6.Kapitola
16. března 2008 v 17:50 | Panthy & Maysie | Osudový zlom - xTak další kapča Zlomu, by Panthy:o)
____________________________________________________________________
May Lottová vesele kráčela chodbou. Několikrát , když si byla stoprocentně jistá, že ji někdo nesleduje, dokonce šťastně povyskočila. Ať se snažila, jak se snažila, nedokázala smazat zasněný úsměv z tváře. Vlastně po tom ani nijak zvlášť netoužila. Byla šťastná a není to snad dostatečný důvod k tomu, aby vykřičela do celého světa, že má skvělou náladu?!
Já tak rád trsám trsám, já tak rád trsám trsám, ty tak rád… TRSÁŠ!!
Při vzpomínce na tuhle písničku se její úsměv rozšířil ještě o kousek dál. V mysli se jí v okamžiku odehrály představy, jak tancuje spolu s mývalem z Madagaskaru.
S uchechtnutím potřásla hlavou a opřela se o zeď. Dobrá nálada jako by se přesunula někam do pozadí, její místo nahradila nervozita hlasící se o slovo pocením dlaní a těkáním modrých očí z jedné strany na druhou.
No tak…uklidni se!
Se ti snadno řekne… Měl jsi vůbec někdy něco jako rande?!
Takže zaprvé, nejsem on, ale ona. Lépe řečeno ty, zlato a za druhé…
Seš prostě otravnej hlas, kterej mě znervózňuje ještě víc. Takže…
Fajn, uděláme dohodu. Ty nepřestaneš klepat (způsobuje to slušný zemětřesení a já nemůžu spát) a já do tebe přestanu hustit moje moudra…
Já…
"Jamesi, jé ahoj," Hlasy okamžitě sklaply, již "nerozhádaná" Maya se rozpačitě usmála a bleskurychle se zadívala na podlahu.
Nechápala co se to s ní děje. Nikdy nebyla nějak extra stydlivá. V kolektivu vlastně celkem i oblíbená, ale v přítomnosti tohodle kluka se cítila jako pod mikroskopem. Jakmile se objevil v dohledu, obličej nabyl barvu ředkvičky a když nedejbože přišel přímo k ní, hlasivky vypověděly službu.
"Čau, Mayo!," James převalující žvýkačku z jedné strany úst na druhou se přesunul do její těsné blízkosti a ležérně se opřel o sloup. , "tak jak se vede?!"
"Ehm…" zachraplala snaživě a nejradši by se propadla do země, aby se tam mohla utábořit po zbytek jejího života.
Seš pitomá! - přihlásil se ke slovu opět svědomí a Maya vytřeštila oči
Hm…asi jo
Víš co se říká? Vem tu nervozitu, uhněť z ní placku a mršti sní přímo o zeď! Samo, že ne doopravdy, jen si to představ!
Hm…fajn, zkusím to..
Ale dělej, to citový zemětřesení se už nedá vydržet!
Njn!
"Celkem to jde," usmála se nejistě a překvapeně sebou trhla. Že by to opravdu fungovalo?! "Akorát Lily je nějaká smutná. Nevím, jak jí pomoct. Svěřit se mi nechce a čím dál tím víc se uzavírá do sebe" pokrčila rameny smutně a zamyšleně se zadívala do vzduchu.
Tak vidíš, jak to jde! teď najeď na nějaké jeho oblíbené téma…
Hm…
To seš tak blbá?!
Samo, že ne! O=D
"Mno…ale s Lily mi asi stejně nepomůžeš…A co tobě, jak se daří? Kdy máte další zápas?"
James překvapeně zamžikal, ale poté se rozzářil jak vánoční stromeček "No, pozítří hrajeme proti zmijozelu! Nakopeme jim prdel!," zasmál se ďábelsky a nepatrně zbledl , "Ehm…přijdeš se podívat?"
"Moc ráda!" přisvědčila dívka víc než ochotně a spokojeně se zaculila. Byla na vrcholu blaha. Nejradši by vyskočila metr do vzduchu, ale netroufla si před Jamesem takové nadšení projevovat. Spokojila se tedy jen s vřelým úsměvem a dlouhým pohledem do oříškových očí, které ji tak fascinovaly.
Nejradši by takhle setrvala do konec světa. Stála na chodbě, spokojeně se usmívala, srdce jí plesalo radostí při spojení dvou nejistých pohledů plných…snad lásky?!
"Já…" Nakonec to byl mladík, kdo to pouto přerušil. Rozpačitě si zajel do vlasů a nasadil typický úsměv "Ehm…budu se moc těšit!"
"Já taky!" vyhrkla překotně.
Poté nastalo ticho. Takové to rozpačité, kdy by oba účastníci nejraději otevřeli pusu a nějak ho přerušili, ale neví čím a jak. Stali tedy naproti sobě a vykuleně na sebe pohlíželi. May mimoděk otevřela pusu, načež ji zase urychleně sklapla.
"Ehm…nepůjdeme se třeba projít?," Sametový hlas ji vytrhl z představ a s úlevou se vysvobodila z transu nastoleného předchozím tichem.
"J-jo jasně" přisvědčila roztěkaně a strnule se zařadila vedle Pottera. Ten se na ni povzbudivě, avšak trochu nejistě, usmál a jakoby nevěděl jestli si to smí troufnout, zlehka se dotkl své dlaně té její.
May měla pocit, že dostala ránu elektrickým proudem. Téměř nadskočila a náhle nevěděla co si počít…
Má s naprostou samozřejmostí uchopit chlapce za ruku? Čekat až to udělá on? Nebo raději poodejít z dosahu.?
No tak nebuď srab!
Tobě se to řekne!
Hm…hele ber to tak, ostudu máme vždycky společnou…úsměch taky :) A poradila sem i snad někdy špatně?
Hm…o tom by se dalo polemizovat!
dobře, dělej jak chceš!
Jak chci?!
Zkus jednat tak, jak to cítíš…
Zamyšleně se zakousla do rtu. V mozku jí vířily myšlenky rychlostí světla a pocity alarmovaly na poplach.
Kdyby tak věděl, co se mi odehrává v mozku!
Buď ráda, že o tom nemá ani ponětí!
Ty rejpale!
Rejpalko!!! Kolikrát ti to mám řikat!!!
May se mimoděk ušklíbla a dřív, než si to stačí rozmyslet sevřela Jamesovu dlaň v té své.
Současně se na sebe otočili, což zapříčilo, že na chvilku ztuhli na místě, a pohledem plným pochopení se na sebe zadívali. Po tomto okamžiku "porozumění" vnímajíc teplo svých dlaní se vydali na bradavické pozemky zahřívané snaživými paprsky podzimního slunce.
--------
Lily se přikrčila za rohem, rentgenujíc pohledem chodbu před sebou. Připadala si strašně. Srdce jí bušilo až v krku a v duchu si nadávala, jak je vůbec možné, že byla schopná špehování své kamarádky. Ale nemohla si pomoct. Kousavá žárlivost jí zatemnila mozek a ať se snažila, jak chtěla, nedokázala z hlavy vytěsnit rozverný pohled oříškových očí. Avšak ne upírající se láskyplně na ni, nýbrž na hnědovlasou dívku zabírající křeslo vedle.
Lily přivřela oči, jelikož se jí do nich zase začínaly tlačit slzy, a po špičkách přeběhla do dalšího rohu chodby. Každým krokem, co byla blíž svému cíli, v jejím nitru narůstal tlak.
Sice by se nejraději vrátila, ale nejspíš bylo pozdě brát to zpátky. Ostatně, už tu nevědomost nemohla dál snášet.
Má James něco s Mayou? Má ji rád?! I když tomu všechno nasvědčovalo, nemohla si být stoprocentně jistá a to malé procento jí dávalo naději, že se vše zase vrátí do starých dobrých kolejí a ona bude konečně šťastná.
Tiše se nadechla a sevřela ruce v pěst. V chodbě napravo zaslechla tiché hlasy. Srdce jí začalo bušit ještě rychleji. Měla pocit, že ji musí slyšet. Ostražitě se zastavila na místě a naslouchala. Nejprve hlasům nerozuměla, ale poté, co se úplně uklidnila, zaslechla útržky vět. Bodlo ji u srdce a do očí se nahrnuly slzy.
Byla jsem tak blbá! Proč jsem ho jen odmítala. Proč jsem se tak chovala?!
"Akorát Lily je nějaká smutná. Nevím, jak jí pomoct. Svěřit se mi nechce a čím dál tím víc se uzavírá do sebe…"
V rusovlásce hrklo. Nejraději by se propadla do země. Zatímco ona tady Mayu špehuje, ona si o ni dělá starosti. Navíc to nevyznělo ani trochu afektovaně, z tónu Mayina hlasu Lily poznala, že ji ta dívka skutečně považuje za kamarádku a bojí se o ni. Zrudla až po kořínky vlasů.
Styď se!
Už se chtěla provinile obrátit a utéct z místa činu, když ji zarazil sametový hlas toho, kvůli němuž vlastně přišla. Ačkoliv nechtěla dál poslouchat rozhovor, její nohy se sami od sebe zasekly na místě a uši se nastražily.
"Ehm…nepůjdeme se třeba projít?!" Lily v tu ránu cítila, jak její tělo zaplavuje neuvěřitelná hořkost a zklamání. Její zlomené srdce bušilo na poplach a oči se opět zalévaly slzami.
Ale to nemohla dopustit. Sice strašně přála Maye, aby byla šťastná, ale cítila, že bez Jamese nedokáže žít. Jako by jim to určil osud. Být nakonec spolu. Jednou se sejít a najít v sobě vzájemnou oporu a lásku. Překonat všechny překážky a nakonec stanout v objetí. Nejradši by se vysmekla zpoza roku a rozeběhla se přímo k chlapci, ale věděla, že by nedokázala nic jiného, než se mu vrhnout kolem krku a hystericky brečet.
Zaslechla kroky, jak dvojice odcházela, ale nebyla schopna se pohnout. Stála na chodbě, plna zklamání, a v zlověstném tichu spřádala plány. Nikdy nebyla pomstychtivá mrcha, ale právě v tento okamžik si s plnou platností uvědomila, jak Jamese miluje. A proto se nemůže vzdát tak snadno. Nechtěla sice ublížit Maye, ale láska k "rozcuchanému idiotovi", jak mu kdysi říkala, byla silnější….
Chodba ztichla. James s Mayou se vydali vstříc Bradavickým pozemkům a Lily konečně na něco přišla. Hořce si setřela slzy z tváří a rychlým kokem se přesunula zpět do nebelvírské společenské místnosti.
---------
"Siriusi, potřebuju s tebou nutně mluvit!"
"O co de?!" Sirius si teatrálně povzdychl a znuděně si prohrábl vlasy , "že by si slečinka konečně uvědomila, jak mě miluje?!"
"Ty seš ale pitomec Blacku!" Lily se užuž nadechovala a těšila se, jak ho pořádně seřve, když si vzpomněla, že vlastně něco potřebuje. Spokojila se tedy s vražedným pohledem a pokusila se na tváři vykouzlit úsměv , "potřebuju poradit"
"S čim? Jakej šampon je nejlepší pro hedvábnej lesk?" Sirius se zjevně velice dobře bavil. Zlomyslně pohlížel na Lilyin rádoby klidný obličej a tlumeně se pochechtával.
"Ty jedno…" Lily se neudržela a konečně vybuchla. Z očí jí šlehaly blesky. Jakoby si však najednou vzpomněla, proč je tady, zklidnila se. "Potřebuju od tebe pomoc!"
"Poslouchám…"
"Ehm…" najednou jí to bylo trapné, cítila se jako zrádce. Proč jen nepřeje Maye štěstí?! Proč jí chce všechno zkazit?!
Dlouho sem ti řikala, že ho miluješ…
Hm…a co jako?
Že jsem chytrá…
To nepopírám, ale pořádně otravná!
To taky nepopírám…
Nj, ale co s tim?
Nešla si kvůli tomu za Blackem?
Hm…
"Nemohli bychom jít někam jinam?," ošila se Lily a nervózně se pousmála , "nechce se mi tom mluvit mezi tolika lidma. Hlavy zvedlé v očekávání další hádky Evansové s některým z Pobertů se rychle sklonily.
"No fajn…" Sirius pokrčil rameny a se smíchem nabídl Lily rámě. Bavil se jejím přemáháním. Moc dobře věděl, že se ho snaží neseřvat, jelikož od něj potřebuje pomoct. Rozhodl se ji tedy dál netrápit a po jejím boku vyšel na chodbu.
"Tak co tě žere?!" nadhodil se smíchem a neodolatelně se usmál. , "že si se mnou eště nechodila…?"
"Blacku!!"
"No dobře…"
"Já…ehm…" Lil se zhluboka nadechla a nervózně si začala hrát s prsty. , chtěla bych tě poprosit, jestli nevíš… Mno, jen…," s povzdechem sklopila oči a náhle to z ní vylítlo jako raketa.
"Já Jamese miluju! Uvědomila jsem si to až poté, co začal koukat po Maye. Jsem si vědoma toho, že sem mu strašně ublížila. Nemám na něj právo…ale přesto… Je mi strašně, když ho vidím po jejím boku a strašně bych chtěla všechno napravit. Nechci kazit kamarádce štěstí, ale mám pocit, že jestli mi James neodpustí…zblázním se…"
Po tvářích jí začaly stékat slzy.
"Ach Lily…," Sirius se k ní posmutněle sklonil a opatrně ji objal , "asi je zbytečné ti řikat, že sis to měla uvědomit dřív, že? A já ani nechci… Hm…seš si jistá, že ho chceš zpátky?"
"J-jo"
"Tak teda. No dobře budu ti věřit. Ale je ti jasný, že pokud eště jednou Dvanácterákovi tak ublížíš, do konce života s tebou nepromluvím?" odpověděl se smíchem a s povzdechem se zadíval do vzduchu. "chceš radu?"
"Hm…" Lily se hlasitě vysmrkala do papírového kapesníku a zarudlýma očima na něj s nadějí pohlédla.
"Nevím, jestli to bude fungovat, ale mohla bys to zkusit… začít chodit s někým jiným a dávat mu najevo, že tě naprosto nezajímá. Jestli tě ještě pořád aspoň trochu miluje, mělo by to fungovat…jestli ne, už se s tím asi nedá nic dělat!"
Komentáře
nadhera fakt krasna kapitolka a povidka samostrejme taky uz se tesim na dalsi
noo teda super
:..to bude goool!!A ak by zacala chodit len tak "cirou nahodou" so Siriusom..tak by to bol este vacsi gol!!
:..uz sa tesim na dalsiu kapcu:)
hele, za co to zabíjení? O=D To to bylo tak strašný? xD
Skvělí... Moooooooooooooc se těším na pokračování..:)
to bylo táááák moc krásný, uplně nádherný, toto je moje oblíbená povídka...a fakt by to byl gool, kdyby chodila se Siriusem, jak už řikala tady Lia..to prostěnáááádhera, doufám, že si Maysie pospíší s kapitolkou!
Eh... May? Víš o tom že na blogu mýho SB Ajvi je komentářová povídka?? xD
Náhodou...mě se to moc líbilo. No, May, máš před sebou nelehký úkol. Jsem zvědavá, jaký pokračování nakonec vymyslíš.



J eto krásná povídka,obvykle jí čtu u Panthy,fakt mooooc krásná