Stydím se moc:D Překročila jsem dokonce rok:D *červená se*
Už jsme ani nedoufala, že tu kapču někdy napíšu ale vidíte? *je na sebe pyšná* :D
Andy, moc se omlouvám fakt:D Ale teď je to na tobě, po roce si užiješ přemejšlení ohledně tohohle příběhu..:D
Tradááá...:)
Snad nezklamu a bude se líbit :)
______________________________________________________________________
Leknutím jsem nadskočila a otočila se. Naproti mně stála ředitelka naší koleje a z očí jí metaly blesky. Rychle jsme se postavila a nenápadně vyslala škleb k Lily. Stylem a je to tu.
"Ano, paní profesorko?" promluvila jsem hlasem rodilého slušňáčka a postavila se do pozoru.
"Právě jsem byla na ošetřovně za panem Blackem," podívala se na mě vážně. V tu chvíli mi proběhla hlavou jen věta není mu nic vážnýho? Nejradši bych si dala facku. "Nejen, že má tři zlomená žebra, otřes mozku a nemálo modřin, které zhledem k tomu jaká drobná dívka jste, nechápu! Proč jste ho takhle, doslova, utloukla?!" všechny pohledy, které teď byly ve spolčence se teď otočily na nás. Super.
"No víte, to je… složité," pokusila jsem se o vyklouznutí z tématu. Nechtěla jsem tu zrovna vykládat, že mi ten idiot překazil rande s úžasným klukem a už vůbec ne vysvětlovat, že jsem se na něj vrhla, jak ze vzteku kvůli tomu, ale i celkově že je to on? Že mi prostě nedá pokoj a nedokáže se smířit s tím že jsem ho prostě nechala? O co mu sakra jde?
"Tak složité?! Tak se koukejte sebrat a jdete se omluvit!" vydechla naštvaně a chvíli mlčela. Omluvit?! Dělá se ze mě srandu? Že by začala senilnět? "Když už ne za to, proč jste ho téměř umlátila k smrti, tak za ty zlomená žebra a pár dní na ošetřovně," dodala mírně. Možná mi ho začínalo být malinko líto. Malilinko.
"Dobře," odpověděla jsem vřele ale se skrytou nechutí. Mc odešla a já dopadla zase zpátky k Lily. "No chápeš to?" zakroutila jsem hlavou, "On mi překazí rande, zasloužil si lekci…"
"Nejspíš," pousmála se Lily a navíc vypadala i ráda, že nezačnu mlátit další lidi.
"Normálně lidi nemlátím," nadhodila jsem, "on si to zasloužil," ujišťovala jsem Lily a zároveň i sebe. Jen jsem viděla jak přikývla a zkoumala mě pohledem. "No nic, jdu, ať to mám za sebou," mávla jsem rukou a znechucený obličej. Když půjdu teď budu rychleji zpět. Vyšourala jsem se ze společenky a pomalým tempem se plýžila k ošetřovně do vyšších pater. Jestli mě nezabije ta omluva, tak ty za…prášený schody.
Zděsila jsem se ve chvíli, kdy se mi před nosem otevřely dveře na ošetřovnu. To je totiž nedočkavostí rozrazila jakási blondýna. Zkoprněla jsem zůstala stát a zamrkala. Nemám já vidiny? Před očima se mi vyskytl pohled na ošetřovnu, chudou na pacienty, ale přeplněnou davy slepic. Chudák kluk, co ležel pár postelí od Blacka. Musel se cítit dost méněcenně, když u jeho postele nebyl nikdo a okolo Blacka celé hejno. Taky bych se tak cítila. Když jsme tak pátrala a zvažovala možnosti, jak to provedu a zároveň abychom měli soukromí, no. Pak jsme si všimla Pottera který tak pobaveně sledoval, jak Blacka zahlcují kytkami, srdíčkovýma bomboniérama, přáníma s brzkým uzdravením a nakonej sladkými polibky. Zvedal se mi žaludek.
"Tak dost, všichni ven!" křikla jsme průbojně a sledovala. Pár těch holek se na mě nechápavě otočilo s pohledem, jestli jsem nespadla z višně, ale jinak se nic nedělo. "Jste hluchý? Mám vám snad nasypat zrní na cestu, aby jste věděly kam jít a neztratily se?!" začalo to ve mně vřít. To že se tu ztrapňuju před davem slepic mi nevadilo. Vadilo mi, že jsou tak tupé a hrajou tak Blackovi skvělé divadlo a on se baví na můj účet.
"Proč jako?" prskla jedna z řad blonďatých. Protočila jsem oči.
"Ten tvůj malej mozeček by to nepochopil, tak se laskavě kliď," pronesla jsem s klidem, "Kliďte se všichni nebo vám mám pomoct?" vytáhla jsem hůlku.
"Ty jsi teda žhavá, sluníčko,"
"Mlč Blacku, nedělej mi to ještě těžší!" vrhla jsem na něj nenávistný pohled. "Hey, pohyb!" namířila jsem na jednu hnědovlásku, které se nechtělo od Blacka ani hnout. "Mám ti upravit účes?" zakroutila hlavou a odcupitala, od dveří na toho blba vyslala vzdušnou pusu.
"Jak sladké," konstatovala jsme ze vší nechutí a pomocí hůlky zabouchla dveře. Jak jsem nestačila postřehnout, Potter se taky vytratil. Chudák Lily.
"Ty si sladká, nestačíš mě překvapovat. Ale zmlátit si mě nemusela!" přešel z láskyplného výrazu na nepřátelský.
"Nemáš lézt na MOJE rande," vysvětlila jsem a založila si ruce v bok.
"Zlomila jsi mi tři žebra!" křikl na mě.
"Ber to jako za každou pusu o kterou si mě připravil!" odfrkl si a já nebojácně našpulila pusu. Při představě minimálně tří polibků od Remuse mi za to ty jeho tři hloupá žebra stála. "Nejsem tu proto abych se s tebou hádala," začala jsem znovu mluvit zatímco on se přehraboval v těch čokoládách. Zvedl pohled těch svých očí ke mně a jedné ruce držel nakousnutou čokoládu. Já se držela, aby se mi nepodlomila kolena. Je to zvláštní, ale ty jeho oči mě dostanou vždycky. Ale jen ty oči. Ještě že zbytek mi připomíná kdo to je a že se mám probrat. V myšlenkách jsme si vybavila Remuse a uklidnila se. S plnou pusou mě pobídl k tomu ať mluvím. Přitom mi ještě dokázal nabídnout jednu z těch čokolád. V duchu jsem mu přála aby v ní byl lektvar lásky. Ušklíbla jsem se. "Zkrátka, McGonnagalka mě donutila abych se ti… hm… omluvila, prej aspoň za ty žebra, takže se… omlouvam," dostala jsem ze sebe a byla ráda, že to mám za sebou.
"Hm," protáhl a já to brala za uzavřené. Otočila jsem se k odchodu. "A bolestný nedostanu? Když jsi se mnou byla nevypadala si, že by ti jisté věci vadily," zazubil se na mě a já žasla. "Takže aspoň polibek?" ušklíbl se a myslel si jak mě nemá v hrsti. To uhod blbec
"Bejt tebou bych se spíš modlila, aby v těch tvých čokoládách nebyl elixír lásky, by sis pak užil těch slaďoučkých polibků až dost," vyplázla jsme na něj jazyk. Když jsem zabouchávala dveře, postřela jsem, jak vypliv čokoládu co si zrovna vecpal do pusu.
Úlevně jsem si oddechla a dopadla jsem do křesla ve společence. Stočila jsme pohled k Lily která protáčela oči a v duchu snad prosila všechny svatý, aby od ní dostali Pottera. Celkem jsem se jí nedivila. Měla na něj pech jak já na Blacka, akorát ona to zvládala už od prváku. No, zvládala, relativní pojem. Každopádně, divím se, že Potter ještě není pod kytkami. "Chce to klid," zopakovala jsem jí už po druhé za poslední dva dny a přihodila vtipnou grimasu.
"Kdyby to jen šlo," řekla a mávla proti tomu rozčepýřenému paku hůlkou. Oněměl a já se začala smát.
"Tohle mě musíš naučit!" oznámila jsem zrzce zvesela a trochu politovala Pottera, který se tvářil smutně. Ale co? Ti dva si o to prostě říkají! Přesvědčila jsem se a všimla si Rema, který vešel do společenky. Náhle jako bych ožila, tělem mi projel lehký elektrický výboj a na tváři se mi rozjasnil úsměv.
"Reme..!" mávla jsem na něj a přišel. Zlehka mě políbil na rty a já se přitulila k němu do obětí. Trochu jsem se zachmuřila když se zatvářil utrápeně, ale přešla jsem to. Není divu, zmlátila jsem jeho nejlepšího kamaráda. No někdo musel. Pro jistotu jsem se zeptala. "Jsi v pohodě?" nadzvedla jsem pohled, tak abych mu viděla do očí. Přikývl.
"V pořádku, jen si musím zvyknout, že moje holka je drsňák," zašklebil se a já zvesela souhlasila.



Ehm.. Tak to je zajímavý.. Moc zajímavý..
Těším se na pokračování..:)