30. března 2008 v 18:34 | Maysie
|
Jak jsem slíbila, kapitola je tu...Další je opět na Jenny :o) Sice to není zrovna nejlepší, ale oceňte snahu... x)
_____________________________________________________________________
James pomalu scházel schody do vstupní síně. Vedle něj cupitala Emily, která byla téměř o hlavu nižší a tím měla i kratší kroky. "Jimmy, moh bys zpomalit? A posloucháš mě vůbec?"
"Co? Jo jasně," odpověděl nacvičenou odpovědí a teprve teď si uvědomil, že na něj Em mluvila. Celou dobu byl myšlenkami jinde. U slov Lilyan Evansové.
"Vnímals mě vůbec?" dobírala si ho.
"No, ne úplně. Přemýšlel jsme o strategii na zítřek, promiň," zalhal věrohodně a Emily přikývla. Cestou na hřiště Emily něco záživně vyprávěla a James stejně tak jako před chvílí jí poslouchal jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Zpozornil teprve až když došli na hřiště. V ruce si přehodil koště a koukl na svou společnici. "S čím chceš začít?"
"Třeba s tím nejúčinnějším?" rkla na něj. James jen nepřítomně pokýval hlavou a vzlétl do výše. Vzhledem k tomu, že Emily byla střelkyně, předpokládal, že bude chtít procvičit finty se kterými se dostane k jedné z obručí. Před obručemi vyčaroval neviditelnou bariéru, které se měla při náletu vyhnout.
"Tak fajn, Em, támhle je překážka, takže skus nějakou obrátku a vyhnout se jí," rukou naznačil místa neviditelné clony a poté kývnul na Emily, že může začít. Jen se na Jamese usmála a rozletěla se přímo proti překážce. O pár vteřin později nezvládla otočku a narazila do oné pomyslné zdi. "Si v pohodě?" přilétl okamžitě k ní. Ještě tak aby přišel o střelkyni.
"Jo jasně, jen to musím vychytat," ušklíbla se. Proti překážce se rozletěla znova a opětně selhala. James se na to už po pár minutách nemohl dívat a tak zakročil.
"Skus to takhle," kývl na ní a sám se rozletěl proti brankovým obručím, před kterými vybral bravurní otočkou onu překážku. Po té se vrátil zpět k dívce.
"No tobě se to řekne," utrousila Emily a pokusila se napodobit jeho otočku. Nepovedlo se. "Jimmy, možná bys mi s tím mohl víc pomoct, letět se mnou na koštěti..? Třeba si to líp-"
"No…"
"Prosím," zažadonila naklonila hlavu na stranu stejně tak jako před chvílí ve společence.
"No dobře," souhlasil neochotně a přelétl k ní blíž, aby si mohla přesednout. Přehoupla se na druhé koště a to své nechala volně levitovat ve vzduchu. Usadila se pohodlně před Jamese a on natočil koště proti obručím. "Tak jdem na to," řekl ještě než se rozlétl. Náhle pocítil Emilyinu ruku na své jak mu jeho ruku přikládá na svůj pas. Druhou rukou držel koště. Je to Lilyina sestřenice… Je to Emily… znám jí dlouho… Uklidňoval se v duchu. Přesto ale neodolal a přivoněl si k vůni jejích vlasů. Je úplně jiná…
Zakroutil hlavou. Proč by vlastně nemohl? Ne, nemohl! Bože… má rád Lily. I když je k němu taková jaká je.
"Páni, to bylo skvělý!" vypískla Emily po tom co společně s Jamesem vytočila onu bravurní kličku.
"Jo, super," pousmál se. "Teď to zkus sama," namířil koště k tomu jejímu, ale zadržela ho.
"Jamie, aspoň ještě jednou," zaprosila. Psí oči by se od ní mohl učit i sám Sirie. Nemohl nepodlehnout a tak souhlasil.
Z jedné otočky se jich vyklubalo další deset a ani jeden z nich už je nepočítal. James v její společnosti ztratil pojem o tom co dělá. Částečně mu připomínala Lily a tak si podvědomě nalhával, že je tu s ním ona…
Rudovlasá dívka přecházela po společence s rukami založenými na pod prsy. V hlavě jí probíhala dnešní potyčka s Jamesem. Vlastně trošičku, ač si to nechtěla přiznat, litovala, že jim to Emily překazila. Vlastně, se svou sestřenkou se nikdy neměla až tam úplně v lásce. Ona byla vždy ta zábavnější a hlavně klukům přístupnější. Ne tak úplně, šlo spíše o to, že spolu trávily vždycky polovinu prázdnin. Společně s Petůnií. Záviděla Emily to, že je jedináček. Má všechno lehčí… Ohledně přístupnějšího chování, Emily vždycky v létě vyrážela prošmejdit všechny diskotéky zatímco Lily raději zůstávala doma. S knížkou. Jak jinak? Možná na ty diskotéky nechodila i kvůli něčemu jinému než jen knížkám..?
Netrpělivě si zastrčila neposedný pramen vlasů za ucho. Emily jí už vážně štvala. To bylo pořád samé Emily je zábavnější a milejší a Emily je Emily… proč někdy nemůžeš být jako ona? Určitě si tohle všechno o ní myslí i James. S ní přece skvěle vychází, je milá, může se s ní normálně bavit, ale Lily? Ta je přece věčné protivná a bůhví co ještě… Nedivila bych se kdyby Pottera sbalila. Utrousila si v duchu a nesouhlasně přikývla. Přešla k oknu. Venku byla obloha bez mráčků a slunce už pomalu zapadalo. Nepotrvá dlouho a na obloze se rozprostře růžový závoj červánků, který pohltí okolní krajinu a všechno zaslepí narůžovělou barvou.
Zadívala se ven a pozorovala zapadající slunce. Po chvilce se opravdu objevila růžová záře pohlcující školní pozemky. Pousmála se, přece jenom to vypadalo krásně. Začaly jí napadat až bláznivé nápady. Najednou se viděla s Jamesem jak se při téhle chvíli prochází po břehu jezera a… STOP! Vidí co vidí nebo z toho všeho už má vážně vidiny?
Naskytl se jí pohled na Emily s Jamesem na famfrpálovém hřišti. A na jednom koštěti. Zamračila se. Věděla přesně co teď udělá. Věděla, že to nebude správné, ale měla potřebu to tak udělat. Potěšeně se ušklíbla.
***
Ztratil pojem o čase strávený na hřišti, ale zapadající slunce se postaralo o to, aby si uvědomil uplynulý čas a Emily, který tu je s ním a že to není jeho Lily. Tím víc si to uvědomil, když se k němu Emily začala naklánět. V tutéž chvíli Emily zavrávorala, jako by do ní narazilo něco, co by jí z rovnováhy vyvedlo. Jen těsně jí stačil zachytit, než spadla z koštěte.
Kdyby se teď podíval do okna Severní věže, spatřil by dívku zastrkující hůlku. Ve vlasech se jí při otočení od okna odrazilo slunce a její vlasy tím dostaly zlatavý nádech.
"V pořádku?" optal se Emily, když jí znovu vytáhl na koště.
"Jo, jen nevím co to… najednou jsem jakoby ztratila rovnováhu," lehce přikývl.
"Už půjdeme, je pozdě a zítra je ten zápas,"
"Fajn," přisvědčila neochotně a přelezla si na své koště. Zahlédl ještě její dumavý výraz, co se to vůbec stalo…
***
Lily spokojeně seděla ve společence a četla si knížku. Byla na sebe pyšná i když to bylo dosti podlé. Otočila stránku zrovna ve chvíli kdy do společenky vešli James a Emily. Lily vyslala k Jamesovi potěšený úšklebek. Všiml si toho a párkrát zamrkal. Od úšklebku to byl jen krůček k úsměvu a že by se Lily smála na něj? Nemožné.
Lily ještě potěšeněji sklopila hlavu ke knížce a znovu se začetla. James by za ní nespíše vykročil, kdyby ho v tomhle nápadu nepřerušila Emily. "Vážně nevím co to bylo, najednou jsem ztratila rovnováhu a - "
"To bude v pohodě, Em, vyspíš se na zítra a nic takovýho se nestane," skočil jí do řeči. Mírně ho popudila tím, že mu překazila plány jít za Lily.
"Doufám," řekla pochybovačně, ale neměla v plánu zrovna vyklidit pole.
"Jo, fajn. Tak zejtra. Zatím," rozloučil se a přitom už byl myšlenkami dál. Vykročil ke křeslu Lily.
"Ale - " zaprotestovala ještě než byl v dosahu její sestřenice. Naštvaně je sjela pohledem a odkráčela do ložnice. "No počkej…" sykla ještě do ticha chodby než se za ní zaklaply dveře pokoje.
"Páni, už tě omrzelo číst vzhůru nohama?" ušklíbl se a bez otázek si sedl na okraj jejího křesla. Ozvalo se zašustění stránky. Pozvedla k němu tázavý pohled a dělala jakoby na onu trapnou chvíli dočista zapomněla. V očích jí bohužel poskakovaly pobavené jiskřičky, které nešly zakrýt, z toho jak si vychutnala Emily. Jediné na co James v tu chvíli měl na mysli bylo jak roztomile při tom vypadá. "Něco tě zaskočilo, že nemluvíš?" dobíral si jí pobaveně, "a co ty jiskřičky v očích? Copak tě tak pobavilo?"
"Do toho ti nic není," odsekla.
"Ale no tak,"
"Co ale no tak? Žádné ale no tak," osopila se na něj.
"Evansová, Evansová… tak povíš mi co ty jiskřičky? Nebo, že by to snad díky mě?" zazářil sebevědomím a rukou si prohrábl vlasy.
"No to sotva," řekla posměšně. "Co myslíš, líbá Emily dobře?" vytáhla narážku, která jí v té chvíli pálila na jazyku. Po jejím vyřčení by si nejraději zalepila pusu.
"Emily?" zeptal se nechápavě a Lily v pudu sebezáchovy zakroutila hlavou. "Evansová! Tys nás špehovala?" zeptal se pobaveně a zároveň spokojeně.
"Já?" zeptala se nevinně a hraně překvapeně.
"Jo ty."
"Ty?"
"U tohohle jsme už jednou byli," ušklíbl se a přiklonil se k Lily blíž. "Takže povíš mi proč si mě špehovala?"
"Já vás nešpehovala," bránila se a zaklapla knížku, kterou do teď držela v ruce.
"Tohle mi nevyvrátíš,"
"Myslíš?" nahodila odhodlaný výraz a semkla rty do tenké linky připomínající profesorku McGonnagalovou.
"Vím." Odvětil sebejistě. Lily měla hlavu lehce zakloněnou, aby viděla do jeho obličeje a James se nad ní skláněl.
"Nic nevíš," utrousila tiše a sklonila hlavu.
"Tak mi to řekni," šeptl a rukou ji lehce uchopil za bradu. Nadzvedl jí zase do původní polohy než ji sklonila. Tiše koukala do oříškových očí. Druhou rukou lehce uchopil tu její.
"Pust… mě," špitla. Na víc se nezmohla.
"Co když ne?" pousmál se a nepouštěl ji.
"Tak… tak…"
"Tady už jsme taky jednou byli, Lily." Její jméno řekl tak něžně až jí samotnou to udivilo. "Co to přeskočit?" zazubil se a přiklonil se ještě víc. Lily chtěla něco namítnout. "Shh…" utišil ji a zlehka přitiskl svoje rty na její. Oba zlehka zavřeli oči. Neodvažovala se udělat cokoli. Když se nevzpouzela odhodlal se pokračovat. Zlehka laskal její rty dokud se sama slabě nezapojila. James pomalu polibek prohluboval a Lily jeho polibek opětovala. Ačkoli nechtěla, nemohla se ubránit.
Po chvilce svou ruky lehce vymanila z té jeho a lehce ho odstrčila. Se smíšenými pocity se zvedla posbírala svoje knížky. Nevěděla co dělá, byla na něj naštvaná za to odpoledne s její sestřenicí, ale něco v ní jí říkalo, že se na něj nedokáže dlouho zlobit. Ale jestli se někdy zlobila bylo to proto, aby zakryla své pravé city?
Zaraženě seděl na opěradle a pozoroval jí. Pár kroky ho obešla a chtěla odejít. "Lily," vydechl a chytl ji za ruku a zastavil. Jen zakroutila hlavou a odvrátila se od Jamese.
"Pust," hlesla slabě a volnou rukou si nenápadně setřela počáteční slzy. Ale proč slzy..? Copak tohle nechtěla? Nechtěla odradit Emily od Jamese a zhatit jí snahu políbit ho? Proč pláče teď, když on políbil ji a jí se to líbilo? A chce si to ještě zopakovat..?
Jejího pohybu si všiml. Vstal a stoupl si k její zádům. Lehce ji pohladil po vlasech. "Lil…" nic neřekla a vysmekla se z jeho sevření. Vyběhla schody do ložnic a nechala dole stát jednoho chlapce se zmateným a ustaraným výrazem…
juj tak tohle jsem necekala emily ho beztak bude chtít sbalit...
Super kapitolka moc se mi líbila a první koment!!!