2.Kapitola - Image
25. března 2008 v 19:04 | Maysie & Naomiiii | Cesty osudu - xNo potěšujícně přikládám kapču k cestám... jaký to zázrak? xD Ale já se snažila..xD Další ej an Naomiiiii.
Není moc opravená, tak na chyby nekoukejte, určitě je jich dost... Pak bych se měla vrhnout na Výlet a zlom... a pak možná oko...xD A uvidíme jak se vyvine Nitka..=P a hlavně kouzlo co mám s Nikou :o)
_______________________________________________________________________
Sice jsem říkal, že jsem hned usnul, ale ještě mi chvíli vrtalo hlavou co má Kate, promiňte Cat v plánu. A navíc Grey, zajímalo by mě co ti dva kují. Sice jsem Cat párkrát potkal ve společence, když jsem čekal na Kaylie, ale o nic se nepokusila. Ani Grey ne. Ale co já vím co dělá, když ho zrovna nevidím? Každopádně toho kluka nemám rád. Chodí do nebelvíru do sedmého ročníku. A já do šestýho. Bůhví co si myslí, když je starší? Ale dál od těhle dvou. Sice mě uchvácela panika, aby třeba Grey nepověděl Kaylie to co viděl. I když o nic nešlo. Já se s ní přece nelíbal. Ale on si to může dokreslit jak chce, tomu už nezabráním.
Šel jsem po chodbě z velké síně a natazil jsem na Greye. Jak super. Chtěl jsem kolem něj jenom projít, ale on mi zatarasil cestu. "Ale, koho pak to tu máme?" ušklíbl se na mě s tou svou hloupou otázkou a já si v duchu říkal co tohle pako dělá v Nebelvíru a ne v Mrzimoru. Promiňte, chudák Mrzimor…
"Nemám na tebe čas, tak uhni," snažil jsem se ho odbít.
"Na kdy plánuješ nechat Whiteovu?"
"Do toho ti snad nic není ne?" štěkl jsem po něm. Štěkl. Bože, už mi to leze na mozek…
"Je to fajn holka,"
"Jo to je. Ještě něco? Nemám na tebe celej den," sundal ruku ze zdi, tak abych mohl projít.
"Víš, já jen, že až jí necháš… už jí zpátky nezískáš ani kdybys chtěl,"
"Mluvíš z cesty, kdybych jí chtěl nepustím jí k vodě a víš co? Do toho ti nic není," odstrčil jsem ho. Jen stáhl ruce k tělu s gestem 'já nic' a nebo 'na tebe sahat nebudu' a udělal krok ode mě.
"O to se postarám, Blacku," ušklíbl za mnou ještě a já ho obešel a zamířil chodbou pryč.
"Ty se postarej o co chceš," sykl jsem potichu do tmavé chodby, kde jsem byl sám. Teda po tom co odešel. Nesnažil jsem se rozumět jeho slovům, byly mi fuk…
Bylo to pár dní co jsem s Kaylie šťastně chodil a já z ní byl docela vedle. Jenže nemůžu si kazit svojí pověst a týden je týden, ne? Zrovna jsme zase byli u jezera a já zase rozebíral ty její krásný oči. Prostě mě fascinovalo jak je někdo může mít úžasně pomněnkově modrý a okolo panenky hnědý jako z čokolády. Prostě krása. "Vážně máš krásný oči, Kaylie,"
"Ale neříkej, vlastně…říkáš to nějak často," pousmála se a vlepila mi polibek.
"Říkám a vždycky říkat budu," ubezpečil jsem jí a dál se v těch očí utápěl. Co byly proti tomu Catiny oči. Hnědá hnědá hnědá…
Moment? Já si pamatuju barvu jejích očí? Zajímavý, to si nikdy nepamatuju. I když Kaylie bude asi vyjímka napořád. Dál od Cat…
Čas s ní plynul rychle a tejden byl ty tam. Zejtra to měl bejt poslední den… nějak z toho na mě padá deprese, bože?
Celou noc mi probíhalo hlavou to co mám v plánu zejtra. Ne že bych si tím nebyl jistej nebo tak, ale měl jsem jisté pochyby. Respektive s Kaylie mi bylo fajn tak proč to ještě neprotáhnout? No ale zase tohle nemůžu. Přece týden a dost. Jaká potupa by to pak bylo, kdyby nechala mě..? A vzhledem k tomu, jak si v ní nejsem jistej a nevím co udělá, docela bych se toho, aby mě nechala bál. No to prostě nejde. Raději jsem zavřel oči a přinutil se usnout.
Ráno mě vzbudilo to pako Peter. Zase vstal jako první a vyřvával jak na lesy, že už chce jít na snídani. Jakoby tam snad netrefil sám. No dobře, asi netrefil a Pobertův plánek mu půjčovat nebudeme, ještě by ho ztratil a sebe s ním. A právě proto, jestli jsem nechtěl ohluchnout jsem se oblíknul a vyrazil s nima na snídani. Ale možná kdybych tak půl hodiny počkal… utichlo by to.
Už od vstupní síně jsem vyhlížel Kaylie. I když jsem se s ní dneska měl rozejít měl jsem potřebu jí vidět a navíc mi nic nebránilo ještě si dnešní den užít. S klukama jsem zamířil přímo k ní. Přisedl jsem si a líbl jí na tvář. "Ahoj, zlato,"
"Ahoj," oplatila mi pozdrav i s úsměvem. Ještě jsem zachytil pohled Evansový, která seděla naproti Kaylie, jak nasupeně pohledem sjíždí mě a následně Jamese, který si sedl vedle ní. Po jejím pohledu se však lehce odsunul jakoby se vál, že po něm začne metat kletby. Naopak na Remuse se usmála a Petera okázale ignorovala. Já se neudržel a naklonil se ke Kaylie. Lépe řečeno k jejímu uchu, kam sem jí pak šeptal sladká slovíčka. Jaká, to vám říkat nebudu, ještě by jste je taky používali. No to určitě…
Pod mými slovy a letmými polibky, kterými jsme jí zasypával se potichu chichotala. Tenhle její smích jsem zbožňoval.
Jenže pak jsem zvážněl, přece jenom to chci dneska končit. "Máš odpoledně čas? Potřebuju s tebou mluvit," nahodil jsem vážný tón a pak se pousmál. Chvíli na mě nic neříkajícím pohledem koukala a pak něžně kývla.
"Jo, jasně," řekla ještě než mě políbila a zmizela nejspíš na hodinu. Pak jsem zaměřil pohled na Evansovou a Jamese, který po ní nenápadně pokukoval a ona ho zpražovala pohledem kdykoli si jeho velmi nenápadného pohledu všimla. Musel jsem se ušklíbnout a ještě víc, když jsem zaměřil Petera. Jenže tamto byl pobavený škleb a tohle přímo znechucený. Stočil jsem radši pohled k talíři a přitáhl si k sobě misku s nějakejma takovejma křupkami-co já vím, jak se tomu říká. Strčil jsem dvě lžíce toho do pusy a pak vzhlídnul. Naskytl se mi dokonalý pohled na Dvanácteráka jak probodává závistným pohledem Remuse, který se bavil s Evansovou. Nutno dodat, že v klidu a s úsměvem.
"Pech kamaráde," šeptl jsem směrem k němu. Jen na mě zlověstně obdařil pohledem a kousl do toastu. Vzápětí jeho zbytek odhodil na talíř a vstal. Instinktivně jsem vstal za ním.
"Reme, jdeš taky nebo se tu budeš vybavovat s Evansovou?" zvolal jsem na něj ještě. Možná to byl i manévr jak Remuse odtáhnout od ní, aby se James začal tvářit normálně.
"Blacku, nevidíš, že tu něco řešíme?!" vyjela na mě hned zostra. No teda, já s ní chodit… bože, napadají mě tu myšlenky jak zkrotit tu její drzost vůči těm který nemá ráda. Měl bych se probrat.
"Evansová, uklidni se, byla řečnická otázka," nadhodil jsem to první co mě napadalo. Jen si pohrdavě odfrkla a otočila se zase na Rema.
"Pak přijdu kluci," odbyl nás a pak v zápalu něco řešili. Jimmy už na mě čekal u východu ze síně a dvojici propaloval pohledem, chudák malej. Konejšivě jsem ho poplácal po zádech a vystrčil ze síně, kam jsme zamířili na hodinu.
"Hele, je to Remus on by nikdy-"
"Nejde o to, že bych žárlil," skočil mi hned do řeči a já jeho slova v duchu hned zpochybnil. Žárlí, vy to na něm nevidíte? "Jen nechápu proč s ním se může bavit normálně a se mnou ne,"
"Kdybys jí aspoň nelíbal na každým kroku, třeba bys měl větší šanci," rýpl jsem si do něj.
"Ani nevíš jak mě to láka," opáčil.
"Ale vím," pokýval jsem hlavou. "Kaylie je taky fajn, ale škoda, že tejden je pryč." Pokrčil jsem rameny a zamířil druhou chodbou.
"Počkej, to nemyslíš vážně, že ne?" zasmál se a já se na něj vážně kouknul.
"Jo,"
"Ty si k nenapravení, chudák holka. Ale musím říct, že se mi líbí, je fajn,"
"Jo je fajn, ale image je image," procedil jsem. Čím dýl tohle James omýval tím jsem si byl míň jistej. Raději jsem nahodil jiný téma.
"Kdy že hrajete famfrpál?" nemusel jsem Jamese pobízet a on se rozpovídal, tak, že nám to zabralo celou cestu do pokoje pro věci a pak zpátky na hodinu. Já mu jen tupě přikyvoval, aby se nezbavil dojmu, že ho vnímám.
Hodiny ubejvaly docela rychle a já teď pomalu mířil k jezeru, kde jsem si s Kaylie naplánoval poslední rande, i když o tom ona sama neví. Posadil jsem se pod oblíbenou vrbu a vyhlížel jí. Nemusel jsem čekat dlouho a po chvíli jsem viděl její vlasy jak se jí větrem ženou do obličeje a ona je nacvičeným pohybem ruky odhrnuje. Působilo to tak… svůdně?
Její silueta se přibližovala a usmívala se a jenom na mě. Ten úsměv patřil mě. Jenom mě.
"Ahoj," pousmála se na mě a natáhla se pro polibek, který jsem jí aktivně dal. Stáhl jsem si jí k sobě a společně s paprsky slunce jsem jí hladil po opálené tvářičce. Ocenil jsem to, že se neptala co jsem jí chtěl, prostě si užívala týhle chvíle stejně tak jako já.
Čas letěl jak voda a já se od ní lehce odstrčil. Měsíc se pomalu vyhoupl nad temné jezero a mě došlo, že je čas. "Víš, chtěl jsem s tebou mluvit," řekl jsem pro začátek a pozoroval její tvář, která se na mě otočila. Povzbudivě kývla.
"O čem..?"
"No," nevěděl jsem jak to zformulovat. Jako bych se teď snad zdráhal? "Zkrátka je konec," snažil jsem se nahodit nezajímavou grimasu ostatně jako pokaždé co to dělám. Jenže tohle mi přišlo jiný než kdykoli před tím.
"Chápu," odpověděla s úsměvem a já vyvalil oči. Čekal jsem všechno jenom tohle ne. Je to divný, ale já čekal scénu při který mi tu začne bulit a vrazí mi facku a následně bude prosit a škemrat abych si o rozmyslel. Ale to jsem byl moc naivní. Kaylie je prostě jináa nikdy mě nepřestane udivovat. Musím říct, že o týhle holce jsem měl blbou představu. Ale jak vidím, já jí v hrsti fakt neměl.
"Chá-peš?" vysoukal jsem ze sebe trochu rozpačitě. No to je teda gól.
"Sirie, bylo mi to jasné hned, že tenhle vztah nebude trvat věčně," řekla jakoby celý tohle měla už od začátku zmapovaný.
"No skvěle," utrousil jsem uštěpačně. Já asi blázním, ale začíná mi to vadit.
"Já už půjdu," řekla a zvedla se.
"Kam?" trochu mě to udivilo.
"Ještě něco mám,"
"Ale jak, jak si věděla, že..?" ptal jsem se nevěřícně.
"Podle toho jak jsi se ráno choval mi to bylo jasné hned. Tak jsem si ještě něco domluvila. V knihovně," dodala nakonec jakoby nechtěla, aby to vypadalo, že si hned domluvila další rande.
"No fajn," začal jsem se chovat naštvaně a uraženě i když vlastně to by měla ona. Já ani nemám důvod proč se s ní rozcházím. Vlastně je to jen kvůli tomu, že si nechci zkazit image a chodit s někým dýl. Nebo možná proto, že bych měl strach, aby mě nenechala ona.
Ale tohle? Prostě mě to nehorázně naštvalo. Jak to vzala v klidu a teď mě… opouští?!
"Měj se Siri," mrkla na mě a ještě mě na rozloučenou políbila. Přišel jsme si jak leklá ryba a téměř polovinu toho krátkého polibku jsem měl otevřený oči. Pořád jsem to ještě nevstřebal. Měl bych se probrat, je to jen holka. Nebo snad ne? Zase plácám kraviny, jasně, že je to holka.
Byla naprosto v pohodě a s touhle situací naprosto srovnaná, ale já ne. Pak se ještě sladce usmála a odešla si pryč. No chápete to?!
Komentáře
JUUU A PRVNÍ KOMENT TO JE NA TOMHLE BLOGU POPRVY
)))))))
téda prej leklá ryba...jen když si to představím
....super, já se dneska fakt uchechtám
těším se na další
dobrý!!!že by se Siri tak trochu zamiloval??
)))zajímavá představa...:o)))))
noooooooooo teda..to bol golll!!FAkt dobre
:....ta kaylie je super
.....uz sa tesim na dalsiu kapcu:)
May, ty seš fakt skvělá, hrozně chytlavý, prostě.... SUPER :)
hey tak to bylo super......překvapilo mě jak to vezme v klidu i když jsem něco takového čekala...myslím že si Siri trochu toho naštvání zaslouží
Hm..to de. 50 hlasů..10 komentů..ten 11 od mě. No musím ti to pochválit, ale chválu si už dostala ve škole :)
ta holka se mi líbí čím dál víc, ale tak nějak od začátku bylo jasné, jak je prozíravá...![]()
![]()
![]()



NO TAK TO JE BOZI KAPITOLKA A POVIDKA CO K TOMU VIC DODAT FAKT UZESNYYYY HROZNE SE MI TO LIBI DOUFAM ZE SE DAJ ZASE DOHROMADY I JAMES A LILY
))) TAK AT JE TU HONEM PORACKO PLSSSSSSSSSSS