close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

8.Kapitola - Sladká jako čokoláda

2. února 2008 v 22:56 | Maysie |  Tajemství*
8 kapča, chci jí věnovat Jenny, za to jak 'buzeruje'? =D ne, dík, popošouplo mě to v práci =*
Ale ohledně tvý OV, no, sbírám kapesníky už teď.. :o)

____________________________________________________________
Ani bych nevěřila, jak snadné je se dostat do kuchyně. Siriuse mi sice nechtěl prozradit, jak to udělal, že se tam najednou objevily dveře, ale po pravdě ani nemusel. Sice jsem měla nakázáno nekoukat, tak, no znáte mě… jsem si nemohla nechat ujít. Sice jsem úplně neviděla jak a co dělá, ale motal se kolem obrazu s ovocem. Prostě zajímavý. Jen jsem nahodila uznalý pohled a nechala se vtáhnout do dveří. Nevěděla jsem co dělat dřív, když se k nám nahrnulo kupy skřítků a začali nám nabízet různý jídla. Já si v tu chvíli oblíbila skřítka co mi nabízel palačinky s ovocem a čokoládou. A už jsem se od něj taky nehla. Chytla jsem se za jeho malou ručku a nechala se dovést ke stolu.
Nedočkavě jsme pozorovala skřítka, prohazující palačinky vzduchem a okolní přísady. Ani jsem si nevšimla Siria, který si ke mně přisedl a políbil mě na tvář. Vděčně jsem se na něj usmála a přitáhla si k sobě talíř s palačinkou, kterou mi zrovna, skoro až pod nos, přistrčil onen skřítek. Hladově jsem koukala na čokoládovou polevu a krémovou šlehačku a spoustu těch jahod okolo. Muselo to vypadat až moc komicky, než jsem se do té lahůdky konečně pustila.
Ani jsem si nevšímala okolí, jediné co si snad ještě vybavím je, že Sirie měl toasty s opékanou slaninou. Moje palačinka byla lepší, to je vám snad jasné…
Spokojeně jsme dojedla a odstrčila talíř. Na tváři mi hrál spokojený úsměv a já se culila jak idiot. Tím jsme si taky přitáhla Siriovu pozornost. Pobaveně se usmál a já se na něj tázavě podívala. "Máš tady, tu čokoládu," poukázal na můj horní ret a vzápětí vzal do ruky ubrousek. Pak se najednou zastavil a stáhl ubrousek zpět. Naklonil se ke mně a nečekaně zaútočil na mé rty. Nijak sem neprotestovala. Po chvilce se odtáhl a mě bylo jasné, že ubrousek už není potřeba. "Jsi sladká,"
"Když ne já, tak ta poleva určitě ano," zaculila jsem se.
"Taky, že i bez ní," odpověděl rozhodně a natáhl se pro onu polevu. Pozorovala jsme ho co dělá a než jsem stačila nějak zareagovat, ona poleva byla na mém rtu.
"Takhle budu přesládlá," zhrozila jsem se jen na oko.
"Ale nebudeš a i kdyby, mě to neva," zazubil se a stáhl si mě k sobě na klín. Jen jsem pokrčila rameny na znamení mého rezignování a políbila jsem ho.
O pár minut později už jsme šli směrem do společenky. Taky, že už bylo skoro devět. Řekla jsme pohotově heslo a za ruku jsme vešli do společenky. Ještě dřív než si nás Lily všimla slyšela jsme jakoby říkat Jamese něco ve smyslu: "Určitě každou chvíli přijde, neboj," Lily nadzvedla hlavu a všimla si mě. Siriuse v tom zápalu asi přehlídla.
"Ann Carterová! Kdes byla? Po péči si se v půl třetí vypařila a je devět!" pak si teprve všimla Siriuse, který nejistě stál za mnou. "Ann… Siriusi?" vysoukala ze sebe překvapeně a já nadzvedla ruku za kterou mě Sirie držel. "Ach tak," řekla uznale a přitom jí cukaly koutky. "Kdes byla celou tu dobu?" koukla na mě podezíravě.
"Nebuď zvědavá Lily," vložil se do rozhovoru Siri.
"Jo, přesně, nebuď zvědavá zlato," přidal se do toho James. "A když už jo, tak si tu zvědavost nech pro mě," usmál se na ní a vzápětí si Lil přehodil přes rameno, přesně ve chvíli, kdy chtěla začít protestovat a nesl si jí k východu ze společenky. Já se jen pobaveně usmívala a pozorovala jsem Lily s přidušeným smíchem a občasnou nadávkou, jak se snaží dostat na zem. Pak už jsem od ní zaslechla jen: "Nemysli si, že se tomu rozhovoru vyhneš!" křikla na mě výhružně.
"Ano mami!" opověděla jsme jí rychle, než se za nimi portrét zaklapl. Pak jsem se se širokým úsměvem svalila na pohovku kousek vedle Siriuse. Chtěla jsem totiž vědět, jestli si mě k sobě přitáhne nebo ne. Na odpověď na svou otázku jsem nemusela čekat dlouho. Usmála jsem se, když si mě k sobě přitáhl a spokojeně jsme se zavrtala do jeho náruče.
"Kam myslíš, že si ji James odnes?"
"Asi do komnaty nejvyšší potřeby," řekl a pak se zasekl, jakoby řekl něco co neměl.
"Co je to za komnatu?" zeptala jsem se bleskem, než by tohle téma zamluvil.
"No, taková komnata, kde se můžeš snadno zašít a nikdo tě nenajde. Někdy ti jí třeba ukážu,"
"Super," pousmála jsme se a po chvilce ucítila polibek do vlasů. Na chvilku jsem zavřela oči a podřimovala.
Vlastně ani nevím jestli jsem usnula, nebo jen podřimovala, ale každopádně mě něco donutilo otevřít oči. Byla to tlumená rána která se roznesla společenskou místností a vzápětí smích. Lehce jsem si protřela oči a obrátila na Siriuse. Ten se jen smál a poukázal na jednoho prvňáka, který se zřejmě pokoušel o nějaké kouzlo. Nesmála jsem se sice na plno, ale škodolibě jsem se ušklíbla.
Koukla jsem na hodiny zavěšené na stěně. Bylo už po desáté. Takže jsme usnula? Proč mě nevzbudil..? "Půjdu si lehnout, jsme unavená," oznámila jsme mu a začala se zvedat. Celá rozespalá jsem se protáhla a zívla.
"Sladký sny," popřál mi a v očích se mu zajiskřilo. Myslím, že sladkých věci dneska bylo už dost. Ještě jsem se k němu naklonila a políbila ho.
"Dobrou,"
"Dobrou," ještě jsem se usmála a pak jsem zamířila do dívčích ložnic. Ještě jsem se otočila a obdarovala Siria úsměvem, ale pak už jsem opravdu vyšla schody nahoru. Zalehla jsem do postele a zachumlala jsme se do peřiny. V mysli jsem si přehrávala celý dnešní den. V břiše mi poletovalo hejno malých motýlků a já se cítila jak v sedmým nebi.
S přihlouplým úsměvem na tváři jsme se položila do říše snů. Ze které mě probudila až menší rána. Rozespale jsem se vyhrabala z postele a šla pátrat. "Hlasitěji by to nešlo?" zeptala jsem se příchozí kamarádky, která teď už seděla na své posteli. "Zdál se mi pěknej sen, mimochodem, co to bylo za ránu?"
"Promiň, ukopla jsem si malíček o dveře," špitla jenom a já si sedla k ní na postel. Po pohledu na hodiny jsem zjistila, že je už asi po jedné. Pak jsem se zadívala na svou kamarádku a všimla si pár slz na její tváři.
"Co se stalo? Že brečíš..?"
"Já? To je ze smíchu," utrousila a slzy si utřela. "Nevěřil mi, že nejsem lechtivá, musel to prostě vyzkoušet,"
"Ach tak," pousmála jsem se a mířila znovu do své postele. James by přece nedovolil, aby kvůli němu utrousila nějakou slzu, teda, když nepočítáme ty ze smíchu…
"Ann, počkej," zastavila mě a já se na ní zase otočila. "Nemysli si, že mi to nepovíš, můžeš začít," pobídla mě. Pokrčila jsem rameny a znovu se vrátila na její postel. Stejně bych teď už neusnula. Dokonale mě vzbudila a navíc jsem si dokonce nedokázala vybavit ten sen. Sakra. Byl krásnej, to vím určitě. A tak jsem jí celý dnešek odvyprávěla slovo od slova…
Ráno jsem se z postele vyškrábala jako první a mazala jsem zabrat koupelnu, dřív než to udělá někdo jiný. April se mnou stále nemluví, souzeno podle jejího chování. Jak milé od ní. A to ještě neví, že se Siriuse chodím, no to bude poprask. Vylezla jsem z koupelny a do té se hned vřítila Lily. No jo, musí se přece líbit. Zatím jsem si sbalila věci do brašny a čekala na Lily. Je v té koupelně tak dlouho, jakoby snad měnila celý svůj vzhled. "No konečně," utrousila jsem kousavě a stoupla si ke dveřím.
"Abys o něco nepřišla," ušklíbla se na mě.
"Taky že jo," zazubila jsem se a už mazala dolů ze schodů. Lily klusala za mnou. Hned pod schodama jsem doslova vlétla do něčí náruče. Příjemný překvapení.
"Páni, klidně by jsi mohl být nebelvírský chytač," usmála jsem se na Siria a zlehka ho políbila.
"No to prrr," ozval se dotčeně pravý chytač. Vzápětí si odchytil Lily, která už pospíchala pryč. "Kam jdeš..?" zeptal se jí překvapeně a přivinul si jí do náruče.
"Musím ještě do knihovny-"
"Do knihovny? Ale Lily…"
"Vážně,"
"Takže nikam," usmál se na ní a stále jí pevně držel.
"Ale-"
"Pamatuješ na včera?" mrknul na ní a Lily se zhrozila.
"To bys mi neudělal," protestovala, ale dobře věděla, že by udělal. A tak raději rezignovala a všichni jsme se vydali na snídani.
A po snídani na tak oblíbenou dvouhodinovku lektvarů… Rovnou jsem si to zamířila k Lily do první lavice. Jestli si James myslí, že mě teď vyhodí z mého místa, tak to se chlapec přepočítal. Se sladkým úsměvem jsem ho poslala dozadu za Siriusem. Ne, že bych se svým klukem nechtěla sedět, ale o lektvary je to jistější u Lily.
Zazvonilo a do třídy se vřítil profesor. "Milý studenti, dnes jsem si pro vás připravil mimořádnou hodinu," zeširoka se usmál a pokračoval. Já jen protáčela panenky. "Rozdělím vás do dvojic a každá dvojice bude mít za úkol vytvořit jeden lektvar, který si vylosujete. Každá dvojice bude mít jiný," po třídě se roznesl šum nesouhlasu. "Klid prosím! A teď ty dvojice," dokončil svůj proslov a vytáhl pergamen. "Pan Malfoy a slečna Carterová," úzkostlivě jsem se otočila na Siriuse. Tu blondýnu nemám ráda. Ovšem, nevím, kdo je na tom hůř. Lily se dostala do dvojice se Snapem, James s Blackovou a Sirie s nějakou zmijozelskou… um studentkou.
Jelikož jsem viděla, že ten peroxid nemá v úmyslu jít za mnou, tak jsem nakonec s hlavou vztyčenou zamířila za ním. Respektive, profesor lektvary nepřiděluje. To sáhnete do takové věci, čemu se odvažuje říkat pytlík a vytáhnete si kartičku s názvem lektvaru. Přistoupila jsem k té blondýně a s nezájmem na něj koukla. "Hodláš tu kartičku vytáhnout nebo ne?" vlastně, kdyby jí vytáhl on a byl by to jeden z těch pracných lektvarů, celou dobu bych mu to dávala za vinu a byla bych tím neskonale šťastná.
"Jen si posluž ty," odsekl mi a otočil se ke svým 'kamarádům'. Jen jsem pokrčila rameny a zamířila k tomu pytlíku. Natáhla jsem do něj ruku a nedůvěřivě ohmatávala všechny ty kartičky, až jsem nakonec jednu vytáhla. Tam hůlkovým písmem stálo napsáno: Lektvar Nepoužitelnosti. Nalistovala jsem v učebnici příslušnou stránku a přečetla si shrnutí tohohle lektvaru.
Přísady: kořen Scvrklofíku, odvar Úponice Jedovaté, sedmikráskové kořínky, kůže z Hřímala.
Příprava: do odvaru z Úponice Jedovaté nasypeme nasekané sedmikráskové kořínky a nastrouhanou kůži Hřímala. Necháme tři hodiny vařit a přidáme kořen Scvrklofíku (v jednom kuse). Pak necháme hodinu odstát.
Efekt: způsobuje nepoužitelnost hůlky na dobu dvou hodin.
Uf, mohlo být hůř. Tohle budu mít za jedno odpoledne za sebou. Ale chudák Lily. Vždycky měla štěstí. A ohledně dnešního mnoholičného lektvaru, jak jsem později zjistila, že si vytáhla, dvojnásob… Marry, skončila s lektvarem: Doušek živé smrti, James s kostirostem a Siri s čistícím lektvarem. O April a Remusovi nevím, co mají. Remus se sice tvářil vesele, ale Ejp ne. Uvidíme…
Namířila jsem zpět k Malfoyovi a podala mu kartičku s lektvarem. S nezájmem si jí ode mě vzal. Přečetl si nápis a koukl na mě se zdvihnutým obočím. No snad si chlapec nemyslel, že to bude dělat celý sama a jeho milostivě osvobodím od tý práce? No to se chlapec přepočítal…
"Co tak vejráš?" vyjela jsem na něj. "Měli by jsme to udělat co nejdřív, ať to máme z krku, víc jak odpoledne nám to nezabere,"
"Fajn, kdy?"
"Co dneska?"
"Fajn."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 2. února 2008 v 23:17 | Reagovat

Uchylná?? Jak jako uchylná?? Skvělá a perfektní prostě!! Aaaale co ten konec? Ty mě mučíš fakt...ach jo, nedáváš mi na výběr zase tě budu muset buzerovat, abys pohla s další kapčou=D Jinak moooc dík za věnování...Hej jako, ale co ten Malfoy?? Nooo, osobně si myslim, že to bude ještě hooodně zajímavý=P

2 Nika Nika | Web | 3. února 2008 v 0:10 | Reagovat

Scéna s čokoládou nemala chybu ;). Ale takto to skončiť! Dúfam, že ďalšia kapitola t bude o najskôr, pretože inak budem vraždiť :D.

3 Danula Danula | E-mail | Web | 3. února 2008 v 9:11 | Reagovat

Teda musím uznat, že s tou čokoládou sem dostala taky chuť:) Jinak, tradičně moc podařená kapitolka a honem sem s další;)

4 Jasane Jasane | E-mail | Web | 3. února 2008 v 10:25 | Reagovat

Mazec!! Krásné!!! Už se těším na další:)

5 Lia Lia | 3. února 2008 v 11:37 | Reagovat

no pekne..som zvedava co bude dalej:)

6 Enervate Enervate | Web | 3. února 2008 v 16:52 | Reagovat

Skvělá kapitolka, moc se těším na další. :o)

7 Lindsay Lindsay | 3. února 2008 v 17:05 | Reagovat

Nalistovala jsme v učebnici příslušnou stránku a přečetla si shrnutí tohohle lektvaru.//Snad jsem ne?

8 Merisa Merisa | Web | 3. února 2008 v 17:36 | Reagovat

Ty jo ten začátek tak krásně romantickej, ale ten konec mě zase navnadil na další kapitolu! :D

9 Arunai Arunai | Web | 3. února 2008 v 18:39 | Reagovat

Super :) Doufám, že už píšeš další! ;)

10 Naomi Naomi | Web | 3. února 2008 v 19:58 | Reagovat

Moc pěkný.  Malfoy...příjemnej jako vždy. Mě ale dostalo: kořen Scvrklofíku. Úžasnej název:) To si vážně zabodovala :D

11 lucyš lucyš | E-mail | 3. února 2008 v 21:25 | Reagovat

Mno ty teda jedeš, pár dní sem nebyla u netu a už dvě nové kapitoly. Jen tak dál,ať my čtenáři máme co číst. Jinak skvělý jako vždycky :-)

12 Maysie Maysie | 5. února 2008 v 20:19 | Reagovat

Ach ta čokoláda.. =P

Díky:o)

13 Melissa Melissa | Web | 23. března 2008 v 10:02 | Reagovat

jupí. normálně jsem dostala chut na palačinky a na jahody.ale netuším, kde ted vezmu jahody:-D max tak v tescu:-D no jinak tahle kapča opět suprovní. naprosto perfektní. ale ten Lucius..... z něj nekouká nic dobrého... teda z peroxida nekouká nikdy nic dobrého

14 luckily luckily | Web | 27. března 2008 v 16:09 | Reagovat

tak s Malfoyem, jo??:))) povedený a jsem hooodně zvědavá....:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly