close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Forgive...

5. dubna 2008 v 23:24 | Maysie |  Forgive...
Nevím, co mě to chytlo, ale tohle nějak podpořila Andie :o) To ona mi poslala písničku díky které tenhle nesmysl vznikl... takže tohle jen jen a jen pro tebe ty moje secret ;o)
Nevím co bych k tomu řekla... moc toho není, snad jen taky, že je to trochu vypsání z divné nálady... Postava je vymyšlená, ale jinak by jste měli poznat ty ostatní, kdyby ne oznamte mi to v komentářích :o) A puste si k tomu tu písničku, jinak to není ono... =P
Zlom se tu objeví 16 dubna a Oko do 14 dubna... =P Taky by měla přibýt kapča ke Kouzlu od Niky, tak uvidíme...:o)

____________________________________________________________________________________________________




Sedím na okraji útesu. Moře za stálého šumění naráží do vodou omytých ostrých výstupků. Přivírám oči a vzpomínám.

Stále tě vídám ve svých snech, jako kdybys spal klidně vedle mě. Mohla bych vztáhnout ruku a dotknout se tvé tváře, ale jakmile to udělám… rozplyne se… všechno se rozplyne…

Zarývám své nehty do vláčné země a tisknu trsy trávy, které se mi ocitnou v dlaních.

Co jsem provedla, že se tohle stalo? Proč aspoň jednou v mém životě nemůže něco skončit šťastně? Nezbylo na mě štěstí?
Kdykoli si vybavím tvůj úsměv a oči, připadám si jako bych byla zpět v těch chvílích ve kterých jsem byla šťastná. Jakoby byly zpět chvíle, kdy jsem na sobě cítila tvé doteky a mé rty zahrnovaly tvé polibky. Kdykoli, kdy se tak stalo, já byla štěstím bez sebe a byla jsem si jistá, že kdybys mě nedržel ve své náruči, vzlétla bych. Jestli tohle nebylo nebe, tak co potom?
Tvoje společnost mi dodávala klid a bezpečí po kterém tak moc prahnu i teď. Tak proč je všechno tak těžké a nejde to?!

Uvolňuji sevření a své ruce povolím. Chvíli je nechám volně ležet a pak je vztáhnu ke svému obličeji, který zabořím do svých dlaní. Po tváři mi sklouzávají slzy, které se mísí s mými dlaněmi. Rozpuštěné vlasy mi přepadávají a zakrývají obličej s dlaněmi.

Krátký okamžik stačil a vše se zhroutilo. Zatratilo do neznáma. Ocitl jsi se v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Ale já věřím a vím, že ty jsi to nebyl… že jsi nevinen… nemohl bys… byly to naši přátelé…
Když jsme společně překonali všechno, dobré i zlé, tak proč tohle nejde? Proč je to tentokrát tak těžké? Kdykoli jsem padala, zdvihal jsi mě… když jsem se ztrácela znovu jsi mě nacházel… ty jsi byl ta jiskra v mém životě a proto stál za to.

Beznadějně vzhlížím k nebi posetém hvězdami.

Copak jsi v tu chvíli neviděl můj pohled? Neviděl jsi ten strach v něm? Věděla jsem, že se něco stane… že je něco špatně… copak jsi neslyšel moje srdce bít tak rychle? Nechtěla jsem tě pustit… nechtěla jsem tě nechat odejít, ale ty jsi musel… nezbylo mi nic než tě v tu chvíli nechat odejít…

Dívám se před sebe. Rozbouřené moře plodí ty největší vlny, jaké jen dokáže. Na obloze se blýská. Bude pršet…

Kdybych ti mohla pomoci, udělám to, ale nevím jak. Je vůbec nějaká možnost? Překonat tu pevnou hradbu, za kterou jsi se ocitl? Po tom co tě nespravedlivě odsoudili a nikdo nevěřil v tvou nevinu kromě mě?

V dálce přede mnou se tyčí pevnost. Vypadá nicotně jako malá tečka. Pro zraky mudlů je skryta. I přesto, že bych ji vidět neměla, tak jí vidím. Možná už jsem paranoidní…
Naposled vzpomínám…

Slíbil jsi mi, že všechno bude v pořádku… sliby jsou jen lži. Bezcenná slova, která dokáží jen ublížit. Slíbil jsi, že se vrátíš… slíbil jsi mi to… ptám se, proč jsi to nedodržel? Proč?

Vstávám. Svůj pohled stále upínám na divoké moře. Měla bych se bát, ale nebojím se. Beru to jako vysvobození. Otírám si mokré ruce do kalhot a vlasy si přehazuji dozadu.

Odpust mi… slíbila jsem, že budu silná, ale sama jsem nevěděla, jak těžké to bude. Už v tu chvíli jsem věděla, že to nedokážu… ale chtěla jsem. Aspoň se pokusit… pro tebe…

Naposledy se ohlížím.

Přeji si, abys teď stál za mnou. Stál při mně a zabránil mi udělat tento krok. Abys mě chytl za ruku a znovu objal. Znovu mi ukázal cestu…

Nakloním se a dívám se dolů. Můj osud je zpečetěn. Dělám onen jediný krok.

Odpust mi… bez tebe je těžké žít a já to nedokáži. Odpust, jestli jsem teď sobecká, ale já nemám pro co žít… když jsi tu byl ty a oni, měla jsem důvod… ale oni jsou teď mrtví a ty někde odkud se nikdy nedostaneš… je to těžké, možná jsem sobecká, ale já nemůžu dál, vše jsem ztratila…

Padám…

Je konec… má poslední myšlenka patří tobě, jako každá jiná od chvíle, kdy jsem se do tebe zamilovala. Miluji tě a vždycky budu, ať už skončím kdekoli… nikdy na tebe nezapomenu…

Zavírám oči.

Mám strach, bolí smrt?
Je konec… bylo lehké udělat tenhle krok…

Cítím vodu. Pohlcuje mé tělo a já se ztrácím v hlubinách. Pak už jen náraz a… nic.

Znovu se setkáme. Já to vím… jednou…
Forgive me…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Přečteno:o)

Klik.. :o)

Komentáře

1 Kayla Kayla | 6. dubna 2008 v 10:22 | Reagovat

to bylo nadherny, ale smutny.........

2 annetta annetta | Web | 6. dubna 2008 v 11:30 | Reagovat

jéééé...toe tááák klááásný a zároveň tak hrozně moc smutný. a ta písníčka je úžasná...

3 Atea Atea | Web | 6. dubna 2008 v 12:59 | Reagovat

Tobylo něco užasného, May...

Mimochodem, to jsem já Jenn. Mám nový blog, tak kdyby jsi chtěla znovu spřátelit, ozvi se. :o)

4 Secret*Andie* Secret*Andie* | 6. dubna 2008 v 13:24 | Reagovat

:* já tě zbožňuju :) je to úžasný...dokonalý...písnička je k tomu uplně jak přišitá a to "jen a jen pro mojí secret" už sem se rozplývala..a když sem to dočetla...:* neumim se vyjadřovat nad krásnejma věcma :D

5 Lostt Lostt | Web | 6. dubna 2008 v 14:52 | Reagovat

Ahoj, mas ale fakt mooc pekny blog (nad tym layom som tiez nejaku dobu rozmyslala:)) a super poviedky. Este som nestihla precitat vsetko, ale rozhodne idem na to. Nespriatelis?

6 Melissa Melissa | Web | 6. dubna 2008 v 15:22 | Reagovat

ty bláho...no to bylo nepřekonatelné a ještě když k tomu hrála ta písnička... víš co by mě zajímalo, proč mají všichni takovou náladu.  něco podobného se mi honí v hlavě, přemýšlela jsem, že to hodím na papír ale zatím to nechám dozrát. a vlastně proč máme takovou náladu.. vždyt je duben měsíc plý vtipů radosti, a já nevím čeho všeho veselého a všichni píšou jen o smrti, zoufalství a beznaději... ale asi to tak má být..

ještě jednou se před tímto výtvorem z tvé dílny skláním, protože mě to dohnalo skoro až k slzám... bylo to úžasné...

7 Nikkushka Nikkushka | 6. dubna 2008 v 15:37 | Reagovat

prostě...dokonalý... nemám slov. písnička k tomu sedí neuvěřitelně a ještě tu atmosféru podtrhuje. Kouzelná povídka, klidně můžeš napsat víc takovejch. je to hrozný a zároven strašně krásný, nvm jak to mám popsat.... prostě ....:) však víš

8 aja aja | 6. dubna 2008 v 16:05 | Reagovat

krásný, úžasný, dokomalý, prostě mazec! ta písnička byla u toho skvělá! dohnalo mě to až k slzám:) fakt moc povedený

9 Peťka Peťka | E-mail | 6. dubna 2008 v 17:37 | Reagovat

no páááni...!!!!! to bylo....fakt ÚŽASNÝ!!!! takový smutný a prostě senzační!!! ty postavy sem poznala, neboj....fakt newim co mam na to říct protože je to fakt krásný...no a ještě ta písnička co mi k tomu tady hrála...fakt fakt skvělý!!! umíš psát strašně krásně newim co bych ti měla ještě napsat líbilo se mi to celý...je to úpe krásný jen tak dááál:-)))

10 Danula Danula | E-mail | Web | 6. dubna 2008 v 18:19 | Reagovat

Nemám slov, tahle povídka byla nádherná přestože a možná právě proto, že byla tak smutná. Myslím, že to podporuje i fakt nádherné písničky. Postavy jsem poznala a úplně jsem se vcítila do těch pocitů a jak píšu je to nádherný...:)

11 Naomiiiii Naomiiiii | Web | 6. dubna 2008 v 18:19 | Reagovat

Já se stydim...já je nepoznala O:) nevim o kom mluvíš, sem jak vygumovaná xD Jinak moc pěkný.

12 cassiopea cassiopea | Web | 6. dubna 2008 v 19:02 | Reagovat

krásna poviedka...smutná ale...aj tak prekrásna:)nádherne napísané:)

13 barbora barbora | 7. dubna 2008 v 14:22 | Reagovat

krasne

14 jess jess | 7. dubna 2008 v 17:28 | Reagovat

nadheraaaa já nemam slovvvvvvvvvvvvvvvv dneska sem mela blbej den a sem v depresy díky moc za tohle to

15 Eliota Eliota | Web | 7. dubna 2008 v 20:22 | Reagovat

Nádherné! :) Smutné, ale přesto krásné. :) Líbí se mi tvé depresivní povídky. ;) Jsou dokonalé. :) A tahle povídka... :) Krása! Nevím proč, ale úplně jsem si představila Siriovi pocity, když tam byl... Bez přátel a s tím blbcem Petrem! (Já vím, že povídka není o Siriovi - až tak moc - a o jeho setkáním s rozpadlým domem, ale... já to cítila :D

16 Martina Martina | 8. dubna 2008 v 16:05 | Reagovat

nádherný ale moc smutný.píšeš vážně nádherně.jinak nádherná písnička-hned jí musím někde najít

17 Beltrix Beltrix | Web | 8. listopadu 2008 v 11:16 | Reagovat

Nádherný, uchvacující, ale... až příliš reálné.

18 Cho <3 Cho <3 | 1. července 2009 v 11:43 | Reagovat

Pááni..doháním, co sem zameškala..xD A tohle mě málem rozbrečelo..co mi to děláš? xD krásný..<3 =)

19 Rogue Rogue | Web | 3. května 2013 v 23:44 | Reagovat

Smutná, smutná, ale krásná!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly