a s okázalým zíváním seběhla schody. Jak očekávala. Křesla u krbu byla prázdná, nikde ani živáčka. To jí ale naprosto vyhovovalo. Už chtěla sáhnout do kapsy pro hůlku, aby pomocí kouzla rozžnula uhasínající oheň, ale uvědomila si, že jí včera večer po rychlém úprku do své postele nechala v kapse u kalhot.
S povzdechem tedy aspoň přitáhla jedno z křesel blíž ke zbytečku hřejivého živlu a přitáhla si kolena k bradě…
Skvělé, konečně chvilka k tomu, aby sis ujasnila, jak seš na tom…
Neříkala jsem ti NÁHODOU, ať se deš zahrabat?
Nepamatuji si
Tak si hezky rychle vzpomeň a konečně mě přestaň provokovat…
Copak? Chceš snad v klidu přemýšlet nad tím, jaký je ten Potter debil?! Teď si mě pobavila!
Třeba…
Anebo nad tím, jak ho miluješ?
No jo, jenže May…
Já to věděla!
Nic nevíš, to byl jen zkrat, samozřejmě že ho nemiluju, nedokázala sem ti to snad za posledních let dost?!
Bavme se o současnosti!
A proč by se na tom jako mělo něco měnit?
Hm…nech mě přemýšlet, dejme tomu proto, že sis uvědomila, že ti vlastně vyhovovalo to jeho věčné zvaní na rande! Vyhřívala ses v jeho láskyplných pohledech a dělalo ti dobře mu na jeho nabídky něco chytrého odpovědět!
Tak to není!!!
Dobře, jak myslíš, nezapomeň ale, že toho vím víc než ty…
Víš velký kulový…
Lil vzdorně pohodila hlavou a vyslala směrem ke krbu vražedný pohled. Začala si představovat Potterův obličej v plamenech, ale pak to raději zavrhla, protože zjistila, že rysy rozcuchaného chlapce se začínají měnit v její vlastní.
Někde v nitru si říkala, že je neuvěřitelně pitomá a nechápe, proč ho takovou dobu odmítala, Ale mozek nebyl za žádnou cenu ochoten přijmout rozhodnutí srdce.
----
Uplynuly necelé dva týdny a bradavický hrad se pomalu začínal probouzet k životu. Babí léto se přehouplo do sychravého podzimu a studenti se začínaly pomalu halit do zimních bund a přestávali odmítat pestrobarevné šály. Poté, co si vyzkoušeli na vlastní kůži, že venku už není takové teplo co bývalo, raději se uzavírali v pohodlí svých ložnic případně společenských místností. Usedaly k krbům a zadumaně dělaly domácí úkoly ne po vzoru Pobertů zabíjeli volný čas vymýšlením lumpáren směřovaným k jistým neoblíbeným osobám či protivnému Filchovi…
May si zvykala celkem rychle, poměrně snadno zapadla do kolektivu. Nebylo se ani čemu divit, poté, co překovala počáteční rozpaky, stala se z ní společenská a zábavná dívka nadšená každou lumpárnou.
Všichni ji tak nějak měli rádi. S Mad, Cat a Jane si skvěle rozuměla a oblíbili si ji dokonce i Pobertové, jelikož s nimi na hodně akcích nadšeně spolupracovala. Stala se dokonce jakýmsi jejich neoficiálním členem a i Sirius se přestal snažit Jamese přesvědčovat, že by se měl vrátit k obdivování Lily.
Všichni byli spokojení, až na Lily. Ta se poslední dobou začínala nějak uzavírat do sebe, většinu času trávila ve své posteli zatažené závěsy nebo v knihovně. Už se pomalu ani nebavila se svými kamarádkami a nechtěla se svěřit co jí trápí. May se hodněkrát snažila si s ní promluvit, protože nechápala proč Lily někdy přistihne jak na níi smutně hledí. Všechno bezvýsledně.
Rusovláska se vždycky vymluvila, že musí do knihovny a zmizela ustaraným kamarádkám z dohledu. Mad s Cat a Jane sice tušily, co ji trápí, ale nedokázaly jí pomoci. Potácely se v jakémsi začarovaném kruhu mezi Lily a May a nevěděly si rady.
-------
"Siriusi, neviděl jsi May?" otázal se James a zachmuřeně se podrbal z uchem, nemůžu jí nikdy najít…"
"A co jí chceš, Dvanácteráku?" zašklebil se Sirius a v očích mu zatančily pobavené jiskřičky.
Ležérně se opřel o sloup a visel na rozpačitém kamarádovi poťouchlým pohledem.
"Coby, jen jsem se jí na něco chtěl zeptat," pokrčil rameny Potter a pobaveně pohlédl na Tichošlápka "co bych jí jako měl chtít?"
"Hm…já nevím, třeba jí pozvat do naší ložnice?!"
"Siriusi, co z tebe jednou vyroste" zachechtal se a nechápavým kroucením hlavy seběhl po schodech do společenky.
Tak jo, mám to udělat nebo ne?!
S úlevou shledal, že objekt jeho zájmu sedí zabořený v křesle a čte si jakousi knížku. Nejistě si usmál a zajel si rukou do vlasů. Zhluboka se nadechl a zaječel
"Půjdeš se mnou na rande…" Všechny dívky nacházející se v místnosti s nadějí vzhlédly , "Lottová?!"



já sem uplně dašená, je to perfektní!zabít tě-no to bysme si dali, to by sme nevěděli, jak to bude dál!ale kráááása