Kapča od Jenny:)
___________________________________________________________________
"Kohopak to tu máme… Di…"
Relax nebude, proběhlo Di hlavou, když poznala Blackův hlas. Rozladěně vstala z křesla a otočila se ke školnímu krasavci, který si ji s poťouchlým blýskáním v očích měřil.
"Skvělý Blacku, pamatuješ si mý jméno. Máš bod," pronesla uštěpačně a provedla pokus o vzdálení se ze Společenské místnosti. Bohužel, Sirius nepovažoval celou věc za uzavřenou, takže se jen tak lehce nevzdal. Postavil se před dívčí schodiště tak, aby Di nemohla proklouznout. Z přimhouřených očí mu svítila výzva, jejíž význam si Di dokázala lehce přeložit. Black si hodlal hrát. A vyhrát. Di se sotva znatelně pousmála. Ještě se uvidí, kdo bude vítěz a kdo poražený.
"Chceš nahoru?" otázal se Sirius jako by nic. Di se zhluboka nadechla.
"Teď nejde o to, co chci já, ale o to, co chceš ty. Máš navrch," zkonstatovala klidně. Bylo to zvláštní, ale musela se držet, aby se neusmála. Black měl extra talent na to, vytáčet, štvát a urážet ji. Ale teď...se pouze bavila.
Sirius bezděky povytáhnul obočí, překvapila ho. Rychle se ovšem ze svého překvapení oklepal a zazubil se. Situace se vyvíjela podle jeho gusta, alespoň byl o tom přesvědčený.
"Si chytřejší, než jsem si myslel," protáhl na oko zamyšleně a prohlížel si brunetku od hlavy k patě. Ta založila ruce a naklonila hlavu.
"Od kdy ty zkoumáš, jestli je holka chytrá?" zeptala se s milým úsměvem na tváři. Sirius zatnul dlaně v pěst, ale hned je zase uvolnil. Pokud se ho snaží rozhodit, má smůlu.
"Od nikdy. Inteligence není zrovna ukazatelem, podle kterého si vybírám," řekl popravdě. Di těžce odolala pokušení odfrknout si. Nabubřelost, která téměř odkapávala z jeho tónu hlasu a celkového postoje, ji znechucovala. Měla na jazyku něco o vypatlaných madracích smrdících po růžovém laku na nehty, ale hned si ten jazyk skousla. Sirius Black u ní právě klesnul ještě níž. Teď právě se nacházel někde v blízkosti zemského jádra. A s takovými lidmi se Di Richardsová odmítala dlouze zabývat, natož s nimi vést nekončící debatu, která by určitě vznikla po její urážlivé poznámce adresované Blackovým "kamarádkám". Místo toho nevzrušeně pokrčila rameny.
"Každý jsme nějaký. Co si teď promluvit o mý vstupence na schodiště?"
"Ok, máš pravdu, nebudeme to protahovat," kývnul Sirius souhlasně. " Ty mně pusu, já tobě uvolnění schodiště," dodal a v obličeji se mu objevil výsměch. Di by lhala, kdyby tvrdila, že neočekávala takovýhle druh "vstupenky".
"Hmm, nejsi moc originální, ale co mám s tebou dělat." S falešnou smířeností se posunula k Siriusovi na dosah paže a bavila se tím, jak ni Sirius konsternovaně zírá. Teď u něj stála úplně blizoučko. Jeho výraz se z konsternovaného proměnil v samolibý. Věděl, že bude po jeho. Ale že tak snadno a rychle?
"Nečekal jsem, že budeš tak lehce spolupracovat," zašeptal a Di se usmála.
"Život přináší i bonusy," odvětila tiše. Sirius se uchechtnul a dál se díval brunetce do očí. Na jeho vkus se až příliš dlouho nikam neposunuli, takže se rozhodnul udělat první krok. Jenže dřív, než se stihl dotknout jejích rtů, se mu Di vysmekla a dobře mířenou ranou přímo na solar skolila chudáka Siriuse rovnou k zemi. Černovlasý hezoun se nedůstojně válel po podlaze v záchvatu bolesti a celé toto divadlo dokreslovalo jeho bolestné hekání a Diin upřímný smích.
"Mám...mám...kurz...sebe...sebeobra...ny," dostala ze sebe zelenoočka přiškrceně. Smích ji připravil o dech, skácela se do křesla a byla schopná se jen uchichtávat. Po chvíli se jí potupeného protivníka zželelo, zvedla se a natáhla k němu ruku.
"Tak vstávej, ty padavko," mrkla na něj. Sirius po ní seknul zžíhavým pohledem a její pomocnou dlaň statečně ignoroval. Ztěžka se vyhrabal na nohy.
"To ti nedaruju," zavrčel. Odměnou mu bylo Diino zvonivé zasmání.
"Neměl jsi omezovat moji osobní svobodu," opáčila vesele a vyplázla na něj jazyk. Tohle dětinské gesto rozzuřilo Siriuse víc, než jakákoli jiná provokace ze zásob téhle myšky. Sáhnul po ní a Di vypískla, tentokrát strachy. Jeho stisk nebyl zrovna jemný. Díky bojovnosti hnědovlasé dívky se oba svalili na koberec a chvíli se váleli v nepřehledném klubku.
"Jau!" vykřikla Di bolestí, když jí Sirius zkroutil ruce za hlavu a uvěznil ji tak ve velice nepříjemné pozici.
"Jak si to říkala? Život přináší i bonusy," posmíval se jí Sirius, zatímco se mu Di pokoušela vykroutit.
"Trhni si, ty nafoukanej náfuko!" zasyčela Di vztekle a proklínala svoji lehkomyslnost.
"A pak, kdo je tu neoriginální. Chtělo by to zpestřit slovní zásobu," reagoval Sirius pohotově a naklonil se těsně nad Di, jejíž statečnost se vytratila neznámo kam. Teď jí byl kurz sebeobrany na dvě věci. Vůbec se jí nezamlouvala její role oběti a ještě víc se jí nelíbila nejistota, pramenící z jeho příliš těsné blízkosti. Vzmohla se jen na zrychlené oddechování a mračení, které Siriuse velice pobavilo.
"Teď nejsi tak nad věcí co, slečno chytrá?" popíchnul ji. Di tvrdohlavě trhnula hlavou na znamení ignorace a Siriusovi vyletěl jeden koutek úst nahoru, načež, dřív, než Di stihla zareagovat, ji políbil. Překvapená Di zapomněla vzdorovat a nechala se vtáhnout do něžné hry polibků, ze které nemohla vyjít jako vítěz. Až později, kdy jí dojde, co se vlastně stalo, bude lát své slabosti. Neměla jsem dopustit, aby k tomu došlo!
Sirius se odlepil od jejích rtů a na kratičký moment se na dívku bez hnutí zadíval. Jenomže opar něčeho, čemu nerozuměl, se rychle vytratil a byl tu zase ten samý Sirius, v hezké tváři vepsánu povýšenost.
"Fajn, tak to bychom měli. Můžeš odejít, schodiště je volný," promluvil jako první a vstal.Ten odstín lhostejnosti smíšený s bodavou jízlivostí v jeho hlase, Di z neznámého důvodu rozzlobil. Nebo...zklamal? Její oči se setkaly s jeho zrakem. Di uhnula první, odvrátila se od Siriuse a rychlostí blesku zmizela do dívčích komnat. Před dveřmi se zarazila. Opřela se o ně a pokoušela se napočítat do deseti. Utěšovala se tím, že brzy na to intermezzo ve Společenské síni zapomene. Protože pro ni to muselo být pouze intermezzo. Ostatně, pro něj bylo. Takže to nemusím vůbec řešit, nakázala si. Stačí zapomenout. Smazat něco tak prchavého nebude problém. Otázkou zůstávalo, kdy je skutečnost skutečností a kdy nalháváním, které má zastírat něco, co už možná vzniklo. Jenom se to do této doby choulilo kdesi v nejtajnějších zákoutích srdce.
***
Díval se na Lilyin bledý obličej a...a co vlastně? Necítil vůbec nic. Byl naprosto ochromený. Jako by se ten regál zřítil na něj. Necítil vůbec nic...protože těch emocí, které se vyrojily v jeho mysli, bylo nepřehledné množství, spletené do klubka, které nemělo konec ani začátek. A když se konečně na povrch vydral strach, který se do něj zařízl jako ostří, bylo to téměř k nevydržení. Ani jiný úhel pohledu nesetřel z Lilyiny tváře našedlý nádech. Probudí se! Probudí se! Probudí se! Musí. Musí? A kdo to řekl? Ošetřovatelka? Ta je také jen a pouze člověk. A lidé se mýlí. Pohladil dívku po studené ruce, bezvládně ležící na bělostném polštáři.
"Jamesi?" Tiché oslovení ho probralo jen na půl. Vzhlednul a setkal se s modrým pohledem rudovlasé Emily. Slzy zanechaly na jejích lících třpytivé cestičky.
"Já...já...zajdu pro Di...a pro...pro Siriuse..." Hlas se jí třásl. James tušil, že se musí cítit strašně. On jí vinu nedával. V žádném případě. Vždyť to byla nehoda. Přesto, nedokázal se přinutit k tomu, aby k ní pronesl alespoň jedno utěšující slovo. To on by teď potřeboval utěšovat. Nech toho! Lily se probudí! Jenom omdlela! Ten náraz způsobil, že omdlela! Nic víc...
***
Emily pomalu procházela chodbou. Zastrčila ruce do kapes a na tváři se jí objevil podivný škleb. Když se ten regál na její sestřenku zřítil, krve by se v Emily nedořezal. Ale potom…Začala mít dilema. James se nepletl, opravdu na ni doléhala vina, jenomže, na druhou stranu…možná, že našla cestičku, kterou by mohla proklouznout a dosáhnout svého cíle. Teď, když je Lily v bezvědomí, bude James potřebovat podporu. A tu podporu mu může, samozřejmě zcela bez postranních úmyslů poskytnout právě ona. A možná, že by mu kromě podpory mohla poskytnout i spoustu důvodů, které by svědčily v její prospěch. Dokázat mu, že je mnohem lepší, než sestřenka. Škleb se změnil v úsměv a vzápětí ve zkroušený výraz, stála totiž před otvorem do Nebelvírské Společenské místnosti. Až bude Lilyině nejlepší kamarádce a Blackovi oznamovat, co se stalo, musí se tvářit maximálně zdrceně. Hlavně být důvěryhodná, připomněla si ještě jednou, než vstoupila do místnosti.



ta Emily je ale mrcha!wrrrrrrrr ale kapitolka bola velmi pekna tak cakame na pokracko