close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

6.Kapitola - Odjezd

29. července 2009 v 20:00 | Maysie |  Kouzlo *
Další kapča...:)
Užívejte prázdniny a ať se líbí ;)


________________________________________________________________________



Vyměnili si nechápající pohledy. James se s nadějí podíval na Lily, ale ta mu nevěnovala jediný pohled. Sirius se pro změnu podíval na Lorelai, která se nepřítomně dloubala ve své snídani.
"Co se stalo, brácho?" šeptl potichu James. Od té doby co večer přišel s Lily zpět do společensky neslyšel Lor promluvit. Sirius pokrčil rameny. Trochu jsme po sobě včera vyjeli, možná je uražená, vážně nevím,"
Po snídani se čtveřice společně se Remusem a červíčkem sbalila a mlčky se vydala na poslední hodiny letošního roku. Zbývala jen poslední večeře, snídaně a hurá domů každý na své prázdniny. Jen dva studenti ne.
James se podíval na Lily, pohledem se jí ptal co se děje. Jen zakroutila hlavou i když moc dobře věděla. Lory jí to ještě před snídání krátce řekla. Hodiny probíhaly v duchu souhrnu celého roku a předmluvy k tomu dalšímu. Dokonce ani Lily si nedělala poznámky jak je u ní známo. Měla špatnou náladu i za svou kamarádku.
Po obědě se Lily vypařila neznámo kam a celé odpoledne nebyla k nalezení. Když se James ptal Lory, jestli o tom něco neví, jen zavrtěla hlavou. Krátce na to požádala Sirius, jestli by mohli zajít do knihovny, že potřebuje vrátit nějaké knížky. Jen stroze kývl a šli.
"Remusi?" hlesl James a v přeplněné spolčence hledal svého vlkodlačího přítele. Za pár vteřin ho našel.
"Nevíš něco o tom jak to plánují na prázdniny? Celý den mlčí, je to děs, ta tichá společnost," Remus pokýval hlavou.
"Mluvil jsem s Lily a ta říkala, že Lorelai se Siriusem budou v letním domku Schellových, tedy, aspoň do doby, než to překonají,"
"Nemluví spolu, myslíš si, že jen tak začnou?"
"Budou muset," pokrčil chlapec rameny.

***
Krátce před večeří se objevila Lily. Náladu měla o stupeň lepší jak ráno, ale pořád žádná sláva.
"Evansová? Kde jsi byla celý odpoledne?"
"Co je ti do toho?" opáčila, "jsi snad můj hlídací pes?" James jen zakroutil hlavou a zabral si poslední volné křeslo. Lil se rozhlédla a hledala volné místo.
"Můj klín je volný," ozval se nadějně James.
"Pottere, já tě prostě nechápu, musíš mi otravovat večer i dneska? Kdy dáš konečně pokoj a přestaneš se chovat jako idiot?!" rozkřikla se naštvaně. James jen opařeně seděl a mrzutě koukal. Lily jen zakroutila hlavou, omluvně se podívala na Lory a odporoučela se za holkama do pokoje.
Jak moc bych tam chtěla být s nimi. Každý poslední večer jsme trávili spolu, ať už drbáním, plánem na prázdniny, rozebíráním kluků. Chci tam být! Proč prostě nemůžu? Fakt nevím jak přežiju prázdniny, protože to moc nadějně nevidím… nedokážu s ním být přítel…
Seděla na pohovce a místy vnímala rozhovor Pobertů. Vybavovala si jen, že Remus popisoval plán prázdnin a domlouvali se na obvyklém týdnu co spolu on, James a Sirius tráví. Ovšem, když se ti dva usmíří. Jinak je po jejich týdnu. Lor neopětovala ani jeden ze tří pohledů, který k ní byl vyslán a nepřítomně koukala do prázdna. V tom se vedle Siria objevila nějaká bloncka. Netil Dotttová. Lor měla pocit že jí zná a že je z pátého ročníku.
"Siriusi?" protáhla dívka sladce, "dal by jsi mi adresu? Ráda bych ti o prázdniny napsala," usmála se a papírek s její adresou a i telefoním číslem mávala Blackovi před nosem. Sirie se koutkem oka podíval na Lory. Jeho pohled moc dobře vycítila ale nedala mu ani zmíňku o tom, že by to věděla. Sirius odstrčil Netinu ruku.
"Ne, dík, nemám zájem." Odpověděl a dívky si dál nevšímal. Ta zaraženě stála a jen se dívala. "Potřebuješ to zopakovat?" Netil zakroutila hlavou.
"Jsi lhář! Když jsi mě před měsícem sváděl, adresu si chtěl!" spustila na něj a vzápětí utekla s pláčem.
"Káča hloupá," ulevil si. Remus jen zakroutil hlavou a ponořil se do Denního věštce. James to raději nekomentoval a Peter se cpal sladkostmi od večeře.
"Tos nemusel, jestli to bylo kvůli mně, hned jak se sebe zbavíme, ta adresa se ti mohla hodit," pronesla Lor nepřátelsky. Sirie na ní otočil svůj pohled.
Co to ta holka dělá? Jestli jsem jí nechápal dřív, tak teď jí nechápu vůbec! Ale do těch jejích očí bych se moh dívat pořád… už je to tady zase. Totálně magořím. Ale proč? Nemám důvod přece. A to číslo sem si nevzal protože ta holka byla divná. Nebo ne? Odmítl jsem ho kvůli ní? Ne… Žárlí snad? Těžko. Ale mohla by… ne, sakra. Nesmím. Týhle holce já neublížím, nesáhnu na ní. Dotáhneme to blbý přátelství, ať je klid a pak si za rok po škole každej budeme žít svůj život. Jo.
Lor mezitím svůj pohled zase odvrátila.
"Neudělal jsem to kvůli tobě," odsekl.
"Tím je moje svědomí o gram lehčí," prohodila už obyčejně a zabořila pohled do knížky, kterou stejně nečetla. Přemýšlela. Měla o čem.
Musím toho nechat, musím se aspoň chovat přátelsky, třeba to bude stačit… od zítra se vynasnažím… protože nevím, jak dlouho s ním ještě vydržím. Jsem v jeho přítomnosti tak dlouho a pořád že už začínám být i nervózní, nelíbí se mi to! Snad to nepotrvá moc dlouho…takže od zítra, si musím hrát na jednu z těch hus, abych měla pokoj…

***
S novým dnem naskočila i jiná nálada. Lor se usmívala od probuzení a dokonce v koupelně si pobrukovala. Později trpělivě seděla na okraji Siriusovi postele a čekala až si dobalí svůj kufr. James po Siriusovi hodil jakýsi cár pergamenu.
"Co to je?" Ozvala se zvědavě a pozorovala jak byl plánek bezpečně sbalen na dno kufru.
"Pergamen," odpověděl stručně a balil dál.
"Bereš si domů kus pergamenu?" nenechala se odbít.
"Nebuď zvědavá Schellová, není to nic pro tebe,"
"Máš nějakou špatnou náladu, Sirie?" protáhla pobaveně.
"Řekla jsi mi jménem?" obrátil se na dívku pozorně.
"Mhh, v zájmu našeho přátelství a dospění zpět ke své svobodě, je tohle nejsnazší cesta jak začít," zazubila se. James se zazubil.
"Vyspala ses do lepší nálady? Včera si byla dost protivná,"
"Že tys byl zrovna milej, se říct taky nedá," vyplázla na chlapce jazyk. "Máš sbaleno? Ráda bych si taky dobalila," Siri kývl a odnesl svůj kurf na chodbu.
"Uvidíme se na snídani," mávl ještě na kluky.
"Lorelai počkej ještě!"Křik James, pak si to ale rozmyslel, "a nebo ne, tohle se mi bude hodit," Jimmy hodil do kufru Lilyinu knížku, kterou jí nedávno zcela nezáměrně sebral. Zdá se, že jí nehledala a až začne, bude vědět kam má jít.
"Předpokládám, že se mám o tomhle lehce zmínit," mrkla na Jamese, který jí věnoval úsměv.
"To bys byla moc hodná," Lor přikývla a vydala se se Siriem do dívčích ložnic. Došli pod schody. Sirius se zastavil.
"Ty, Schellová, máme problém,"
"Hm, na to jsme nějak pozapomněla," došlo Lor vzápětí. Zamyslela se. V tom dolů po schodech sešla Lil.
"Ahoj, tebe hledám," pousmála se na kamarádku, "s holkama jsme ti sbalily všechny věci,"
"Lil, jsi zlatá, děkuju," zrzka jen mávla rukou.
"No, nemohla jsem najít jednu svou knížku, víš tu z domova," kývla Lil hlavou. Lory dobře věděla kterou. Nějaký mudlovský román. Lily sebou pokaždé nějaký měla.
"Skus se zeptat Jamese," ušklíbla se Lor.
"Já ho zabiju," zrudla zrzka a pohledem hledala Jamese. "Pottere!"
"Evansová!" ozval se ze schodů chlapeckých ložnic.
"Vrať mi mou knížku!"
"No, tu mám někde… v kufru, leda bys si pro ní chtěla o prázdniny zajet?"
"Ani ve snu!" Lory se Siriusem se zasmáli a vydali se za druhou dvojící, která se hádala celou cestu do velké síně.
Lorelai se v duchu pousmála, není zas tak těžké být milá, jen si musí dávat pozor kam až svou milost nechá zajít. Byla si totiž jistá, že hranice mezi přátelstvím a pokušení je moc tenká a nebyla si jistá jak dlouho by na téhle hranici dokázala balancovat.

***

Ve vlaku se Lilyan rezignovaně přidala do kupé k Pobertům a Lor, aby tam nebyla sama, i když Lory už se v jejich přítomnosti necítila tak blbě. Zároveň si sedla co nejdál od Jamese, aby si zachovala své poslední nervy. Cesta proběhla bez zbytečných hádek. Lily a Remus se bavili o dalším školním roce, Peter se ládoval čokoládovými žabkami, Jimmy se Siriem probírali sezónu famfrpálu a Lory usínala. Netrvalo dlouho a její hlava klesla na Siriho rameno. Kupé rázem ztichlo. Jediný neztišený dech vlastnila právě spící hnědovláska.
"Začínám se bát, jestli to skončí u přátelství," ozval se Remus. Lily jen zakroutila hlavou, přece její kamarádka neskončí jako ty ostatní holky.
"Jestli jí nějak ublížíš-"
"Neublížil bych jí, jasné?" skočil Siri Lily do řeči. "Nenechám to zajít dál a vím, že ona taky ne, konec debaty." Utnul to Siri. Možná nenechal debatu pokračovat protože se bál, že možná mají pravdu. Ale když on bude chtít, tak se to nestane a on chce aby se to nestalo. Neublížím ti, slibuju… ani bych nedokázal, vypadáš tak bezbranně. Chránit tě… Za to když nespíš, mám někdy chuť…
Vlak začal přibrzďovat. S cukáním brzd se probudila i Lory. Pár vteřin si mapovala situaci. Když jí došlo se spala na rameni Siriuse, jen si odkašlala.
"Měli jste mě vzbudit," pokárala je s hraným úsměvem.
"Když tys vypadala tak sladce," ozval se Jimmy, "samozřejmě, na Evansovou nemáš, ale-"
"Pottere!"
"Už mlčím," nahodil psí oči. Lily ho ještě pokárala pohledem, zatímco se ostatní smáli.
Vlak zastavil a bradavičtí studenti se drali ven za svými rodiči, které dlouho neviděli. Celé kupé se ještě sešlo na nádraží. Lil se vrhla Lory okolo krku.
"Kdyby se takhle jednou vrhla na mě," poznamenal snivě Jamie a lehce se zasnil.
"Dám ti vědět Lily, slibuju," pousmála se Lor.
"Dobře, tak ahoj," hlesla zrzka a otočila se k odchodu.
"Nezapomeň Evansová," pousmál se James.
"Na tebe ráda, Pottere,"
"Na tu návštěvu," mrkl na ní, "jinak máš po knížce," Lily vyplázla jazyk.
"No to určitě," odfrkla si ještě a vyslala k Lor povzbuzující úsměv.
Jakmile se Lil ztratila z dohledu Sirie položil Jamesovi ruku kolem ramen. "Neboj, kámo, jednou ti podlehne," James jen zakroutil hlavou.
"Je to beznadějný, ale já se nevzdám," poznamenal s humorem a stále se díval do davy kudy mu zmizela jeho rudovláska.
"Tu tvou výdrž ti závidím," zasmál se Siri, "ale je to super, vlastně,"
"Měli bychom jít, ať chytneme taxi, nebo jestli jsi zvládl lekci přemisťování, mě to zrovna nešlo," přiznala Lor.
"Samo, že jsem to zvládl, taxi nepotřebujem," kývla.
"Fajn, nenech tu kufry,"
"Neboj se," řekl dotčeně a napřáhl ruku. Lorelai mu podala tu svou. "Tak zatím, kamarádi," rozloučil se a oba z hlasitým prásk zmizeli.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Angel Angel | 29. července 2009 v 21:20 | Reagovat

Wau, rychle pokračuj. Nejlepší povídka, co sem kdy četla

2 Beth Beth | Web | 30. července 2009 v 7:50 | Reagovat

Už se nemůžu dočkat dalšího dílu

3 MarkétKa MarkétKa | 30. července 2009 v 9:40 | Reagovat

Jupí! Prosím další kapitolu! Začíná to být vážně zajímavý! :) prosim, prosim!

4 Mary - Alice Mary - Alice | Web | 30. července 2009 v 11:23 | Reagovat

Supééér!!! Moc hezká kapča už se těším na pokráčko!!!

5 Hope Hope | Web | 30. července 2009 v 14:20 | Reagovat

slvělá kapitola =o) tuhle povídku mám hrozně ráda a jsem zvědavá na to jejich "soužití" o prázdninách =o)

6 MarkétKa MarkétKa | 1. srpna 2009 v 11:59 | Reagovat

Maysie,... prosím další kapitolu... :)

7 MarkétKa MarkétKa | 2. srpna 2009 v 11:46 | Reagovat

áááá! V úterý jedu pryč! Prosíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííím!  :)

8 rytin rytin | E-mail | Web | 2. srpna 2009 v 12:03 | Reagovat

Ahoj,
na webu www.rytiny.cz právě probíhá první kolo soutěže pro autory povídek, básní a ilustrací.
Zůčastníš se?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly