Zdravím:o)
Musím konstatovat, že jsem hrozná! Příšerná a všechno kolem! Já vám tu marně vykládám, jak si na další kapču počkáte dlouho a místo toho jí tu máte hned za 2 dny! Hrůza…
A pozor, je dlouhá. Teda na mě. Naučila jsme se psát kapči cca o třech A4, ale tahle se trochu protáhla. No na 6 a ½ A4. To chce potlesk ne? *smile* jinak takhle kapitola je rozdělená na dvě části. Jak si ohledně můžete povšimnout =P
A ještě něco… kapitola je z větší části psaná z pohledu Siriuse. No ale to vám už popisovat nebudu, vše se dočtete =P
A aby se neřeklo, ještě nekončím… ještě chvíli mi věnujte pozornost předtím než se dáte do čtení… A proč? Věnování!
Anduel, koukej se mi v pořádku vrátit jasný? A teď k tomu věnování… ty víš jak moc někdy jsem otravná a to všechno.. ale prostě děkuju ti za všechno… =*
Jenny, díky za tu společnou povídku, jsi zlato :o) Ale už mě tolik netrap s OV, je to děsivý… =D
Naomiiiii… njn to video, dík…xD ale nezapomínej, šestá kapitola volá! Nervíku =D
Panthy, pokud se sem teda dočte, lemra jedna… ale slíbila, že jo tak uvidíme… =D No jo, ty perverzní choutky co? Eh… já to nekomentuju… =D
Ergien, za to jak se na kapču, doufám že, těší :o) A taky za ty naše řeči na icku… =P
Jasane, že se vrátila celá z hor a pořád mi dluží ten nehorázně dlouhej alphabet, co? =D Ale ta komentová povídka u tebe… jistej člověk mi ničí nervy =D
Enny, koukej se taky rozepsat… ale u tebe se o to nebojím a určitě se těším na další kapču DBK.. ale to ty víš.. :o)
A teď už končím a dejde se do čtení… "Komenty povinné!" =D
První část...
_______________________________________________________________
Proč se mnou nikdo nemluví? Připadám si jako malá bezbranná holka, která něco provedla a všichni jen mlčí… koukají a přemýšlejí jak jí to mají říct… říct, že provedla něco co nejde vzít zpátky?
Ale proč si tak přijdu? Já nic neudělala… to oni!
"Říkal jinak..?" zopakovala jsem otázku celá vyvedená z míry. Nejdřív jsem koukla na Siriuse, který mlčel a pak na April, která se… usmívala?! Těkala jsem mezi nima pár chvil očima, než jsme vyslala úzkostlivý pohled k Lily. Už teď jsem stála a Sirius nalevo ode mě. Ta zrádkyně na pravo…
Proč zrovna já?! Jestli tuhle situaci nechápete… ráda vám jí vysvětlím. Sice nevím, které ráno, ale určitě jedno v období, kdy jsem se políbila s Jessem a dnešním ránem, tak zkrátka a jednoduše… ti dva spolu něco měli. A nejen to… tohle mi nikdo nevymluví, kdyby tomu tak nebylo Sirius by nemlčel a neprovrtával pohledem podlahu pod sebou.
"Spali jste spolu?" zeptala jsem prostě a se v klidu, no v povrchovým klidu. Ve vnitř mě vybuchl gejzír pocitů směrovaný k mému srdci. Já nechápu proč se všechno musí zkazit? Nechápu… nevím… nechci…
Tenhle gejzír byl… horký? Nevím, ale drtil a trhal mi srdce na několik kousků. Dělil jej… kousek po kousku… kus, kde byl vzpomínkami vyrytý Sirius, další kus, kde bylo přátelství s April… chvíle s Jessem… a pak další etapy mého života, ale to je teď úplně jedno. Přijde mi, že dva určité kousky si hledají cestu k sobě… April a Sirius… oni spolu spali…ano, doléhá na mě ta krutě hnusná realita…
"Annie, dej mi chvilku, vysvětlím ti to-" ozval se Sirius na mojí otázku. Skvěle, takže to všechno je pravda. Naivita je někdy úžasná věc, nevidíte přes ní to co vidět nechcete a vidíte jen to co chcete. Vidíte jen to hezké… ale už nevidíte mraky které vás pomalu, ale jistě obklopují a pohlcují dovnitř… A já tím i do teď skrytě doufala, že to není pravda, že se Sirius ozve a řekne mi to… ale on to chce vysvětlovat… takže se to stalo… pomocte mi někdo, mám pocit že se dusím…
"Dost." Vztyčila jsem ruku a zastavila ho. "Dost…" šeptla jsem potichu a potlačovala slzy. Nechtěla jsem dát April najevo, jak mě… snad pokořila… Musím odsud pryč nebo se udusím!
"Musím jít," vysoukala jsme jen a zamířila pryč.
"Kam bys chodila? Ještě sis to nevyslechla celý," opáčila mi jedovatě April. Jenže já už nechci nic poslouchat…
"Stačilo mi to," zakroutila jsem lehce hlavou. "Tak… hodně štěstí," řekla jsme ještě kousavě. Naštěstí jsem už ke všem byla zády, takže nikdo nemohl vidět ty slzy. Zase…
"Ještě je to hodně zajímavý-"
"Mlč už!" slyšela jsem ještě Lilyin křik. "Chováš se jako děvka!"
"Ann!" ozval se ještě křik za mnou, než se zaklapl portrét a já zmizela všem z dohledu…
***
"Proč si to sakra udělala?!" Sirius vyjel na April.
"Proč? Aby sis konečně uvědomil, že není pro tebe!"
"To si snad rozhodnu já sám! Vypadni!" byl naštvaný… na sebe… na ní… částečně i na Ann, ale proč by na ní měl být naštvaný?
"Tohle bych od tebe nečekala, je mi tě až líto," pronesla znechuceně Lily a s povýšeným pohledem prošla kolem April, která jen pohodila vlasy.
"Siriusi-" ozval se James, ale hned byl přerušen.
"Ne." Řekl prostě a prošel kolem černovlásky, až jí doslova odstrčil z cesty a vydal se z portrétu ven.
***
O několik dní dříve…
"Kam jdeš? Je asi půl jedný,"ozvalo se tlumeně z pod peřiny.
"Dvanácteráku spi a nech si zdát třeba něco o Evansový," odbyl jsem Jamese a v duchu jsme se smál.
"Taky že jo, jen o ní. Už je jenom a jenom moje… moje Lily…" začal si svou krásku přivlastňovat.
"No jo, tak už spi," ozval jsme se ještě. Sice už o Lily nemluví tím typem jako 'Evansová zase řekla ne…. Evansová mě zase seřvala… Evansová mě určitě miluje…' ale teď o ní básnil jiným typem, který byl ještě horší. 'A Lily tohle… a Lily tamto… a ona je tak skvělá…' to je tak hrozný, až je to hezký. No vážně. Ale komu by nechybělo to jeho věčné 'Hej Evansová!'? Aspoň, že po ní neslintá i ve snech, tedy ne že by jinak slintal, tuhle funkci totiž zabírá Červ. Jenže ten slintá po jídle. Holky jsou pro něj asi španělská vesnice.
Nemoh jsem spát a tak jsem se rozhodl jít dolů do společenky. Když jsem scházel schody bylo něco kolem třičtvrtě na jednu. Zkrátka a jednoduše jsem nemohl spát. Měl jsem plnou hlavu Ann. Vážně jsem byl šťastnej jako blecha. Normální lidi, když jsou šťastný tak spěj klidně, ne? Ale já z ní prostě nemůžu spát, je úžasná…
Sedl jsem si do křesla, který bylo zahalený tmou a nedoléhaly tak na něj slabé plamínky ohně z krbu. Zavřel jsem oči a zaklonil hlavu. Je mi s ní tak krásně… pořád se mi vybavuje její úsměv, její oči, tvář… prostě celá ona… tohle prostě nejde jen tak popsat. Už, aby bylo zítra a já jí měl zase u sebe. Teda, dneska?
Netrvalo to ani pár minut, kdy se z dívčích ložnicích ozvaly kroky. Nepokrytě jsme tam nakukoval. Na radosti mi přidalo ještě víc, když jsem v dívce poznal Annie. Chtěl jsem vstát a přitáhnout si jí k sobě, ale zvědavost ohledně toho kam jde, byla větší. A tak jsem se rozhodl v tichu vyčkávat co se bude dít. Trochu mě znejistěla její kočka. Málem mě prozradila, ale naštěstí zase mňoukat přestala. Annie vyšla ze společenky a kamsi se vydala chodbou.
Tichou chodbou jsem se za ní plížil. Chodbou se rozléhaly jen její tichounké kroky. Došla ke schodům na astronomickou věž. Na chvíli jsem se zastavil a počkal až mi zmizí z dohledu. Moc se mi do těch schodů teda nechtělo… ale nakonec, jsem se pomalým tempem vydal nahoru. Nemusel jsem spekulovat o tom co tam bude dělat. Z astronimický věže se skvěle kouká na hvězdy…
To co jsem ale viděl, když jsem se dobelhal nahoru se mi vůbec nelíbilo. Seděla tam Annie a vedle ní ten… Samuels. Zdvihla se ve mně vlna vzteku a začala mi zaplavovat mozek. Jejich rozhovor jsem neslyšel, skoro si šeptali.
Zrovna, když jsem chtěl zakročit a přivlastnit si Annie zpět a konečně mu vysvětlit ať od ní dá ruce pryč, naklonil se k ní a políbil jí. V tu chvíli jsme myslel, že se zblázním. Je divný, když vám já, ten kdo láme holkám pravidelně srdce řekne, že právě teď se lámalo mě? Jo, ale je to tak. Přes páteř mi projel mráz a jak jsem sebou cukl, shodil jsem louči na straně a to ty dva donutilo od sebe se odtrhnout.
"Siri…" šeptla potichu a já jí stěží slyšel. Pak jsme se bleskově otočil a zmizel tam od sud. Už jsem se ani neohlížel na ní ani na něj, bral jsem to po schodech dolů přímo do společenky. Taky proto abych tam byl dřív jsme použil dvě tajný chodby. Zrovna jsem neměl náladu na dlouhé procházky.
Za nádavek mě Buclatá Dáma pustila dovnitř, kde jsem bleskově vyběhl schody a potlačoval vztek, který mi jako nádor tlačil na mozek. Z pod postele jsem vytáhl flašku ohnivé whisky a zase jsem z pokoje odešel. Teda, aspoň jsem se snažil nedělat takový hluk. Petera z jeho chrápání zřejmě nevyrušilo a Jamese a Remuse též ne.
Přes společenku jsem doslova přeběhl. Nechtěl jsem Ann potkat, byl jsem na ní naštvanej, hrozně moc. Zradila mě.
Vyšel jsem portrétem a zamířil pryč odtamtud. Jen těsně jsme se s ní minul, když k portrétu doběhla. Letmo jsem se za ní otočil, ale pak jsem všechno zavrhl a vydal se do temné chodby. Když jsem byl dostatečně daleko sedl jsem si na zem a otevřel láhev ohnivé whisky. Začal jsem vyprazdňovat její obsah a každým dalším lokem se uvolňoval. Před očima jsme jí pořád měl. V jeho objetí. Možná jsem na sebe byl i naštvanej, protože jsem tam odtud zmizel a ani tomu hajzlovi nepřerazil nos, ale to teď už nevrátím.
Láhev byla skoro prázdná a já měl otupělý smysly. Doslova, když jsem chtěl vyprázdnit její zbytek, který sotva pokrýval dno, na svém rameni jsem ucítil čísi ruku. První co mě napadlo byl Filch, ale to je blbost, protože kdyby to byl on, tak ječí tak, že z toho ohluchnu a nepokládal by mi ruku na rameno. Ve skrytu duše jsme doufal, aby to byla Ann, jenže to jsem zavrhl hned. Vzdal jsem dedukování o tom, kdo by to mohl být a pozvedl jsem zrak. Lépe řečeno jsem zvedl oči od podlahy a pomalým pohybem přejel tělo přede mnou. Dívka na sobě měla jen krátkou košilku s dost velkým výstřihem. Přes ramena jí padaly černé rovné vlasy. Nadzvedl jsme hlavu ještě o něco víc a střetl jsem se s pohledem světle hnědých očí. Hned jsme v ní poznal Clockovou. "Co tu chceš?" sykl jsem na ní opile a ona se jen uculila a sebrala mi láhev z ruky. Donutila mě vstát a za ruku mě někam táhla. Sotva jsme se držel na nohou a nevěděl jsem co dělám. Ohnivá whisky mi dokonale zaplavila mozek a já před sebou měl jen siluetu Apriliny svůdné postavy, kterou ona košilka moc nezahalovala. Nezmoh jsme se na to ani odporovat, když se na mě svůdně culila ani když o pár chvil později za námi zavřela dveře nepoužívané učebny. "Nech toho-" zmohl jsme se na chabé odporování. To jí ale zřejmě vůbec nevadilo. Jednoduchým pohybem ruky si shodila ramínka košilky z ramen a ta po chvilce přistála na zemi. Snažil jsme se koukat jí do obličeje. Zatímco ona se jen pobaveně usmála a přikročila ke mně. Namáčkla se na mě co nejvíc to jen šlo a já zaklonil hlavu. Tohle přece nemůžu… okřikl jsem se v duchu. "Clocková, přestaň. Já tohle nemůžu-" rukama už dokonale zpracovala knoflíčky na mojí košili a proto jí právě odhodila stranou. Naklonila se mi k uchu a přitom se svým, řekněme dosti vyvinutým hrudníkem tlačila na ten můj.
"Proč ne? Můžeš… konečně si uvědom, že Carterová není pro tebe…" zašeptala mi do ucha a pak lehce a dráždivě skousla ušní lalůček. Unikl mi tichý vzdych a přitom jsem se snažil jí od sebe odstrčit. V hlavě mi běhalo spousty myšlenek. Na jedné straně Annie a to, že jí tohle udělat nemůžu. Před očima mi běžela její tvář a chvíle s ní jako filmové pásmo. Zatímco na druhé straně byla vzpomínka z dnešní noci. Ona a Samuels. Vidina jak se na ní tiskne a líbá jí. Něco mi tlačilo na mozek a tvořilo v něm paranoidní představy. Sázel bych na ohnivou whisky. Viděl jsem Ann v jeho objetí, jak se mi vysmívá.
No ták, tohle nemůžu…
Proč ne? Taky tě podvedla..!
Ale stejně…
Nemáš mít pro co výčitky! Dělals to celou dobu, tak proč se tím trápit teď?
Když-
Poddej se tomu!
Svědomí má vždycky sklon se naklonit tam kam nepotřebuju. Ani jsme nestačil zareagovat jak mě April zbavila kalhot a polibky z krku se přesunula na moje rty. Několik chvil jsem se ještě snažil odporovat, ale pak za pomoci alkoholu jsem se poddal jejím rtům a začal jsem jí polibky oplácet.



tak to bylo super takovy hajzl sice chapu ze takovy byl celou dobu ale kdyz potkal anne tak snad prestane
sice byl ozraliale to ho neomlouva
Jinak super kapitolka