No něco vám nesu, ale není to moje dílo... =P No Autorka je Andie :o) Ona mě zabije, já to vím, ale zjistí to nejdřív zítra tak co? =D
Musím vám říct, typ týhle povídky čtu poprvý... na to že je to její first dílo, je moc pěkný :o)
Takže komentujte pěkně!
Jo a Andie, taky tě miluju =*
____________________________________________________________________
Vyběhla ze společenské místnosti otvorem na chodbu. Přes uslzené oči neviděla na cestu a tak vlastně ani nevěděla kam běží. Ale běžela dál. Neohlížela se. Je docela možné, že na ní i někdo volal, ale ignorovala to. Nevěděla, kam přesně doběhla, ale opřela se o zeď a téměř hned se po ní sesula k zemi. Už to nevydržela. Nechala slzy samovolně stékat po tvářích.
"Jak jen mi to mohla udělat?Vždyť jsme byly nejlepší přítelkyně už od prvního dne, kdy jsme nastoupily do onoho spěšného vlaku. Pamatovala jsem si přesně, jak mé první chvíle mezi kouzelníky probíhaly. A jak jsem se seznámila s dívkou s rudými vlasy, když jsme si sedaly do stejného kupé. Obě jsme byly v tomhle světě poprvé, a tak jsme se spřátelily. Vyprávěly jsme si, jak nám přišel dopis, jak reagovali naši rodiče a jak jsme nakupovaly věci do prvního ročníku v té Příčné ulici. A pak, když jsme dojeli vlakem na nádraží a loďkami se dopravili až k hradu, obě jsme žasli nad tak úchvatným místem pro zřízení školy. Když začalo zařazování, ona byla mezi prvníma, já mezi posledníma. A obě jsme si tak moc přáli být spolu v té koleji. Splnilo se nám to. A pak, jak jsme obě měly tolik společného. Obě jsme zbožňovaly knihy a učení. Byly jsme téměř stejně chytré. Až ve druhém ročníku jsme objevily jedinou odlišnost. A tou byly kluci. Lily se o ně nikdy nijak zvlášť nezajímala, za to já ano. Na začátku druhého ročníku se o rudovlásku začal zajímat kluk ze stejné koleje, James. Lily o něj celé roky nezavadila , otravoval ji a jak ona s oblibou říkala ,znepříjemňoval jí téměř každý krok'. Ale mně jeho společnost zas až tak nevadila. Za tu dobu, co s námi James trávil a nadbíhal Lily, jsem si ho vážně oblíbila. Několikrát jsem s ním mluvila i o samotě, bez Lily. Byl vážně milý. A tak sem se do něj vcelku bezhlavě zamilovala. Zas až tolik mi nevadilo, jak lítá za mou nejlepší kamarádkou, protože ona ho stejně buď ignorovala a nebo odpálkovala. Ale já…Ten jeho úsměv…a oříškové oči, no páni. Když sem to ve čtvrtém ročníku řekla Lily, nejdřív mi přišlo, že ji to trochu rozhodilo, ale pak nasadila zas ten svůj vševědoucí výraz a řekla, že je to jen frajírek, co za ní běhá jako pejsek. A to bylo všechno. Vlastně sem byla tak trochu ráda, mohla sem se na něj dál zasněně koukat a usmívat se jako idiot. Pak uběhly další dva a půl roku a až na zkoušky NKÚ, které jsme s Lily samozřejmě absolvovaly téměř bezchybně, se vlastně nic důležitého nedělo. James pořád dobýval srdce mé nejlepší kamarádky a já se na něj stále přihlouple culila. A pak…nastoupili jsme do posledního, tedy sedmého ročníku. Zdálo se, že se nic nezměnilo, ale…Lily byla jiná. Tedy ne jiná ke mně nebo k ostatním…Jiná k Jamesovi. Už nebyla ta ledová královna…Začala mu oplácet úsměvy a Jamie byl štěstím bez sebe. A tak uběhly tři měsíce, plné vzájemného culení těch dvou…Moc se mi to nelíbilo. A byl tu prosinec. Lily až do teď stále Jamesovy nabídky odmítala, ale teď…Já na Vánoce musela domů, avšak Lily zůstávala na hradě…Když jsem se po vánočních prázdninách vrátila do školy, zdálo se, že je všechno v pořádku. Ale dnes…po večeři Lily odešla z Velké síně brzy…mluvila o knihovně, a po chvíli odešel i James… V tu chvíli jsem si z toho vůbec nedělala hlavu… Proč taky, že? Lil Jamese nenáviděla! I když… to culení…ale no tak, úsměv neznamená všechno, domlouvala sem sama sobě…Pak jsem se vracela do společenské místnosti, otevřel se otvor za Buclatou dámou a přímo před krbem seděli na jednom křesle James a… no to snad… a má nejlepší kamarádka! Líbali se! Chtělo se mi začít hrozně moc křičet, ale zmohla jsem se jen na ubohé "Jak…?" a pak už jsem utíkala ven…"
Neměla ponětí, jak dlouho v té chodbě seděla, ale bylo jí to jedno. Slzy se jí nepřestaly koulet po tvářích…Vzpomínala na všechny chvíle s Lily a na okamžiky, kdy si povídala s Jamesem… Přišlo jí, že už od toho uplynulo spousty let…
"Odpustím to Lil někdy…?"
"Proč bys neodpustila? Věděla si že to takhle dopadne…" ozval se ten slabý hlásek vzadu v hlavě.
"Ale Lily věděla, že ho miluju! A co vůbec mluvíš, mlč už!" domlouvala sama sobě.
Otřela si oči a rozhlédla se. Venku na školních pozemcích už byla úplná tma a v hradu taktéž. Už nechtěla myslet na to všechno, co se stalo za posledních necelých sedm let… Chtěla začít znovu… Rozhodla se jít novou cestou... V novém životě nechtěla být čarodějka, nechtěla znát žádnou Lily ani Jamese… Chtěla být jen obyčejná holka, tak jako její sestry… Být bezhlavě zamilovaná do nějakého mudly, co nemá ponětí o nějakých kouzlech a podobných věcech… Opravdu si přála být znova na začátku…
"Musím být silná. Budu silná…" zašeptala a vydala se vstříc osudu…



jeeeeeeee tak to je nadhera uplne me to dostaloooooooooooooooooooooo vazne supaaaaaaaa me se ted deje neco podobnyhoooooo
(((((( ale fakt krasnyyyyyy