Druhá část :o)
"Takže my jsme spolu opravdu nikdy nechodili?" optal se po chvíli ticha James. Ošetřovatelka si ani nevšimla, že už ji nenásledují.
"Ne, i když si měl takovou snahu," už zašeptala.
"Snahu?"
"Hm, celejch sedm let si mě zval na rande," pohlédla mu do očí.
"A ty jsi odmítala?"
"Jo," řekla jednoduše, v hloubi duše ji zaplavila lítost. Proč s ním vlastně nikdy na to rande nešla?
"Škoda, já měl fakt pocit, že tě znám, někoho mi připomínáš, jen nevím koho," opět si prohrábl své číro. Lily se musela usmát, jak ji tenhle jeho zvyk rozčiloval a zároveň přitahoval.
"Tohles taky dělal pořád, hlavně v mojí přítomnosti," ukázala na něj.
"Co?" spustil ruku.
"No, prohrabával sis vlasy," sklopila oči k zemi. Ucítila jeho dlaň na své tváři, mírným pohybem si její tvář zvedl blíž k té své.
"Bude ti vadit, když tě zase políbím?" jen zakroutila hlavou, nevěděla, co se to s ní děje. Jejich rty splynuly v dlouhém polibku.
"Ne, i když si měl takovou snahu," už zašeptala.
"Snahu?"
"Hm, celejch sedm let si mě zval na rande," pohlédla mu do očí.
"A ty jsi odmítala?"
"Jo," řekla jednoduše, v hloubi duše ji zaplavila lítost. Proč s ním vlastně nikdy na to rande nešla?
"Škoda, já měl fakt pocit, že tě znám, někoho mi připomínáš, jen nevím koho," opět si prohrábl své číro. Lily se musela usmát, jak ji tenhle jeho zvyk rozčiloval a zároveň přitahoval.
"Tohles taky dělal pořád, hlavně v mojí přítomnosti," ukázala na něj.
"Co?" spustil ruku.
"No, prohrabával sis vlasy," sklopila oči k zemi. Ucítila jeho dlaň na své tváři, mírným pohybem si její tvář zvedl blíž k té své.
"Bude ti vadit, když tě zase políbím?" jen zakroutila hlavou, nevěděla, co se to s ní děje. Jejich rty splynuly v dlouhém polibku.
[12] Maysie, 10.2.2008 17:54
Po chvíli se zlehka odtáhl a Lily se usmála. V očí jí začalo pálit. Proč tohle nikdy neudělala? proč se tak chová jenom, když ztratí paměť?
"Stejně tě..." začala nahlas a pak ho ztišila. "...miluju..." zašeptala a sklopila hlavu k zemi.
"Co si říkala? Nebylo ti.. rozumnět," ovšem, slyšel jí moc dobře...
"To je jedno, stejně bys to pak zapomněl," řekla sklesle a vydala se za madam P......
"Stejně tě..." začala nahlas a pak ho ztišila. "...miluju..." zašeptala a sklopila hlavu k zemi.
"Co si říkala? Nebylo ti.. rozumnět," ovšem, slyšel jí moc dobře...
"To je jedno, stejně bys to pak zapomněl," řekla sklesle a vydala se za madam P......
"Evansová! Sakra, počkej?!" stačil ji chytit za ruku. Lily se na něj překvapeně otočila.
"Jak víš mé příjmení?"
"Říkala ho ta ošetřovatelka," trhl rameny. Naděje v jejích očích pohasla.
"Jdeme, už tak dostanem zprda," vydala se dál.
"Hele, tys ... Tys mě asi neměla moc v oblibě, co?"
"Hm, ne," přiznala.
"Zvláštní, a teď ses se mnou klidně líbala," v očích mu zajiskřilo. Lily si vzpomněla, na chvíle, kdy se spolu hádali. Vždycky měl v očích tyhle jiskřičky. Usmála se.
"Co je?"
"Ale nic, jen jsem ... Něco jsem si uvědomila," mávla rukou.
"Takže předtím jsi mě nikdy nepolíbila?"
"Ne," trochu zčervenala.
"V tom případě nechci, aby se mi paměť vrátila," prohlásil.
"Ty seš blázínek," rozesmála se. On s ní. Hlavou mu vířila její slova - Stejně tě miluju ..... Miloval i on ji? Netušil, ale cosi v jeho srdci mu říkalo, že ano...
"Jak víš mé příjmení?"
"Říkala ho ta ošetřovatelka," trhl rameny. Naděje v jejích očích pohasla.
"Jdeme, už tak dostanem zprda," vydala se dál.
"Hele, tys ... Tys mě asi neměla moc v oblibě, co?"
"Hm, ne," přiznala.
"Zvláštní, a teď ses se mnou klidně líbala," v očích mu zajiskřilo. Lily si vzpomněla, na chvíle, kdy se spolu hádali. Vždycky měl v očích tyhle jiskřičky. Usmála se.
"Co je?"
"Ale nic, jen jsem ... Něco jsem si uvědomila," mávla rukou.
"Takže předtím jsi mě nikdy nepolíbila?"
"Ne," trochu zčervenala.
"V tom případě nechci, aby se mi paměť vrátila," prohlásil.
"Ty seš blázínek," rozesmála se. On s ní. Hlavou mu vířila její slova - Stejně tě miluju ..... Miloval i on ji? Netušil, ale cosi v jeho srdci mu říkalo, že ano...
[14] Maysie, 10.2.2008 18:19
"No," přerušila ticho při kterém si koukali do očí. "Měli by jsme vážně už jít," prohlásila a chtěla jít.
"Lily počkej ještě," otočila se za ním s otázkou v očích. "Ještě nechci jít,"
"Jamesi, byla bych ráda kdyby jsme šli na tu ošetřovnu. Nebudeš mi věřit, ale měla jsme strach když ses neprobíral," řekl a on jen pokrčil rameny nic si přece nepamatoval..."A taky by bylo super kdyby se ti vrátila paměť," řekla s hranou radostí. Moment, nechtěla, aby se mu vrátila paměť? Nebo snad...?
"Ty chceš, aby se mi vrátila?"
"Jo," řekla i když si vůbec nebyla jistá. "Každý má mít svou paměť,"
"A když se mi vrátí, budeš se chovat jinak?"
"Vše se změní," řekla. Její slova měla více významů. Myslela to třeba i tak, že když se mu paměť vrátí, bude se k němu chovat jinak? Líp? Nebo to mělo vyznít úplně jinak..?
"V tom případě, můžu tě ještě políbit?"
"Jamesi-" nestihla už doříct přotože jí znovu políbil.
"Slečno Evansová! Pane Pottere!" vřískla po nich madam P, která si zřejmě všimla, že jí někdo chybí...
"Lily počkej ještě," otočila se za ním s otázkou v očích. "Ještě nechci jít,"
"Jamesi, byla bych ráda kdyby jsme šli na tu ošetřovnu. Nebudeš mi věřit, ale měla jsme strach když ses neprobíral," řekl a on jen pokrčil rameny nic si přece nepamatoval..."A taky by bylo super kdyby se ti vrátila paměť," řekla s hranou radostí. Moment, nechtěla, aby se mu vrátila paměť? Nebo snad...?
"Ty chceš, aby se mi vrátila?"
"Jo," řekla i když si vůbec nebyla jistá. "Každý má mít svou paměť,"
"A když se mi vrátí, budeš se chovat jinak?"
"Vše se změní," řekla. Její slova měla více významů. Myslela to třeba i tak, že když se mu paměť vrátí, bude se k němu chovat jinak? Líp? Nebo to mělo vyznít úplně jinak..?
"V tom případě, můžu tě ještě políbit?"
"Jamesi-" nestihla už doříct přotože jí znovu políbil.
"Slečno Evansová! Pane Pottere!" vřískla po nich madam P, která si zřejmě všimla, že jí někdo chybí...
Rychle se od sebe odtrhli a Lily se trochu začervenala, protože si je teď madam Pomfreyová prohlížela zkoumavým pohledem.
"Pospěšte si. Pan Potter musí na ošetřovnu." Oba jen kývli hlavou a vrhali po sobě kradmé pohledy. Lily nevěděla, co se s ní děje. Proč tohle dělá? Ale ten pocit, který ji pokaždé zalil, když se jejich rty spojily. Pořád jí pálily od jejich posledního polibku. Chtěla vůbec aby byl poslední?
Došli už k ošetřovně a madam P vplula dovnitř. Možná jim chtěla dát i chvíli soukromí. Ale její důvody nebyly podstatné. Hlavní bylo, že teď Lily stála naproti Jamesovi a nevěděla co říct.
"Už bys měl jít," dostala ze sebe nakonec. A odhodlala se mu podívat do těch oříškových očí.
Jamese fascinovaly její oči. Byl mu ten pocit povědomý...když do nich hleděl, jakoby mu připomínaly něco co zapomněl. Probouzely v něm zastřené pocity. Byl si jistý, že jí taky miloval.
"Zůstaň tu se mnou. Prosím," řekl něžným a zároveň prosebným tónem.
"Pospěšte si. Pan Potter musí na ošetřovnu." Oba jen kývli hlavou a vrhali po sobě kradmé pohledy. Lily nevěděla, co se s ní děje. Proč tohle dělá? Ale ten pocit, který ji pokaždé zalil, když se jejich rty spojily. Pořád jí pálily od jejich posledního polibku. Chtěla vůbec aby byl poslední?
Došli už k ošetřovně a madam P vplula dovnitř. Možná jim chtěla dát i chvíli soukromí. Ale její důvody nebyly podstatné. Hlavní bylo, že teď Lily stála naproti Jamesovi a nevěděla co říct.
"Už bys měl jít," dostala ze sebe nakonec. A odhodlala se mu podívat do těch oříškových očí.
Jamese fascinovaly její oči. Byl mu ten pocit povědomý...když do nich hleděl, jakoby mu připomínaly něco co zapomněl. Probouzely v něm zastřené pocity. Byl si jistý, že jí taky miloval.
"Zůstaň tu se mnou. Prosím," řekl něžným a zároveň prosebným tónem.
"A k čemu to bude dobré? Když zůstanu," namítla Lil.
"Nebudu sám," odpověděl jednoduše. Lily se ušklíbla.
"Ty to přežiješ , Pottere. O to se nebojím. A na mě čekají ostatní, budou chtít vědět, co a jak."
"Škoda, ale je mi s tebou fajn," znovu se ponořil do zeleně jejích očí.
"To mně s tebou překvapivě taky," zašeptala skoro neslyšně.
"Tak, pane Pottere! Jak dlouho ještě budu čekat? A vy, slečno Evansová, vy už se vraťte na kolej! Je dávno po večerce!"
"Jistě. Tak ahoj," rozloučila se s Jamesem. Ten ji zadržel.
"Ahoj, krásná vílo," zašeptal a políbil ji do vlasů. Lil se na něj usmála a otočila se k odchodu. Na tváři jí pohrával úsměv...
"Nebudu sám," odpověděl jednoduše. Lily se ušklíbla.
"Ty to přežiješ , Pottere. O to se nebojím. A na mě čekají ostatní, budou chtít vědět, co a jak."
"Škoda, ale je mi s tebou fajn," znovu se ponořil do zeleně jejích očí.
"To mně s tebou překvapivě taky," zašeptala skoro neslyšně.
"Tak, pane Pottere! Jak dlouho ještě budu čekat? A vy, slečno Evansová, vy už se vraťte na kolej! Je dávno po večerce!"
"Jistě. Tak ahoj," rozloučila se s Jamesem. Ten ji zadržel.
"Ahoj, krásná vílo," zašeptal a políbil ji do vlasů. Lil se na něj usmála a otočila se k odchodu. Na tváři jí pohrával úsměv...
[17] Maysie, Dnes 17:53
.... nedalo jí to a přes rameno se otočila. Začala se trošku červenat, když zjistila, že tam stále stál a pozoroval jí dokud se mu neztratí z očí.¨Zářivě se na ní usmál a ona mu úsměv vrátila.
"Škoda, že si to nebude pamatovat," šeptla do ticha. Nebyla si tím sice tak jistá, ale u věčiny případů to tak bývalo. S tím teď nic neudělá... Vešla do společenky a přejela výrazy všech kolem. Upřímně jejich výrazů se lekla víc, než když na ní James vybavil to, že neví kdo je.
"Tak co?" vybalil to an ní Black rovnou.
"Já nevim, Pomfreyová si ho odvedla na ošetřovnu a mě poslala sem," řekla popravdě a prsty si přejala přes své rty. Její kamarádky na ní jen udiveně koukli. Pokrčila rameny a mírně se začervenala.
"A bude v pohodě?"
"Blacku, já nevím!" odbyla ho a zamířila do pokojů i přes udivené zraky ostatních. Jestli bude v pohodě vážně nevěděla, věděla jen, že se ještě dneska večer na ošetřovně staví.....
"Škoda, že si to nebude pamatovat," šeptla do ticha. Nebyla si tím sice tak jistá, ale u věčiny případů to tak bývalo. S tím teď nic neudělá... Vešla do společenky a přejela výrazy všech kolem. Upřímně jejich výrazů se lekla víc, než když na ní James vybavil to, že neví kdo je.
"Tak co?" vybalil to an ní Black rovnou.
"Já nevim, Pomfreyová si ho odvedla na ošetřovnu a mě poslala sem," řekla popravdě a prsty si přejala přes své rty. Její kamarádky na ní jen udiveně koukli. Pokrčila rameny a mírně se začervenala.
"A bude v pohodě?"
"Blacku, já nevím!" odbyla ho a zamířila do pokojů i přes udivené zraky ostatních. Jestli bude v pohodě vážně nevěděla, věděla jen, že se ještě dneska večer na ošetřovně staví.....
Potřebovala být chvíli sama, a tak vyrazila do dívčích ložnic. Když otevřela dveře a uviděla místo, kde se to stalo, tak jí zaplavil zvláštní pocit. Lehla si na postel a dumala nad tím, co se stalo. Chtěla, aby se uzdravil. Ale taky se bála, že by pak zapomněl...Pokaždé, když si přehrávala ty scény...Nikdy by neřekla, že jí někdo může tak poplést hlavu. Natož Potter. James...vybavil se jí pohled těch oříškových očí. měla pocit, že jí s nimi viděl do duše.
Snažila se aspoň na chvíli usnout, ale nešlo to. Jen jak zavřela oči, tak ho viděla. Jeho úsměv...s rozhodností se zvedla z postele a řekla si, že za ním musí jít. Byla už hluboká noc a na cestu neblo vidět. Bála se, že zakopne a zbudí spolubydlící. Naštěstí při ní stálo štěstí, nebo osud...a ona se celá a bez úhony dostala na chodbu před nebelvírskou věží. Vydala se na cestu a ohlížela se za každým rohem. Na nikoho nenarazila, a tak se bezpečně dostala před ošetřovnu. Zavřela oči, nadechla se a trochu vrazila do dveří. Vklouzla dovnitř.
"Ševelissimo," zašeptala. A zavřela dveře. Zaskřípaly... nemohla je slyšet madam P, ale...
"Kdo je tam?" Někdo jiný ano. Viděla jeho obrysy na zadním lůžku. Vykročila směrem k němu.
"To jsem já. Ev...Lily," řekla potichu, i když je nikdo nemohl slyšet... bylo vidět, že se posadil na posteli. Přistoupila k němu a sedla si na jeho postel.
"Proč si přišla?" ptal se zmateně, ale viditelně šťastně. Musela se ve tmě pousmát.
"Já...nevím, " zalhala. Věděla až moc dobře, proč přišla.
"Určitě?" řekl a nemusela mu vidět do tváře, aby viděla, že se usmívá. Pozvedl jí bradu a snažil se jí i ve tmě propálit tu díru do duše. Přiblížil se a Lily začínala nervóznět a zmatkovat, ale neodtáhla se...
Dělili je od sebe milimetry. Pak ten zbývající prostor mezi nimi překonala Lily. A jejich rty se spojily ve vášnivém polibku...
Snažila se aspoň na chvíli usnout, ale nešlo to. Jen jak zavřela oči, tak ho viděla. Jeho úsměv...s rozhodností se zvedla z postele a řekla si, že za ním musí jít. Byla už hluboká noc a na cestu neblo vidět. Bála se, že zakopne a zbudí spolubydlící. Naštěstí při ní stálo štěstí, nebo osud...a ona se celá a bez úhony dostala na chodbu před nebelvírskou věží. Vydala se na cestu a ohlížela se za každým rohem. Na nikoho nenarazila, a tak se bezpečně dostala před ošetřovnu. Zavřela oči, nadechla se a trochu vrazila do dveří. Vklouzla dovnitř.
"Ševelissimo," zašeptala. A zavřela dveře. Zaskřípaly... nemohla je slyšet madam P, ale...
"Kdo je tam?" Někdo jiný ano. Viděla jeho obrysy na zadním lůžku. Vykročila směrem k němu.
"To jsem já. Ev...Lily," řekla potichu, i když je nikdo nemohl slyšet... bylo vidět, že se posadil na posteli. Přistoupila k němu a sedla si na jeho postel.
"Proč si přišla?" ptal se zmateně, ale viditelně šťastně. Musela se ve tmě pousmát.
"Já...nevím, " zalhala. Věděla až moc dobře, proč přišla.
"Určitě?" řekl a nemusela mu vidět do tváře, aby viděla, že se usmívá. Pozvedl jí bradu a snažil se jí i ve tmě propálit tu díru do duše. Přiblížil se a Lily začínala nervóznět a zmatkovat, ale neodtáhla se...
Dělili je od sebe milimetry. Pak ten zbývající prostor mezi nimi překonala Lily. A jejich rty se spojily ve vášnivém polibku...
"Lily, nestalo se nic?" promluvil pak James jako náměsíčný.
"Nee," šeptla, ruku stále kolem jeho krku.
"Ty jsi mě sama od sebe políbila ...," Lily se zarazila.
"Proč jsi dneska přišel do naší ložnice?" zeptala se ho se strachem ... Jestli odpoví...
"Proč se ptáš? Sama to dobře víš, pro plánek," pokrčil rameny. "Jen nevím, z jakého důvodu jsem na ošetřovně," prohrábl si vlasy. "Od tý chvíle, co jsem vypadl z pod pláště si nějak nic nepamatuju," nasadil soustředěný výraz a čekal, jak Lily zareaguje.
"Takže si nepamatuješ nic, co se událo dnes po tom, co ti Gab vrazila tu facku?" Lil začala panikařit ... Jak to teď bude? Dokáže žít bez jeho polibků?
"Ona mi vrazila ...," přejel si rukou po tváři.
"Tak pamatuješ si něco?" nevydržela to už a vyjela na něj. James se rozhodl slitovat se nad ní. Pohladil ji dlaní po tváři, cítil, že mírně třese.
"Jak bych mohl zapomenout? Na tebe ... tvé polibky ... Byl bych bláhový," šeptl jí u tváře, pak ji lehce políbil. V Lily se mísila úleva s radostí a ... láskou? Nevěděla, stačilo jí, že je tu s ním, že ji objímá a líbá ...
"Lily, dáš mi šanci? Půjdeš se mnou na rande?" i v té tmě postřehla jiskřičky v jeho očích.
"Půjdu," kývla.
"Nee," šeptla, ruku stále kolem jeho krku.
"Ty jsi mě sama od sebe políbila ...," Lily se zarazila.
"Proč jsi dneska přišel do naší ložnice?" zeptala se ho se strachem ... Jestli odpoví...
"Proč se ptáš? Sama to dobře víš, pro plánek," pokrčil rameny. "Jen nevím, z jakého důvodu jsem na ošetřovně," prohrábl si vlasy. "Od tý chvíle, co jsem vypadl z pod pláště si nějak nic nepamatuju," nasadil soustředěný výraz a čekal, jak Lily zareaguje.
"Takže si nepamatuješ nic, co se událo dnes po tom, co ti Gab vrazila tu facku?" Lil začala panikařit ... Jak to teď bude? Dokáže žít bez jeho polibků?
"Ona mi vrazila ...," přejel si rukou po tváři.
"Tak pamatuješ si něco?" nevydržela to už a vyjela na něj. James se rozhodl slitovat se nad ní. Pohladil ji dlaní po tváři, cítil, že mírně třese.
"Jak bych mohl zapomenout? Na tebe ... tvé polibky ... Byl bych bláhový," šeptl jí u tváře, pak ji lehce políbil. V Lily se mísila úleva s radostí a ... láskou? Nevěděla, stačilo jí, že je tu s ním, že ji objímá a líbá ...
"Lily, dáš mi šanci? Půjdeš se mnou na rande?" i v té tmě postřehla jiskřičky v jeho očích.
"Půjdu," kývla.
[20] Maysie, Dnes 18:48
-> The End of First Chapter<-



no to vám řeknu,to je strašně ndherný!