Tákže... co vám přináším? Zkrátka a jednoduše jednorázovku. Jelikož se ale protáhla na trochu víc než na obyčejnou délku, máte to na dva díly... :o)
Ohledně jednorázovky... Moje spoluautorka je Cho :o) a proto tuhle jednorázovku, kterou jsem z těch našich "hrátek" (Hej! neperverzně prosím..! xD) sepsala... věnuju jenom jí :o) Druhou část uvidíte v pátek... :o)
Pozn: přepsáno opraveno 18.9.2012
___________________________________________________________________________________________________________
"Pottere, aspoň knihovnu bys toho mohl ušetřit," prskla Lily naštvaně na Jamese, který seděl v hloučku svých fanynek a nadšeně se na ně usmíval. Občas ovšem pokukoval po Lily.
"Ale, Evansová, ony mi jen pomáhají s úkolem," zářivě se na Lily usmál a pak s úsměvem shlédl svou společnost.
"No to vidím," odsekla uštěpačně a vrátila se zpátky ke knize, kterou četla. James mezitím bavil dívky historkami.
"…no a to by jste musely vidět, jak Srabus visel hlavou dolů…. A ty jeho zašedlý spodky…" od onoho hloučku se ozval hlasitý, podle Lily slepičí smích. Tak komentovala smích těch slepic, které běhají buď za Blackem nebo za Potterem.
"Ehm," odkašlala si hlasitě a podívala se rozzlobeně na Jamese.
"Ou, já zapomněl. Tiše dámy, šprti se musí soustředit," podotkl celý vysmátý mezitím, co Lily rudla vzteky. Vzdala tuhle nesmyslnost a vstala. Nasupeně vrátila knížku do regálů a dala se na odchod. Ještě před tím zaslechla onen slepičí smích. Bylo jí z toho až blbě.
***
James se vracel z famfrpálové tréninku s koštětem v ruce. Hlavu měl v oblacích, stejně tak jako myšlenky. Nějak to přece musí jít… šeptal si potichu, když v tom do někoho vrazil. Byla to jen náhoda, že vrazil do Lily Evansové nebo osud?
"Promiň," řekl rychle a sehnul se pro její popadané knihy. Stejně tak jako ona. Sebral všechny knihy dřív než to stačila udělat Lily. Po chvilce se společně postavili.
"Dík," špitla tiše a natáhla se pro knížky.
"Kam máš namířeno?" ignoroval její otázku.
"No, já…do knihovny," vydala ze sebe a podívala se na Jamese, "byla jsem u McGonnagalové, kvůli prefektským povinnostem a ona mi rovnou dala tyhle knížky abych je zašla vrátit," vlastně ani nevěděla proč mi to tu říká?
"Fajn," odvětil a přehodil si knihy do jedné ruky a koště do druhé.
"Kam jdeš?" zeptala se nevěřícně a doběhla ho. Za tu chvíli, kdy tam stála jako solný sloup se jí vzdálil na tři metry.
"Do knihovny," odpověděl jasně a také tam zamířil.
"To nemusíš, určitě máš jiné věci na práci," snažila se protestovat.
"Tohle je jedna z nich," pousmál se a šel dál. Lily už raději byla ticho. Nechápala, proč se pořád takhle mění? Jendou jí urazí a nazve šprtem a teď jí pomáhá s knihami? Sice jich bylo hodně a byly těžké, ale stejně. Proč jí takhle motá hlavu?
Došli před knihovnu a Lily se zastavila. Natáhla se pro knihy. "Nemusíš tam jít,"
"Ale já chci, ale jestli se mě chceš zbavit…"
"Vím, že knihovny nemáš rád," jen pokrčil rameny a vykročil kupředu. Lily zakroutila hlavou a vešla za ním. Zastavil se a počkal, kam ho nasměruje. Předešla ho a zamířila k jednomu z regálů. Pak se zastavila a otočila se ke knihám, které držel. Začala zkoumat, co jsou zač a kam je má zařadit. Mezitím co četla názvy knih, vyslal James úsměv k brunetce stojící Lily za zády. Dívka mu úsměv okamžitě oplatila. Lily si toho všimla a nahodila popuzený tón.
"Pottere, jestli jsi sem se mnou šel proto, abys tu balil holky-" štěkla po něm a trochu neurvale mu vytrhla jednu knihu.
"Jistě že ne, Evansová," ujistil jí s úsměvem, zatímco se Lily natahovala do vysokého regálu, kam se snažila zastrčit knihu.
"Jo, jistě," řekla ironicky a dál se snažila uklidit knihu. James k ní přikročil, letmo se dotkl její ruky a pak knihu uklidil.
"Dík," místo odpovědi se usmál a zařadil ostatní knihy. Lily jen stála na místě a zamyšleně ho pozorovala. James rozmístil knihy a přidal se zase k ní. Chvíli pozoroval její zadumaný výraz.
"Můžem?"
"Jo, můžeme,"odpověděla a dali se na odchod. Vyšli na chodbu, přičemž ještě protočila oči, protože James zase rozesílal úsměvy. Dělal jí to snad schválně?
"Co máš teď v plánu?" podezíravě se na něj koukla a pak odpověděla.
"Dělat úkoly,"
"Pořád jen samý úkoly, myslíš taky na něco jiného?" propíchl jí káravým pohledem, "nechceš mi s nima taky pomoct?" optal se s nadějí a nahodil psí oči.
"Copak, Remus už vám je nedává opsat?" zvedla pobaveně obočí.
"Jak to víš?" koukl na ní zkoumavě. "Evansová, ty se nezdáš," koukl na ni pobaveně.
"Remus říkal,"
"Říkal?" zeptal se překvapeně a Lily jemně kývla hlavou.
"Divil by jsi se o čem se s ním dá mluvit na hlídkách,"
"Například?" nabil nového zájmu a rentgenoval zrzku pohledem.
"O všem, od vztahů po-"
"Vztahů?!" vyštěkl. Lily se zatvářila nechápavě.
"Jo vztahy, znáš to ne?" v očích jí přeskočila pobavená jiskra.
"Jistě," ujistil jí. Najednou Lily znejistěla. Jakoby se jí v hlavě rozzářila poplašná siréna.
"Ale, proč já ti to vůbec povídám?" ptala se téměř sama sebe a nechápala svoje chování.
"Nejspíš proto, že se ptám?"
"To není důvod," zakroutila hlavou a v duchu si nadávala.
"Tak to bude nejspíš tím, že jsem naprosto neodolatelný," usmál se na ni sebejistě a Lily se v půlce kroku zarazila.
"Já… něco jsme zapomněla…" vydrkotala ze sebe rozrušeně. "Takže tam musím… do knihovny," dodala spěšně a než se stačil James probrat z nečekaného zvratu zmizela mu v protější chodbě z očí. Jen se za ní nechápavě díval.
***
Lily se zbytek dne Jamesovi vyhýbala. Nechtěla mu vysvětlovat onen zkrat, ale to co on řekl… naprosto jí tím dostal. Prostě musela zmizet. Chce být se svými myšlenkami sama…
Seděla zahloubaně v knihovně a pročítala si Dějiny čar a kouzel. Skoro se nedokázala soustředit. Jen koukala mezi řádky a přemýšlela, co se sní děje… Objekt jejího přemýšlení nebyl daleko.
James zrovna přišel do knihovny a rozhlédl se. Do očí mu okamžitě vpadla rudovláska sedící několik křesel od něj. Sedl si na volné křeslo, které bylo pár křesel od Lily. Postupně a nenápadně se po křesle přibližoval. Lily zatím beznadějně listovala stránkami tlusté knihy. James sebral ze stolu první knihu, který mu padla do ruky a dal si jí před obličej. Ač jeho snaha byla dokonalá, nemohla mu vydržet napořád.
"Ehm?" zaslechl Lilyino odkašlání.
"Jé, ahoj, Evansová, ty si tu taky?" zazubil se na ní mírně rozpačitě.
"Co tu děláš Pottere?" schovala své pocity a myšlenky za chladnou masku.
"Já si tu čtu," poukázal na knížku v ruce, která se obsahově dějinám rovnat nemohla.
"Jak si vyvěstit lásku pomocí tarotových karet?" nadzvedla obočí, když nahlas přečetla název knihy, o němž zřejmě neměl ani potuchy.
"Jsem plnej překvapení," pousmál se a složil si knihu do klína, tak aby její název nebyl vidět.
"Netušila jsem, že jsi se dal na věštění," podotkla a otočila se zpátky k dějinám, kde jen koukala mezi řádky. "A ještě z tarotových karet,"
"Už to tak vypadá," znovu se na ní zazubil.
"Možná by ti ta knížka k něčemu byla, kdybys měl tarotové karty," podotkla a letmo se na něj podívala.
"No to taky," dostal ze sebe, "taky jsem se dal na normální věštění,"
"Ty?" nevěřícně na něj koukla.
"Jasně, můžu začít třeba u tebe,"
"Spíš ne," řekla nejistě.
"No, támhleta blondýnka určitě bude vědět," nadhodil a zvedl se. Lily se jen kysele ušklíbla a otočila se na blondýnku.
"Tak nač čekáš?" řekla sarkasticky a stočila pohled ke knize. James jen vesele kývl a šel si přisednout k blondýnce. Hned jak to udělal, Lily zvedla zrak zpátky od knihy a zadívala se jejich směrem. Zrovna viděla, jak James chytá onu blondýnku za ruku a něco jí šeptá.
"No ták, klid… je to Potter… ten arogantní Potter… nesnášíš ho…" šeptala si po sobě a zakoukala se zpátky do knihy.
"… a tahle čára, koukni… vlastně ani nevím, co znamená, ale je dlouhá co?" slyšela Jamesův hlas. Cítila jak jí rudnou tváře vztekem a že by po něm nejraději něco hodila. Nasupeně se zvedla a odešla k regálům. Knihu tam nepříliš potichu vrátila a ještě vyslala naštvaný pohled k tomu rozčepýřenému paku a pobouřená odcházela. James se za ní otočil a na rtech mu pohrával spokojený úsměv.
***
Lily seděla ve společence a snažila se rozluštit úkol na jasnovidectví. Seděla v koutě proto, aby měla klid, který ovšem zmizel, když se do společenky přihnal James s Peterem a začali si to mezi sebou rozdávat v šachách. Lily nepřítomně koukala do učebnice a brkem poklepávala na její hranu.
"Jendou ti to půjde, když se budeš snažit, Péťo," zaslechla Jamesův posměšný hlas. Otočila stránku a hledala dál.
Už několik minut poslouchala Jamesovi veselé poznámky na Peterův účet, který hru určitě prohrával.
"Tohle byla náhoda," poznamenal James a když se Lily otočila, zjistila, že přišel o svojí věž. Protočila oči a otočila se zpět k pergamenu na který začala zapáleně psát. Ani neslyšela žádné kroky, když si James přisedl do vedlejšího křesla.
"Evansová?"
"Hm..?" opáčila, ale pohled od pergamenu nezvedla a nadále něco psala.
"Co jsme měli za úkoly?" zeptal se jí.
"Hm…" zamručela jen. Skoro ho ani neposlouchala. Nahodila kývací efekt, který se hodí například při tom, když vám někdo něco povídá a vy jen, aby jste mu dokázali, že ho vnímáte, přikyvujete.
"Páni, připadám si jako bych dával v hodině pozor," zasmál se a kouknul na ní.
"Hm… ehm, co?" vyblekotala, protože až zřejmě teď jí došlo, že se jí na něco ptal.
"No přece jestli bys se mnou nešla a rande?!" zeptal se na rtech mu pohrával pobavený úsměv. Lily po něm chvíli těkala pohledem, než sama sebe přesvědčila, že začít na něj ječet nemá cenu a tak zůstala klidná.
"Mám moc práce," odvětila jen.
"No jasně, jinak bys určitě šla, co?" zeptal se posměšně.
"Ta blondýnka by šla určitě," odpověděla a zase sklonila zrak ke knížce.
"Ale já nechci jít s ní," dodal tvrdohlavě. Lily jen pokrčila rameny.
"Už půjdu," řekla a rozhlédla se po společence, jakoby hledala důvod.
"Ale Evansová, ty žárlíš!" vydal ze sebe a zadíval se na Lily.
"Já, že žárlím?"
"Je to na tobě vidět," odvětil jí s úsměvem.
"Tak to by sis měl vyčistit brýle," prskla na něj a zvedala se k odchodu.
"Čistil jsem si je,"
"Raději už neztrácej čas," odsekla a sebrala všechny své věci ze stolu. Pomalu se dala na odchod.
"Jsem toho snad tolik neřek," bránil se.
"Podle toho co myslíš, vážně stačí, když řekneš jenom málo," pohodila vlasy a zadívala se na dívku opodál. "Navíc támhleté prokážu jenom laskavost, když se vzdálím. Koukám, je na tebe celá natěšená,"
"A co ti na tom vadí?"
"Na čem?"
"Na tý holce?"
"Nic mi na ní nevadí,"
"Ale jo, jinak by ses o ní nezmínila,"
"Mám snad mít důvod na to abych se o ní měla zmínit..?" nadhodila. "Nestačí to jak tě... hm… svlíká pohledem?" řekla nevěřícně, ale zároveň toho litovala.
"To je ale úplně normální,"
"Ah, tak to se omlouvám," vyslovila ironickou omluvu, pohodila vlasy a dala se na odchod. James jen protočil oči a vydal se za ní.
"Máš ráda jednorožce?"
"Jednorožce?" zastavila se zkoumavě se na něj podívala. Jako by čekala, že jí vysvětlí, proč se jí ptá zrovna na tohle.
"Jo… to jsou koně... víš ne? S rohem a tak…"
"Pottere, nejsem Pettigrew, aby nevěděla co je to jednorožec," namítla dotčeně, "nikdy jsem je neviděla, asi to bude tím, že jen tak neprochází po pozemcích, že?"
"A vidíš jakou děláš chybu?"
"Co tím myslíš..?"
"V lese jich je plno, vím kam chodí," řekl a zatvářil se tajemně, "no ale ty už si na odchodu, takže..." schválně nechal konec věty otevřený a zhoupl se na nohách.
"V lese jich je plno, vím kam chodí," řekl a zatvářil se tajemně, "no ale ty už si na odchodu, takže..." schválně nechal konec věty otevřený a zhoupl se na nohách.
"To myslíš vážně?" zeptala se s novým zájmem.
"Vždycky mluvím vážně," mrkl na ni.
"No…" zaváhala. Zatímco k ní James vyslal tázavý pohled. Přece nepřizná… že chce… že…
"No, tak já je ukážu někomu jinýmu…" řekl a otočil se k odchodu. Tohle bylo psychické vydírání. Chtěla je vidět, ale jít s ním..?
"Třeba té blondýně..?!" sykla popuzeně. "Počkej..." vyhrkla vzápětí potichu.



jééé..to mi něco připomíná..xDD Moc pěkně napsaný..=)=* a děkuju za věnování..=)