close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

11.Kapitola - Být sám

22. září 2011 v 18:35 | Maysie |  Kouzlo *
Ahoj všichni Usmívající se ač nemožné, mám pro vás zbylé kapitolu ke Kouzlu! To koukáte co? Doufám že vás nepohorším, pokud se můj autorský styl změnil k horšímu Smějící se
Tak si kapitolu užijte a moc mě nekamenujte, snažila jsem se pro vás Mrkající




______________________________________________________________________________________________




"Lorelai, to jsi ty?" uslyšela hlas a otočila se.
"Ano mami," odpověděla a šla pozdravit svou matku. Nahodila vyrovnaný obličej a nedala nic znát.
"Co tu děláš holčičko? Měla jsi být s kamarády v domku, říkala jsi celé prázdniny?" podivila se Lořina máma a prohlížela si svou dceru.
"Ano, ale rozhodla jsem se jet s vámi, dlouho jsme spolu nikde nebyli," usmála se a matku objala. Potřebuju zmizet, někam hodně daleko…
"To je báječné, jedou s námi Smithovi, pamatuješ? Mají stejně starého syna, Nicka, vzpomínáš si?" Lori jen vyděšeně přikývla.
"Skvělé, jdu si zabalit," odpověděla s dávkou ironií, které si její matka nevšimla. No paráda, to mi chybělo. Potřebuju si odpočinout od všech druhů mužského pohlaví a teď tohle. No to bude paráda. Zabalila si pár nejpotřebnějších věcí, co našla doma. Většinu věcí totiž nechala v domě společně se Siriusem. Úzkostlivě padla na postel a rozplakala se. Nebreč ty hloupá, takhle je to dobře… jen se bojím jak to bude v září… poslední ročník…
***
Zrzka seděla na houpačce a hleděla do knížky. Nečetla, přemýšlela o své kamarádce a o pár posledních chvílích co se udály. Okolím se ozvalo prásknutí a před Lily se objevili dva z Pobertů.
"Evansová- kde je, kde?" vyhrkl Sirius a div se na Lil nevrhl. James ho v pravou chvíli zachytil.
"Opatrně, nesahat," ušklíbl se. Sirie jakoby Jamesovo doporučení nevnímal a zoufale se díval na Lily.
"Nevím kde je, vážně nevím," odpověděla klidně Lily a pohlédla na Jamese. Ten zakroutil hlavou a povzdechl si. Bylo mu kamaráda líto.
"Jak nevíš? Jste nejlepší kamarádky, musela ti říct-"
"Omlouvám se, ale neřekla. Neměl by jsi jí hledat, nepřeje si to, chce být sama," doporučila mu, aby ochránila kamarádku.
"Ale to nejde!" křikl a zaklel. Prsty si zajel do vlasů a zatahal se za ně. Musím jí najít, je to ironie, ale nesmí si myslet že jsme přesně takovej jako si myslela. Sakra, co to melu, jsem takovej, ale ona by mohla být ta pravá! Sirie se podíval na Jamese a Lily a za vteřinu byl pryč, přenesl se odhodlán, že Lory najde.
"Vážně nevíš kde je?" zeptal se Jimmy s nadějí.
"Nevím Ja-.. ehm, nevím. Odjela pryč. Nesmí jí hledat, už tak jí dost ublížil," povzdechla si.
"A co když ublížila ona jemu?" pohlédl na Lily a čekal odpověď. Zároveň v duchu zajásal. Chtěla mi říct jménem! Jen se neboj moje krásná Lily, brzo mi tak říkat budeš!
"Těžko říct," opáčila a zavzpomínala na chvíle, které strávili všichni čtyři společně. Že by bylo možné, aby se Black změnil? Nemožné… zkoušelo to tolik holek, a jen kvůli tomu že spolu museli nuceně trávit čas, tak si mám myslet, že se změnil? I když, proč by jí hledal… "Ehm, měl bys jít," probrala se ze zamyšlení a pohlédla na Jamese. Možná nechtěla, aby šel, ale řece mu to nebude říkat… ať zmizí a nenutí jí o něm přemýšlet.
"Nezašla bys na oběd?" zeptal se a ignoroval její vyhazov. Cože? Zve mě na oběd? Koketně nadzvedl obočí a prohrábl si své vrabčí hnízdo. Protočila oči. Nesnášela to. Není v Bradavicích, tady se nemusí chovat jako frajer, na nikoho dalšího to dojem neudělá.
"Bože Pottere, všechno zkazíš!" zasyčela a utekla do domu, práskla za sebou dveřmi. Jimmy se jen nechápaje díval za dívkou svých snů a přemýšlel, co udělal špatně. Nic ho nenapadalo. Zadíval se do okna, které vedlo na zahradu a zahlédl v něm Lil. Pár vteřin chlapce pozorovala a pak od okna odešla. Svěsil hlavu a po vzoru svého kamaráda zmizel pryč.
***
Pípající budík Lory vzbudil. Zatípla jej. Zdálo se jí o něm. Zdálo se jí o jejich společné noci. Proč mi aspoň ve snu nemůže dát pokoj, mám to už tak těžký, nechci na něj myslet, chci ho neznat, tak moc chci. Rukou si setřela osamělou slzu a odploužila se do koupelny. O dvě hodiny později už seděla na kameni na pokraji moře. Přes sluneční brýle hleděla do dálky.
"Hej, Ror!" vyděsil jí náhlý hlas. Ohlédla se. Běžel k ní Nick. Milovala společné dovolené s matčinými známými. Nesnášela, když jí tak říkal.
"Čau," pozdravila ze slušnosti a dál se dívala před sebe.
"Hledal jsem tě, poslala mě sem tvoje máma, prej tě mám rozveselit," zazubil se ve veselé náladě a přisedl si. Lor se odsunula.
"Chci být sama,"
"Jo, ale to máš smůlu," zasmál se a začal vyprávět nějakou veselou historku. Lory protočila oči, seskočila z kamene a šla se projít podél pláže. Ignorovala Nicka, který k ní stále mluvil a dožadoval se její pozornosti. Kéž by pro ní její matka stále nesháněla vhodnou partii. Tolikrát jí přece opakovala, že nechce. Ach, kde asi jsi? Hledáš mě? Nebo jsi rád, že jsem to vyřešila za nás za oba a zmizela? Nejspíš ano…
"Sakra, můžeš sklapnout Nicku?! Nemám náladu a nechci si povídat, chci být sama, kolikrát to mám opakovat!" chlapec se zasekl v půli slova a zíral na Lor. Ta se jen otočila a utíkala před ním po pláži. A nebo snad utíkala sama před sebou..?


O den později

Z mořského dna se na svět dralo slunce a svými paprsky ozařovalo břeh. V příchozích vlnách si dívka smáčela počátky nohou a nepřítomně koukala do dálky. Kéž by to šlo jinak. Kéž by se to nestalo. Pitomej fénix a pitomý kouzlo. Nemusela jsem tady teď sedět a přemýšlet o něm. Mohla jsem bejt volná… tedy, já jsem volná, fyzicky, ale ne vnitřně. Moje srdce už nepatří mně, jako před pár týdny. Co mi teď vlastně zbylo? Labilní stav a příznaky těžké choleričnosti, kdykoliv na mě někdo promluví. Paráda. Takhle to nejde, nikdo tady neví co se stalo a tak to ani nesmím dávat najevo. Nick je sice pošuk, ale zbytečně jsem na něj vyjela. Aspoň že to neřekl matce, zajímala by se co se dělo. A to nechci, chci to dusit dál jen v sobě, nadobro to udusit, protože až se za měsíc vrátím do Bradavic, musí to být, jakoby se nic nestalo… Utřela si slzy a vstala. Slunce už se pyšnilo pár metrů nad hladinou moře. Společně se svým stínem před sebou se vydala do hotelu.
***
Sirie seděl na lavičce před domkem, kde strávil měsíc s Lory. Pohledem pátral po okolí a vybavoval si chvíle, které mu tato místa spojovali. Několikrát ho tady navštívil James. Věděl dobře, že kamaráda najde tady. Přemlouval ho ať jde k němu, jako každé prázdniny. Domů by se Sirius nikdy nevrátil. Přesto zůstával v opuštěném domku. Sám nevěděl jestli čeká na její návrat a nebo zda chce být jen sám. Nejspíš oboje.
Procházel se po ložnici a prohlížel si její věci. Všiml si rámečku s fotkou, na které byla Lor se svou sovou. Vzal jí do ruky a zadíval se do dívčiny tváře. Proč jsi jen utekla? Myslela sis, že až se probudíš, tak tu nebudu já? Asi jsi měla oprávněný obavy. Přiznávám. Vlastně se ti ani nedivím. Jsem přece ten 'děvkař Black' . Bylo by fajn, kdyby se z nás prostě stali přátelé a to kouzlo by povolilo, bylo by vše v pohodě. Jindy už by jsme se nemuseli ani pozdravit. Ale bohužel, seš holka. A já děvkař. Teď by mi asi mělo bejt skvěle, za další čárku na seznamu. Ale není. Smazal bych všechny čárky jen pro tuhle jednu, jedinou.
Posloucháš se?! Co to meleš? Ozval se jeho vnitřní hlas. Ty, velkej frajer, co má každou, tu teď brečíš nad jednou?
Nepleť se do toho, kvůli tobě jsem tak zkaženej. Ale v jednom máš pravdu, nebudu tu fňukat. Sirie se zamračil a mrskl s rámečkem s fotkou o zeď. Roztříštil se a Lořina fotka vyklouzla ven.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tina Tina | Web | 24. září 2011 v 9:30 | Reagovat

Jůůů, super! Já už myslela, že se jí nedočkám! Vždycky sem zajdu jestli se tady něco neobjevilo a najednou takový překvápko! :-) Musela jsem si znovu přečíst kapitolku Zvrat, abych věděla jak to skončilo... a tenhle dílek je moc smutný :'-( ale krásně napsaný, myslím, že ses nepohoršila ;-)

2 maysie maysie | Web | 24. září 2011 v 16:29 | Reagovat

děkuju, já četla asi poslední 3 kapitoly, abych si to osvěžila :D

3 Nika Nika | Web | 25. září 2011 v 16:56 | Reagovat

Páni, vážne som bola presvedčená, že si s písaním sekla už navždy. :) Ale som rada, že som sa mýlila. Znamená to, že budeš normálne pokračovať, či len dopíšeš túto poviedku? Tvoje poviedky mám skutočne rada, potešilo by ma, keby si okrem tejto s nejakou začala. :)
Ale ku kapitole- musela som si prečítať asi 4 dozadu, aby som sa uviedla späť do obrazu. :D Neviem sa dočkať, že ako to bude ďalej pokračovať, najmä som zvedavá na konfrontáciu medzi Siriusom a Lai. :)

4 Maysie Maysie | 8. října 2011 v 12:16 | Reagovat

Pokračovat... to nevím, první cíl je dopsat tuto :) sama sem zvědavá jak to bude pokračovat :D Chybělo mi psaní, moje příběhy, tak jsem se odhodlala a napsala kapitolu :) já si musela pročítat taky několik z5 aby mi to vůbec navazovalo :) Tak mi drž palce ať dokončím :)

5 Hope Hope | Web | 4. března 2012 v 0:43 | Reagovat

hrozně moc se stydím, že jsem si kapitolu přečetla až teď, ale čas byl dlouho proti mně =o(
každopádně jsem ale ráda, že tahle kapitola tady je a já si ji mohla přečíst a doufám, že se dočkám i další ;o)

6 maysie maysie | 4. března 2012 v 16:20 | Reagovat

Určitě se dočkáte, jen mám teď před maturou tak na to není čas, ale CHCI to dokončit! :)

7 elena elena | E-mail | 1. května 2012 v 16:19 | Reagovat

je to super prosím další

8 lovely lovely | 27. června 2012 v 17:55 | Reagovat

ja tvoje poviedky jednoducho zboznujem...uzasne ich pises a ja sa vzdy tak velmi vzijem do deja ze az :D velmi by ma potesilo(urcite nielen mna:) kebyze sa tu objavi nova kapitola:))

9 Maysie Maysie | 21. srpna 2012 v 20:44 | Reagovat

Ahoj holky, tak když jsem se konečně odhodlala začít znovu psát, překvapivě mi došlo že jsme zapomněla přihlašovací heslo a jméno, takže se teď své vlastnictví stránek snažím prokázat blogu.cz, tak držte palce! :D

10 Angel Angel | 23. srpna 2012 v 10:01 | Reagovat

Huráááááá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly