21. března 2008 v 10:00 | Maysie & Cho
|
A druhá část... Ať žijou prázdniny na chatě, tě pic..xD Uznávám, bylo krutý to minulý tak seknout... ale aby jste se nenudili... tady je zase moc suchej konec xD
Pozn: upraveno 18.9.2012
____________________________________________________________________________________________________________
"Tak?" zastavil.
"No...vez.... vezmeš... mě tam?" zeptala se a odtrhla pohled od země.
"Ale, ale…" pousmál se, "myslím, že bych mohl,"
"Jestli máš v plánu něco jiného..."
"Nemám," řekl jasně.
"No...dobře," souhlasila a vyšla za Jamesem, který už zamířil k portrétu. Vylezl na chodbu a ona za ním. Nevěděla jak se chovat, přece jenom se teď doprošovala Pottera, aby jí vzal ne jednorožce?
"Už jsem se tě ptal, jak se máš?" zeptal se, když se dali do chůze.
"Jde to," prohodila, "ty?" zeptala se ze slušnosti.
"Teď skvěle," usmál se.
"Uhm…" stočila svůj zrak jinam a těkala očima po chodbě. Oba mlčeli, dokud se neozval James, když vyšly z hradu na školní pozemky.
"Víš, že už je docela pozdě na to chodit ven?" nadhodil.
"Děláš jako by to zrovna tobě vadilo,"
"Mě ne, ale… co ty?"
"Jsem prefektka, řeknu třeba, že jsme tě hlídala," vymyslela si svou výmluvu.
"Jo táák... já zapomněl," řekl a začal se smát. Lily jen pokrčila rameny a zamířila za Jamesem k lesu.
"Pro jistotu si připrav hůlku,"
"Chceš se mě snad zbavit?" nadhodila s mírným úšklebkem, když se zadívala do tmy lesa.
"Možná?" nechal odpověď v otázku a zamířil mezi stromy.
"Milé," sykla než se vydala za ním. Jamesovi zacukaly koutky. Lily rozsvítila svou hůlku.
"Chceš je tím vylekat?"
"No… ne, ale nevidím na cestu…" bránila se.
"Znám to tu, jsem tu jako doma… a věř, že všechny kořeny a stromy sou pořád na jednom místě,"
"Ale já ne, říkám ti, že nevidím na cestu…" natáhl k ní ruku. Podívala se na něj a zaváhala. Nevěděla jestli má.
"No tak ne," utrousil a dal se znovu do chůze. Opatrně se vydala za ním. Šli ještě chvíli. "Pss," šeptl a zastavil se. Lily tou tmou narazila na jeho záda, když zaškobrtla o vystrčený kořen stromu. Lehce sebou cukl a ohlédl se. "Dobrý?" lehce jí zachytil za ruku, kterou zase hned pustil.
"J-jo," šeptla koktavě a přesunula se vedle něj.
"Hele, támhle," zvedl ruku a poukázal na menší stádo na pasece před nimi.
"Páni… celý stádo..." vydechla nadšeně.
"Jo… viděl sem i mladý," řekl potichu a pozoroval jednorožce.
"Vážně?" zeptala se.
"Jo," odpověděl tiše. Lily se lehce usmála.
"Dík," šeptla, " sice by jsi sem určitě šel raději s někým jiným..." nadhodila znova téma, za kterým se skrývala ta blondýna.
"Ne, to ne, tohle holkám neukazuju,"
"No, když to holkám neukazuješ... tak já sem..?" nadhodila.
"No, tam těm… Ty jsi… no... jasně, že holka ale…" ztichl a přemýšlel, jak z toho vybruslit.
"No..?" pobídla ho.
"No prostě nejsi jako ony," chvíli se ještě na Lily koukal, ale pak svůj pohled přesunul na bělostná zvířata.
"Myslíš... jako věrné fanynky?" zašklebila se a svůj pohled též přesunula. Lehce se pousmál.
"Přesně tak…"
"A to se ti líbí, že za tebou... běhají?" zeptala se trochu nejistě.
"Já ani nevím…asi jo," prohodil s úsměvem. Chtěl Lily vyprovokovat.
"Ou…" nevěděla co říct a tak svůj pohled raději přesunula do tmy.
"Ale někdy je to k nevydržení, časem si zvykneš…" nadhodil.
"Hm..." zabručela jen a podívala se zpět na stádo. Nevěděla jaké to je a tak si neuměla představit, jak by si zvykla. Pocítil, že to teď zkazil a tak raději zůstal mlčet. Kdo ví, jak dlouho by vydrželi mlčet, kdyby se nakonec James neozval.
"Škoda, že se nenechaj pohladit," šeptl potichu a dál se díval před sebe. Bál se, že tím, co řekl před chvílí se zase vrátil o několik kroků zpátky. Jen to, že je tu Lily s ním byl úspěch.
"Zkoušel si to..?"
"Ne, jsou přece plachý," řekl, jako by to byla nejjasnější věc na světě.
"Co to vyzkoušet..?" zeptala se a přes rty jí bleskl úsměv.
"Tak prosím, zkus to," vybídl jí a usmál se. Jestli před chvíli pokročil o dva kroky zpět, tak teď postoupil o tři dopředu. To, že se usmála mu stačilo.
"Co když se nechá? Sázka?" pousmála se. Ani nevěděla, kde se to v ní bralo.
"Jo… klidně,"
"Když vyhraju..?" zeptala se a v očích jí zase pohrávaly ony pobavené jiskřičky.
"Udělám co budeš chtít?" odpověděl nejistě. Chtěl si vyžehlit svoje předešlé řeči. Lily se škodolibě usmála.
"Jsi si tím jistý?"
"Abych pravdu řekl tak ne," pousmála se a pomalu vylezla z úkrytu, který jim poskytovalo křoví.
"No a když prohraješ…" vzpomněl si, "bude mi stačit pusa," dodal sebejistě.
"Skromnost sama…" připustila Lily a pomalu se plížila blíž.
"Jako vždy," šeptl ještě a pozoroval jí. Lily se zatím pomalu plížila k malému hříběti. Na Jamesovi bylo vidět, že když jí slíbil, že udělá cokoli, teď toho litoval. Pozoroval její záda blížící se k bělostnému tvorovi. Měsíční paprsky dopadaly na její rudé vlasy a odrážel se v nich krásný lesk. Hlasitě polkl, když Lily byla téměř u malého jednorožce a už k němu natahovala ruku. Od toho, aby se dotkla jeho panensky čisté hřívy jí dělily jen milimetry. James zatím potlačoval nutkání něco udělat. Najednou ale Lily nechtěně šlápla na suchou větévku, která hlasitě zapraskala. Mládě se vyděsilo a odběhlo pryč, čímž vyplašilo i zbytek stáda.
"Sakra," zaklela.
"Pááni… a tom sem nic nemusel dělat," zasmál se James a koukl na Lily, která se s úšklebkem vracela zpátky z mýtiny.
"To se nepočítá," zkusila.
"Ale jo, počítá… kdybych prohrál, počítalo by se to určitě, že?" usmál se.
"Ale tohle... to… byla náhoda, ta větévka tam neměla být…" začala protestovat.
"Ne, já bych to nazval osudem," pousmál se.
"Nešťastná náhoda," opáčila a pomalu k němu došla.
"Jak pro koho," prohodil s úsměvem. "Takže?"
"Takže... to uznáme, že to neplatí?" zkusila s malou nadějí v hlase a uculila se.
"To je dost blbej návrh, Evansová," opáčil James s úšklebkem.
"Vždycky mám dobrý,"
"Tenhle se ti nepovedl… dal bych ti tak… známku… asi hroznou," zašklebil se a zadíval se do smaragdových očí.
"Ou…" zatvářila se ublíženě.
"Jo…ou," zhodnotil její odpověď na příslušnou známku. "Už to ale neprotahuj,"
"Nedaří se mi to?" zeptala se a naklonila hlavu lehce na stranu, zkoušela si s ním hrát.
"Ale jo… protahování ti jde," uznal.
"No tak vidíš…" řekla sebejistě. James k ní přešel blíž a tím se její sebejistota vytratila bůhví kam. Několikrát už u sebe byli blízko, tak proč je teď nervózní? Těkala po Jamesovi očima. Nevěděla, co říct, snad jen se pokusit o poslední úhybný manévr? "Já…" šeptla neklidně, ostatní slova z jejích rtů vymizela.
"Co..?" šeptl lehce a naklonil se k ní. Nervózně zabodla pohled smaragdových očí do těch oříškově-čokoládových. James se naklonil ještě víc, že ucítila jeho horký dech na své tváři a zlehka se svými rty dotkl těch Lilyiných. Zachvěla se a zavřela svá oční víčka. Po té se jí odvážil políbit. Ruce, které se jí klepaly zlehka položila na jeho hruď. Vztáhl ruku a přejel jí něžně po tváři. Po chvilce začala Lily pomalu spolupracovat a tak si jí přitáhl ještě těsněji k sobě. Pomalu zvedla ruce a položila mu je na ramena, zatímco jí položil jednu ruku na pas a druhou zajel do hebkých vlasů. Lily mu obmotala ruce kolem krku a začala Jamesovi polibky plně oplácet.
Po chvilce se pomalu odtáhla. James jí pustil a zadíval se na Lily zkoumavým pohledem. Nevěděl jakou reakci má čekat. Stáhla ruce z jeho krku a udělala krok zpátky. Sklopila pohled k zemi. Nevěděla co říct, nevěděla, co se od ní čeká. Hrobové ticho protrhl až Jimmy.
"Ehm…" sice se zmohl jen na tohle tiché odkašlání, ale lepší něco než nic. Lily dále mlčela. Přemýšlela, co chce. Jestli má tohle brát jenom jako vykonanou sázku, kterou prohrála anebo ne?
"Něco mi dlužíš," šeptla potichu, ale vcelku jistě. Lehce pohodila vlasy a pozvedla zrak od popadaného listí k Jamesovi.
"A to je?" zeptal se krapet nejistě. Přemítal v duchu jaký význam mají její slova.
"Nebyla to jen pusa…" šeptla a pousmála se.
"No to nebyla," přiznal a nervózně se usmál.
"Takže?" naklonila hlavu roztomile na stranu a sledovala jeho nechápavý výraz. Přemýšlel, co teď čeká ona od něj. "Chci jí zpátky…" řekla jistě.
"Co? To jako fakt?" zeptal se na ujištěnou. Nevěřil, že slyšel to, co slyšel. S úsměvem pokývala hlavou a čekala, co udělá. Udělal krok vpřed a překonal tak krátkou vzdálenost mezi nimi. Přitáhl si jí těsněji za její tenký pas a opětně jí znovu políbil. Lily pouze opětovala jeho polibky.
Po chvíli se zlehka odtáhl, i když by nejraději pokračoval dál. "Dluh splacen?"
"Dejme tomu, že jo," pousmála se. S úsměvem přikývl. "Už bychom měli jít, je pozdě,"
"Jo, jasně," odpověděl James a pomalu se vydal zpátky k hradu. Lily se vydala hned za ním. V duchu přemítala vše, co se dnes událo. Díky úzké cestě mezi stromy šla první. Celou cestu šli tiše. Oba vstřebávali své myšlenky a spekulace, jak to bude dál…
Vyšli z lesa. Lily udělala ještě pár kroků a pak se zastavila a otočila na Jamese.
"Co se děje..?" zeptal se a taky se zastavil.
"No já… jak to bude… dál?" vyslovila nahlas myšlenku, která jí užírala. Potřebovala zjistit jestli tohle chce brát jen jako onu sázku nebo něco víc.
"No…" nejistě se rozhlédl. "Jak bys chtěla?"
"Nejsem si jistá… ničím… jsem zmatená…"
"No…v některých věcech si jistej sem,"
"Například..?" zeptala se nejistě. Udělal krok k ní.
"Že bych si to klidně zopakoval…" prsty jemně pohladil její tvář a zastrčil jí neposedný pramen vlasů za ucho. Pousmála se.
"A z toho vyplívá..?" zeptala se lehce laškovně.
"No já nevím… obětuješ svojí pověst a zapleteš se se mnou?" zeptal se a Lily vzhlédla Jamesovi do tváře.
"Stojíš za to..?" šeptla s úsměvem.
"Tak… to už musíš poznat ty,"
"Myslím..." šeptla a stoupnula si na špičky, "že to risknu..." šeptla mu něžně do ucha.
"To rád slyším," pousmál se a líbl Lily na tvář.
"Mimochodem, já nežárlila," konstatovala Lily a dala se do chůze.
"Vážně ne?" zeptal se nedůvěřivě.
"Ne," odpověděla jistě a s úšklebkem. Přece to nepřizná?
"Dobrá teda,"
"Ta černovláska ve společence stejně byla ošklivá,"
"Tak hrozný to nebylo," ušklíbl se.
"No když myslíš," pohodila naoko naštvaně vlasy a vydala se k hradu.
"Ale no ták… Lily…" vyšel okamžitě za ní. Přece si jí teď nenechá odejít. Lily jen paličatě zakroutila hlavou a šla dál. "Dobře, nebyla hezká," přiznal umučeně i když si myslel své. Co ovšem věděl jistě bylo, že na Lily neměla ani zdaleka. Lil se na tváři objevil vítězný úsměv, James ji chytil za ruku a vydali se opětně do hradu.
"Děkuju…" špitla.
"Rád…" vyměnili si úsměvy a skrz bránu hradu zamířily do společenské místnosti. Cesta utekla rychle až se objevili u portrétu Buclaté dámy.
"Jaký že je heslo?" ozval se James.
"Godrik Nebelvír," odpověděla Lily a společně vklouzli dovnitř.
"Pááni…"
"Někdo musí dávat pozor,"
"Ještě, že ten někdo nemusím bejt já," nahodil úsměv a následoval Lily ke schodům dívčích ložnic.
"Měl bys na tom zapracovat," podotkla.
"Budu se snažit… teda… možná," nahodil úsměv. "No, klidně bych šel s tebou až nahoru, ale klouzačky sem nikdy nemusel,"
"Málem bych na ně zapomněla," Lily vykouzlila úsměv a naklonila se k Jamesovi, "vlastně jsem ráda, že ten jednorožec utekl," zašeptala.
"To já taky...málem jsem mu k tomu pomohl,"
"Co? To by bylo podlé!" zvýšila trošku naštvaně hlas a zatvářila se dotčeně.
"Já vím, ale svůj účel by to splnilo,"
"Ts..." ušklíbla se.
"Neškleb se tak nebo ti to zůstane," zasmál se a líbl Lil na tvář.
"Měl bys to na svědomí," zašklebila se, "Jamesi... dobrou noc..."
"Dobrou, Lily…" pousmál se na rozloučenou jí ještě políbil. Lily po té odběhla do pokoje doprovázená jeho pohledem.
James došel do svého pokoje a tiše vklouzl do pokoje, aby nevzbudil kluky. Dnes usínal s úsměvem na tváři.
Cháááá, jo sem tu prvnííí
:)) no takže, sice už sem jí četla už předtim než tu byla zveřejněná, ale stejně sem si jí přečetla eště jednou a je to jedna z nejhezčích :P fakt *dokonalost*
:)