22. května 2008 v 22:48 | Maysie
|
Ahoj, mám tu kapču k oku, po dlouhé době, jako vždy... :o)
Za chyby se omlouvám, dopsala jsem to teď a už se mi to nechtělo opravovat. Nutno podotknout, že to mám rozepsané delší dobu xD
Jinak se se celkově omlouvám, mám nějakou tvůrčí krizi a tak celkově... možná se vrhnu do vlastní povídky, ale ještě nevím, nechtěla bych to rozepsat a pak zabalit, tak uvidím co mě napadne... =P
Jinak tohle věnuju Jenny, protože její postrkování dává hodně... a Melisse, za její koment u 3 kapči :o)
Tím bych dneska končila, jen je to o pár řádků delší než minule..:D
Loučím se :o)
__________________________________________________________________________________________________________
Volným tempem zamířila k hradu. Bylo jí jedno, kdo jí uvidí a bude vidět její naštvanou tvář. To by sice nebyla vyjimka, ale dnes byla vážně naštvanější než jindy. Aby taky ne. Ještě měla nevyřízené účty…
Pečlivě setřela zbylou rozmázlou řasenku a tužku na oči a doupravila si větrem rozčepýřené vlasy. Stáhla je do pečlivého drdolu a vstoupila skrz mohutné dveře dovnitř hradu. Rovnou si to s odhodlaným výrazem ve tváři namířila do bradavického sklepení. Cestou potkala pár spolužákům, kterým na pozdrav jen lehce pokynula hlavou. Nemělo smysl se s nimi vybavovat a zdržovat se od toho, co chtěla udělat.
"Bellatrix," ozvalo se jí za zády. Spěšně otočila hlavu.
"Co je?" vyprskla. Vždyť ať je to kdokoli, zdržuje ji! "Mirando," dodala, když k ní doběhla drobná černovlasá dívka z její koleje. Bydlely spolu na pokoji. Nedalo by se říct, že z toho byly patřičně nadšené.
Dívka sjela černovlásku pohledem od hlavy až k patě. "No ty teda vypadáš," ušklíbla se pobaveně a dál pozorovala Bellin vzhled.
"Co mi chceš?" zeptala se celkem v klidu Trix a dělala, že poznámku na svůj účet přeslechla. Bylo jí vcelku jasné, že když se teď začnou hádat, nedojde do společenky nikdy. Miranda nadzvedla oči od pomačkané školní uniformy a věnovala Bell jeden krátký pohled až moc světle modrých očí.
"Máš jít za Křiklanem, něco ti chce," Trix jen lehce přikývla a dala se na odchod. Teď už jí snad nikdo rušit nebude.
Postupně sešla zbývající schody a dostala se pod úroveň, teď zakalené hladiny jezera. Došla ke vstupní zdi do společenské místnosti, pronesla heslo tvořené z dvou latinských slovíček a vstoupila do místnosti zalité zeleným světlem. Během chvilky všichni věděli o příchodu zmijozelské primusky.
Vypadala jako vyměněná. Všude kolem sebe rozhazovala sladké úsměvy za kterými se skrýval čím dál tím víc narůstající vztek. Namířila si to přímo k Luciusovi a jeho kamarádíčkům.
"Trix," snažila se dívku zastavit další z jejích zbylých spolubydlících. "Zapomeň na to a přejdi to, bude to tak lepší," snažila se černovlásku zastavit, ale to nebylo možné.
"Nivell, dej mi laskavě pokoj," odstrčila rádoby kamarádku stranou a udělala krok kupředu a posléze se opětně zastavila. "A navíc to bude jen chvilinka," ušklíbla se a pokračovala v cestě. Klidným krokem došla až k pohlednému blonďákovi a lehce si odkašlala.
Lucius se otočil a s úsměvem na dívku pohlédl. "Kočičko?" Bell se s velkým řemáháním sladce usmála. "Co bys ráda? Rozmyslela sis to snad..?"
"Rozmyslela? Není co, ty tupče," odsekla hrubě a v tu chvíli se sladký úsměv změnil na rozhořený obličej s nenávistí v očích. Než stačil Malfoy cokoli namítnou a zavřít pusu, kterou po předešle změně měl dokořán, Bella se rozpřáhla a vlepila vyjevenému blonďáčkovi facku. Místností se rozlehl uznalý šum a taky pár nadávek, který na černovlásčin účet častovali dívky, které měly Malfoye za svůj idol. Bell si promnula ruce a otočila se k odchodu.
"Ty děv - "
"Neměl by ses rozčilovat, Malfoyi, dělá to špatně pleti," ušklíbla se a rukou si přejela po hladké pleti. Následně chlapce častovala ještě vítězným úsměvem a odebrala se do svých ložnic.
"Páni!" výskla Nivell, skoro stejně vysoká dívka se světle hnědými vlasy s černým melírem. Bell nikdy nedokázala pochopit její zapálení do mudlovských účesů. Co rok, to nový.
"Co myslíš?" protáhla pohledná černovláska znuděně. V sobě ovšem dusila vlnu nadšení z toho všeho. Ale ne, nemohla být jak ty hloupé slepice, který začaly výskat, smát se a pokřikovat. Má své vychování, i přes to všechno je Blacková.
"Ale no tak, Bello! Bylo to skvělý! Žádná by si tohle nikdy nedovolila! A k Malfoyovi!" usmívala se Nivell a Belatrix si s úsměvem přehodila vlasy přes rameno, které rozpustila z culíku a sedla si na svou postel.
"Ale no tak, Nivell, nezapomínej na své vychování, nemůžeš se takhle chovat," nahodila káravým tónem matky a v zápětí se ušklíbla. "Zasloužil si to, nikdo si se mnou nebude zahrávat," dodala už vážným tónem.
"Souhlasím. Jen nikdo neměl odvahu udělat to co ty…"
"Jendou to muselo přijít. To že je Malfoy, neznamená, že je něco víc než my," Niv lehce kývla. Bell měla pravdu a ona to věděla.
***
Učebna lektvarů byla zahalena pachem všech různým podobizen lektvaru nepoužitelnosti, který se studenti snažili vyrobit. Dvouhodinovka byla vždy nekonečná. Bell měla svůj lektvar hotový mezi prvními. Nabrala proto vzorek do malé lahvičky a odnesla jej profesorovi.
"Ehm…" odkašlala si lehce, když si povšimla, že jejich profesor lektvarů, Horacio Křiklan podřimuje.
"Ano jistě," zamumlal nacvičenou větu a narovnal se na židli. Položila lektvar před něj a počkala, až jej ohodnotí. "Výborně slečno Blacková,"
"Pane profesore, není mi nějak dobře, mohla bych si zajít na ošetřovnu?"
"Jistě, má jít někdo - "
"Ne, děkuji," odkývla hlavou, posbírala své věci a zmizela ve dveřích. Jejím cílem ovšem bylo úplně něco jiného než jít na ošetřovnu. Teď měla jedinečnou možnost se ještě víc pomstít. Předtím, než skončí lektvary. Měla ještě zhruba půl hodiny čas. A to stačí!
Rychlím krokem zamířila ke zmijozelské koleji. Svůj plán mělo dobře promyšlený, všechno je dokonalé. On bude litovat. Bude jeho postrach, který mu bude připomínat každý den, dokud tenhle školní rok neskočí a nevyjdou tuto školu. O to už se postará!
Nečekala na nic a proběhla prázdnou místností až ke schodům k chlapeckým ložnicím. Ještě se ohlídla, aby se ujistila, že ji nikdo nevidí. Nadhodila si školní brašnu na rameni a lehce vklouzla na kamenné schody vedoucí k ložnicím.
"Ještě budeš litovat…" pronesla, když se za ní zavíraly dveře sedmých ročníků…
A mě ne jo? Tse xD