2. května 2008 v 15:01 | Naomiiii & Maysie
|
....
Ale třeba mě má ráda...co ta pusa, kterou mi před chvilkou chtěla dát? Sice si jí rozmyslela, ale to asi jenom kvůli tomu blbečkovi. Kdyby tady nebyl...Počkat...kdyby tadyyyyy............ JO!
Zvedl jsem se a pelášil do společenky. Zoufale jsem potřeboval Jamesovu pomoc. Chtěl jsem, aby mi pomohl zase zšikanovat Snapea a potom mi pomoct zařídit, abych se někde s Kaylie ocitl sám. Jo....byl to skvělý plán.
,,Jamesi," vyhrkl jsem vděčně, když jsem vrazil do společenské místnosti. Dvanácterák právě držel Evansovou v náručí, ta se mu vzpouzela, vřískala, křičela, mlátila ho hlava nehlava, ale on se přesto snažil políbit jí.
,,Teď...ne-mám..čas," uslyšel jsem jen přes ty rány, které mu Evansová sázela jednu za druhou.
,,Kašli na ní," domlouval jsem mu. ,,Potřebuju s něčim pomoct."
Evansovou to zaujalo. Přestala ho mlátit, což Jamese překvapilo a než se rozkoukal, vyvlíkla se mu. Tvrdě ho od sebe odstrčila a založila si ruce v bok.
,,Tak Šiliušek potšebuje pomočt," zašišlala a šlapala si přitom na jazyk. ,,Čopak exištuje něčo, čo úšašný Šiliušek nešvládne?"
,,Evansová, nechovej se jako dítě," probodl jsem ji pohledem. Vytáčela mě, hlavně když se motala do věcí, do kterejch jí totálně nic nebylo. ,,No, vlastně, ty se tak ani chovat nemusíš." Upřímně - nikdy jsem ji neměl extra v lásce. On nenáviděla Jamese, mě a vlastně všechny Poberty. Taky se dřív bavila se Srabusem, ale asi v pátym ročníku to pominulo. Vychutnávala si nás, když nás při něčem načapala. Moc ráda donášela profesorům, protože by to bylo i pod její úroveň, kdyby strhávala své vlastní koleji body. Párkrát to zkoušela, ale když jí došlo, že jsou nám ňáký body u čokoládový dírky, raději běhala za McGonagallovou. Proto jsem ji nikdy neměl moc rád. Nesnášim šprty a donášeče - teda, Remus je výjimkou samozřejmě. Od koho bych pak opisoval úkoly?
,,Cože?!" zrudla vztekem. ,,To ty se tady chováš jak malej rozmazlenej parchat! Si namyšlenej a dětinsej! Myslíš, že získáš každou holku, na kterou si ukážeš prstem! Jste s Potterem stejní!"
,,Jo, to teda jsme. A jsme na to hrdí!" vyštěkl jsem.
,,Nechápu, jak jste mohli prolést do sedmého ročníku!" Už azse začala se školou...
,,To je přirozená inteligence," ušklíbnul jsem se. ,,Něco, co ty prostě nemáš."
Evansová doslova explodovala. ,,JSTE OBA HLUPÁCI!"
Bylo to legrační. Musel jsem se kousnout do rtu, abych se nerozesmál. Evansová se vždycky úzkostlivě vyhýbala nadávkám a sprostým slovům, takže měla ve své slovní zásobě jen takovéhle zastaralé výrazy. Jednou se pohádala s kamarádkou a řekla jí, že je husa. Husa, byla její ženská varianta pro hlupáka, protože i jí by hlupačka zněla trochu mimo mísu.
,,Dětinští hlupáci!" přitvrdila. Viděl jsem, jak se James dusí smíchy a já ten pohled nemohl vydržet. Prostě a jednoduše jsem vybouchl. Začal jsem se řehtat na celý kolo a James se prostě přidal. Evansová si nás prohlížela znechuceným pohledem.
,,Je mi z vás špatně," prosnesla a pak se otočila a proběhla portrétem.
Smál bych se ještě asi hodně dlouho, kdyby do společenky nepřišli dva lidé. Hádejte...můžete jednou.
,,...téda, já myslela, že se v knihách nevyznáš." Právě přicházela Kaylie s Greyem, který měl ruku kolem jejích ramen. Okamžitě jsem se přestal smát a upřel na ně svůj zrak.
,,No jo, to jsem já, pan knihovník," vyprsil se Grey. Měl jsem chuť mu hned jednu natáhnout.
,,Ty a knihovník?" vložil jsem se jim přihlouple do toho. ,,To sotva!"
,,Blacku," usmál se na mě a přitáhl si k sobě Kaylie víc. Pevně jsem stiskl čelist a zatnul ruce, abych nenašmátrat hůlku. ,,Myslel jsem, že teď budeš někde u jezera a lovit další oběť? Copak? Už tě žádná nechce?"
,,Hele vodprejskni, Greyi," zastal se mě James. To bylo poprvé, co mi došla slova. Co jsem mu měl říct? Aniž bych si to u Kaylie pohnojil? I když...stejnak jsem to už zvoral...
,,Hm...Potter. Myslím, že jsem viděl Malfoye, jak ošmatává Evansovou," prohodil jakoby mimochodem Grey a tvář mu polil vítezný úsměv. A měl důvod. James teď zrudnul a klepal se vzteky jak ratlik.
,,Nepovídej," probodl jsem ho pohledem. Bylo mi jasný, že si to vymyslel, Evansová by nikdy nenachala na sebe šmatat. A zvlášť ne Malfoye, který nenáviděla víc než Jamese - pokud to vůbec bylo možný. Přitom jsem zavadil o Kaylie, která jen kroutila nad tím vším hlavou. ,,A jak dlouho dáváš ty tomuhle vztahu?" vypadlo ze mě. Ani jsem to nechtěl řikat, věděl jsem, že tím u Kaylie jen poklesnu, ale...pokračoval jsem.
,,Den.......dva?"
,,No," ušklíbnul se. ,,Určitě víc než ty. Počítám tak minimálně do konce školního roku."
Do obličeje se mi hnala krev. Musel jsem být rudej jako rak. Vztek, pomsta, nenávist...to všechno teď ovládalo mojí mysl. Ale dřív než jsem něco stačil říct, ozvala se Kaylie.
,,Omluvte mě," řekla suše. Sundala jeho ruku ze svého ramene a zamířila ke schodům.
,,A...ale Kaylie, kam -" zakoktal překvapeně Grey.
,,Nebudu tady poslouchat vaše pitomý dohady," přerušila ho chladně. ,,Každej se snažíte tomu druhýmu jen ublížit. Hrát na city.....to je dost ubohý a já to odmítám poslouchat. Sbohem." Otočila se a pokračovala ke schodům. Když mě míjela věnovala mi krátký pohled. Usmál jsem se na ní, ale ona si ponechala chladnou, kamennou tvář. Nechala nás tam stát a sama zmizela s dupáním na schodišti.
Skvělý...vážně si zabodoval...
Grey zavřel pusu, kterou měl teď dokořán otevřenou, probodl ještě mě a Jamese posledním nenávistným pohledem a zmizel ze společenky.
,,Tobě na ní záleží, viď?" ozval se po chvilce ticha James.
,,Ne, proč?" zalhal jsem. Přece nebudu měkota...
,,Nehraj si na tvrďáka. Proč myslíš, že ji Grey objímal. Před mnou snad?"
,,Hm," zabručel jsem. Bylo mi jasné, že Grey ví, že mi Kaylie neni ukradená.
,,Hele, pojď si zlepšit náladu," řekl zvesela James. Vytáhl Pobertův plánek a poklepal na něj hůlkou. ,,Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti."
,,Jo, potřebuju pomoct se Srabusem," ozval jsem se, když jsem zpozoroval Snapeovu tečku v knihovně.
,,Jasný, jdeme na to," kývl James. ,,Neplacha ukončena." Klepl na pergamen hůlkou a zabalil ho do hábitu.
,,A to není všechno. Potřebuju od tebe ještě jednu věc."
Superní :))