close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

12.Kapitola - Návrat

26. srpna 2012 v 21:43 | Maysie |  Kouzlo *
Ahoj všichni, co jste zbyli a vracíte se na můj blog :) Udělám Vám radost, mám kapitolu ke Kouzlu! Sama se divím, že jsem to zvládla, snad to bude aspoň na úrovni...
Ať se líbí :)
PS: napiště mi do komentů, mám-li vůbec pokračovat :D
PS2: další kapča ve středu a v pátek :)




_________________________________________________________________________________________




"Ahoj," ozvalo se Nickovi za zády. Byla to Lor, která se nejistě přehupovala z pravé nohy na levou. Čekala na jeho odpověď. Dalo by se říct, že její náhlou milostí pozdravu jej zaskočila.
"No ahoj. Jsi vstala z mrtvých, či tak něco? Že se bavíš?" odvětil trochu rýpavě.
"Hm, měla jsem špatněj tejden, řekněme," odpověděla neurčitě a posadila se na druhé lehátko pod slunečníkem.
"Odpuštěno," zakřenil se.
"Neprosila jsem se o odpuštění," uvedla na pravou míru jeho konstatování a zadívala se do sluníčka.
***
V ruce držel brk a na stole před ním ležel pergamen. Grimasy jeho obličeje se měnili každou vteřinou. Ma jí snad žádat, aby se vrátila? Má jí to přikázat? Nebo doporučit? Co vlastně jí má psát? Vždyť ani neví, kde ji má hledat. Natož, jestli ten dopis dostane. No, teď zatím jen prázdný papír. Namočil brk do inkoustu a přesunul špičku hrotu k levému hornímu rohu pergamenu. Ukápla kaňka. Parádní začátek, ušklíbl se v duchu a vzal si čistý list. Začal psát.
O několik desítek minut později papír sroloval a vydal se za svým výrem.
"Najdi ji, rozumíš? Najdi Lai," poškrábal ho po temeni hlavy a vypustil k nebi. Výr byl za pár vteřin pryč.
"Tak co?" zeptal se James, "nějaký pokroky?" zeptal se nadějně.
"Žádný. Jen doufám, že ji najde,"
"A co potom, když nebude reagovat? Nechci ti to kazit Tichošlápku, ale když zmizela, asi chtěla zmizet od tebe,"
"Od tebe Evansová mizí celý roky, tak kdo je na tom hůř?" zasnažil se situaci zlehčit vtipem.
"Haha, fakt vtipný," ušklíbl se Jimmy a dodal, "je večeře, tak pojď," Sirie kývl a přemístili se k Potterovým.
O tři týdny později
"Mami? No ták, kde jsi?" obcházela pláž a hledala ji.
"Tady jsme," mávla na dceru a usmála se. "Kde jsi byla? Nick tě hledal," pousmála se matka a kývla k Nickovi, který seděl kousek opodál.
"V Azkabanu," utrousila ironicky. Nick a jeho rodiče jen nechápavě pohlédli na Lořiny rodiče. Copak nemůžu bejt sama bez Nicka nebo co? Má mě hlídat a dobývat? To těžko, takový pako. Protočila oči.
"Co to říkáš?" matka se zamračila a vzala Lori stranou. "Zapomnělas, že jsou mudlové?!"
"Stejně mi nerozuměli, klid. Chtěla bych odjet dřív, za týden začíná škola, potřebuju si ještě nakoupit nějaké věci," pokrčila rameny. Nesnesla tu samotu a dolézání Nicka. Chtěla klid doma anebo být s ním, ale to nešlo. "Pozvala bych k nám Lily, nebudu sama, neboj," dodala, když viděla matčin obličej. Vždycky byla moc starostlivá.
"No dobře, dorazíme, abychom vás odvezli na nádraží," souhlasila ne moc šťastně Lořina máma. Lori přikývla a šla si zabalit své věci. Díky bohu, další cestu letadlem bych asi nezvládla.

***

Stále zůstaval v domku, kde společně trávili několik dní. Nechtěl k Potterovým, protože by ho Jimmy stále utěšoval. Na stole stála láhev ohnivé whisky. Opít nebo neopít? Přemýšlel a soustředil se na láhev. Opít. Otevřel whisky a několikrát si loknul. Musím odsud zmizet, nemůžu tu bejt. V každý věci ji vidím.
Troubo, je to její dům, jasně že jí vidíš ve všem. Ozvalo se jeho druhé já a zasmál se. Zabalit a zmizet.
Neblázni, kam půjdeš? Máš tu volný pole, můžeš dělat, co chceš!
Nejsi… nebo nejsou moje názory hloupý? Prober se, není tu můj dům.
No dobře, tak si jdi užít ven, opij se, najdi si nějakou kočku a hned zapomeneš! Slíbil jsi, že nebudeš fňukat!
Máš pravdu. Loknul si znovu. "Jdu se bavit!" dal si další na kuráž a poté zmizel. Přemístil se do příčné ulice. Po paměti se dal cestou l vyhlášenému baru. Z venku rozpadlá barabizna, začarovaná kouzlem, aby ji našli jen vyvolení. "Můj třetí domov!" vyhrkl radostně a znovu si lokl z láhve.
"Ale, koho pak to tu máme!" Zasmál se barman, "sám Black? Dlouho jsem tě neviděl!"
"Dnes se dlouho zdržím, potřebuju se pobavit," utrousil krapet pochmurně při vzpomínce proč se jde opít.
"Co tak pochmurně? Je v tom snad ženská?" zasmál se barman znovu a podal Siriusovi sklenku whisky.
"Co tě nemá," zalhal Sirie, "nech tady tu flašku rovnou celou," řekl a hodil na stůl pár mincí. Barman přikývl a odešel se věnovat dalším hostům. Sirie vypil sklenku a nalil si další. Zapomenout, aspoň na pár hodin. V tom je whisky skvělá pomoc.
"Ale ale…" ozvalo se Siriusovi za zády. Něčí ruka mnula jeho rameno. Otočil se a pohleděl na osobu za sebou.
"Wendy," užasl a ironicky se pousmál.

***

Dobalila si své věci a zamířila znovu na pláž rozloučit se. "Tak já mizím, mějte se tu všichni hezky," rozloučila se s přítomnými a políbila rodiče na tvář.
"Doprovodím tě na letiště!" přispěchal Nick.
"Vezmu si taxíka, díky," odpověděla s klidem, zamávala a zamířila rychle za roh, kde měla připravený svůj kufr. Nick se sklesle vrátil na své lehátko. Ozvalo se hlasité PRÁSK a Lorelai Schellová byla pryč.
Objevila se před Lilyiným domem. Pustila svůj kufr na zem a šla zazvonit. Otevřela Petunie.
"Ehm, ahoj, je doma Lily?" Lilyina sestra něco zasyčela a zavřela dveře. Lor povytáhla obočí a chystala se zazvonit znovu. V tom dveře otevřela Lily.
"Ahoj!" hlesla Lily nadšeně.
"Ahoj," objaly se, "jak se máš?"
"Tak ráda tě vidím! Pojď dál," popohnala kamarádku dovnitř. Rory čapla svůj kufr a šla za přítelkyní. "Co tu vlastně děláš? Měla jsi být ještě s rodiči," zeptala se a podala Lory limonádu s ledem.
"Jo, ale vrátila jsem se dřív, potřebuju nakoupit nějaký věci, znáš to," pokrčila rameny, " vlastně jsem tě přišla ukrást. Než odjedeme do Bradavic, tak bychom mohly být u nás, naši se vrátí až poslední den. Můžeme jít vše nakoupit a tak… já tě potřebuju Lil, je mi mizerně," řekla a schovala si hlavu do dlaní. Lil se jen smutně podívala na svou kamarádku.
"Samozřejmě, hned si zabalím, řeknu to naším a můžeme vyrazit. Pomůžeš mi s balením?" Lory souhlasně kývla. "Usměj se trošku," zaprosila Lil a dostal se jí úsměv, "aspoň se snažíš, to oceňuji," usmála se a znovu kamarádku objala. "Bude líp!" špitla a odebraly se do Lilyina pokoje.
"A jak jsi se měla Lil?" zeptala se Lory do ticha. Svou kamarádku znala, měla něco na srdci. Věděla, že jde o Siriuse a proto se na to ani nezeptala.
"Víš... hledal tě tu, byl tu asi 10 minut po tom, co jsi odešla, vím že je to Black a Black to bude… ale vypadal že mu vadilo že tě ráno nenašel,"
"Asi mu vadilo, že nenašel mě, místo abych já nenašla jeho," odpověděla a začala skládal Lilyiny hábity do kufru.
"To si nemyslím, víš-"
"Mě je jedno co si myslíš! Kdyby to byl Potter, tak je to Potter a nic se na tom nemění, prostě je to Black!"
"Tak proč si s ním spala, když to víš!" vykřikla. Poté nastalo ticho. Lorelai se se slzami v očích zakoukala provinile na kamarádku a pokývala hlavou.
"Protože jsem blbá," zašeptala, "a nejspíš zamilovaná do nejhoršího chlapa na světě! A nevím co s tím dělat…" povzdychla si a utřela si slzy, "i kdyby tam ráno byl… a byl by tam další ráno… bála bych se, že jednou tam prostě nebude, znáš ho, omrzím ho a půjde jinam, kluk jako on si může vybírat,"
"Ale to ty taky! Zlato, podívej se, jak teď vypadáš… brečíš tu kvůli klukovi, kterého nechceš a který za to nestojí… Buď přestaň brečet, nebo jdi za ním, když tě tam srdce táhne!" Lory vytřeštěně zírala na kamarádku.
"Co? Ty mi radíš tohle? V tom případě si dobal kufr a posílám tě za Jamesem, už se na vás taky nemůžu dívat, je to jasný Lil, tak si to konečně přiznej," Lor vracela útok.
"Ne, v žádným případě, vytáčí mě, jak se chová, to… nejde," zakroutila zrzka hlavou.
"Tak vidíš," povzdechla si Lory a zaklapla kufr, "zabaleno," nahodila úsměv a sedla si na postel.
"Jo, můžeme vyrazit," odpověděla zrzka a odešla se rozloučit s rodiči.
Achjo, kde asi jsi a co děláš? Ať se přemlouvám jakkoliv, lezeš mi do myšlenek, do snů… já už nevím jak na tebe, Siriusi Blacku…

***

"Tati?"
"Ano Jamesi?" muž se pousmál a pobídl syna, aby si sedl.
"Víš, já s Lily nechodím," povzdechl si a pan Potter se zatvářil překvapeně, "ale chtěl bych!" dodal kvapně, "ale nevím jak na to," dodal sklesle a pohlédl na otce.
"A kde je problém? Je to úžasná dívka, přišla za tebou, určitě tě má ráda,"
"Nejspíš ne. Víš, občas je to v pohodě, povídáme si a pak najednou to je jiná Lily a úplně vyletí a odežene mě, fakt to nechápu," řekl a pokrčil rameny.
"Tak ji někam pozvi, třeba je nervózní z ostatních, buďte sami. Víš, jak to chodí, kup ji kytku, překvap ji doma… a tak," zamyslel se pan Potter, už je to pár let co nadbíhal dívkám.
"No," zaváhal James, "Jestli to zkusím, tak musím vybrat kytku, s kterou nebude bolet, až mě s ní zmlátí," řekl a pousmál se.
"Proč by tě mlátila kytkou? Koukám, to jsou dnes jiné poměry,"
"Ale to já jen tak," zasmál se James při představě, jak ho jeho láska mlátí kytkou. "Takže překvapit říkáš," zamyslel se nad plánem a vstal, "díky tati!" poděkoval a zmizel ve svém pokoji.
***
Druhý den ráno
Silná bolest hlavy jej vyrušila ze spánku. Sakra, moje hlava… chtěl nahmatat noční stolek, ale vedle něj bylo prázdno. Byl zmatený. Oproti tomu na druhé straně zívla jakási dívka. Sirie si promnul oči a zamžoural skrz přímé světlo.
Wendy… A do háje!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LilyE LilyE | 26. srpna 2012 v 21:50 | Reagovat

skvělá kapitolka tuhle povídku miluju jen tak dál :D

2 Angel Angel | 27. srpna 2012 v 14:55 | Reagovat

Díky, díky, díky. Povedená kapitola, určitě pokračuj dál

3 Hope Hope | Web | 7. září 2012 v 15:53 | Reagovat

ach, Maysie, víš jak jsi mě potěšila? nevíš, tak teď už jo =o) já jdu rychle číst další kapitolu =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly