27. března 2008 v 15:59 | Jenny
|
Páni, vidíte to?xD Mám "rozkázáno" napsat sem jak si Jenny mákla... ale přece jenom na první kapitolu je to skvělej výkon, ten čas, ne? Výte, jak jsou první kapitoly těžký?xD
Kapitola se moc povedla... a já se teď jdu zahrabat, protože další je na mě...xD
________________________________________________________________________
Lily Evansová seděla v pohodlném křesle přímo před krbem. Společenskou místnost zaplňovalo příjemné praskání ohně, jeho záře se odrážela ve výrazně rudých vlasech dívky, zahloubané do stránek knížky v tmavě hnědé vazbě. Na tom opravdu nebylo nic zvláštního ani ojedinělého. K Lily knihy prostě patřily, byly její neodlučitelnou součástí. Neznamenalo to však, že by byla Lily introvert. Byla velice přátelská a milá, zábavná a vstřícná. Ale taky výbušná, urážlivá a trpěla jistou alergií. Na Jamese Pottera byla abnormálně vysazená. Jistě, ne všechny lidi kolem sebe měla ráda a přátelila se s nimi, ale tenhle rozčepýřený famfrpálový hráč získal v jejím životě unikátní roli. Roli obtížného hmyzu, kolikrát si už přála, aby jednou objevila extra velkou plácačku na mouchy a přetáhla ní Pottera po hlavě. Vadilo jí jeho chování, jeho styl mluvení, jeho chození, drbání se ve vlasech. Když to shrnula, vadil ji on celý.
"Sakra..." Zaklela a zaklapla učebnici Obrany proti černé magii. Potter se jí motal do myšlenek až příliš často, víc, než se jí zdálo dobré. Jako by neměla na práci lepší věci, než myslet na to pako. Pako se strašně krásnýma, oříškově hnědýma očima, vypracovanou postavou a milým obličejem. Lily se zarazila a upustila knihu, která se rozplácla na červeném koberci. Tohle už bylo moc. S nepřítomným výrazem ve tváři knihu zase zvedla a usadila se zpět do křesla.
James Potter bloumal po Bradavických pozemcích, duchem mimo. Nevnímal přírodu kolem sebe, nazlátlé listí, se kterým si pohrával něžný vítr ani podzimní sluníčko, jehož paprsky ho laskaly po tvářích. Přemýšlel. O všem a o ničem. Hlavně tedy o jedné nejmenované dívce se smaragdovýma očima a nádherným úsměvem. Nakopl kamínek, který mu ležel v cestě. Nechápal sám sebe, netušil, proč se všechny ty roky choval jako vůl. Korunovaný vůl. Proč ho nikdy dřív nenapadlo, že tímhle způsobem, který praktikoval, Lily nikdy nezíská? Zvedl hlavu a podrbal se ve vlasech. Ale teď…může všechno změnit. Ještě má naději. Projela ním vlna nové energie, otočil se a zamířil zpět do hradu. Prošel nádvořím a vešel do školy. Tichošlápek byl na rande, prvním, které si na dnešek domluvil. Petr se zřejmě ještě cpal ve Velké síni a Remus hned po obědě zamířil do knihovny. Byl sám a tak nějak nevěděl, co má dělat. Řekl heslo Buclaté dámě a ta ho vpustila do Nebelvírské společenské místnosti. Když si všiml osoby, klidně spící v křesle, musel se hodně držet, aby se neuchechtl. Lily Evansová spala jako miminko. Popošel blíž, nával něhy, který ho zahltil, ho až překvapil. Vypadala tak bezbranně. Pomalu vztáhl ruku a jemně zasunul spící dívce ryšavý pramen vlasů za ucho. Užíval si hebkost její pleti, pozoroval jemně se chvějící tmavé řasy.
"Hmm…" Zamručela Lily a zamlela sebou. James se lekl a ruku rychle uhnul. Už od křesla nestihl odstoupit, rudovláska se probudila a několikrát zamrkala, než oči plně otevřela.
"Áa." Vykřikla, když si všimla Jamese, ten sebou trhl. Lily se rozpačitě narovnala a vstala. Potom se zamračila.
"Co tu děláš?"
"Coby…stojím tu."
"A proč stojíš zrovna u mýho křesla?"
"Pleteš se, tohle křeslo je moje." Vyvedl ji se širokým úsměvem z omylu James. Lily povytáhla obočí a několikrát křeslo obešla.
"Nevšimla jsem si, že by si ho měl podepsaný. A teď, když dovolíš, ráda bych si zase četla." Lily se znovu posadila a do třesoucích rukou si vzala knížku. Potter ji už jen svojí přítomností znervozňoval. Znervozňoval? Lily Evansová, vzpamatuj se! Šlehla po Jamesovi, který se posadil do křesla vedle ní, postranním pohledem.
"A copak to čteš hezkého, Evansová?" Zeptal se, naklonil se k Lily a přes rameno jí nakoukl do knihy. Lily se ošila a kousek si odsedla.
"Nedělej, že tě to zajímá, Pottere." Utrhla se na něj možná až moc příkře.
"Ale jo, něco by mě přece zajímalo." Odvětil James se šibalským úsměvem. Lily si povzdechla a odtrhla zrak od písmen, které stejně nevnímala.
"A copak, Pottere?" Zeptala se. Nechápala, proč se s ním vůbec baví. Jamesovi v očích jen hrálo.
"Zajímalo by mě, jaký to je, číst vzhůru nohama."
Lily zrudla a zaklapla knížku. Semkla rty a zvedla se z křesla.
"Ty ses urazila, Evansová?" Otázal se James. Lily se na něj podívala, překvapilo ji, že v Potterově hlase zaslechla opravdový zájem.
"A kdyby, tak co?" Zaculila se Lily. James překvapeně povytáhl obočí. Lily se usmívala a na něj?
"Tak…to by mi vykrvácelo srdce." James udělal krok dopředu. Lily couvla.
"To by mi bylo strašně líto."
"Fakt?"
"Ne." To se Lily už nepokrytě usmívala a znovu couvla, protože James se nebezpečně přibližoval.
"Proč seš tak zlá?"
"Já že jsem zlá?
"Jo ty."
"Ty?"
"Ne, ty."
"Dyť říkám, že ty."
Lily zacukaly koutky a James přimhouřil oči.
"Víš, že si nějak troufáš, Evansová?"
"Fakt? O tom mi něco popovídej."
"Víš co, já ti to radši pošeptám."
"Tak to ani náhodou. Do ouška můžeš šeptat třeba Pettigrewovi, ale ne mně." Lily zády narazila do zdi.
"Když Péťa nemá ouška tak hezký jako ty, víš Evansová." Zakřenil se na ni James. Lily se uchechtla, ale pak se rychle vzpamatovala.
"To ale není můj problém, když dovolíš, teď odejdu."
"Ne."
"Co ne?" Zachmuřila se Lily a hledala únikovou cestu. James teď od ní stál asi třicet centimetrů. Panikařila. Ale ne proto, že by se jí James hnusil. Spíš proto, že…Stop!
"Nedovolím." Usmál se mile James a zrušil mezeru mezi nimi. Lily zrudla a zapíchla prst Jamesovi do hrudi.
"To mě nezajímá, okamžitě odstup…nebo…nebo…" Zakoktala se, James ji něžně chytil za ruku a sevřel její dlaň ve své.
"Nebo co? Copak mi uděláš, Lily?" Rudovláska sebou škubla a zdráhavě pozvedla obličej. Musela hlavu zaklonit, aby Jamesovi viděla do očí.
"No no…"
"No?" Popíchl ji James a přejel jí bříšky prstů po tváři. Zachvěla se a neuhnula. Jamese to povzbudilo, přiblížil k ní svůj obličej, jejich rty od sebe byly na pár milimetrů , když...
"Čavec lidi, tady je nějaký hrozný ticho!" Jako uragán do místnosti vtrhla štíhlá dívka. Neposedné kadeře nazrzlých vlasů jí poskakovaly po zádech a tmavě modré oči mandlového tvaru jí vesele jiskřily. Emily Dwightová, sestřenka Lily Evansové. Nezkrotný živel a všemi oblíbená studentka. Chodila stejně jako jako Lily a Poberti do Nebelvíru. Hrála v nebelvírském famfrpálovém družstvu, na postu střelce. S Lily byly velké kamarádky, narozdíl od své sestřenky se Emily přátelila i s Jamesem a spol.
James a Lily od sebe odskočili,Lily preventivně zrudla a pečlivě se vyhnula Jamesovu pohledu. Emily povytáhla obočí a těkala očima mezi svojí sestřenkou a jejím společníkem.
"Jestli jsem vás vyrušila, tak to se omlouvám." Pobaveně se zakřenila a zkoumavě pohlédla na Lily. James si rozpačitě zamnul ruce a mlčel, což byl dost zvláštní úkaz.
"Nevyrušila, nebylo z čeho." Ozvala se Lily a odhodila si pramen vlasů z obličeje. Ignorovala Jamesův ublížený pohled. V tu chvíli ji napadlo, že udělala velkou chybu a zamrzelo ji to, co Em odpověděla. Jenže, už se to nedalo vrátit. Rysy černovlasého chlapce ztvrdly a jeho výraz ochladl. Napadlo ho, že byl hlupák, když si myslel, že...
"Fajn...v tom případě...Jamesi, měla bych velkou prosbu. Víš, jak budeme hrát se Zmijozelem. Mám docela obavy a chtěla bych tě požádat, jestli by si se mnou nemohl probrat nějaký fígle." Naklonila hlavu na stranu a udělala na Jamese psí oči.
"Prosím prosím."
"Rád." Řekl James a díval se přitom na Lily. Ta se od něj odvrátila a nejradši by Emily, která s veselým švitořením táhla Jamese z komnaty, uškrtila. Když za nimi zapadly dveře, přes tvář se jí skulila slza, kterou vzteklým pohybem ihned setřela. Přece nebude brečet kvůli Potterovi, to by klesla hodně nízko.Nechtěla si přiznat, že žárlí. Žárlí?! Ona rozhodně nežárlí!! Přesto, i když si pořád dokola opakovala tuto větu, pokoj jí to nepřineslo. Byla zmatená,někde v hloubi duše cítila, že se její city vůči jejímu největšímu nepříteli pomalu, ale jistě mění , a že dnes udělala velkou chybu, o které netušila, jestli bude mít příležitost ji napravit.
Už jsem četa u Jenny. :o) Je to skvělá kapitola, takže ty si koukej máknout, chci okamžitě ostřelhbitě další kapitolku!!! :o)