Ahoj... :) Sice nemám žádnou další kapitolu, ale vzhledem k mé depresivní náladě pro vás mám jednu jednorázovku. Je taková... jak to nazvat... ztrápená láskou x) teda, její motiv myslím:D
Jak si všímáte, postupně se snažím vracet se, snad to zvládnu a snad zbyl ještě někdo, kdo o to stojí... když mi to dáte najevo, jen mě potěšíte :)
Takže, pusťte si video :) (dekorativní účinky písně xD ) a užijte si to..:) Předesílám, je to smutné :)
Pozn: upraveno 7.10.2012
Ležím na lavici a netuším. Nedokážu vnímat, co se děje kolem mě. Jsem zavřená do své bubliny plné zoufalství. Už se ani nepokouším podívat na mobil. Nic. Žádné zprávy. Je to pořád stejné. Bezcílně bloumám pohledem po třídě. Slzy zoufalství se mi tlačí do očí, vzpomínky prolétávají mou hlavou rychlostí blesku. Všechny šťastné chvíle, hádky, ty nové věci, které jsem s tebou objevila. Ale ne, nemůžu na to myslet teď. Nemůžu začít brečet a dát všem najevo, co se stalo. Ne. Nechci. Až budu doma… Už jen doufám ve svou malou naději, kterou mám. I když vím, že je nicotná a nikdo jí nepřikládá moc šancí…
Naděje. Je to jediné co mě drží nad vodou. I když cítím, že stačí málo a budu na dně. Jenže moje dno je jiné. Je to jen pojem. Sice znamená, že níže už to nejde, ale já se nebudu moct odrazit a vrátit se zpátky. Nemám od čeho. Nebudu mít pro koho. Nebudu mít proč…
Každý říká: Ty to zvládneš! Ale já sama se tak necítím. Vím, že pokud o svou naději přijdu, když přijdu o ta tři slova, které jsi mi zanechal, nevydržím to. Zůstanu se topit tam dole a nikdy to nebude lepší. Nikdy nenajdu cestu zpět. Nebudu chtít, aby to bylo lepší. Bez tebe by to nemělo cenu. Ty jsi můj svět. Všechno, co mám. I když jsi nikdy nebyl dokonalý, byl jsi můj. Byl jsi moje štěstí. Můj důvod ráno vstát a říct si: Máš pro koho žít! Buď šťastná! Ale teď? Už jen: Bojuj, dopadne to dobře, věř tomu! Vzchop se! Věřím, ale bojím se. Strašně moc se bojím. Přijít o tebe by pro mě znamenalo konec. Nebo začátek celoživotního trápení. Mělo by to cenu? Nic jiného nezbývá. Nedokázala bych si nic udělat. Nejspíš ne. I když já nevím… proč žít život, který nemá důvod?
První láska. Každý říká, že přijde a jednou skončí. Nejsem hloupá a nemyslím si opak. Ale říká se, že je nejdelší. Už chápeš, proč nejsem s půlrokem spokojená? Navíc ani není důvod, proč to skončit. Jde o tebe. Jsi sobec. Myslíš na sebe. Do teď si nejsem jistá, jestli ty dvě slova od tebe byla vždy pravdivá… ode mě byla. Vždycky budou platit. Jsem jen hloupá zamilovaná káča. Ale co naděláš? Na první lásku se nezapomíná. Nedá se na ní zapomenout.
Nechci, nedokážu, nehodlám… Nechat si tě vzít? Ne. Kdyby se to stalo, mé srdce by umřelo, umřelo by žalem. Umřelo by v tobě. Jen ty ho máš. Úplně celé… dala jsem ti ho a tys slíbil, že se o něj dobře postaráš. Proč jsi lhal? Já netuším… chtěla bych znát odpověď… nejsem snad dost dobrá? Myslím, že tím to není… tvým přátelům jsem se vždycky líbila, nemusel jsi se za mě stydět… všechno jsem dělala kvůli tobě, pro tebe… vyšla ti vstříc. Pokaždé. Ubrala jsem si cokoliv, jen abych měla čas na tebe. Já tě milovala a stále miluju celou svou duší. Ale ty to celé zabíjíš… necháváš mě čekat… řekl jsi: Dej mi čas a já to beru, ale nevím jak dlouho vydržím čekat. Každá další chvíle, kdy nevím na čem jsem, každá další minuta, kdy doufám, že mi zazvoní mobil, každá další vteřina, kdy mám oči plné slz a nemůžu je zastavit… nejde to… já už jiný důkaz lásky nemám… můžu jen čekat… snad to pochopíš a nenecháš mě se utrápit… ani nevíš, jak moc mě to ubíjí. Jak to přestávám zvládat… já tě prosím, netrap mě…chci být šťastná jen s tebou a ty to oddaluješ… proto tě prosím, podej mi zase svou ruku a chyť mě… vytáhni mě z toho všeho ven a dokaž mi, že jsi nelhal a jsi tu pro mě. Chci se zase nadechnout a cítit tvou vůni, cítit ten hřejivý pocit když jsem s tebou, vnímat tvou přítomnost, užívat si tvé polibky…
Tak mi pomoc… já čekám…



Moc zajímavý blog :)