close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

21. Kapitola - 2/2 - Tajemství

22. března 2008 v 10:00 | Maysie |  Tajemství*
S poslední kapitolou vám přináším i nový art :o) nic moc, ale tak co... =P
Páni… a už je zase konec… moje legendárně druhá dopsaná kapitolovka... :o) do ničeho jiného se zatím pouštět nehodlám, teď ty společné povídky....
Teď mi to příjde jako krátká chvíle od toho co jsem dopsala Můru a Motýla. Vlastně jsou to asi dva měsíce, ale stejně… loučím se s další kapitolovkou… tuhle jsem měla dost ráda a nechala jsem tam velkou část sebe. Obzvlášť, že někdy je super nemít promyšlený děj, protože jak dopíšete to co máte vymyšlené-končíte a naháníte můzu se síťkou na louce…xD Já vlastně ani nevím co všechno sem napsat. Standartně, jakmile tenhle článek zveřejním, nepadne mě všechno co jsem opomenula… ale s tím už asi nic neudělám, takže bych teď přešla k věnování…
Jenny- za to všechno povzbuzování… koukej mít oheň a vodu až se vrátím... a living :o)
Andy- celkově za všechno…:o)
Enny- Ten skuz vůbec neřeš… i kdyby ses k tomu měla dostat o prázdninách :o)
Panthy- až se sem dočteš a zanecháš ten koment, budu se těšit =D
Andie- Moje secret... :o) doufám, že se ti líbila... tak si jí užij a čekám tu ten tvůj první koment =D
Ergien, Nice(Nika- já nevím jak se to skloňuje..xD ), Zotaře, Jasane, Danule, Jenn a snad ještě mnoha dalším… :o) Jak já mám vědět, kdo všechno tohle čte? Když nepíšete ani obyčejný komenty... =P Teď bych ocenila, kdyby jste se zdrželi a aspoň o sobě dali vědět, že jste to taky četli, byla bych moc ráda... Ten koment vám zavere nanejvíš minutu... =P Když nenecháte koment, pro mě to je jako by jste to nečetli... já o tom aspoň nevím...xD
Takže… sbohem, bylo mi ctí… :o)

_____________________________________________________________________
Síň byla vyzdobená do bílo třpytivé barvy. Uprostřed byl velký parket a okolo něj stolky po šesti židlích. Podél stěn stály stoly s jídlem a pitím. Hned jak si tohoto objevu všiml Peter, zmizel nám z dohledu. A tak jsme zamířili k jednomu ze stolků. Všude kolem bylo plno barev různě pestrých šatů až z toho oči přecházely.
Nejspíš už jsme přišli o začáteční proslov, protože jediné co jsme zaslechli bylo: "Dobře se bavte,". No ne že by mi to vadilo… přitáhla jsem si jednu z pěti skleniček punče na stolku, který obstarali kluci a mírně jsem usrkla. Ti čtyři o něčem stále debatovali a ať už to bylo o čemkoliv, mě utekla pointa. Pořád jsem podvědomě pokukovala ke dveřím a vyhlížela ho. Vlastně bylo zajímavý pozorovat Lily s Jamesem a Marry s Rámusem jak se střídají na parketu, tak abych tu já nezůstala sedět sama.
Ples se právě dostával do nejlepšího děje.Ani jsem nezaregistrovala, že utekly téměř už dvě hodiny toho co tu sedím a ležérně popíjím punč, při čemž neustále pokukuju ke dveřím.
Zrovna se z parketu vracela hvězdná dvojice. Všimla jsem si jak Lily šťouchla do Jamese.
"Ann… nechceš si jít zatancovat?"
"Ne, dík…" odvětila jsem nepřítomně.
"Přece tu nebudeš jenom sedět," vmísila se do rozhovoru Lily a koukla na Jamese. Marry nejspíš chtěla podpořit Lily, ale pod mým pohledem, který byl výhružný ať se o to ani nepokouší a zároveň prosebný.
"Na mě nekoukej, já už se jí na to ptal třikrát," odvětil sklesle a sedl si na jednu ze židlí.
"A proč ne..?" zeptala jsem se a nepřítomně usrkla ze sklenky punče.
"Prostě proto," nevzdávala se Lily a jakoby její slova byla zakletá objevil se vedle mě Jess s odzbrojujícím úsměvem.
"Smím prosit?" otočila jsem k němu hlavu. Věděla jsem, že Jess je na plese, ale netušila jsem, že by si teď vzpomněl zrovna na mě.
"No já…" nevěděla jsem jestli mám jít. Jenže Sirius zrovna nevypadl na to, že by se hořečně řítil jsem. Měl dvě hodiny, který jsem tu na něj čekala. Ale zřejmě… "Tak… jo," Lily mi jen přikývla. Zřejmě pohled na mě, jak tu sedím a koukám podle nich do blba byl až moc politování hodný. Usmál se a nabídl mi ruku, kterou jsem váhavě přijala. Dovedl mě až na parket, kde jsem se dali do středně rychlého tance. Ani nevím co to bylo za tanec, pamatuju si jen, že jsem se o snad kdysi učila a tak jsem se raději nechala vést. Stejně má vést on.
Hypnotizovaně jsem koukala na jeho knoflíčky saka. Nechtěla jsem mu koukat do očí, když mě tak propaloval pohledem. Kdykoli, kdy už mi to bylo trapné jsem zvedla pohled, mile se usmála a přes jeho rameno koukla ke dveřím.
Rytmus hudby dozněl v posledních tónech a místností se rozlehla pomalá hudba. "Tak, děkuju za tanec," snažila jsem se elegantně zmizet.
"Počkej ještě přece," nenechal se odbít a lehce se mě přitáhl zpět. Byla jsem na rozpakách. Tančit ploužák s Jessem se mi sice nepříčilo, ale nějak se mi nechtělo. Nakonec jsem tedy svolila, když se kolem nás začala skupovat davy dalších tanečníků a já bych se jen těžce přes ně dostala ven, aniž bych je vyrušila z tance.
"Sluší ti to…" šeptl mi do ucha právě ve chvíli, kdy jsem mu nevěnovala moc pozornosti a zase jsem civěla přes jeho rameno.
"Uhm… dík…" odpověděla jsem rozpačitě a trochu zčervenala. Vlastně jsem teď byla za Jesse ráda. Nahradil místo někoho jiného. Někdo jiný mi totiž měl šeptat do ucha sladká slovíčka a jak mi to sluší, tancovat se mnou a obstarávat pití, který gentlemansky obstarávali kluci. Jenže tomu někomu je to asi ukradené…
Podívala jsem se Jessovi do obličeje. Usmíval se přímo neskutečně, nic ho netížilo, za to mě ano. Pokusila jsem se o mírný úsměv a zase jsem chtěla sklopit hlavu dolů. Lehce mě chytil za bradu a přidržel tak abych to nemohla udělat. Věděla jsme co má následovat.
"Jessi… já…" nakláněl se ke mně a hodlal mě políbit.
V tu chvíli se odehrálo hned několik věcí najednou. Jess se přibližoval k mým rtům s polozavřenýma očima a já vyděšeně a zároveň překvapeně koukala ke dveřím. Objevil se tam totiž Sirius, který zrovna přišel. Na sobě měl společenský hábit a okolo krku ležérně pohozenou kravatu. Vypadalo o jakoby se oblíkl rychle a pospíchal sem?
Košili u hábitu měl na poslední dva knoflíky rozepnutou a mělo to nedbalou eleganci. Nemohla jsem si nevšimnout, jak se tím směrem otočilo několik holek. Jenže on rentgenoval pohledem mě a Jesse. Těsně než mě stačil políbit, ucukla jsem a tak mě jenom líbl na tvář. Sirius se při tomhle pohledu zhoupl na nohách, zakroutil hlavou, jakoby snad tohle všechno čekal a zase se otočil k odchodu. Rychle jsem se Jessovi vymanila. "Promiň, ale já musím… musím za…"
"Byl tu, že?" nadzvedl obočí a stále jemně držel moji ruku. Neměla jsem čas mu všechno vysvětlovat a tak jsem se splašeně otočila za mizejícím Siriem a pak zpátky na Jesse. Kývla jsem.
"Co má on co nemám já?" zeptal se po chvilce, když mě stále nepouštěl.
"Jessi… si skvěle kluk, mám tě ráda… ale jeho miluju," špitla jsem a vytáhla mu svou ruku. Chvíli koukal a přemýšlel co říct.
"Hodně štěstí," dodal nakonec a pousmál se. Nahodila jsem letmí vděčný úsměv a vyběhla jsem skrze tančící páry k východu.
Trvalo snad věčnost než jsem se mezi těmi všemi propletla. Když jsem to konečně dokázala Sirius už dávno zmizel chodbou přede mnou. Dala jsem se do běhu. I když v těch botách… no běželo se mi prostě krásně.
Hrad byl zaplavený tmou, jediné co osvětlovalo temné chodby byly hořící louče. Těžce jsem oddychovala, cítila jsem snad, že tohle je poslední šance?
"Siriusi!" křikla jsem, když zmizel za rohem chodby. "Siriusi prosím! Počkej!" volala jsem za ním zoufale, ale on mě okázale ignoroval. Šel sice pomalu, ale doběhnout ho na podpatcích bylo dost těžké. "Prosím! Dej mi jen dvě minuty… aspoň jednou!" pod mými slovy se váhavě zastavil a otočil se na mě. Udýchaně jsem doběhla až k němu.
"Co chceš?" zeptal se ledově až mě z toho bodlo u srdce.
"Promluvit si!"
"Není to zbytečný?" nadzvedl obočí a choval se tak jakoby mu to bylo úplně lhostejné. Zavrtěla jsem hlavou.
"Pro mě ne," když nic neříkal chopila jsem se příležitosti. "Přemýšlela jsem, o tom všem. Vím, že to byla převážně moje chyba… to já se líbala na astronomický věži s Jessem, ale přísahám-nechtěla jsem. Byla náhoda, že jsem ho tam potkala a že mě políbil… pevně mě držel a já se mu nemohla vytrhnout. Nešlo to… já ti to chtěla vysvětlit… stačilo by pár minut… Nevím co tě dovedlo k tomu, aby jsi se vyspal ještě tu noc s April… nevím… ale to teď nechci… vytahovat… Když jsem se to pak dozvěděla… nemohla jsem zůstat v klidu a jen nad tím mávnout rukou. Potřebovala jsem čas abych si to všechno probrala v hlavě… nešlo to tak lehce. Věřila jsem ti a něco ve mně se zlomilo. Zlomilo to důvěru, kterou jsem k tobě měla… Chtěla jsem se stáhnout do ústraní a zapomenou, odloučit se od toho všeho, ale nešlo to tak lehce… všechno mi připomínalo chvíle, kdy jsme byli spolu. Šťastný chvíli. Postupem času mi došlo, jak moc se mi stýská a jak moc lituju toho všeho co se stalo, toho, že jsem ztratila někoho, koho v mém životě nikdo jiný nemůže nahradit. Možná jsem si to uvědomila pozdě, trvalo to dlouho, ale nebylo to lehký… chtěla jsem s tebou pak mluvit a říct ti to, ale když jsem se konečně vzchopila, vyhýbal ses mi. Já jen doufala, že není pozdě a že to ještě nějak půjde napravit… protože já nechci aby to skončilo takhle…" dokončila jsem svou dlouho řeč a pohlédla Siriusovi do tváře. Děsil mě jeho nic neříkající výraz. Jen mlčel a zahloubaně na mě koukal. Chvílema mi až přišlo, že koukal skrze mě.
Přišlo mi jakoby to ticho trvalo věčnost a mě to popuzovalo. Prsty se mi klepaly samou nervozitou a on mlčel. To bylo snad nejhorší. Nevím, kde se ve mně vzalo to co jsem se teď chystala říct, ale prostě jsem to řekla… "Nechápu to. Nechápu tebe, tvůj postoj… Já se snažím… přiznala jsem svoji chybu! Sypu si tu popel na hlavu… Chtěla jsem to napravit! Ale ty jen mlčíš! Tak proč se ti tu mám omlouvat já, když já tě nepodvedla?! Proč já..?" zakroutila jsem hlavou. Jak jsem řekla-nerada prohrávám-ale tuhle hru vzdávám. Otočila jsem se k odchodu a udělala první krok. V tu samou chvíli mě chytl za ruku, přitáhl k sobě a beze slov mě políbil. V tu chvíli jsem nevěděla co se kde děje. V břiše se mi zvedl roj malých motýlků, kteří mě zevnitř lechtaly. Svou ruku ovinul kolem mého pasu a tisknul si mě blíž. Já mu svou volnou ruku ovinula kolem krku a naše dvě ruce se prsty propletly. Zlehka se dotýkal mých rtů, jakoby se bál, že ho po tom všem odstrčím.
V duchu jsem mu nadávala za to, že mě nechal tak dlouho čekat. Ten pocit, když jsem se před chvíli otočila k odchodu… ten pocit, kdy jsem si myslela, že jsem ho ztratila. Ale pak mě chytl a ruku a já se nechala přitáhnout. Taky jsem netoužila po ničem jiném než po tomhle…
Oči jsem měla pevně zavřené, ale cítila jsem jak mi je zaplavují slzy. Slzy štěstí… polibek jsem prohloubila a vymanila svou ruku ze sevření té jeho. Cítila jsem jak mírně znejistil. V zápětí jsem mu ji ovinula kolem krku. Pak jsem ucítila mírný náraz, jak mě Sirius přitiskl na kamennou zeď. Druhou ruku přitiskl na můj bok a v polibku pokračoval.
Po dlouhé chvíli, která mi vzápětí jak skončila připadala neskutečně krátká, se ode mě zlehka odtáhl. Nechala jsem svá víčka zavřená a nabírala jsem dech. Bála jsem se, že když je otevřu bude pryč… náhle jsem ucítila jak se svým čelem opřel o to mé. Zlehka jsem otevřela víčka. Ty svá měl přivřená.
"Promiň… moc se omlouvám…" přivoněl si k mé vůni a pak se pomalu vzdálil. Já ho jen mlčky pozorovala. Nemohla jsem říct 'Jo v pohodě, všechno je fajn,' prostě nemohla, nešlo to. Chtěla jsem vysvětlení…
"Ten večer… jak jsem tě viděl se Samuelsem… zpanikařil jsem… to už jsem ti říkal… v pokoji jsem si vzal ohnivou whisky a zmizel na chodbu… měli jsme jí z Jamesem zašitou… pořádně jsem se z ní opil-vím, že mě to neomlouvá a ani se o to nesnažím… ale pak se tam někde objevila Clocková, nevím kde se tam vzala… pamatuju si jen jak mě zatáhla do nějaký učebny a pak až ráno a to probuzení…
To jak jsem se s ní pak líbal ve společence… nevím, bylo to proto abych…" ztichl a koukl na mě. Jemně jsem kývla hlavou. Není nic příjemného opakovat, že to udělal z pomsty, protože viděl mě a Jesse. "Pak jsem si uvědomil tu chybu a nechtěl jsem to tak nechat… jenže jsem věděl, že pokud ti řeknu o tamto… že tě můžu ztratit na pořád a to jsem nechtěl. Chtěl jsem ti to říct… ale ne hned. Bál jsem se toho… po tom co jsem tě měl aspoň částečně zpátky jsem se bál každý chvíle která měla přijít. Věděl jsem, že dlouho to nevydrží… a pak když to Clocková řekla… bylo pozdě… věděl jsem že jsem tě v tý chvíli ztratil…" nastalo ticho…
"To jak jsi byl každý večer na ošetřovně…"
"Vyděsila si mě, když si se tak sesunula k zemi. Po tom co mi Pomfreyová řekla, co ti je mi došlo, že za to můžu já. Že si ty noci nespala kvůli tomu co jsem udělal. A navíc to byla jediná možnost jak bejt s tebou, věděl jsem, že mě budeš odhánět…"
"V tu chvíli jsem se cítila hrozně… nešlo to…"
"Já vím, byla to moje chyba…" vzpomněla jsem si na svůj sen ve společence.
"Dneska jsem usnula ve společence a-"
"Řeklas mi, že sny jsou krásný," po dlouhé době jsem na jeho rtech viděla úsměv.
"To nebyl-?" zavrtěl hlavou. Lehce jsem se pousmála.
"Odpustíš mi a dáš mi ještě šanci?" zeptal se nejistě a já ho chytla za ruku.
"Kdybych nechtěla, tak za tebou neběžím…" šeptla jsem a přitáhla si ho k sobě. Nejdřív jsem ho líbla na rty a pak objala. Přímo jsem hořela štěstím. Pevně mě stiskl a vyzvedl do vzduchu. Jako projev štěstí mi to stačilo.
"Smím prosit?" zeptal se a přímo přede mnou se elegantně uklonil.
"Když mi nepošlapeš střevíčky, moc ráda," uculila jsem se a přijala jeho rámě. Vydali jsme se zpět do síně. Ze sálu se linuly pomalé tóny hudby a já se usmívala jak kdybych získala tu nejcennější věc na světě. A taky že jo. Získala jsem zpátky svojí lásku.
Prošli jsme kousek od stolku, kde seděli kluci s Marry a Lily. Směrem k nim jsem se šťastně usmála a ještě jsem zahlédla Jamesův vztyčený palec. Sirius se pak zastavil a přitáhl si mě. Pomalu se začal pohybovat do rytmu pomalých tónů a já se nechala unášet. Ruce jsem mu obmotala kolem krku a hlavu položila na jeho rameno. Naklonil se ke mně a sladce mi šeptal do ucha. "Miluju tě a nikomu už nedovolím, aby mi tě vzal, nikdy…" bylo poslední co mi šeptl. Zvedla jsem hlavu a zadívala se do jeho obličeje.
"I já tebe…" opáčila jsem slovy plnými lásky. Naklonil se a políbil mě. Při tom se nadále dokázal pohybovat do rytmu a doslova mě vláčet sebou. Já totiž nebyla schopna ničeho, než prožívat Siriusovi společnost. Nevnímala jsem ani upřené pohledy ve svých zádech. Ani ten Aprilin. Teď jsme byli jen my dva... Sirius a já. Vypadá to jako pohádkový konec? Možná, ale dostat se až k němu nebyla procházka růžovou zahradou...
"Víš, tenkrát v lese…" ozvala jsem se po delší chvíli. "Věděla jsem, že potkat tě tam nebude bez následků…" šeptla jsem.
"Potkat? Annie?" nechápavě na mě koukal a mě to vše došlo. "Kdo je ta černá puma?" Opss… chvíli jsem přemýšlela co řeknu. Pak jsme se pousmála.
"Tajemství," šeptla jsem sladce a opět jsme se naklonila k těm sladkým rtům. Cítila jsem se jako holka, která konečně našla svého prince.
A řekla bych, že tuhle sázku s osudem jsem nakonec vyhrála…
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Tak co? Líbila se a bude se ti po ní stýskat tak jako mě?:o)

Jasně..!
Celkem...
Vůbec..!

Komentáře

1 Secret*Andie* Secret*Andie* | 22. března 2008 v 10:26 | Reagovat

Jupííí hurááá sem tu první "*jokingly*" a nikdo mě nepředehnal :D furt sem to tu aktualizovala až se to konečně objevilo :D no a jinak May (poprvé ti takle řikam :D ) ta povídka je nádherná, dokonalá a uplně nejvíc úžasná stejně jako Můra a Motýl... :) no až na tu krávu April :D (ale tak někdo tam svině bejt musí.. :D ) a pak sem si taky chvíli myslela, že sice konec bude happy-end ale že ta Annie skončí s Jessem :D a pak jak za nim vyběhla...obrovský uuuuf :D:D no krása :) a ty šaty sou taky pěkný i tý April i Annie i Lil (předpokládam, že ona měla ty samý ale jen v zelený)..až na občasný malí chybičky (sry kritika bejt musí :D ) jak už sem řekla dokonalost sama, takže šup šup piš další :D :*

2 AnGeLa AnGeLa | Web | 22. března 2008 v 10:28 | Reagovat

Perfektní,fakt úžasná kapitola, miluju happyend:)

Ale nejenom kapitola, celá tadyta povídka byla skvělá, píšeš suprově

3 Secret*Andie* Secret*Andie* | 22. března 2008 v 10:30 | Reagovat

jo a až teď sem si všimla věnování...já sem to ze začátku přeskočila abych to rychle dočetla, abych byla první :D:D sem divná, ale tak aspoň někde nejsem opozdilá a poslední :) tak dík :) :***

4 Danula Danula | E-mail | Web | 22. března 2008 v 10:31 | Reagovat

Nevím co napsat..bylo to tak úžasný a krásný a jsem ráda, že to dopadlo dobře:) a děkuju za věnování, tahle povídka se mi moc líbila stejně jako můra a motýl a vážně jsem ráda za ten konec:) a taky mě moc dostala ta její řeč a je ot prostě skvělej konec:)

5 wera wera | E-mail | Web | 22. března 2008 v 10:31 | Reagovat

kraasne.......strasne kraasne sa to skoncilo..a je to aj skoda..bola to kraasna poviedka...

6 Teerkaa - Teď už tvoje SB xD ♥ Teerkaa - Teď už tvoje SB xD ♥ | E-mail | Web | 22. března 2008 v 11:08 | Reagovat

May, to se ani nedá popsat, prostě úžasný, dokonalý, nádherný!! :)

7 Arunai Arunai | Web | 22. března 2008 v 11:42 | Reagovat

Sice neumím psát komentáře, ale umím žasnout! :)

To je úplně skvělý, dokonalý, prostě krása. Celá povídka byla úžasná!

BTW Ale stejně někdy musíš udělat špatný konec! :P

8 Kayla Kayla | 22. března 2008 v 12:30 | Reagovat

nadhera opravdova nadhera krasne se to cetlo ostatne jako cela tahle povidka, ktera byla uz od zacatku uzasna.Jsem rada ze to takhle dopadlo a uz se tesim na tu novou co  chystas a taky se tesim na dalsi kapitolku k DVA SVETY, protoze i tuhle povidku jsem si zamilovala!

9 Kayla Kayla | 22. března 2008 v 12:38 | Reagovat

omlouvam se za ty DVA SVETY- to pise enervate:):)

10 any any | Web | 22. března 2008 v 12:46 | Reagovat

ááá  nádhera strasne me to dojalo!!! fakt super tahle povídka byl úžasná!!!!!!_!!!!

11 Jenny Jenny | Web | 22. března 2008 v 13:20 | Reagovat

ááááááááááá to bylo nádherný!!!! May já tě zbožňuju za to, že to skončilo dobře!!!! Si zlatí!! Užasná kapitola...při tý její řeči mi vytryskly slzy...zbožňuju tvoje povídky, doufám, že se pustíš do další...tahle byla kouzelná...samozřejmě, že se mi po ní bude stýskat, to se ani nemusíš ptát...Na Secret jsem se vždycky šíleně těšila...tahle kapitolovka mi prostě přirostla k srdci...Děkuju, že jsem měla možnost si něco tak překrásného přečíst...a taky moc a moc děkuju za věnování, strašně si tho vážim...já si to přečíst ještě jednou=D

12 Arriel Arriel | Web | 22. března 2008 v 13:50 | Reagovat

Nádhera! Prostě nádherný konec! Už jsem se bála,že to skončí nějak tragicky,ale naštěsti ne :-) Píšeš nádherně, se ségrou jsme na tvých povídkach dočista závisle :d Hrozně se mi také líbila Můra a motýl :-) Siriuska mám prostě ráda :-) Doufám,že začneš zase nějakou jinou :-) Ať se nenudím :-)

13 Lia Lia | 22. března 2008 v 14:44 | Reagovat

super fakt krasne...velmi rada som to citala:)..skoda,ze uz je koniec..no dufam,ze pride nejaka dalsia poviedka..ktora bude aspon minimalne rovnako dobra:))....

14 Jasane Jasane | E-mail | Web | 22. března 2008 v 14:48 | Reagovat

Oh... May.. Je to krásný!  Tak.. Tak... Ježíš vůbec nevim prostě xD Je to krásný!!!! Celá ta povídka a tahle kapitola! Je to vážně nádhera a prostě... ááá já nemám slov no.... Je to krása...xD *v rozpacích* Bude mi po ní smutno.. Hafo moc!

A jsem hoooodně ráda, že je happy end. Jinak bych se asi složila xD. Jsem ráda, že se dali dohromady.

Jo a nechtěla by si napsat ještě epilog?:) Jako třeba o 13let pozdějí. Malý Max Black a Harry Potter nastupují do vlaku za svým štěstím xD Noooo to je blbý, ale něco na ten spůsob by si nechtěla napsat?:)*Svatouškovskej a prosebný výraz*¨

Jo a děkuju za věnování je to pro mě čest!xD Děkuju!

A přemýšlej o tom epilogu xD Jasný!?!!

15 Sawarin (Treia) Sawarin (Treia) | Web | 22. března 2008 v 15:29 | Reagovat

Tak po tyhle povídce se mi bude strašně moc stýskat. Bylo to úžasný. Dokonalý.. A ten konec. To bylo tak krásný.. Boží.. Já prostě nemám slov. To je tak nepopsatelně náherný.. Tahle povídka se ti vážně moc moc povedla. Jen mě mrzí, že už končí. Ale co se dá dělat. Jsem ale vážně ráda, že to dopadlo dobře. Děkuju za úžasnou povíku..

16 barbora barbora | 22. března 2008 v 16:03 | Reagovat

krasnucky koniec:D som strasne rada, ze to skoncilo dobre:D je to uplne fantasticke:))

17 Paige Paige | Web | 22. března 2008 v 19:02 | Reagovat

Páni, to bylo krásný, krásňoučký konec, docela začínám přicházet na chuť happyendům:)

Pry: "Smím prosit?" "Pokud mi nepošlapeš střevíčky...", nevím proč, ale tohle se mi strašně líbilo, krásná povídka, nevím, co říct, přiznám se, že i když jsem několik předešlých kapitol četla, tohle je můj první komentář, tak doufám, že aspoň trochu potěší, nevím, co víc říct, víc ze mě asi nedostaneš:)))

Ps: Sice se to sem do téhle melancholické atmosféry vůbec nehodí, ale nechtěla bys spřátelit?:)

18 Peťka Peťka | E-mail | 22. března 2008 v 20:16 | Reagovat

no páááni!!!teda tak tohle je fakt NÁDHERNÝ, ÚŽASNÝ A PROSTĚ BOMBOVÝ!!!!ten konec byl úžasnej já nevim co dodat!!! to napětí jak Ann čekala jak Sirius zareaguje na to její vysvětlení....to bylo fakt super!!! a jak jí potom políbil a oni se udobřili no prostě skvělý!!!!! bezvadná kapitolka a úplně boží povídka!!!!!!:o)))) opravdu nevim jak to mam vyjádřit slovy to snad ani nejde, prostě......sem hrozně ráda že to skončilo happyendem protože je to fakt úžasný:-))))

19 Nika Nika | Web | 23. března 2008 v 0:32 | Reagovat

Ani nemôžem uveriť, že je koniec. =) Bola to skutočne, ale skutočne NÁDHERNÁ, ÚŽASNÁ, KRÁSNA a ja neviem ešte aká poviedka. Skutočne mi neprichádza na rozum slovo, ktoré by ju dostatočne vystihovalo. Táto poviedka patrí k mojím najobľúbenejším a ku mojim srdcovkám, ku ktorým sa vždy vraciam....

Neviem, ako to robíš May, ale vždy, či už pri Mure a Motýlovy (trošku som Ti ten názov skomolila, prepáč) alebo pri Tajomstve som sa vždy ponorila do deja a nič nevnímala....A doslova som sa rozplývala pred obrazovkou počítača.....plus som si vždy každú kapitolu prečítala hneď niekoľkokrát a niektoré pasáže snáď miliónkrát. Pretože Tvoje poviedky sú niečím výnimočné....je skutočne málo príbehov, pri ktorých by som sa tak vedela vcítiť do deja.....

Pravidelne som na Tvoj blog chodila, snáď 100x za deň, aby som skontrolovala, či si náhodou nepridala ďalšiu kapitolu.....A vždy, keď sa tak stalo som mala menšie Vianoce....K tejto poviedke som si zvykla púšťať jednu pesničku a tak sa mi k nej zafixovala, že zakaždým, keď ju počujem, alebo si ju pustím mi pripomenie Tajomstvo a Annie so Siriusom....Dokonca aj teraz ju mám pustenú:D

Ale táram blbosti, ktoré tu nikoho nezaujímajú, takže späť ku kapitole: Samozrejme, že som chcela, aby nakoniec Annie bola so Siriusom, ale dúfala som, že ich nedáš hneď dokopy a všetko bude ako v rozprávke.....to, ako Annie na neho čakala....chúďa....dve hodiny tam sedieť a čakať, ale myslím, že sa to vyplatilo....:)

A to, ako Sirius prišiel a videl ju tancovať s Jessom....nedal mu náhodou niekto menšie echo o tom, že ho tam Annie čaká? :D

No a samozrejme ten koniec....čerešnička na torte....:) nádherný koniec :-*

Až mi je skoro do plaču, že sa Tajomstvo končí....=) Bude mi skutočne chýbať, bola to úžasná poviedka (mala by som si naštudovať nejaké nové superlatívy, čo povieš? :D )

P. S. ďakujem za venovanie :-* .......a dobre si to vyskloňovala :D

20 Merisa Merisa | Web | 23. března 2008 v 11:34 | Reagovat

Přsně na takovou kapitolku jsem ted měla náladu! :)) A že se ti povedla! ;) Já si nemůžu pomoct, ale prostě miluju romantické příběhy a právě proto jsem si tuhle povídku moc oblíbila. Sice to mezi nimi občas skřípalo,ale to nevá :D Protože jsi napsala skvěle ;)

21 Bufala Bufala | 23. března 2008 v 14:59 | Reagovat

krásné to bylo krasna povidka mnoho štěstí a mnoho dalsich napadu

22 Ewilan Ewilan | Web | 23. března 2008 v 16:06 | Reagovat

teeeeda, Maysie, prave jsem si precetla celou povidku a vazne se ti hluboce klanim! to je naprosto uzasny! ty popisy pocitu..vyvijejici se laska s siriusovi, zklamani z toho, jak ji podvedl s tou blbkou April...reknu ti, ze jsem v soku...strasne se mi to libi, nadherne pises, jsem z toho doslova a do pismene odvarena:-D dokazala jsem se vzti do postavy Ann - je mi mooc sympaticka a oblibila jsem si ji...a taky tuhle povidku...huuu, jdu se vydejchat:-D

a libila se mi originalita toho, ze Ann je puma:-))

23 Melissa Melissa | Web | 23. března 2008 v 21:00 | Reagovat

Tak tohle bylo perfektní, já miluju štastné konce a jsem moc moc ráda, že to dopadlo happy. ty šaty se mi děsně líbili.. mám dotaz na které stránce si je našla? teda pokud to není tajemství:-D

Ta povídka mě velice bavila a moc se mi líbila. chytla me za srdíčko a nepustila. a je naprosto překrásná. ten jejich vztah.. uplně dokonalý a kouzelný. uprostřed jak jsi je nechala rozdělené tak jsem měla strach že se dá dohromady s jessem a pak jak se na tom plese.. a ten tanec a to bylo suproví. já fakticky asi pletu dokolečka ten stejný svetr ale vzor se opakuje a konečný vysleldek svetru vypadá uplně jako tvá povádka naprosto famozní... tak se tším, až začneš něco nového.. doufám, že to bude brzy...

24 Kačenka Kačenka | E-mail | 25. března 2008 v 18:28 | Reagovat

bude se mi stýskat strašně moc.. abych pravdu řekla některý části v některejch kapitolách sem četla asi desetkrát.. pořád dokola stejně jako v můře a motýlovi.. je to úža konec a prostě.. zbožňovala sem tuhle povídku:)

25 luckily luckily | Web | 27. března 2008 v 19:50 | Reagovat

tohle je asi konec..... škoda, tahle povídka se mi mooooooc líbila, škoda že končí...:)) jsi dobrá povídkářka...:)

26 Nikkushka Nikkushka | 31. března 2008 v 21:55 | Reagovat

Úžasná povídka s úžasným koncem(vim jak ty happyendy miluješ :)) vážně ty tvoje povídky jsou čím dál tím dokonalejší :) miluju je

27 wisty wisty | E-mail | Web | 2. dubna 2008 v 20:00 | Reagovat

krááásná povídka:) taky su jedna z těch, co sou zatížení na happyendy, takže nemám co vytknout:)

28 Pěťulďas Pěťulďas | 16. dubna 2008 v 19:13 | Reagovat

krááááááása, newim co dodat, povedla se ti

29 jaja jaja | 10. května 2008 v 21:22 | Reagovat

prekrasna kapitolka..chvilu som si vazne myslela ze to neskonci happy-endom,ale nastasie to vsetko skoncilo dobre :)..tato poviedka bola uzasna..strasne som si ju oblubila a bude mi velmi chybat..je naozaj nadherna..a ten koniec..perfektny :)

30 Maya99 Maya99 | Web | 8. července 2009 v 13:11 | Reagovat

He, he, nemám, co bych dodala. Je vidět, že ty happyendy miluješ :-) A já jsem ráda, krásně to zahřeje na duši.
A zapomněla jsem říct, že já tě taky miluju, protože mám o sto procent lepší náladu :-)

31 Maysie Maysie | 14. července 2009 v 13:28 | Reagovat

Oh, děkuju:D

32 nath nath | 23. července 2009 v 2:16 | Reagovat

wooow... proste nemam slov! precitala som ju naraz a je vazne krasna

33 nat nat | Web | 5. září 2009 v 13:33 | Reagovat

uplne nadherna povidka! asi budu brecet! super super a jeste jednou uzasne!!!!!!!!! prosim enchtela bys byt mym sb?

34 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 12. února 2010 v 22:25 | Reagovat

to si zaslouží polesk....vážně. Moc se mi líbila =o)

35 hp-magic-story hp-magic-story | Web | 8. července 2011 v 14:45 | Reagovat

nááááááááádherrraaa :D :D tvoja poviedka je krásna a ten koniec genialny :D :D tiež som začala písať poviedku a bola by som rada ak by si sa mi k nej vyjadrila, kapitoly tam budú pribúdat :D :D Dúfam že aj ty budes ešte písat nejaké tie poviedky :D

36 ellapotterova ellapotterova | 6. března 2012 v 21:28 | Reagovat

ahoj máš krásný blog a tohle snad ta nejlepší povídka jakou sem četla a chci tě poprosit jestli b si se nekoukla ke mě na blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly