28. června 2008 v 19:57 | Anduel
|
Kapča k PP od Andy
__________________________________________________________________________
"To máme ale krásnej den co?" protáhl a já se držela. Tohle bude ještě hodně zajímavý... Možná se stane vražda... Dobře.
"Hele, Blacku, neměl bys teď být někde na nějakým rande?!" ptala jsem se nevrle ale i s dávkou naděje.
"Neříkej, že bys žárlila?" řekl se škodolibým úsměvem. Zrudla jsem vzteky. URČITĚ se stane vražda.
"Žárlit?! A na tebe?! Mohl bys mi říct, jak si na to přišel?" kypěla jsem.
"To mi řekni ty. Třeba proto, že se ti líbím?" pokračoval, jakoby vedle něj neseděl jeho nejlepší kámoš, který tu shodou okolností měl rande se mnou. V duchu jsem si představovala, jak jsem ho chytla za krk a začala jsem mu hlavou mlátit o zem. Tím jsem se trochu uklidnila. Zhluboka jsem se nadechla a řekla jsem si, že se jím už nenechám vytočit. Mile jsem se usmála. On to bohužel pochopil asi jinak... Proč zrovna já?
"Blacku, doufala jsem, že si pochopil, že ty můj typ opravdu nejsi. Na rozdíl od někoho jiného." A naklonila jsem se, abych viděla na Rema.
"Když myslíš," řekl s tajemným úsměvem. Už jsem doufala, že konečně vyklidí pole a nechá mě žít. Člověk je někdy bláhový, nemyslíte?
"No...tak by..." začala jsem.
"...bychom si mohli zahrát nějakou hru," navrhl Black. Nevěřícně jsem se na něj podívala. To snad nemyslí vážně. Vztek se ve mně opět začal mocně hromadit. V hlavě se mi začaly promítat samé brutální scény z béčkových filmů. Měla jsem chuť je převést do praxe. Tentokrát dechové cvičení nepomáhalo. Viděla jsem rudě.
"Co třeba..." chtěl navrhnout nějakou stupidnost a vesele se přitom smál.
"Na fackovacího panáka?" dokončila jsem za něj. A vrhla jsem se na něj. Mlátila jsem ho hlava nehlava. Před očima jsem viděla Bruce Leeho. Ne, že bych uměla tak bojovat, ale dodávalo mi to ten správný elán.
Black to nečekal, a tak o hodnou chvíli a pár zlomených žeber později, ho napadlo, že by se mohl bránit. Naštěstí pro mě už byl celkem dost zmrzačený. Za každým dalším kopancem jsem viděla oběť, kterou Black před spoustou lidí ztrapnil a kolika lidem ublížil. Nakonec se kolem nás sešlo lidí, jakoby to byl zápas gladiátorů. Ke konci k tomu neměl daleko. Oba jsme se prali a vrhali po sobě kouzla jak na smrt. Zkusila jsem si Blacka představit ve starověkém brnění. By nemuselo být tak špatný... kruci, co to zas kecám. Do reality mě probral jeden velice naštvaný hlas.
"Co se to tu děje?!" řvala na celé školní pozemky McGonagalka.
"Snažím se zabít Blacka, paní profesorko," řekla jsem zadýchaně a vrhla jsem nenávistný pohled na zmiňovaného, který se pod přívaly bolesti kroutil na zemi. Uznale se na mě podívala, ale pak zas nasadila pohoršenou masku.
"Oba dva, máte školní trest! Budete se hlásit u školníka," řekla rozhodným hlasem.
"Oba?" vykuckal ze sebe Black.
"Slečna Sandersová určitě měla pořádný důvod vás takhle zmlátit, pane Blacku. Když jsme u toho, měl byste si zajít na ošetřovnu. Vypadáte příšerně." Otočila se na patě a odešla.
Super. On dělá křena a já dostanu školní trest? Co je to za spravedlnost. Ale byla jsem na sebe náležitě pyšná. Podívala jsem se na něj. Čekala jsem, že se střetnu s naprosto vteklým a naštvaným pohledem. Jo, to jsem se fakt setkala, ale bylo tam i něco jiného.
"Tím to neskončilo." Musela jsem mu skoro odezírat ze rtů, ale význam mi došel. A to jsem doufala, že mi dá pokoj. Proč mi ale něco našeptávalo, že mě teď bud chtít pokořit ještě víc?
Pak jsem pohledem vyhledala Rema. Stál tam tak trochu jako opařený. Když jsem si to zrekapitulovala, tak za celou tu dobu vlastně nic neudělal. A vcelku si to uvědomoval podle toho, jak se tvářil. Přistoupila jsem k němu.
"Já... promiň." Tentokrát neměl na tváři ten jeho nádherný úsměv, co mě dostával do kolen. Ale tvářil se... já nevím... zahanbeně. Tak jsem se usmála já.
"To je v pohodě. Chápu, že je to tvůj přítel." S tím bohužel nic neudělám, řekla jsem si v duchu.
"Jo, jenže..." chtěl se zas pokračovat.
"Pohoda. Nechceš někam zajít zas zítra? Teď už jsem fakt celkem utahaná. A prosím... řekni Jamesovi, ať toho krypla drží dál ode mě." Přikývl a konečně se usmál. Pomalu jsem se k němu nahnula a políbila jsem ho. Pak jsem s přiměřeně rychlými pohyby slavnostně odkráčela. Všechno mě bolelo. S vypětím všech sil jsem se dohrabala až do Nebelvírské věže. Lily seděla ve spolčence. Když mě uviděla, tak se zděsila.
"Ježiši! Koho si zmlátila?!" Musela jsem se široce usmát.
"Blacka." Pak jsem se s únavou složila na sedačku. Měla jsem před sebou ten Sir... Blackův pohled, když ležel mnou skolený na zemi. Ale někdo mě vyrušil z rozjímání a já začala cítit problémy.
"Summer Sandersová, máte mi, co vysvětlovat!" ozvalo se naštvaně ode dveří.
jo důvod určitě měla:) fakt hezký, těším se na další, ale nemůžu si odpustit to hezké označení "krypl":) to bylo žúžo:)