close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

18. Kapitola - Rozcestí

8. března 2008 v 15:45 | Maysie |  Tajemství*
Takže, další kapča... :o) Musím říct, že tahle je před předposlední =( takže si jí užijte…
Opravena za neustálého nátlaku Jenny… =D Kdyby mě k tomu nedostrkala bůhví, kdybych to opravila… plus ještě Nika a Jasane, které taky pátraly, kdy kapča bude =P Takže věnování patří jim… =)
Plus ještě Andy, která po mě chtěla kapitolu s happy-endem až se vrátí z hor, ale to tě ještě trošku zklamu… :o) No, ale dá se říct že už se blízká na lepší časy? Čistě metaforicky... :o) Ergien :o) Pak bych to ještě chtěla věnovat Zotaře, omlouvám se, další useknutí… =D

___________________________________________________________________________


Tady z toho místa už mi vážně hrabe… nejen, že jsem tu měla být týden, ale já už jsem tu tejden a půl. Mi to snad dělá schválně! Když tu v pondělí byla Lily, zmiňovala se o Prasinkách a myslím, že i o šatech. No moc jsme jí nevnímala. Říkala něco o zelených…
"Slečno Carterová, můžete jít,"
"No sláva," neodpustila jsem si kousavou poznámku. Zvedla jsem se z postele a dala se do balení svých věcí. Respektive úkolů od Lily-je milá já vím, ale tohle nemusela. A pak nějaké knížky se kterýma jsem zaháněla nudu a samozřejmě papírky od sladkostí. Měla bych to začít omezit, nerada bych dopadla jako Peter.
"Moc se ještě nenamáhejte,"
"Byla jsem tu tejden a půl, jsem v pořádku," na mojí poznámku nereagovala a tak jsem na sebe hodila hábit a hodlala odejít.
"A slečno?"
"Ano?"
"Víte, nic mi do toho není, ale vy a pan Black-"
"Tak do toho vám vážně nic není," odsekla jsem téměř hrubě. Ještě, aby mi do toho vztahu mluvila Bradavická ošetřovatelka. Do tohohle uzavřeného vztahu.
"Promiňte, jen jsem myslela, že by jste měla vědět, že tu pan Black byl každou noc,"
"Každou noc? Co tím myslíte?"
"Když jste usnula, byl tu celou noc,"
"Proč?" proč? Proč? Popy jen pokrčila rameny.
"To se mě neptejte, jen jsem myslela, že by jste to ráda věděla. Pan Black si nejspíš myslel, že o něm nevím ale-"
"Děkuju." Hlesla jsem a zamířila pryč. Tohle na mě bylo moc. Proč sem chodil každou noc? Vůbec to nechápu. Já mu mám bejt ukradená, tenhle vztah je uzavřenej! A nebo ne?
Chodbou jsem se nesla do společenky. V hlavě mi všechno rotuje. Možná o chci zpátky, ale i přes to všechno co se stalo? Mohla bych mu ještě někdy věřit?
Celou cestu jsem koukala do země a zvednout hlavu mě donutil až někdo do koho jsem vrazila. "Promiň, nekoukala jsme na cestu,"
"To je dobrý Ann, asi se odnaučím číst za chůze," pousmál se na mě Remus. A já nahodila chabý úsměv. "Jsi v pořádku?"
"Jo, jasně… jsem, jen… problémy," nechtěla jsem to pitvat, nechtěla jsem mu říkat, že moje myšlenky teď patří jenom jedné jediné osobě, která mě zradila.
"Chápu, kdybys něco potřebovala…"
"Děkuju, to bude v pohodě," zazářila jsem optimismem a natočila k odchodu. "No nebudu tě zdržovat-"
"Ty mě nezdržuješ," jen jsem mávla rukou. Asi mu došlo, že už chci jít. Ale proč chci jít? Chci jít do společenky a tam potkat Siriuse? Ne, to ne, ale co když… Ne. Možná mám strach, že by ze mě mohlo před Remusem vypadnou něco co nechci? Možná…
Ještě jsem kývla hlavou na rozloučenou a pak se plíživým tempem vydala do Severní věže. Chvíli na mě koukal, ale jestli chtěl něco zjistit, tak to nezjistil…
Těsně před portrétem jsem narazila na další osobu. "Ahoj Lily,"
"Ann? Akorát za tebou jdu, už tě pustila?"
"Jo, jo. Konečně. Už to bylo k nevydržení," pokývala jsme hlavou a zamířila k portrétu s Lily za zády. Vlezla jsme do společenky a rozhlídla se. Pohled mi utkvěl na Siriusovi a tak trochu Jamesovi na pohovce. Něco řešili a skoro si ani nevšimli našeho příchodu.
"Nechtěl bys to přece jenom..?"
"Ne, už jsem se rozhod-"
"Ehm…" slyšela jsem, jak si Lily odkašlala a tím se jejich rozhovor přerušil. Jejich pohledy se teď přesunuly na nás a já nevěděla co teď. Snad jen, rychle od sud vypadnout.
"No, Lily já budu nahoře," vysoukala jsem ze sebe rychle a zamířila ke schodům. Jeho přítomnost… jsem nervózní, i když nevím proč. Vím proč… sakra.
"Ann-" pokusila se mě zastavit, ale já zakroutila hlavou na náznak toho, že je to marné. Vyhnula jsem se pohledem těch dvou na sedačce a došlápla na první schod. Na chvíli jsem zaváhala, ale pak jsem schody vyběhla. Nebyla jsem připravená na to s ním mluvit…
Středa. Na tomhle dni není snad nic pozitivního. Krom toho, že nemáme lektvary. Anebo jo? Myslím, že ne. No to je vlastně jedno. Má vám cenu popisovat hodiny na kterých jsem div nespala a snažila se vyhýbat mnoha pohledům? Je pravda, že od konce šestého ročníku se hodně změnilo. A to třeba? Vůbec se neučím, všechno nechávám ladem. Lily už vlastně není takový knihomol a to všechno s ní udělal James. A se mnou možná Sirius. Ano, hodně mě změnil a hodně se změnilo.
"Ann!" křikl za mnou někdo, když jsem vycházela z učebny přeměňování. No dobrá byla jsem už několik metrů od ní v chodbě vedoucí do velké síně. Byl čas na oběd.
Sirius to nebyl. Jeho hlas bych poznala. A tak jsem se otočila a pohled mi skončil na Jessovi, který vypadal jakoby odběhl maratón.
"Kam tak ženeš? Já už myslel, že tě nedohoním,"
"Ahoj,"
"Promiň, ahoj," vysoukal ze sebe mezi zrychlenými nádechy. Nevím jestli se s ním chci bavit. Ale možná jo. Jenže teď musím uznat, že kdyby mě tehdy nepolíbil bylo by vše jinak. Kdybych zůstala v pokoji a nikam nechodila. Kdybych mu to nedovolila…
To je pořád jen samé kdyby tohle kdyby tamto…
Ty se ani neozívej, udělej mi tu laskavost. Nesnáším svoje svědomí.
"Potřebovals mi něco?" nahodila jsem pochmurný tón, který jsem vlastně měla od chvíle, kdy jsem se vrátila z ošetřovny.
"No já se tě chtěl zeptat, ohledně toho plesu," ples? Ples… ten je v sobotu… úplně bych na něj zapomněla. Ne, nezapomněla. Lily o tom už něco říkala.
"Zeptat?" nadzvedla jsem obočí, nebylo mi tak úplně jasné na co se chce zeptat. I když možná trochu jo. Moje plány ohledně plesu asi padají, co? A když jsem u toho nemám šaty. Do Prasinek se šlo v neděli a ples už je za tři dny. Prostě nemám šaty. Vlastně, na ten ples se mi ani nechce…
"No, slyšel jsem o tom mezi tebou a Blackem…"
"Hm?" proč vytahuje zrovna tohle? Jakoby to mělo s plesem něco společného. I když možná…
"No myslel jsem, že po tom s ním už nepůjdeš, takže…"
"Takže?" protáhla jsem, když chvíli mlčel. V tu chvíli se za Jessem objevil Sirius. Zesekl se v půlce kroku a nás dva pozoroval. Svůj pohled jsem rychle přesunula zpět na Jesse a zadívala se do jeho modrých očí, i když ty bouřkové za jeho zády mě lákaly víc.
"Nešla bys na ten ples se mnou?" zeptal se a vůbec si nebyl vědom Siriusovi společnosti. Na chvíli se můj pohled střetl se Siriusovým a pak jsem se trochu nervózně opět zahleděla na Jesse.
"No," protáhla jsem a oddálila tím odpověď. Udělala jsem krok stranou tak, abych neviděla Siriuse a on mě. A ztišila jsem hlas. Byla jsem si téměř jistá, že Jessovu otázku slyšel. "Víš, já vůbec nevím jestli tam půjdu, nějak se mi nechce…" mluvila jsem ztišeně, aby mě neslyšel.
"Byla by to škoda," mrkl na mě a já se pousmála.
"Možná, ale spíš ne," pokrčila jsem rameny. "Nějak na to nemám náladu, promiň,"
"Fajn, jen jsem to zkusil," pousmál se. "Tak ahoj," rozloučil se a otočil se o odchodu. Vyskytl se mi pohled na zeď, kde ještě před chvílí stál. Je lepší, že odešel.
"Ahoj," hlesla jsem ještě za ním a zamířila na oběd.
Ten den už se ni zajímavého nedělo. Vlastně ani večer. Když nepočítám můj další myšlenkový pochod na téma ples. Je zajímavý o tom přemýšlet, když všichni kolem vás jsou na tu událost natěšení. No dobře všichni ne.
Druhý den večer se dveře do pokoje otevřely a dovnitř vpadla Marry.
"Páni, ty teda záříš," pousmála jsem se na ní a sledovala její zasněný výraz. "Co se stalo?"
"Remus mě pozval ples!"
"No, že si dal ale na čas," zasmála jsem se.
"To taky, ale vlastně on už mě pozval, ale ne oficiálně…"
"V tom je nějaký rozdíl?"
"No, je. Víš, on předtím nadhodil něco ve smyslu, že by bylo fajn jít spolu… ale až dneska mě pozval,"
"Aha," hlesla jsem, i když mi to bylo stejně nějaké nejasné. "Tak to je super!" nahodila jsem ten nejpřesvědčivější úsměv, jaký jsem dokázala vyplodit a usmívala jsem se na Mar. Ta jen zasněně koukala před sebe. Šaty už stejně měla, takže šlo jen o otázku času, kdy se Remus rozhoupe.
"No… a co ty?" probudila se ze snění a položila tuhle záludnou otázku. A já v tu chvíli zalitovala, že nesnila dál.
"Já? Co by..?"
"No, půjdeš na ten ples nebo ne..?"
"Není to jedno..?" pokusila jsem se odpovědi vyhnout. "Nejdu tam, nemám s kým, nemám proč, nemám šaty… a ani se mi nechce," schoulila jsem to všechno dohromady.
"No já nechtěla-"
"V pohodě," řekla jsem rychle a vstala. "Půjdu se… projít," vysoukala jsem ze sebe a vstala z postele. Ještě jsem se omluvně usmála. Nesnesla jsem zkrátka ty řeči o plese… Vypadla jsem z pokoje a přes zalidněnou společenky si to zamířila rovnou ven. Ani jsem se nestihla rozhlídnout, kdo tam byl a kdo ne. Popravdě, jsem se o to ani nepokoušela.
Mířila jsem chodbami kamsi do zákoutí hradu, kde jsem ještě nikdy nebyla. Nikdy mě například nenapadlo zjišťovat co je na konci té chodby, který se rozdvojuje s chodbou, která vede ze Severní věže do spodních patech přes schodiště. Až teď mě napadla myšlenka typu, že tyhle chodby znázorňují rozcestí. Přesně tak se teď cítím. Poprvé za celou tu dobu co jsem tady jsem se vydala druhou chodbou.
Nepůsobila příliš vábně a to hádám ostatní zvědavce odrazovalo. Zachovala jsem si odvahu a došla až na konec. Teď se přede mnou tyčily dubové dveře s lehkými vyrytými znaky. Lehce jsem se jich bříšky prstů dotkla a ruku zase stáhla. Ohlédla jsem se za sebe a ujistila se, že mě nikdo nevidí. Pak jsem rukou stiskla mosaznou kliku a zatlačila. Dveře se se zaskřípáním otevřely a přede mnou se teď objevila středně velká místnost. Nejdřív jsem zvědavě nakoukla a pak dovnitř vklouzla. Zavřela jsem za sebou dveře. Že bych konečně našla místo, kde budu mít klid?
Rozhlédla jsem se po místnosti a na očích mi utkvělo velké zrcadlo. Nezdá se vám to divné? Co dělá zrcadlo v tak opuštěné místnosti? Nebo není tak opuštěná? Pomalým krokem jsem se blížila blíž. Zrcadlo bylo olemované velkým rámem s vyrytým textem. Stoupla jsem si před zrcadlo a zadívala se do něj. Nestalo se nic neočekávaného. Viděla jsem svůj odraz a za sebou tuhle místnost. Ušklíbla jsem se na sebe. "Tos dopadla, vypadáš hrozně," musela bych se začít smát. Mluvit se svým odrazem už začíná být mou specialitou. Jenže pak, když jsem se koukala na svůj odraz, objevila se za mnou další silueta. Splašeně jsem se ohlédla, ale nikdo tam nebyl. Čím blíž postava byla, tím líp jsem v ní poznávala Siriuse. Znovu jsem se otočila, ale nebyl tam. Já už asi blázním… znovu jsem se zadívala do zrcadla a pozorovala Siriuse a jeho lehký úsměv na tváři. Blížil se ke mně s šťastným úsměvem a pak mi ovinul ruce kolem pasu. Instinktivně jsem svoje ruce chtěla položit na jeho, ale místo toho zlehka dopadly na můj školní hábit. Sice jsem věděla, že to není opravdové, ale nejspíš jen moje iluze, ale něco ve mně posmutnělo, když jsem na svém pase nenašla jeho ruce. Jakoby si všiml mého posmutnělého výrazu, jednu ruku vztáhl k mé tváři. Jako bych cítila jeho dotek…
Přivřela jsem oči. "Slečno Carterová, co tu děláte?" vytrhl mě z krásný chvíle klidný hlas. Bleskově jsme zase otevřela oči a otočila se.
"Pane profesore… já se… procházela a došla sem…" ředitel si mě prohlížel z pod půlměsíčkových brýlí.
"Víte co je tohle?" lehce hlavou kývl na zrcadlo přede mnou.
"Zrcadlo..?" odpověděla jsme jako pitomec. Nebo spíš jako malé dítě.
"To ano. Ale ne obyčejné. Byli lidé, kteří před ním promarnili život. Přišli o rozum," nadzvedla jsme obočí.
"Co je to zač..? Ukazuje… minulost?" celkem by to sedělo. Nahodila jsem posmutnou grimasu obličeje při vzpomínkách.
"Ne, slečno,"
"Budoucnost?" zeptala jsem se s malou nadějí v hlase. Ač jsem chtěla, či ne v srdci mi zahořela malá naděje.
"Nikoli slečno," pousmál a koukal na mě. "Tohle je zrcadlo z Erisedu, ukazuje-"
"To co si přejeme?" skočila jsem řediteli do řeči.
"Ano a ne. Nejšťastnější člověk na světě by v něm viděl pouze sám sebe," chtěla bych toho člověka vidět. Každý má přece skrytá přání, ne? "Neukazuje nám ani víc ani míň, než nejhlubší a nejusilovnější tužby našeho srdce,"
"Aha, takže to znamená…"
"Ano. Myslím, že by jste si to s tím plesem měla rozmyslet," mrkl na mě.
"Ale já nemám-… moment, jak víte?"
"Šaty? To nebude problém slečno," pousmál se a já na něj jen zírala. "Zítra v devět na vás bude čekat kočár do Prasinek, před hlavní bránou. Předpokládám, že slečna Evansová…"
"Já… ale…"
"…slečna Evansová půjde s vámi? Ohledně vyučování, nedělejte si s tím starosti," jen jsme na něj zírala. Vážně umí překvapit. A co je na tom, nejlepší… já na ten ples vážně chtěla. Teď…
"Děkuju," hlesla jsem a otočila se naposledy k zrcadlu.
"Zítra v devět slečno,"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 8. března 2008 v 15:59 | Reagovat

Teeeeda May, já musím hrooozně moc pochválit  tuhle kapču ...to byla nádhera!!!!!!! Jsem ráda, že Jeesemu neřekla ano...a jsem strašně zvědavá, jak to bude pokračovat dál...za tuhle kapitolu ti tleskám, byla užasně napsaná, uplně bombastická...strašně se mi líbila ta scéna se zrcadlem a Brumlou, Brumla je fakt formát=) A ty seš zase strašně talentovaná a milá osoba=) A já se strašně moc, ostatně jako vždy, těším na další dávku Tajemství...

2 Ergien Ergien | Web | 8. března 2008 v 16:12 | Reagovat

:-p to je super kapča :D je dobře, že teď píšeš tak rychle :-P ale škoda že to bude končit... :´( nj, ale tahle kapča je fakt pěkná ;) má takový .. hmm... kouzlo :) prostě nwm jak to říct ale fakt se mi líbila ;) (jen malá výtka, jak mohl Brumbál vědět co v tom zrcadle viděla? vždyť to mohla vidět jen ona... ale to nevadí :-P to se vsákne :-P) ale píšeš fakt skvěle ;) zatim do každý povídky od tebe,co sem četla, jsem byla zažraná a děsně se mi líbila :-P Takže jen tak dál ;)

3 Peťka Peťka | E-mail | 8. března 2008 v 16:55 | Reagovat

teeeeda!!:o))))tohle se ti opravdu povedlo!a ten konec byl dobrej, to bych do Brumbála neřekla!!!a taky škoda že už je to předposlední kapitolka:-( no neva tahle se ti ale povedla!!!:-)))))

4 any any | Web | 8. března 2008 v 18:32 | Reagovat

wow super ze pujde na ten ples :-)

5 Jasane Jasane | E-mail | Web | 8. března 2008 v 18:34 | Reagovat

Krásný!!! Uplně nádherně napsaný a zajimávi...a....a prostě skvělí, ale je mi líto, že už bude konec...Měla jsem tu povídku mooooocky ráda:(Chjjjj

Jo a diky za věnování:)

6 Arriel Arriel | Web | 8. března 2008 v 18:38 | Reagovat

No teda :D Hrozně pěkná kapča :-)

7 lucyš lucyš | E-mail | 8. března 2008 v 23:33 | Reagovat

No pěkný jako vždycky...nový layje hezký ale budu si na něho asi dlouho zvykat...těším se na ten ples a pokráčko..

8 Nika Nika | Web | 9. března 2008 v 2:31 | Reagovat

Úplne si ma dostala tým, že Sirius bol na ošetrovni každý večer *zamilovaný povzdych*....:D A to s tým pozvaním na ples....škoda, že tam Sirius nezostal, mohlo to byť zaujímavé :D....Plus to zrkadlo a Dumbledor.....no, som zvedavá ako to nakoniec bude, preto dúfam, že Ďalšiu kapitolu máš už minimálne rozpísanú, ak nie hotovú :D

9 Zotara Zotara | Web | 9. března 2008 v 9:42 | Reagovat

Kapitola je skvělá! Moc sa mi páčí! Nemožem sa dočkať dalšie! Len tak ďalej! :D:D:D Moc děkuji za věnování ! :)

10 Lia Lia | 9. března 2008 v 9:44 | Reagovat

noo teda fakt....ja nemôžem z toho Dumbledora!!WAW....chcela by som takého riaditeľa..fakt je super..a krásna kapča....no waw....som zvedavá ako to bude ďalej.a aké bude mať šaty.a. ako dopadne nakoniec ten ples...super kapča...och a ten koniec...aaaaa....joj.....super...ale teraz som takááá zvedavá...už sa teším na ďalšiu kapču:)

11 Kačenka Kačenka | E-mail | 9. března 2008 v 13:43 | Reagovat

skvělý.. ježiš já se tak děsně moc těšim na další kapitolu.. tuhle povídku uplně miluju!

12 Naomiiiii Naomiiiii | Web | 9. března 2008 v 20:33 | Reagovat

Óhohóóóóó..:D Moc krásný, jak jinak ty můj lenoušku xD Jo a k tý Karolíně, už sem ti to řikala, vtěrka, vtěrka, vtěrka, vtěrka...:D Jo, a Kdy hodláš hejbnout s CO ? :)

13 jaja jaja | 10. března 2008 v 19:35 | Reagovat

tak toto je uplne skvele..prekrasna kapca..nadherna..nemozem sa dockat pokracka..rychlo napis dalsiu kapcu prosííííííííííííím :)

14 Danula Danula | E-mail | Web | 10. března 2008 v 21:27 | Reagovat

Brumbál je prostě k sežrání:D jen doufám, že se to mezi nima fakt zlepší a že si to vyřeší...už se těším na další:)

15 Nikkushka Nikkushka | 12. března 2008 v 12:08 | Reagovat

wow už se moc těším na další kapču.. :)

16 Sawarin (Treia) Sawarin (Treia) | Web | 12. března 2008 v 18:14 | Reagovat

Moc pěkná kapča.. Povedla se ti.. Ostatně jako všechny.. Moc se těším na pokračování..:)

17 Merisa Merisa | Web | 20. března 2008 v 13:24 | Reagovat

Ten Brumbál je jako rytíř na bílém koni! Zachránil ji na poslední chvíli! :)) No, i když tím pravým rytířem je vlastně Sirius, že jo... :))) Ale to nic nemění na tom, že tahle kapča byla prostě skvělá :))

18 Maysie Maysie | 20. března 2008 v 13:55 | Reagovat

Děkuju:) Jo, takovej... polo rytíř... =P

19 luckily luckily | Web | 27. března 2008 v 19:33 | Reagovat

skvělé... Brumbál je prostě cool man...:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly