18. března 2008 v 10:46 | Maysie
|
Takže přináším vám 20 kapitolu... jsem vážně originální člověk, víte? Jednoduše jsem se krapet rozepsala a vyšlo mi to, že Tajemství bude mít 21 kapitol. 21 kapitola bude na dvě části, které se tu objeví během tohohle týdne, respektive už to mám napsané, ale je to strašně dlouhé takže než to opravím... ehm...xD (nějaké povzbudivé komentáře by bodly ). No další zpráva kterou bych vám chtěla zdělit... zítra (středa) odjíždím na chatu. A vrátím se až v pondělí večer... takže z toho plyne..? Zkrátka tu nebudu...xD
Ale nesmutněte... přidání kapitol načasuju, takže závěrečnou první část poslední kapitoly tu uvidítě ve čtvrtek a druhou a poslední část v sobotu... :o) Zítra se pro změnu můžete těšit na jednu jednorázovku, která byla moc dlouhá a tak je na dvě části. Hádáte správně. Druhou část uvidíte v pátek... :o) Nadále když se domluvím s Andy, zveřejnímv neděli Poprvé & Naposled.... a ještě v pondělí můžete čekat malé překvápko... :P No, ale teď vás nechám číst... kapitola není o ničem jen pokud máte rádi popisování nákupů... ehm...xD
Já husa zapomněla přidat ty šaty... ehm... už je tam máte..xD
_________________________________________________________________________
Cestou do Prasinek jsem zasněně pozorovala okolní krajinu zahalenu do bílého přelivu a naslouchala Lily, která mi líčila její dokonalý a šťastný vztah. Sama jsme jí k tomu vybídla, aby řeč nestála.
"Stejně ti to ale strašně dlouho trvalo,"
"Co trvalo?"
"Nedobytná Lilyan Evansová, konečně dala po šesti letech šanci tvrdohlavému nebelvírskému chytači a kapitánu nebelvírského famfrpálového družstva Jamesi Potterovi…"
"Vtipné Ann," plácla mě do ramene a já se společně s ní zasmála.
"Stejně,"
"Ann?"
"Ano?"
"Proč ses vlastně rozhodla jít na ten ples?" znejistěla jsem. Možná jsem nechtěla vidět její reakci, která by se dostavila kdybych jí řekla, že se chci… pokusit se usmířit se Siriusem? Že mi zkrátka a jednoduše chybí i přes to co se stalo?
"No… nechtělo se mi sedět v pokoji zatímco vy se budete bavit," pokrčila jsme jen rameny.
"A co Sirius?"
"Ten ať si jde třeba s April," zalhala jsme a hrála lhostejnost. Kdyby s ní šel, vadilo by mi to. Možná by mi to stačilo jako důkaz, že už jsem mu volná? Vlastně ani nevím jestli s ní jde…
"April s ním nejde,"
"Jak to víš?" zbystřila jsme lehce, ale tak aby si toho má kamarádka nevšimla. I když myslím, že mě měla prokouklou.
"Zaslechla jsem April, když mluvila se Zoe Smithovou, ohledně byla taky se Zoe shánět šaty,"
"No… a co říkala?" pídila jsme se trochu průhledně po odpovědi.
"Zaslechla jsem April jak říká, že jde se Stonesem," zapátrala jsem v paměti. Jmenoval se… Ted myslím. V šestým ročníku jsme s nima měli bylinkářství. Stejně tak jako on je i Zoe z Havraspáru. Přišla mi jako v pohodě holka, ale když si najde cestu i k April…
"Aha,"
"Jsi ráda?" optala se mě Lily a nadzvedla obočí.
"Je mi to úplně jedno," zalhala jsem. Ale mám ten pocit, že mě má stejně Lily přečtenou. Dobře ví, že když jde o Siriuse a já říkám ne, znamená to ano. Tak se jen mírně usmála a koukla z okna.
"Podívej, už jsme tady," vyhrkla dřív než jsem stačila komentovat její úsměv.
"Super," vydechla jsem a vylezla z kočáru.
Tak jak jsme se domluvily jsme zamířily do Medového ráje. Už jenom ta vůně, která se kolem budovy linula po ulici mě přitahovala dovnitř. Lily zatím zabrala stolek a já šla objednat. Na to, že je pátek ráno, je tu celkem plno.
Stoupnula jsme si do řady lidí a v duchu přemýšlela, jak všechno tohle dopadne. Když jsem se konečně dostala na řadu objednala jsem dvě horké čokolády a sladké pečivo k snídani. K tomu ještě dvě krabičky Bertíkových lentilek tisíckrát jinak a pytlík všemožných gumových bonbonů. Donesla jsem to ke stolku, kde Lil seděla a položila na stůl. Z kapsy jsem pak vytáhla zmiňované lentilky a bonbóny.
"Jestli tohle všechno sním, nevejdu se zítra do šatů," konstatovala a přitáhla si šálek horké čokolády.
"Ale jdi," odbyla jsem jí a zakousla se do křupavého croasanu s čokoládovou náplní.
Dopily jsme čokoládu a dojedly sladkou snídani. Vždycky jsme tvrdila, že sladký zvedá náladu. Na rtech mi totiž pohrával úsměv a já se ho nemohla zbavit. Lentilky s bonbóny jsem zastrčila do tašky a konečně jsme se mohly vydat do salonu madam Karpové.
Šly jsme po úzké cestě ze které byl odházen sníh a podle ohrazení cesty bylo okolí připraveno na jarní zasazení květů k dekoraci. Došly jsme až ke dveřím, kde stála zlatá cedule jež hlásala:
Salon Madame Karpové
Otevřeno denně od 9:00 - 17:00
Dole pod tímto byl ještě drobný nápis.
Šaty se kterými budete ještě krásnější.
Musela jsem se ušklíbnout. Po té jsem si vyměnila významný pohled s Lily, která nad onou tabulkou jen mávla rukou. Chytla jsem kliku a otevřela dveře. Okamžitě mě do nosu udeřila vůně několika různých parfémů. Lehce jsme si zamávala rukou před nosem, ale to už se k nám hnala obtloustlá paní s načechranými prošedivělými vlasy.Ustoupila jsem o krok zpátky až jsem narazila na Lily, která mě o ten krok kupředu zase postrčila.
"Vítám vás, jsem Madame Karpová," došla až k nám a napřáhla před sebe ruku, kterou jsem váhavě přijala. Nahodila jsem úsměv a potřásla si s ní rukou. "S čím vám mohu pomoci?" ptala se mezitím co natahovala ruku k Lily. "Ty už jsi tu byla, že ano?" koukla na Lily a pustila její ruku.
"Ano madam- v neděli," dostala ze sebe Lily a pomalu jsme se za madam vydaly dál do obchodu.
"Dobrá tedy," pousmála se na nás. "S čím vám mohu pomoci?" přejela nás pohledem a zastavila se u mě. Bude to asi tím, že tu Lil už byla?
"No...já… přišla jsme si půjčit šaty, na ples," soukala jsem ze sebe jako bych si to měla ještě rozmyslet.
"Výborně, když dovolíte provedu vás," nahodila další sladký úsměv a já koukla na Lilyan. Ta pokývala hlavou a rukama mě popohnala. Jakoby mi dávala najevo, že je to nejlepší, pokud nechceme zkazit tuhle idylku a udržet si náklonnost madame Karpové. Radši jsem byla ticho a poslušně cupitala za madam, která nám ukazovala různé modely šatů. Nakonec mě dostrkala do kabinky na zkoušení.
"Jakou jste říkala, že máte ráda barvu slečno?" zeptala se mě a pomáhala mi z kabátu. Snad aby mi rychleji vnutila šaty?
"Já… mám ráda červenou," řekla jsem rychle, když mi začala vnucovat křiklavě růžové šaty. "Tmavě červenou," dodala jsem rychle když se natahovala pro šaty, které vypadaly vcelku dobře jen jejich odstín červené byl příšerný.
"Dobrá tedy," řekla mírně popuzeně a já nahodila úsměv. Lily vztyčila palec do vzduchu a sedla si na sedadlo naproti kabince. Já si zatím sundala svetr a postávala tam v džínách a tričku. Po chvilce se madam vrátila a sebou nesla dva modely šatů. Vzala jsem si je do kabinky a do jedněch se nasoukala. Když jsem je ovšem nemohla zapnout, usoudila jsem že je to model leda tak na panenku a nebo na anorektickou holku. Vážně byly malý. Ale celkem i hezký. Jen mě u nich znejišťovalo to jak jsou úzké. S kýčovitým úsměvem jsem je madame vrátila a dala se do zkoušení dalších šatů. Ty už byly pohodlnější. Poprosila jsem Lily, aby mi zapnula zip na zádech a vydala jsme se před zrcadlo.
"Ty jsou…" Lily mírně zaváhala. "Pěkný,"
"Vypadám jak hruška," zhodnotila jsem situaci. Nevím jak ty šaty byly šité, ale tak hrozně moc mi to zvýrazňovalo boky, že jsem vážně vypadala jako hruška.
"Jako roztomilá hruška,"
"Jistě," mávla jsem rukou a zalezla do kabinky, kde už jsem měla dalších několik šatů.
Asi po hodině zkoušení jsem se z kabinky vyhrabala v dalších šatech. Byly tak úzké u kolen, že jsem sotva držela rovnováhu. Dodrkotala jsem se před zrcadlo a přidržovala se při tom jedné figuríny opodál.
"Úchvatné," vydala ze sebe Lily a na rtech jí pohrával posměšný úsměv.
"Lily… přiznejme si, je to hrůza," povzdechla jsme si. "Takhle šaty neseženu a rovnou můžu jít v pytli od brambor,"
"Nebuď pesimistická," okřikla mě lehce a přešla ke mně. "Počkej tady, po něčem se podívám,"
"Dobře," povzdechla jsme si a dopotácela se zpět do kabinky. Na chvíli jsem propadla depresi, že žádné šaty nenajdu. Žádné které by mi padly a nevypadala bych v nich jako hruška nebo jiné, úžasné ovoce.
"Tady," uslyšela jsem Lily. "Byly až v zadu, madam Karpová říkala, že na ně úplně zapomněla," stočila jsem pohled k Lily, který před sebou nesla černý obal na šaty. Já ty obaly nesnáším!
"Tak je ukaž, třeba budu pro změnu vypadat jak meloun," ušklíbla jsem se a koukala na ní.
"Typovala bych to spíš na krásku večera," usmála se a mě bylo jasné, že ty šaty nemůžou být obyčejné. Jinak by takhle nemluvila. Lily rozepnula obal od šatů a nutno podotknout, že si s tím dávala dost na čas.
"Páni…" zamžourala jsem před sebe právě ve chvíli, kdy mi zrak padl na rudé šaty. Byly krásný… já ani nevím jak je popsat. Vcelku bylo dost podobné těm Lilyiným, jen růže na nich byly jiné velikosti a barva byla taktéž jiná.
"Úžasné, že?" přihnala se k nám majitelka salonu. Jen jsem pokývala hlavou. Nebyla jsem schopná slova, už jsem ty šaty chtěla mít na sobě. Natáhla jsme se pro šaty, které mi Lily strčila přímo do ruky, kvůli tomu, že v těchlech upnutých šatech jsem se skoro nemohla hnout. Pak jsme se s nimi ztratila v kabince. Vysoukala jsme se z oněch upnutých a lehce vklouzla do rudých šatů. Lily mi ještě zavázala šměrovačku na zádech a já vykročila před zrcadlo. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou, když jsem se zadívala na svůj odraz. Horní díl šatů mi skvěle zdůrazňoval dekolt a podtrhl štíhlou postavu. Když jsem se dotýkala oné látky, připadala jsem si jako bych se dotýkala lehounké a hebké letní pavučiny.
"Myslím, že máme vybráno paní Karpová," ozvala se Lily. Já jsem byla s hlavou v oblacích a už si sama sebe představovala jak tančím na plese s…
"Že Ann?"
"Jasně," odpověděla jsem bleskově a znovu zalezla do kabinky si šaty sundat. Netrvalo to ani minutu, když jsem opět vylezla a podávala šaty madame Karpové, aby je zabalila. Usmála jsem se na Lily. Už jsem se nemohla dočkat až si je znova navléknu. Ještě než jsem zamířila platit, jsem si vyhlídla boty k šatům. Byly na podpatku černé barvy. Nebylo to klasicky celkové lodičky, spíš jako boty na ples. Přes nárt nohy přebíhaly čtyři černé proužky které držely chodidlo u boty a pak ještě jeden pásek, obepnutý kolem kotníku.
Posbíraly jsme své věci a zamířily k pokladně. Zaplatila jsem, vzala si šaty složené v černém obalu a vyšly jsme zpět na ulici, ke kočáru který nás odvezl zpět do hradu.
Vystoupily jsme u bran Bradavic a rovnou jsme zamířily do společenky. Nedivte se, když vám řeknu, že jsme se vrátily kolem jedný, kdy páteční vyučování už skončilo. Společně jsme se vydaly do Severní věže a cestou jsme probíraly zítřejší ples. "A s kým tedy jdeš?" zeptala se mě Lily, když jsem se chystala říct heslo. "Nebo snad nejdeš s nikým..?"
"Ten s kým bych chtěla jít…" zašeptala jsem si pro sebe, ale větu jsem nedokončila. "Jdu sama," Lily pokývala hlavou a já řekla heslo. Dolehl k nám Siriusův hlas.
"Jamesi, nech to bejt," řekl, jakoby už chtěl přerušit Jamesovi domluvy. V té chvíli se oba zasekli a pozorovali nás. Když jsem se koukla pozorněji, zjistila jsem že Sirius stojí skoro u schodů do ložnic a James stojí před pohovkou.
Lily se nervózně usmála na Jamese, který jí pohled oplatil. Já stála na místě jako přikovaná a pozorovala Siriusův výraz. To, jak se bolestně ušklíbl a zmizel v ložnicích, když spatřil obal na šaty. Nejspíš si myslí, že jdu na ples Jessem…
Jestli jsem doteď měla dobrou náladu, tak expresně vymizela. Stačil mi jeho výraz, který mi trhal srdce. Nevím co se z toho všechno dalo vyčíst. Snad jen hořkost, že i přes to všechno jdu na ples s Jessem? Bolest, kterou mu působím svým chováním? I když se on teď vyhýbá mě?
"Já… půjdu nahoru," oznámila jsem těm dvoum. Celou dobu tiše stáli a vyměňovali si pohledy.
"Mám jít s tebou?" ozvala se Lil.
"Ne, chci být sama," odbyla jsem jí až příliš chladně a odešla jsem do pokoje. Obal s šaty jsem upustila bezohledně na zem a ztěžka jsem dopadla na postel.
Wow to je úžasné! Nemůžu se dočkat plesu takže c nejrychleji další