close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

7.Kapitola

16. dubna 2008 v 0:00 | Maysie & Panthy |  Osudový zlom - x
Sedmá kapitola zlomu...:o) Tentokrát je trochu delší, takže máte co číst... =P Btw, všímáte si data zveřejnění? 3 kapitoly zlomu zveřejněné 16 dne měsíce, no jak úchvatné...xD
Další je standartně na Panthy... =P

________________________________________________________________________
Lily chvíli váhavě koukala okolo a pak svůj pohled upřela na Siriuse.
"Siriusi..?" začala váhavě. A nahodila psí oči. Sladké psí oči. Otočil na ní svůj pohled a chvíli zaraženě koukal na její obličej. Pak mu vše došlo.
"No tak na to hned zapomeň, Evansová!" vřískl skoro hystericky, "nehodlám ztratit kámoše, kvůli tomu abys ho ty získala," odsekl naštvaně.
"Ale…"chtěla protestovat, "no fajn," Byl to jen nápad…
No pěkně blbej.
No co? Tak něco vymysli ty. Nemůžu před Jamese jen tak nakráčet… i když já mu už najevo dala, že mám zájem... to on šel jakoby se nechumelilo s May ven. Tak mi laskavě neříkej co je blbě a zmlkni.
"No, tak zkus něco vymyslet, já už ti víc nepomůžu," rezignoval Black. Lily jen kývla a odešla pryč. Namířila si to rovnou do knihovny kde vytáhla z regálu dějiny čar a kouzel a pokusila se začíst. Vždycky jí to uklidňovalo.
Snažila se nemyslet na to, že James teď někde za ručičku chodí s Mayou a ty chvíle si užívá. Štvalo jí to, ale jak už říkala má May ráda a sama je sobecká, ale James pro ní každou chvílí znamená víc a víc. Nechce ho teď ztratit.
Z druhé strany místnosti se ozval smích. Lily nadzvedla podrážděně hlavu. V zápětí se ozval hlas knihovnice. Na to se kolem Lily prohnala usměvavá Jane a v rychlosti mávla na Lily. Ta jí na pozdrav jen lehce kývla a hledala důvod smíchu. Když si všimla Remuse opodál, usmála se. Krásně se to páruje… jen já… zůstanu na ocet…
Můžeš si za to sama. Ozvalo se Lilyino milované svědomí.
Bože, co jsem provedla, že se ozíváš zrovna ty?!
Nejspíš to, že jsi se narodila.
Vtipné. Na co je vůbec svědomí? Na to, aby deptalo toho chudáka co ho dostal?
Aby mu ukazovalo jeho chyby?
Myslíš, aby ho deptalo a buzerovalo..?
Ukazovalo.
Komandovalo.
Ukazovalo.
Štvalo?! A dost! Mám tě dost..!
Tak to máš holka blbý, mě se do konce života nezbavíš!
Bože, za co mě trestáš?! Kdyby mohla své svědomí vidět, byla by si jistá, že na ní právě vyplazovalo jazyk.
"Vzdávám se," vydechla a zaklapla knížku. Pomalým krokem zamířila k světlovlasému chlapci s pár nepatrnými jizvami. "Ahoj, můžu?" zeptala se trochu nejistě.
"Lily, ahoj, jasně," pousmál se a rudovláska si přisedla. Posmutněla a sledovala okolí. "Děje se něco? Vypadáš smutně," spustil s obavami a zaklapl knihu, kterou měl rozloženou na klíně.
"Za o ty přímo záříš," snažila se svést téma jinam. Vůbec se jí nechtělo rozebírat proč je už tak dlouho duchem mimo. "Jane zářila," pousmála se. Letmo si všimla jak Remus lehce zčervenal. Usmála se.
"Jo… totiž…" Lily mávla rukou.
"Jsem ráda, že jste šťastní," spustila možná moc rozmrzele a její pocity vypluly na povrch.
"Lily, tak už vyklop co se děje," spustil znovu a bratrsky chytil její ruku.
"Nic… nic se neděje," ujišťovala jeho a tak i sebe. "Já… už musím, měj se." Vyblekotala a než stačil reagovat vymanila svou ruku z té jeho a téměř vyběhla z knihovny. Nebudu na to zase myslet… ne teď..! Jsem schopná se tu rozbrečet a to nemůžu… Přikázala si a do rukávy si otřela zmáčené oči. Pomalým krokem mířila do společenské místnosti.
Cestou strhla několika prckům ze Zmijozelu body kvůli úplným blbostem. Nepopírala, že to jí na náladě přidalo. Po chvilce zaslechla známé hlasy a tak zpomalila. Nepochybně mířili k ní a tak zalezla do tmavého výklenku, kde nemohla být vidět. Nechtěla se cestou setkat s Jamesem a Mayou. Nebyla si jistá, že by tenhle pohled snesla.
"Jamesi, nech toho, to lechtá!" smála se hnědovláska a svíjela se v jeho náruči. Lily se jen víc zamáčkla do tmy a tiše naslouchala. Neslyšela ovšem nic než Mayin zvonivý smích a taky ten Jamesův. Ač by to nechtěla přiznat trhalo jí to srdce. Milovala přece to jak za ní běhal. On byl její jediná jistota, ale ona se celou dobu slepě bála, že je stejný jako Sirius a chce jí jen využít. Po tom co by poznal jaká je doopravdy - nesmělá, knihomol, nudná a podle ní mnoho dalšího - nechá jí a půjde za někým zábavnějším. Jenže v jeho očích byla jiná. Skvělá, krásná, zábavná a pro něj prostě dokonalá. Ale jak dlouho..? Nejspíš její místo vystřídala Maya… ale kdo ví? Třeba je jeden kousek jeho srdce stále věnován jí..? Tak, stojí za to bojovat?
Odhodlala se. Chtěla vykročit ze stínu a říct oboum co cítí. Možná pak ztratí kamarádku a zároveň i lásku, ale doufala že ne…
Zarazil ji pohled, který se jí naskytl. Maya stála v objetí Jamese a líbali se. Lily opustila všechna její kuráž a tiše zaplula zpátky do onoho kouta. Nechtěla, aby jí spatřili. A to by se jistojistě stalo, kdyby vylezla ven a odešla. Neměla ani kuráž na to je vyrušit. Jak jen nejtišeji se zmohla se o ledovou zeď sesunula k zemi a dovolila slzám vykrást se na povrch. Věděla, že už jen pohled na ty dva jí ničí, ale co teprve pohled na to, jak se líbají?
Nemusela sbírat odvahu na to je vyrušit, protože to udělal někdo jiný. "Ale, hrdličky! Nechte si to na potom," uslyšela pobavený hlas Siriuse Blacka. Úlevně vydechla. Už jen to, že on je donutil se od sebe odtrhnout byl zázrak. May se červenala a James si rozpačitě zajel rukou do vlasů.
"Že ty si umíš najít chvilku, Tichošlápku," utrousil uštěpačně James. Black jen mávl rukou.
"Jako vždy," dodal a zazubil se.
"My půjdeme," ozval se rozpačitě Jamie a chytl May za ruku. Jen stála a směle pozorovala.
"Jasně, ostatně musím si někoho najít," zašklebil se svým typickým úšklebkem, který značí že nahání svou nynější.
"Jak jinak, když použiješ plánek, možná ti to nezabere tak dlouho jako minule," zasmál se Jimmy, který nabyl zpět své sebevědomí a jistotu.
"Plánek, jasně," začal se přehrabovat v hábitu.
"Zatím," ozval se ještě James a společně s Mayou zmizel. Ta jen pípla něco podobné ahoj a Siri je odbyl kývnutím hlavy. Lily tiše naslouchala. Neodvážila se vylézt ze svého úkrytu a prozradit se. Byla odhodlaná čekat až se Sirius vzdálí. Něco zašustělo.
"Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti," zaslechla jeho hlas a v duchu si opakovala jeho slova. Co že je? Co… Siri se zahleděl do plánku a hledal svojí tečku se jménem. Sotva jí našel zarazil se. "Neplecha ukončena," šeptl a plánek opět složil. Lily čekala co bude dál. Doufala že se ozvou kroky a odejde, ale ozvaly se kroky, které míří k ní. Lehce zpanikařila, ale uklidňovala se tím, že pouze projde kolem…
Z ničehož nic Sirie rozsvítil svou hůlku a namířil jí přímo do výklenku. Přimhouřila oči a při té příležitosti Lily stekla další slza. Povzdychl si a natáhl k ní ruku. Po chvilce jí přijala a nechala se vytáhnout na nohy. Mlčky jí podával bílí kapesník, který odmítla. Popotáhla a dala se znovu do pláče. Ale už né tichého a dušeného v sobě, ale toho po kterém těch pár minut co tu seděla prahla. Beze slov jí objal a přitáhl si jí k sobě. "Viděla to celé?"
"J-jo… byla t-to ná-hoda… šla js-em kol-em," koktala mezi vzlyky. Lehce jí pohladil po vlasech a nabídl jí tak své rameno na to, aby se vyplakala. Bylo mu jasné, že říkat jí, že si za to může sama není vhodné.
"Spraví se to," snažil se jí uklidnit.
"Ne, nespraví… teď už je pozdě…" řekla zklamaně a odtáhla se od Siriuse. "Dík," špitla ještě, obrátila se a zmizela mu z očí. Jen ustaraně zakroutil hlavou.
***
"Lily, co ti je? Tváříš se hrozně, měla by ses vidět v zrcadle!"
"Madi, dej mi laskavě pokoj! Stačí, že mi to říká už i Cat!" křikla téměř naštvaně.
"Tak mi pověz co ti je!"
"Nic mi není, jsem naprosto v pohodě!"
"No jasně!" opáčila Madison. "Je v tom James a Maya, že jo?" zeptala se po chvilce Madison a zadívala se na rudovlásku.
"Potter je mi ukradený!"
"To teda vidím," prohodila černovláska s úšklebkem. "Třeba s tím jde ještě něco dělat?"
"Nejde,"
"Takže je v tom James!"
"Madison prosím tě! Utrhla se na ní Lily. Slezla z postele na které seděla a vyběhla pryč. Její kamarádka jí dobře znala a bylo jí jasné, že ji její chabou lež nevěří.
Bylo to čtrnáct dní na to co Maya začala chodit s nebelvírtským chytačem a jen zářila štěstím. Zato Lily uvadala jako lilie. Každý další den byla čím dál tím víc utrápenější a zničená svými chybami. Přes společenskou místnost vyběhla na chodbu. Bylo sice už po večerce, ale to jí naprosto nezajímalo. Byla primuska, mohla se jakkoli vymluvit.
Tiše se procházela po opuštěných chodbách a hledala místo, kde by na chvíli zapomněla. Bohužel takové nejspíš neexistuje…
Zaslechla kroky, které přerušily krásné ticho chodby díky němuž se mohla sžírat svými myšlenkami. Když z dálky spatřila Jamese, schovala se do stínu, který jí poskytovalo brnění hned za ní. Přemýšlela co udělá a hlavně, proč se vůbec schovává?
Byl jen kousek od ní. Rozhodla se. Chtěla. Musela? Třeba to bude poprvé co to udělá ona a taky naposled? Chtěla to alespoň jednou zkusit…
Jakmile procházel kolem ní, vynořila svou ruku ze stínu a zatáhla ho k sobě. Lehce ho přimáčkla na stěnu a okamžitě políbila. Svá víčka držela pevně zavřená. Polibek byl krátký, sotva se pár vteřin dotýkala svými rty těch jeho, tak se odtáhla. Odlepila své oči. Lehce ještě přejela svou rukou po té jeho. "Omlouvám se…" zašeptala. Odstoupila od zmateného chlapce a doslova utekla pryč.
"Lily?!" zavolal za ní zmateně a zároveň překvapeně. Jediné co ale spatřil byl konec rudých vlasů, které se mihly za rohem, když zmizela z jeho dohledu.
Za co se omlouvala? Možná za to jak se celých těch šest let chovala..? Možná za to co udělala teď a udělala mu tím v hlavě zmatek? Nechtěla zničit jeho vztah s její kamarádkou… možná jen trochu… ale Maya si to nezaslouží…
James zůstal překvapeně stát. Prsty si jemně tiskl na rty na které ho před chvíli jeho vysněná políbila. Každá část jeho by se za ní chtěla rozběhnout a tuhle chvilku zopakovat. Jenže jeho svědomí mu bránilo. Bránilo jakémukoliv důvodu se hnout směrem za ní. A proč? May. Nezaslouží si to… a navíc tím co teď jeho bývalá láska - nebo ne?- udělala… má v hlavě zmatek a potřebuje si to urovnat…
Zvolna přešel k otevřenému oknu a usedl na jeho parapet. Sundal si brýle a promnul spánky. V hlavě mu běhala vidina s Lily a zároveň Maya. Jeho Maya? Přemýšlel co je fér… možná si jen všechno namlouvá a na Lily díky May zapomenul… ale co když mu hnědovláska posloužila jako lék na bolavé srdce? Je to k ní fér? Udělat si z ní záplatu na rány, které se možná nikdy nezahojí? "Potřebuju čas…" hlesl do ticha chodby a zadíval se ke hvězdám, které viděl jen matně. Proto si nasadil zpět brýle a pomalým tempem s vydal do společenky.
***
Můžeš mi říct co to mělo znamenat?! Ozvalo se její druhé já.
Co by? Snad víš co to bylo, ne?
No to teda nevím! Proč jsi ho políbila?!
Proto! Chtěla jsem!
Hm… a co Maya? Nebyla to ještě před chvílí tvá kamarádka?! On s ní chodí! Nechodí s tebou!
To je něco jiného, tak to sem nepleť!
Není!
Copak mě nechápeš sakra?! Miluju ho! To jako důvod nestačí? Pokud nebude nijak reagovat a dál chodit s Mayou… vzdám to… stačí?
Jak myslíš…
Sláva… povzdechla si nahlas a vklouzla do společenky kde posedávala jen May. Že by čekala na Jamese? Seděla k ní zády a tak si jejího příchodu ani nevšimla. Byla ráda. Nebyla si totiž jistá, že by se jí po tom co udělala mohla podívat do tváře…
Zaběhla do pokoje, kde sebou plácla rovnou na postel a nedávala o sobě vědět. Ignorovala pohled Jane a Cat, které byly v pokoji. Jen na sebe nechápavě zakroutily hlavou a nevyjadřovaly se. Věděly, že poslední dobou je jejich rudovlasá přítelkyně podrážděná a o tomhle jejím stavu nerada mluví. A tak to raději nechaly. Lily po chvilce zpytování svědomí usnula.
***
"Kdes byl?" ozval se Siriusův hlas. James právě vešel do pokoje.
"Projít se, proč?" zeptal se ledabyle.
"Tak dlouho?" opáčil nevěřícně. Jen trhl rameny. Neměl v úmyslu Siriusovi vyprávět jak na chodbě potkal Lily nebo spíš ona jeho, zatáhla ho do stínu a políbila tak jako nikdy předtím. Vlastně, ona ho políbila za ty roky poprvé. "Všechno v pohodě, brácho?" ozval se znovu a z jeho hlasu byla slyšet starost.
"Jo, jasně," kývl rychle hlavou a zalezl si do své postele. Stejně tak jako Lily se neobtěžoval převléct do pyžama a zalehl. Vysloužil si ještě jeden Siriusův zkoumavý pohled a pak si zatáhl závěsy své postele. Místností se rozlehalo jen tlumené oddychování a chrápání Petera plus občasné převalování Siriuse. Bůhví jaké měl on zase sny. Zavřel oči a přemýšlel.
Jediné k čemu dokázal dojít než usnul bylo, že vážně potřebuje čas. Pár dní, kdy si vše srovná a ujistí se co pro něj Maya znamená… co pro něj znamená Lily…
***
Uběhlo pár dní a James se Lily vyhýbal. Ne tak doslova, jen se k předešlé situaci nevracel a ani nijak nevyhledával chvíle, kdy by s ní měl mluvit a zůstávat někde sám. Lily z toho byla ještě mrzutější než předtím a už pomalu nevěděla co má dělat. Bylo by tolik možností co dělat… ale ani jedna nepřicházela v úvahu…
"Sakra a dost! Co s tebou je?!"
"Nic," odvětila prostě a dál tupě zírala do knížky ve svém pokoji.
"No to vidím!"
"Cat…" řekla potichu její jméno, "nech to být prosím, to bude fajn… mám teď jen nějaké… potíže,"
"Jsem tu od toho aby ses mi mohla svěřit… jsem tvá kamarádka, nebo snad ne?"
"Jistě, že jo… jen s tímhle se musím vypořádat sama,"
"Jseš si jistá?" Lily kývla. Cat proto nechala své útoky na pravdu a zalezla na svou postel.
Lily zatím sehrávala vnitřní boj. Nevěděla jestli má o Jamese bojovat a pokusit se o to, co jí navrhl Sirius… Sirius!
Odhodila knihu na postel a vypravila se do společenky. Je odpoledne a nejspíš tam bude většina lidí. Tím i Sirie, James a podobně… Rukou si ještě doupravila vlasy a nepozorovaně zmapovala společenskou místnost. James seděl v objetí s May a zbytek pobertů kolem nich. To Lily popudilo. Nedoufala, že se jí po to co předvedla vrhne kolem krku, ale že si s ní bude chtít aspoň promluvit. Tohle jí dodalo odvahu k tomu co se právě teď rozhodla udělat. Přesně jak jí Sirius radil.
Elegantně vpula do společenky a namířila si to přímo do jejího středu k nejmenované partičce. Nahodila odzbrojující úsměv, který nepoužila už dlouho a zamířila přímo k Siriusovi. Ignorovala pohledy ostatních.
"Siri," řekla sladce a pak se k zmiňovanému naklonila a políbila ho. Společenka jakoby utichla a sledovala dění v jejím středu. Sirius překvapeně, zaskočeně, ale instinktivně opětoval její polibky. James to pozoroval spolu s ostatními. Začaly se v něm probouzet pocity, které nedávno zahnal.
Po chvilce se Lil od Siriuse odtáhla a věnovala mu ještě jeden úsměv. Následně k němu vyslala pohled, který se dal přeložit jako 'ten včerejšek byl skvělý, co si to zopakovat?' zatímco Sirie k ní vyslal pohled typu 'Jsi mrtvá, Evansová!' ozvalo se odkašlání. Oba se otočili na strůjce tohohle zvuku. Remus jim věnoval jeden pohled a pak raději sklopil pohled ke knížce. Lily zamrzelo, že zrovna on to bere takhle. Možná je za její chování naštvaný…
"Musím ještě do knihovny, uvodíme se pak," rozloučila se a Sirius klidně přikývl. Následně zmizela v portrétu Buclaté dámy. Musel se držet, aby nezačal nadávat. Tento krok Lilyan Evansové ho naštval. Co naštval.
"Ehm…" ozval se James. Nevydržel ticho panující ve společence a tak promluvil. S jeho slovy, tedy spíše citoslovcem se všichni vrátili do svých činností. Sirius se otočil na Jamese a nadzvedl obočí.
"Musíme si promluvit." Řekl ještě James a nečekal na Siriusův souhlas. Omluvil se May, která jen chápavě kývla a následován Tichošlápkem odešel na chodbu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jess jess | 16. dubna 2008 v 8:26 | Reagovat

no tak takhle to ukoncitttttttttt já te prerazim sem napnutaaaaaaaaaaa jinaj kapitolka uzasnaaaaa ale je mi lito lily a s tim siriusem a lily to bylo skvelyyyyyyyy no prosteeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee honemmmmmmmmmmmm pokrackooooooooooooooooooooooooo nebo se zblaznimmmmmmmmmmmmm prosímmmmmmmmmmmm.........mám první koment juchuuuuuuuuu

2 Francesca Francesca | 16. dubna 2008 v 11:28 | Reagovat

Ta kapitola je skvělá, ale co tě to napadlo to takhle utnout? Teď budu napnutá jak kšandy!!!

3 Danula Danula | E-mail | Web | 16. dubna 2008 v 14:37 | Reagovat

takže nejdřív...uplně skvělý hádání svědomí a pak to jsi mrtvá Evansová! se válím pod stolem:D těším se na další

4 Kayla Kayla | 16. dubna 2008 v 16:02 | Reagovat

super uz se strasne tesim na pokracko!

5 Jasane Jasane | E-mail | Web | 16. dubna 2008 v 16:34 | Reagovat

Wow! Tak to je hafo! Upe skvělá kapitola xD Já z tý Liliiny reakce nemůůžu xD

6 Lištička Lištička | Web | 16. dubna 2008 v 17:23 | Reagovat

Super :) Jen doufám, že Tichošlápek nedostane přes hubu XD

7 Nikkushka Nikkushka | 16. dubna 2008 v 17:27 | Reagovat

Uaoooo!!!!! to budu zase čekat jak dlouho na další kapitolu! já to nevydržíííím. ale jinak moc hezký...

8 Secret*Andie* Secret*Andie* | 16. dubna 2008 v 17:49 | Reagovat

ty jo...konečně sem to přečetla celý, jak si mi asi tak před měsícem řikala...no tak ne před měsícem, prostě někdy...a pěkný, Lily je chudinka, je mi jí líto ale fakt si za to může sama, ale Jamie je idiot :D:D žádná May, ale LILY! :D :)

9 Jenny Jenny | Web | 16. dubna 2008 v 19:11 | Reagovat

Ou juuuuu!!! Tak tahle kapitola se ti děsně povedla!! Fakt pecka!! Lily je pěkná mrcha...jiný pojmenování pro ni nemám...=D Ale...taky je dost rafinovaná=D Pěkná kapča, moc pěkná. Doufám, že Panthy mákne=)

10 Lia Lia | 16. dubna 2008 v 20:22 | Reagovat

no teda..Lilly sa nezda:D...ale je dobra no..to sa musi uznat:D

11 annetta annetta | Web | 16. dubna 2008 v 21:11 | Reagovat

ták toe hustý...tohle bych do Lily nikdy neřekla:-)

12 wisty wisty | E-mail | Web | 17. dubna 2008 v 18:47 | Reagovat

no tak myslím, že by si měli konečně všichni uvědomit, co chcou... ale co, nech Lily se Sirim a Jimmiho s May ať je to zajímavější:)

13 Teresie Teresie | E-mail | Web | 17. dubna 2008 v 22:03 | Reagovat

WOW!!!!!Tak to bylo hustýý! :D Doufám, že když si James uvědomí, že Lily je ta pravá, že Maya nzůstane sama opuštěná :(( ale dá se třeba dohromady se Siriem :)) Těším se na pokráčko :))

Terinkááá :))

14 Zub_aTka Zub_aTka | E-mail | Web | 17. dubna 2008 v 22:05 | Reagovat

ahoj Maysie x) vim, ze ti komenty moc nepisu xD ale  prave jsem se prestehovala z blogu x)

prosim, zmen si moji adresu ve spratelenjch x) dik moc x)x)

nekdy se na to urcite vrhnu..jen ted neni moc casu x)

15 haňula haňula | 18. dubna 2008 v 17:27 | Reagovat

dneska jsem si přečetla tvojí povídku a musím říct, že se mi moc líbí

16 Naomiiiii Naomiiiii | Web | 18. dubna 2008 v 21:16 | Reagovat

Jo, jo..takhle se mi to líbí ;) Úžasná kapča, moc se ti povedla. I když jsem neměla v úmyslu vysekávat ti poklonu(byla jsem uražená :D) musela jsem:)

17 Nika Nika | 5. května 2008 v 7:12 | Reagovat

to je úplně úžasná kapitola! a ten konec...aaaaaaaaaa...takhle to utnout...celou noc jsem přemýšelela jak to ta Lily nakonec vyřeší....přišla jsem na 3 možnosti!:-D ale už rychle další kapču..ať si je můžu potvrdit:-D

18 Klarka05 Klarka05 | E-mail | 7. července 2008 v 10:01 | Reagovat

prosím... napiš ještě nějakej happyend... prosím moc moc prosím...

19 humik humik | 23. července 2008 v 19:12 | Reagovat

Hele..je to úžasný...JaL povídky dvakrát nemusím, ale ty vaše jsou perfígo:)..jenom mi chybí stejně úžasnej KONEC!!!!!P%rosíííííím

20 Beltrix Beltrix | Web | 1. ledna 2010 v 21:54 | Reagovat

Prosím, pokračujte nebo to nechte někomu na dokončení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly