Zdravím:) Je to snad zázrak, ale nevím jak, ale napsala jsem 4 kapču ke kouzlu. Shrnula jsem to tak, že Nika nejspíš od naší povídky odpadla, protože má dost práce s těmi svými. Přemýšlela jsme o tom a rozhodla se pokračovat aspoň tady, samozřejmě uvidím jak to bude dál :)
Tohle je snad jediná povídka, kde mám inspiraci tak jí zkusím využít...
Předem se omlouvám, ale nevím, jestli mi ještě nějaký talent zbyl..:D No tak snad se bude líbit, pěkné čtení :)
__________________________________________________________________________
Sluneční paprsky pomalu prostupovaly skleněnou deskou v okně a zaplavovaly pokoj ranním sluncem. Jedna z osob obývající pokoj už seděla na své posteli s mírně roztáhlým závěsem a tiše listovala v knize, kterou měla na klíně. Krátkou chvíli seděl a bez pohybu přemýšlel. Bylo mu jasné, že jestli se chce vyhnout hluku, který se během několika minut ozve, měl by odejít. Ale chtěl vlastně o tuhle scénu přijít? Tohle byla asi jediná myšlenka která ho momentálně trápila. Nakonec se sám pro sebe ušklíbl a posadil se na okenní parapet s úsměvem na rtech. Podíval se na hodinky. "Je čas." Šeptl a mávl hůlkou do vzduchu.
Tichým kouzlem nechal roztáhnout všechny závěsy v pokoji. První se ozvalo Peterovo zamlaskání-záplava slunce a ohlušující zvuk ho nejspíš neodtrhl od jeho snů.
Tichým kouzlem nechal roztáhnout všechny závěsy v pokoji. První se ozvalo Peterovo zamlaskání-záplava slunce a ohlušující zvuk ho nejspíš neodtrhl od jeho snů.
"Remusi, víš že tohle nesnáším!" postěžoval si nabručeně James a posadil se na posteli. Rem počkal až si všimne jeho úšklebku mířeným k Siriusově posteli. Lory právě zamžourala a pomalu otevírala své oči. "A sakra, to bude vzrůšo," utrousil posměšně a našel svoje brýle. Lory otevřela oči. Pár setin vteřiny jí trvalo než si uvědomila co se stalo a kde je. "Blacku, ty kreténe!"zapištěla o pár tónin výše než obvykle a prudce ze sebe shodila Siriusovu ruku, která jí majetnicky objímala. Mezitím se dostal do děje i Tichošlápek, zatím ale koukal kapku dezorientovaně.
"Do háje," špitl si pro sebe těšně před tím než mu Lořina ruka přiletěla na pravou tvář. Při pokusu se jí vyhnout se skutálel z postele i s peřinou.
"Ty absolutní kreténe, jak si mohl?! Co sis to dovolil?! Já tě tak nesnáším-!"
"Hey, uklidni se!"
"-jak sis dovolil na mě sáhnout? Tyy…!" nadechla se čehož využil Sirie, přiskočil zpět na postel a zacpal Lory pusu.
"Tak přestaň sakra! Hodlal sem se konečně vyspat a s tebou za dveřmi mi to moc nejde! A můžeš bejt ráda, na tý podlaze by ses asi moc nevyspala!" vyjel na ní vztekle. Zbytek pokoje se neodvážil ani hlasitě vydechnout.
"Tohle ti ještě vrátím,"sykla jedovatě a vstala z postele. "A pohni, chci do koupelny!"Sirius protočil oči.
"To to zase dneska začíná…" podíval se na Jamese a gestem ruky naznačil, že pokud Lorelai nepřestane, tak jí nejspíš v té koupelně utopí.
"Těch pár dní co nám zbývá do konce roku bude rušných," poznamenal chichotavě Remus a odporoučel se na snídani.
***
"No sláva, Evansová tobě to taky trvá…" poznamenal chlapec znuděně a prohrábl si své vrabčí hnízdo.
"Pottere? O co se tu pokoušíš?" nechápala zrzka.
"Čekám na tebe, jdeme na snídani," objasnil jí situaci jakoby to byl jasný fakt.
"A to ti nakukali vrabci na střeše?" odvětila posměšně a vydala se na snídani sama. Samozřejmě s Jamesem v patách.
"Ranní rosa, milá Evansová," pousmál se, "myslel jsem totiž, že když je Lorelai zaseklá nahoře se Sirim, tak tě doprovodím, abys nešla sama. Víš, aby mi tě třeba někdo nepřebral," vysvětlil logicky, podle své úvahy.
"Nesnaž se být zase vtipný, už mi tvůj humor leze krkem,"řekla otráveně a nevěnovala Jimmymu ani jeden pohled.
"Mh… a je libo rámě, drahá?" nadhodil provokativně a svůdně se zakřenil.
"Jestli se tě už teď nezbavím a musím s tebou jít na snídani, tak mi prokaž aspoň to, že budeš zticha."Ukončila debatu. James se v rychlosti uklonil.
"Jak si přeješ," pronesl a vyslal svůj sladký úsměv.
***
"Lily, řekni mi pravdu… co jsem komu kdy udělala, že musím snášet tohle?" nadhodila zoufale hnědovláska, "vážně, já to nechápu." Hodila si ruku pod bradu a pozorovala Siriuse, který vypadal jakoby soutěžil s Peterem, kdo sní více opékané slaniny.
"Víš, zlato, život není fér," poznamenala pesimisticky zrzka a kývla hlavou k Jamesovi. "To co by si obyčejnej člověk přál nedostane a to o co se neprosí toho se nezbaví," zasmála se nad tou ironii.
"Dovol abych poznamenal," vložil se do toho Dvanácterák, "že ty, moje drahá Evansová nejsi obyčejnej člověk, ale nadaná kouzelnice. A co, že by sis to přála?" zeptal se zvědavě.
"Klid Pottere, klid." Usmála se sladce a otočila se ke své misce s čokoládovými křupínky. James jen zakroutil hlavou. Své myšlenky si dále nechal pro sebe. Sám jasně věděl, že jednou bude jeho.
"Ale no ták, Schellová! Po tý housce jsem zrovna sahal, jak mi jí můžeš takhle vyfouknout?!"
Rory si zničeně povzdechla. S bojovným duchem se naklonila blíž k Siriusovi přes stůl a odhodlaně ze sebe začala sypat svá slova.
"Je ti snad jasné, že pokud se ke mně budeš chovat takhle, tak ani jeden z nás neodjede na prázdniny domů sám. A já si tím nehodlám zkazit celé prázdniny, takže se laskavě prober," oči se jí nabroušeně zúžily do tenké linky. "A nemysli si, že jsem ti to ráno zapomněla. To si ještě odskáčeš."
"Drahá Schellová, ani já s tebou nehodlám trávit svoje prázdniny. Tak mě laskavě nekritizuj jak malý děcko a taky se snaž!"
"Tak poslyš ty nafoukanče-!"
"Hej, hej!" vložil se do počáteční debaty Jimmy. "To stačí, jasný? Chováte se oba jak malý."
"James má pravdu. Brumbál řekl, že se máte spřátelit, ne pozabíjet. A moc času na to už nemáte," řekl klidným hlasem Remus.
"Stojím za tebou, ale mají pravdu," šeptla Lily tak, aby jí slyšela jen Lory a vstala. "Měli bychom jít, pokud nechceme přijít pozdě na hodinu…"
"Jasný," štěkla kousavě Lor a vstala. Klidně čekala než jí Sirius napodobí. Ten se po pár vteřinách s vražedným pohledem postavil a vydal se za ostatními.
***
Rory unaveně seděla na pohovce s nohama v tureckém sedu a zamyšleně koukala na prázdný pergamen kam měla původně v plánu vtisknout pojednání na lektvary. Koncem brku se nepřítomně šimrala po šíji. Proud jejích myšlenek plul rozhodně s velkou oklikou od uspávacího lektvaru. Jindy by jí trvalo tak půl hodiny naházet to na papír, ale dneska nebyl čas na psaní. Vytáhla to snad jen ze zvyku-mít všechno co nejdřív hotové, aby měla klid a nemusela to dohánět na poslední chvíli jako většina studentů. Tenhle zlozvyk pochytila od Lily. Ale k něčemu dobrý byl, to se muselo nechat.
Sirie seděl nebo spíše ležel rozvalený v křesle naproti Lor a bezmyšlenkovitě pozoroval Lořiny pohyby. Po chvilce sebou šokovaně cukl. Tohle nejde, máme bejt přátele, stačí bejt chvíli přátelskej a budu mít zase svůj osobní prostor, žádný dva metry co mě omezujou…i když… ne, žádný i když. I když je to dost lákavý, tak na tuhle holku nesáhnu, nevyužiju jí jenom jako ty ostatní… prostě ne. Bez ohledu na to že by mě Evansová nejspíš zabila. Vtipná představa, hlavně jak by se asi zachoval James. Možná by to za to… ne nestálo! Do háje, jestli tohle brzo neskončí, tak mi asi přeskočí! Nadával v duchu a zahleděl se zpět na dívku.
"Co na mě tak civíš?"ozvala se odpudivě hnědovláska a zabodla do chlapce nevěřícný pohled.
"Necivím na tebe!" vylítl nepříčetně z křesla.
"Siriusi ne-!" než stačila Lory doříct svou větu, Sirie udělal prudký krok mimo a Rory prolétla vzduchem přímo k němu. Přitažlivostí srazila Siriuse na zem a sama na něm přistála. "Za ten tejden už by jsi na to zapomínat nemusel," postěžovala si kriticky.
"Tys mi řekla jménem?" podíval se nevěřícně Lory přímo do očí a tam také jeho pohled zůstal. Rázem zapomněl na své předešlé rozhořčení.
"N-eřekla jsem ti jménem, asi už blouzníš. Nejspíš si se teď praštil do hlavy. A pust mě, ráda bych vstala!"
"Nedržím tě," nadhodil posměšně, "a jménem si mi řekla." Doplnil, když se Lorelai bleskově postavila a upravila si sukni.
"V téhle debatě nehodlám dál pokračovat, chci jít spát, je pozdě," chybělo snad jen rozmarné dupnutí a skvěle by napodobila rozmazleného fracka.
"Jak je libo. Do mojí nebo do tvojí postele?" protáhl svůdně a zasmál se. Lory nadhodila nepříčetný výraz a už sahala po hůlce. "Neblázni, dělám si srandu, jseš moc křečovitá, přítelkyně," zasmál se a poslední slovo zdůraznil s kapkou kritiky.
"Dřív než my budeme přátelé, tak já tě zabiju," usmála se sladce a pomalým krokem, aby jí stihl zamířila do chlapeckých ložnic.
"Takže do mojí poste-"
"Mlč. Udělej mi tu laskavost. A spíš na zemi, to je ti doufám jasné."
"Ale no ták, je to má postel! Jsi zlá,"
"Říkala jsem ti, že za to ráno to máš ještě schovaný." Sirie se smutně podíval.
"Aspoň malej kousek postele, Schellová, malinkej. Přísahám, že se tě nedotknu," přidal prosebně a nadhodil psí oči.
"Už ti někdo řekl, že bys mohl bejt pes? No ještě si to rozmyslím." Sirie se ušklíbl. Dobře věděl, že pes je dobrá volba.
***
Nemůžu spát… Usnout vedle něj je mnohem snadnější když o tom nevím. Jestli mě tohle celý nebude stát život, tak aspoň rozum. Ne, že bych byla snad nervózní, to vůbec. Snad je to jen pocit hlídat si ať je dostatečně daleko, jo jasně. Prevít, kdyby se tak nepředváděl na hodině, nemuseli by jsme k Brumbálovi a nic by se nestalo. Šest let se nic nestalo a zrovna teď před prázdninami musí. Zcvokla bych se. Jen mi sakra někdo vysvětlete proč musí mít tak uhrančivěj pohled jako každém sukničkář?
Já ho tak nesnáším! Lory ukončila své myšlenky a převalila se na bok, zády k chlapci, který už spokojeně oddechoval, vděčný za svou postel.



ja neverim
:.ty si sa vratila..k tejto poviedke..a pises ju?:)....super:)....uz som zvedava na pokracovanie:))