Takže zde je má romantická ( :o) ) jednorázovka s Andy. Slibujem jí už dlouho co? A už konečně... =D Tak a tady jí máte... Příjemný počtení... :o)
Slogan: Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Pozn: Opraveno 18.9.2012
_______________________________________________________________________________________________
"Evansová!"
"Pottere dej mi pokoj! Chci se učit!"
"Ale no ták!" zazubil se na ní a vytrhl jí knížku z ruky. Ta skončila kdesi na stole. Po tom si jí přehodil přes rameno a měl v plánu jí kamsi odnést.
"Jamesi pust mě, vážně se musím učit!" nadávala se smíchem rudovláska.
"Teď ne," zarazil jí její protesty a zmizel s ní v otvoru buclaté dámy.
"JAMESI! Vzbuď se!" náhle ucítil dopad dalšího polštáře na svou hlavu.
"Siriusi, ty si pako! Zdál se mi krásnej sen!" naštvaně vzal polštář a hodil ho zpět po školním casanovovi.
"Neříkej, že zas o Evansový?" ptal se s kritickým pohledem Sirius.
"Tichošlape, jdi zas sbalit nějakou blonďatou inteligentku a moje sny nech na pokoji," naštval se James.
"Takhle akorát ztrácíš drahocenej čas," kroutil nad ním hlavou Siri a odešel na snídani. James začal hudrovat, ale při vzpomínce na dnešní sen se mu opět zvedla nálada.
"Pane Pottere, mohl byste aspoň předstírat, že dáváte pozor?" ptal se nakvašeně Křiklan, protože měl James naprosto nepřítomný pohled a výklad náležitě ignoroval.
"Ne," řekl se samozřejmostí v hlase.
"V osm u mě u kabinetu," křičel pomalu.
"Ale já už jedno rande mám." Sirius vedle něj vybuchl smíchy a Křiklan nevěděl, jak zareagovat. Zato nebelvírská kráska Lilyan Evansová se překvapeně na Jamese otočila. Ten jí ovšem nevěnoval pozornost. Profesor zakroutil hlavou. "Takže v sedm pane Pottere?" usmál se na něj.
"Jistě," přikývnul James a zase se vrátil ke spaní na lavici.
"Takže konečně?" zazubil se na něj Sirius.
"Hm, jak se to vezme," řekl spiklenecky James.
"A jak se to vezme?"
"No chtěl sem pozvat Evansovou," zazubil se zvesela.
"Ty si vážně pako, Jamesi," začal se znovu smát Sirie.
"Pane Blacku, chcete se k panu Potterovi připojit?"
"Rád,"
Chudák Lily. Si teď myslí, že jí někdo vyměnil na jejím místě u Jamese…
Což je samozřejmě blbost... ale tím si naše drahá Lily Evansová nemohla být jistá...
On má s někým rande? Ne, že by byl pro Pottera problém někoho sbalit, ale...Co to tu kecám za kraviny?Proč řeším Pottera?
No mě se neptej.
A koho se mám ptát, když ne sebe?
No to nevím.
No to je skvělý. Lily se se zadumaným výrazem po hodině zvedla. James ji celou dobu pozoroval s úsměvem, protože se zdála být celá přešlá. Jako další hodinu měli Obranu a cestou tam na Lily narazil.
"Ahoj," snažil se nahodit vážný obličej, ale pokaždé když ji uviděl tak...
"Ahoj, já...ehm, chtěla jsem se tě na něco zeptat," řekla celá nervózní a James měl neodolatelnou touhu ji obejmout, ale pořád si zachovával odstup.
"Co by si potřebovala vědět? Co naše babka vševědka neví?" zkusil jízlivý tón. Bylo vidět, jak zrudla potlačovaným vztekem.
"Chtěla jsem se zeptat s kým máš to rande, abych té holce mohla poslat velice děkovný dopis, že mě tě konečně zbavila a popřát upřímnou soustrast, že chytila takový pako jako jsi ty!" řekla celá naštvaná.
"No Evansová, tohle přání ti asi nesplním," usmál se na ní a dal se na odchod.
"Pottere!" křikla na něj, ale James si to namířil pryč.
***
Tohle není možný! Blbeček jeden! Co si o sobě sakra myslí?! Tak tohle ne, chci vědět co je to za… slepici! Áááá!
Ale no ták, snad bys nežárlila!
Já?! Tse! Bylo před osmou a tak se vydala do společenky. Když scházela schody, zrovna si všimla Jamese, jak odchází. Skvěle. Počkala, až vyjde ze společenky a pomalu se vydala za ním.
Mířil si to na astronomickou věž. Bylo jí až trapně, jak s musela plížit, aby jí neviděl.
"Jsi roztomilá Evansová," řekl najednou objekt jejího sledování a objevil se jí za zády.
"J-jak?" zeptala se roztěkaně. Jak se tam mohl najednou objevit?
"Víš, že ti to takhle moc sluší?" zalichotil jí a Lily zrudla.
"Já…"
"Sledovala si mě," řekl a tuhle chvíli si náležitě užíval.
"Ne, já jen měla stejnou cestu-" snažila se rychle vymluvit.
"A proč se tu teda tak plížíš?" zeptal se a sledoval si její překvapený výraz.
"No já…" sklonila pohled k zemi. "Už půjdu," řekla a chtěla utéct, ale James jí zastavil.
Zachytil jí za školní košili a přitáhl si ji zpátky. Lily nenapadlo ani se bránit, jak jí bylo trapně. Byla rudá i na... prostě všude.
"To teda ne. Hezky mi řekneš, co tu děláš," řekl s úsměvem.
"Vždyť říkám... prostě se procházím. A co je vlastně TOBĚ do toho? Běž si na to svý rande a mě nech na pokoji," řekla opět naštvaně.
"Tobě to ještě nedošlo, Evansová?" ptal se a pořád se uculoval. Lily se na něj jen nechápavě podívala a zavrtěla hlavou zapomínajíc na svůj lhostejný postoj. "Vidíš tady někoho?" ukázal na celou věž, kde nebylo kromě nich ani živáčka.
"Ty...ty...žádný rande nemáš?" ptala se zmateně. A sama sobě namlouvala, že jí nezalil pocit úlevy.
"No...doufal jsem, že jedno mít budu," řekl s již s lehkým úsměvem a zastrčil Lily za ucho pramen neposlušných vlasů. Celá se nechtěně zachvěla.
"P-pust mě," vyblekotala, ale vytrhnout se mu nesnažila.
"Sakra Lily, mám tě rád, copak to nevidíš?" zeptal se jí a sklesle se pousmál.
"Já…" nevěděla co říct. Jen ho sledovala a on jí teď řekne, že rande nemá? No tohle… on si z ní střílí…
"Baví tě utahovat si ze mě?" vyrazila ze sebe najednou. Jakoby nabyla novou energii. Nechápavě se na ní podíval.
"Cože?" spustil ruku z jejích vlasů se kterými s doteď pohrával a druhou jí stále přidržoval za pas.
"No tohle, jen si ze mě utahuješ, tímhle vším!"
"Tak to se teda pleteš! Jedinej záměr k tomuhle bylo to, abys začala žárlit! Já už prostě nevím, jak ti mám dokázat, že tě mám rád a záleží mi na tobě! Jak ti mám dokázat, že si nedělám jen srandu? Já to myslím vážně!" jeho oříškově hnědé oči teď přímo sršily zklamání. Za to ty smaragdové se začaly plnit slzami.
"Já nevím, já...nejsem si ničím jistá..." řekla roztřeseným hlasem Lily.
"Jedním si můžeš být jistá vždycky. Lily, uháním tě už skoro sedm let. Neříkám, že jsem se asi tak šest let nechoval jako naprostý idiot, ale já se změnil. Kvůli tobě!" řekl potichu, ale velice jasně. Otáčel se k odchodu. Nebyl schopen čelit dalšímu odmítnutí, urážkám... už neměl sílu.
"Jamesi,..." řekla si spíš pro sebe Lily. Slzy jí stékaly z očí v nekončících proudech. Nedokázala si to připustit. Že by ho mohla milovat...
"Lily, tohle byl takový... můj poslední pokus. Nevyšel. Nevím, jak ti víc jasně říct, jak moc tě miluju. Že bych pro tebe zemřel," řekl otočený zády, "sbohem," dodal nakonec. Bylo mu mizerně, když...Ucítil její ruku na své. Pomalu se otočil. Dívala se na něj jak nikdy dřív. V těch nádherných smaragdových očích nebyl žádný hněv, pohrdání,... nic takového. Byly zalité slzami a... namlouval si to snad jen? Pomalu si ho přitáhla k sobě. Stáli od sebe jen kousek... hleděli si zpříma do očí.
Pak se Lily naklonila a lehce ho políbila. Něžný polibek jí vracel. Polil ho dosud nevídaný pocit. Příjemný a hřejivý. Objal ji a přitáhl si ji k sobě. Lily mu rozcuchávala vlasy a postupně polibek prohlubovala. Když se konečně odtrhly, tak oba dýchali zrychleně. Nevěřila tomu, co udělala, ale byla si jistá, že to bylo správně. James byl šťastný jako nikdy v životě. "Taky tě miluju, promiň, že mi trvalo tak dlouho si to přiznat," řekla omluvně a znovu si ho přitáhla.



No tak to nemá chybu! Fakt nádherní