16. února 2008 v 20:00 | Maysie & Panthy
|
Tak ten zlom... :o) Snad se bude líbit, moje můze úplně zdrhla a tak jsme dělala co se dalo... Panthy, nezlob se... =D
Takže se loučím, jedu na hory... omg, chce se mi no...=D
_____________________________________________________________
Půjdeš se mnou na rande…Lottová…? zněla ona slova Lily v hlavě. Její příjmení teď nahradilo to Mayino… Lottová… Svou hlavu zase rychle sklonila ke knížce a zadržovala slzy drající se na povrch. Slzy smutku.
Ne, nesmí to vidět…
Jen mu to ukaž! Ukaž mu jak ti ubližuje!
Ale já ubližovala jemu…
Tak mu teď ubliž znovu! Ukaž mu jak ti ublížil! To postačí!
Nech mě na pokoji!
Maya se překvapeně podívala na Jamese a chvíli po něm těkala pohledem. Mezitím se Lily zvedla a doprovázená pohledem všech přítomných, tedy kromě May a Jamese, šla ke schodům do dívčích ložnic.
"Ráda Jamesi," zaslechla ještě Mayin hlas a jedna slza plná hořkosti dopadla na první schod…
***
Vyšla do svého pokoje. Nemohla běžet, ačkoli chtěla. Nemohla na sebe upozornit. Nechtěla… Na pokoji ztěžka dosedla na postel a zabořila hlavu do polštáře. Zalapala po dechu. Cítila se jako by mělo dostat astmatický záchvat, ale ne, to ty slzy, přes které se jí zastavoval dech.
Ne, já nebudu brečet… nebudu…!
Už brečíš milá zlatá!
Ale já nechci chápeš! Tak to zastav, když si já!
A jak asi? Sice jsem ty, a ty já, ale nemůžu to zastavit. To ty…
Proč to tak je?
Co myslíš?
Proč, když se rozhodnu mu dát šanci, konečně s ním mluvit…proč nechce, proč?
Trvalo ti to moc dlouho…
Já vím! To všechno vím sakra! Poslední slovo křikla hlasitě a hodila polštář z postele. Měla vztek, jak sama na sebe tak i na něj. Mohl přece počkat! Ještě ten den by mu vše řekla. Byla by milá, jenže? Maya. Má tu holku ráda, moc ráda… nechce se ji plést do štěstí… ovšem když bude šťastná s Jamesem, to už je věc jiná…
Ozvalo se zavrzání dveří. Lily bleskově setřela své slzy. Natočila hlavu nad knížku, na kterou ještě skápla osaměla a poslední slza.
"Lily?"
"Hm?" protáhla a neodtrhla oči od knížky.
"V pohodě? Proč si odešla?" zeptala se opatrně May a přisedla si na Lilyinu postel.
"Já si zapomněla jednu knížku, chtěla jsem se učit," zalhala přesvědčivě. "A navíc dole na učení moc klid nebyl," prohodila s lehkým úsměvem.
"Dobře," zaradovala se šťastně hnědovláska vedle ní a zeširoka se usmála.
"Potter tě pozval na rande?" zeptala se s lhostejností v hlase. Ale zároveň i hraným kamarádským zájmem.
"Jo, James mě pozval," šťastně se usmála. "Věříš, že se těším?" zeptala se po chvilce a s jiskřičkami v očích se podívala na Lily. Ta se jen pokusila o chabí úsměv, který May nekomentovala.
"Věřím, tak si to… užij," pousmála se Lily a vzpomněla si na černovlasého chlapce. Dřív jeho srdce patřilo jí, ale ona byla tak bezohledná a šlapala po jeho citech…
"Děkuju Lil," řekla vděčně a rudovlásku objala. Ta ji jen zaskočeně objetí oplatila.
"Vůbec, není… zač," vyblekotala.
***
Bylo to pár chvil co May odešla z pokoje. Šla do knihovny říkala, že se tam musí ještě pro něco stavit. A tak se Lily zvedla a vydala se na toulky po chodbách Bradavic. Za chůze se jí dobře přemýšlelo. Horší bylo to, že její myšlenky patřilo tomu střapatému paku…
Procházela se po tichých chodbách a tiše vzpomínala.
"Půjdeš se mnou na rande, Evansová?"
"Ani za sto galonů, Pottere,"
"A za tisíc?" optal se a v očích mu zářily jiskřičky naděje.
"Ani náhodou," usadila ho zase zpět na zem a otočila se o odchodu.
"Stejně se ti líbím Evansová!" křikl za ní nadšeně. Ta Lily jen protočila oči a raději odešla.
Nynější Lily se při téhle vzpomínce usmála.
"Evansová!"
"Bože můj, za co mě trestáš?!"
"Stačí Jamesi," zazubil se na ní vesele. Lily si ho jen přeměřila naštvaným pohledem.
"Co chceš?"
"Co chci?" roztěkaně si zajel rukou do vlasů. "No tohle," řekl jakoby to byla samozřejmost. Svoje ruce jí omotal kolem pasu a rychle Lily políbil.
Zřejmě ale neměl štěstí a ostatně jako jindy mu místo opětování polibku přistála facka.
"Tohle- tohle už nikdy nedělej!" řekla a byla celá rudá vzteky.
"Ale Lily-"
"Nikdy!"
Na tohle ráda vzpomínala. Zvlášť, když si představovala jak její slova bral vážně. Za pár dní to udělal stejně znovu. Ta jeho výdrž… zbožňovala jí…
"Veselé Vánoce, Evansová," zazubil se na ní vesele. Ležérně k němu pozvedla zrak.
"Tobě taky," odpověděla ze slušnosti a vrátila se ke knížce co četla.
"Něco pro tebe mám,"
"Hm,"
"No ták, Lily," oslovil jí znovu. "Mám pro tebe dárek." Řekl s úsměvem. Podívala se na něj s úžasem.
"A co to?" zeptala se udiveně. Jen pokrčil rameny a podal jí malou krabičku. Prohlížela si jeho ruku, ale zabalenou věc si nevzala. Sklonila zrak zpět ke knize. Po pár vteřinách rezignoval a dárek položil na stůl před ní.
"No tak šťastný a veselý," řekl sklesle a odešel pryč.
Když si byla jistá, že odešel začala po očku pokukovat po dárku. Nakonec nemohla udržet svou zvědavost a i s dárkem zmizela v pokojích…
Povytáhla si rukáv školní košile a na ruce se jí pohupoval tenký stříbrný náramek. Nikdo nevěděl, že je od něj. Ani on nevěděl, že ho nosí. Ale bylo to vlastně jedno… teď jedno…
"Co ty tu tak sama Evansová?"
"A co je ti do toho Pottere?" opáčila dívka nevrle a dál koukala z astronomické věže na nebe poseté hvězdami.
"Koukat sama na hvězdy?" zašeptal jí do ucha až se lekla. Ještě před pár vteřinami byl od ní několik metrů. Najednou jí omotal ruce kolem pasu a přitáhl si Lily blíž.
"Pottere, okamžitě mě pust nebo tě shodím dolů!" křikla naštvaně.
"Ale Evansová, bys neudělala," řekl sebejistě a políbil jí do vlasů.
"Myslíš?!" opačila.
"Jo, myslím." Řekl sebevědomě a dál si jí přidržoval v náručí.
"Víš co to znamená myslet Pottere?" zeptala se sladkým hláskem a vymanila se z jeho objetí. Když jen nechápavě rentgenoval její smaragdové oči, vítězně se zašklebila a odešla.
Na tuhle chvíli se taky dalo krásně vzpomínat. Najednou se jí objevoval nechápavý až roztomilý obličej Jamese přímo před očima.
James Potter není roztomilej! Ozvalo se zase to svědomí.
Ale je, teda byl.
Ale teď už ne.
Pravda, teď může přijít roztomilej leda tak May. Opáčila svému svědomí a dala se do vzpomínání na další dávnou chvíli.
"Hej, Evansová!"
"Co je zase?!" křikla nevrle a ani se neotáčela za hlasem.
"Máš mě ráda?" zeptal se a rukou si zajel do vlasů. Lily tuhle otázka zarazila a tak se zastavila a otočila na něj.
"Tebe? Nesnáším tě Pottere!" křikla zlostně a namířila si to k odchodu s rudými tvářemi.
"Taky tě miluju Evansová!" křikl za ní vesele. Dívka jen zakroutila nechápavě hlavou nad jeho otravnou výdrží a zmizela v další chodbě.
Musela se zeširoka usmát. Když v tom, do někoho vrazila a skončila na zemi. Příště budu koukat na cestu. Pokárala se v duchu. Zrovna se nadechovala k omluvě, když v tom jí její společnost zarazila.
"Nemusíš se omlouvat Evansová," řekl ledovým hlasem. A to byl dřív tak veselý… veselý kvůli ní? I když ho vždycky dokázala sklamat?
"No jak myslíš," řekla nevrle a odmítla jeho pomoc vstát. "Co tu děláš?" zeptala se jako by jí do toho něco bylo. Pak jí to ale došlo. Čeká tu na…
"Čekám tu na Mayu," odpověděl a zakoukal se do chodby jestli už náhodou jeho vyvolená nejde.
"Hm…" zamumlala s nezájmem. Vlastně ani nevěděla co má říct. "Hodně se změnilo," řekla nakonec po trapné chvíli ticha. Nejspíš se měla raději otočit a zmizet v chodbě, ale ne. Ta její paličatost…
"Hm… jo. Co přesně myslíš?" zastrčil si ruce do kapes a zhoupnul se netrpělivě z pat na špičky.
"Od té doby co je tu Maya," naznačila lehce jejich situaci. Byla by teď schopná mu vyložit svoje city? I kdyby tím kamarádce zkazila rande? Byla tak šťastná…
Nepříjemný nátlak svědomí se začínal znovu ozívat. Nemůžeš mu to říct!
A proč by ne?!
May je tvoje kamarádka!
Já vím ale-
Ale? Chceš jí to zkazit? Nebuď sobecká!
Nejsem!
Ale jsi! Když jsi celých těch šest let na Jamese kašlala, tak na něj kašli i teď! Má právo bejt šťastnej a i kdyby s Mayou!
Ale…
No ták Lily!
"Je to skvělá holka," přerušil její hádku sám bod problému.
"Jdeš s ní na rande," konstatovala jakoby žárlila.
"Tys tu možnost taky měla, dost dlouho. Nic se nezměnilo," řekl zahořkle.
"Ale změnilo," protestovala.
"A co?" zeptal se.
"Co?! Kdyby ses mě zeptal znovu, tak… tak bych řekla Ano!" vřískla se slzami na krajíčku. Zakroutila hlavou a utekla. Utekla od něj. Nezmohla se na nic jiného. Nechala ho tam raději stát, než aby s ním mluvila dál.
Tenhle svůj úlet by nejraději smazala. Nejraději by mu nic neřekla…
Říkala jsem ti že máš mlčet.
Na to už je pozdě. Opáčila svému druhému já a setřela si slzy. Najednou jí z rozjímání vyrušily kroky. Zalezla do tmavého výklenku. Nechtěla, aby jí někdo viděl…
Ze stínu nakukovala. Zrovna kolem ní prošla May. Na tváři jí hrál šťastný výraz. Lily to nechtěla kazit. Právě se rozhodla… James Potter je minulost…
Chtěla si říct budoucnost ne? Opáčilo druhé já.
Zkazila si mi konec.
To zamrzí…
Hm.
Takže, James Potter je minulost.
Budoucnost.
Minulost!
***
Od tohohle okamžiku uběhlo několik dní. James se k oné události nevracel. Vlastně se Lily i vyhýbal. Byla pro něj vzduch… A soudě podle Mayina chování, které měla, když se vrátila z rande… s Jamesem chodí. No skvěle…
May je šťastná, James je šťastný… všichni jsou šťastní…
Jen jedna osaměla dívka ne…
perfektna kapitola
v tejto kapitole neznasam lily:P krava jedna blba