close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

7.Kapitola - Flaška

2. srpna 2009 v 19:50 | Maysie |  Kouzlo *
Tak jsem tu. Náhodou jsem byla na dovolený teď, takže kapča bejt ani nemohla:D dělám co můžu, noťas tahám sebou, tak tu pro vás mám tu 7 kapču...:) a zejtra nějak dostanete dvě překvapení..:) Tak se těšte:P
Užívejte prázdniny, takže jen lenošit a lenošit:D Pá

_________________________________________________________________________



Trvalo jen setinu vteřiny od prásknutí, kdy si Lorelai uvědomila, že Sirius neví kam je má přenést. Už začala přemýšlet o tom, jak se část jejího těla objeví v Egyptě, další někde v moři a zbytek zůstane na nádraží. Než své představy dovedla do reálné formy, stála na pevné zemi a celá. "Ááá…" vydral ze sebe Sirie a než Lor zmapovala situaci, letěla do bazénu také.
Smích. Smála se jako malá, to že je po prsa ve vodě jí nezabránilo se bavit. "Nečekala jsem, že se vůbec trefíš k nám do domu, ale i když by jsi se trefil, nečekala bych, že těsně na okraj bazénu, tak abychom se hned vykoupali, ale ta cesta vlakem byla dlouhá, to ti nechávám," smála se dál a přes přivřené oči od smíchu, pokukovala na Siria, který z toho až tak nadšený nebyl. "Mimochodem, jak si věděl kam se přenést, vůbec mě to nenapadlo,"
"No," protáhl a vylézal z bazénu, "prostě jsem se chtěl přenést do letního domu Schellových," pokrčil rameny a vytáhl ven i Lory.
"No tak gratuluju, skvělá trefa, aspoň kufry jsou na suchu," ušklíbla se. Vytáhla hůlku a pomocí kouzla je oba usušila.
"Ehm, dík,"
"Za málo," zaculila se a šla směrem k domu. Z kapsy vytáhla klíče a vsunula je do zámku. Dvakrát otočila a vstoupila dovnitř. "Tak, tohle je… něco jako druhý domov," hlesla a vešla dál. "Dlouho jsem tu nebyla, tak dva roky, ale je vidět že Etel to tu skvěle udržuje, uklízí tu, ale dala jsem jí vědět že tu budu a není to potřeba-"
"Hey, prr, nepotřebuju vědět kdo tu kdy uklízel a tak, jasný?" Lory protočila oči.
"Nevím jak chceš abychom byli přátelé, když se chováš jak arogantní blbeček. A teď hejbni tím svým zadkem, chci si vybalit." Mávla hůlkou a její kufr jí následoval. Udělala krok a zastavila se. "Mám ti to snad zopakovat? Vybalit. Pokoj. Nahoru, jasný?" Sirius si odfrkl. Napodobil hnědovlásku gestem hůlky a šel za ní nahoru. Kufr s ránou nechala spadnout na podlahu.
"Je to pokoj pro hosty, jen ty postele přisuneme blíž. Můžeš s tím začít, moje je ta vpravo, mám tu stranu radši," řekla a bojovně vztyčila hlavu. Když to chce takhle má to mít. "No?" provokativně Sirius popíchla. Místo odpovědi jí Sirie prudce přimáčkl na stěnu až Lory leknutím utekl tichý výkřik.
"Tak poslouchej," od Lor ho dělily pouze milimetry. Zatajil se jí dech. "Nechápu co s tebou je, jednou se chováš normálně a jindy jako bůhví co, nehraj si na drsnou holku, Schellová, nejsi taková, tak se vzpamatuj!"
"Chováš se úplně stejně," procedila a přiblížila se blíž. Sirius zničeně vydechl a uvolnil sevření.
"Seš paličatější než jsem si myslel,"
"A ty agresivnější než jsem si myslela," rentgenovala ho pohledem. Políbit jí? Proč mě to napadá? Do háje.
"Nechtěl jsem, jen mě prostě dokážeš totálně vytočit!" otočil se k dívce zády a rukama si zajel do vlasů. Lor si zatím mnula zápěstí. "Fakt nevím čím to je…" otočil se zpátky a pohlédl na ni. Pohled upírala jinam, hlavně ne na něj. Všiml si jejího zápěstí. "Ublížil jsem ti? Bolí to?" během vteřiny byl u ní a její ruku držel ve své. Opatrně, jak motýla, jen aby nepoškodil jeho křídla. "Tohle jsem nechtěl, omlouvám se…" snažil se vyhledat její pohled, aby zjistil, co ani ne minuta zkratu zapůsobila na ní.
"Je to v pohodě, jen to trochu bolí, za chvíli to přestane," opatrně vymanila svou ruku z jeho sevření. "Měli bychom to vzít celé od znova,"
"Jak to myslíš?"
"Já jsem Lorelai Schellová, těší mě," pronesla a napřáhla pravou ruku. Ušklíbl se. Překvapuje ho čím dál tím víc.
"Sirius Black, taky mě těší a ta ruka mě vážně mrzí," nahodil psí oči, "Celý mě to mrzí, zapracuju na tom a už se od tebe nenechám vyprovokovat," slíbil.
"Fajn," pousmála se. "No, zvu tě na oběd, dolů do kuchyně, už mám docela hlad,"
"Vaříš ty?" zeptal se nedůvěřivě.
"Jo, umím vařit," namítla hádavě.
"Tak to doufám," zasmál se a společně se vydali dolů do kuchyně.

***

Když o pár hodin později oba leželi v posteli, které měli třicet centimetrů od sebe, aby se mohli v klidu vyspat, oba se před tím druhým snažili předstírat spánek. I když věděli, že ani jeden z nich nedokáže usnou. Sirius měl výčitky svědomí. Netušil co s ním zrovna tahle holka dělá, ale dneska to přehnal a byl si toho vědom. Lorelai to vcelku přešla, ruka jí už nebolela. Spíš jí děsil fakt co s ní dělá jeho blízkost. Zvlášť když byl tak moc blízko…
"Lai..?" Lai?
"Jak jsi mi to řekl?" Lory se otočila čelem k Siriovi, který ležel na zádech, ruce pod hlavou.
"No, jmenuješ se LoreLAI a všichni ti říkají Lory, Lor a nebo Rory," přemýšlel nahlas.
"Pořád nechápu proč mi tak nemůžeš říkat taky," opáčila.
"Ber to jako kamarádsky vymyšlené oslovení,"
"No, dobře… ale už si nic dalšího nevymejšlej,"
"Jo," hlesl a zase bylo ticho.
"Cos to chtěl?" zeptala se po chvilce.
"Proč mě nemáš ráda?"
"Proč nemáš rád ty mě?"
"Nemám tě rád, protože ty nemáš ráda mě, a navíc, jsi protivná,"
"Tohle zní jako začarovanej kruh, není na to odpověď,"
Nastalo ticho. Lor se zatím převalila na záda a pozorovala strop.
"Co kdybych tě začal mít rád? Měla bys mě pak taky ráda?" prolomil po pár minutách ticho a otočil hlavu tak, aby viděl Lorynu reakci. Ta jen zaraženě zírala do stropu. Po pár vteřinách se otočila k Tichošlápkovi zády. Už nepromluvila. Ani on ne.
I kdybych nechtěla, tak už je na to pozdě…

***

O týden později.
Prásk. Zrzka se objevila před rodinným domkem. Polkla. Dům byl krásný. Sama nevěděla co by čekala, ale tohle jí překvapilo. Udělala pár kroků dopředu a štíhlým prstem stiskla zvonek. Vzápětí zase ustoupila. Asi jsem blázen. Dveře se otevřely. V nich stál vysoký muž s tmavými vlasy.
"Dobrý den, já jsem - " muž si povytáhl brýle.
"U merlinových vousů, vy jste Lily!" usmál se muž. Lily zamrkala.
"Ano, jak-?"
"Pojďte dál," usmál se a stáhl Lil tašku z ramene, kterou nesla. Vesele pokýval rukou k domu.
"Děkuji, nezdržím se moc dlouho," zašvitořila Lily, ale pana Pottera následovala. Nic jiného jí nezbylo.
"To nepřipadá v úvahu, James bude moc rád!" usmál se znovu a Lil ho následovala do kuchyně. "Drahá, podívej se kdo tu je!" zavolal nadšeně. Z kuchyně vykoukla sympatická žena s vřelým úsměvem.
"Ach, Lily, drahoušku," usmála se a vyšla dívce vstříc. Políbila ji na obě tváře a objala. "Jimmy nám o tobě moc vyprávěl, nemohla jsem se dočkat, kdy tě poznám osobně," mile se usmála, "dáš si něco zlatíčko? Kávu, čaj nebo čokoládu?" Lily nestačila koukat. Už tak byla nervózní a ještě k tomu tak milý rodiče. Chovali se k ní tak skvěle, jakoby jí znali roky osobně a ne jen z pouhého vyprávění.
"Děkuji, já vlastně přišla za… Jamesem," dostala ze sebe ještě zmatená a posadila se ke kuchyňskému stolu. Vypráví o ní doma? Co o ní říká? Kdyby říkal to jak se k němu chová-ale může si za to sám- přijali by jí snad takhle vřele?
"Jimmy ještě spí, takhle o prázdniny je těžké dostat ho z postele, zvlášť v osm ráno," pousmála se paní Potterová, "takže čokoládu Lily?" jen přikývla.
"Děkuji," hlesla a za pár chvil před sebou měla šálek horké čokolády. Voněla krásně. Lily slastně vdechla lahodnou vůni a posmála se. "Omlouvám se, že jsem tu tak brzo, vlastně ani nevím proč tu-"
"To vůbec nevadí, bude moc rád když tě tu uvidí," usmála se Jamese matka a podala svému manželovi šálek kávy, sama si vzala čaj a přisedla si naproti Lil.
"James říkal že ráda čteš," ozval se pan Potter.
"A-ano," špitla a usrkla si z šálku. "Máte moc krásný dům, a ta čokoláda je skvělá, paní Potterová,"
"Děkuji, jsi hodná, James má štěstí," co tím myslí? Místo odpovědi jen kývla.

***
"Takhle hra je o tom, že se nemáš vztekat," ušklíbla se Lory.
"Je to jen blbá mudlovská hra," okomentoval hru Siri po té co mu Lory vyhodila další figurku.
"Je to jen hra," zdůraznila s úsměvem.
"Jo, nějaký člověče nezlob se mě nenaštve," řekl. Lory povytáhla obočí. "Chtěl jsem říct znovu, samozřejmě," ušklíbl se.
"Tak to jsem teda zvědavá," zašklebila se. Po deseti minutách Siri přišel o další figurku a Lor umístila třetí do cíle. Zatnul pěst.
"Je to hra vzpomínáš?" zasmála se, "rudneš a vypadá to děsně," konstatovala.
"Něco se ti nelíbí?" zamračil se.
"Je to hra, tak se prostě jen bav. Vždyť to umíš,"
"Já radši flašku, když už musíš ty mudlovský hry," nadzvedla obočí.
"Nehodlám-"
"V klidu Lai, chtěla jsi abychom se poznali, tohle je ideální, prostě se budem ptát a odpovídat," ušklíbl se. Lory se zamyslela. Co když se zeptá na něco co vážně nechtěla aby věděl? Siri nahodil tázavý pohled. "Mlčení je souhlas," hlesl dřív než stihla odpovědět. Už vytahoval hůlku a chytal se přivolat si z kuchyně láhev máslového ležáku.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mary - Alice Mary - Alice | Web | 3. srpna 2009 v 11:21 | Reagovat

Super!!! Moc se těším na další kapitolu!!!

2 Angel Angel | 3. srpna 2009 v 12:13 | Reagovat

Já taky

3 MarkétKa MarkétKa | 3. srpna 2009 v 13:52 | Reagovat

Joooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo! Juchů! Úžasná kapitola. Těším se, až se James probudí a taky až budou hrát flašku. :D To je úplně dokonalý. :D Vážně supr!

4 Annie Annie | 4. srpna 2009 v 15:14 | Reagovat

páni...xDD...to to takhle ukončíš??xD..strašně se těšim na další...to bude sranda..

5 Sawarin Sawarin | Web | 5. srpna 2009 v 12:30 | Reagovat

Juj.. Skvělý.. Přece jen se nám nějak začínej sbližovat. Prostě krása... Moc se těším na další kapitolu..:)

6 wisty wisty | Web | 5. srpna 2009 v 22:07 | Reagovat

super, se těším na pokráčko:)

7 Hope Hope | Web | 8. srpna 2009 v 0:59 | Reagovat

ha a teď se tamm objeví Lily s Jamesem =oD teda, upřímně doufám, že ne, protože by to mohlo být zajímavé...kapitola byla úžasná =o) to, jak se Lily objevila u potterových, prostě to nemělo chybu =o) moc se těším na další =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly