Ahoj :)) taky jsem si dala na pilno a mám další kapču:)
_______________________________________________________________________________________________________________
Slunce pomalu vycházelo a probouzelo Londýn. Po chvíli se paprsky dostaly až do pokoje londýnského bytu, kde spaly dvě mladé čarodějky. Jednu z dívek paprsky vzbudily. Zamžourala do světla a pak se podívala na hodiny. Bylo šest ráno. Stejné ráno jako když tenkrát prchala od Siriuse. Vstala a zatáhla závěsy, aby slunce neprobudilo i Lily. Vrátila se do postele a snažila se znovu usnout. Snažila se nemyslet, jak to bude vypadat, až za 5 dní nastoupí do Bradavického expresu, až ho potká. Jak se bude chovat? Bude se jí snažit vyhledat a získat nebo ji bude ignorovat jako každou předtím? Těžko říct… chtěla být tvrdá a nedat nic znát, ale věděla, že pokud na ní bude naléhat, že to nevydrží a rozbrečí se, ale to nechtěla.
Proč by mě hledal? Určitě necítí to co já. Akorát si lámu hlavu nad zbytečnostma. Sazím na ignoraci, povzdychla si a převalila se. Z rozjímání jí vyrušilo neklidné vrtění ve vedlejší posteli.
"Ne, nelíbej mě…a… nebo ano…Jamesi…" Lor se musela usmát. Nechala kamarádku ve snu flirtovat a šla uvařit kávu. Zapnula kávovar a sobě udělala horkou čokoládu. Nepřítomně listovala starými novinami a pozorovala probouzející se Londýn. Po chvíli vzala šálek čokolády a šla na balkón. Ze čtvrtého patra pozorovala zaplňující se ulici, lidi pospíchající do práce. Najednou leknutím upustila svůj šálek dolů. "Sakra!" zaklela a sledovala, kam hrneček dopadne. Znervóznil ji totiž chlapec, podobný Siriusovi. Že to není on si byla jistá až ve chvíli, kdy se otočil. Chudák, jen kvůli tomu že je mu podobný, ho málem zabiju hrnkem. Schellová, ty jsi vážně na prášky, zasmála se sama sobě a pro jistotu se vrátila dovnitř.
Za půl hodinky do kuchyně přišla Lily. "Dobré ráno," pozdravila a Lor jí pozdrav oplatila. Zamyšleně si nalila šálek kávy a usedla naproti Lory.
"Tak jakej byl sen?" rýpla si černovláska a uculila se.
"Jaký by měl být?" zeptala se a dělala hloupou.
"Moc dobře vím, co se ti zdálo. Mumlala si ze spaní! Nelíbej mě… polib mě!" dořekla a začala se hlasitě smát. Zato zrzka pomalu rudla. "Dokonce jsi mu řekla jménem," podotkla Rory a významně pokývala hlavou. Lily se také zasmála.
"Bylo to jako živé," řekla nevěřícně.
"A jak to dopadlo?" nadzdvihla černovláska zvědavě obočí.
"Líbali jsme se a já mu pak dala facku," zasmála se, "a pak jsem se probudila," řekla na půl smutně, "kdybych se neprobudila, určitě by to zkusil znovu," zapřemýšlela s dávkou humoru. Lory vybuchla smíchy.
"No to nemyslíš vážně, tak mu to dovol i mimo sen a uvidíš, jak budeš spokojená," mrkla a snažila se Lily dodat odvahy.
"No nevím, ve snu si aspoň neprohlabuje ty svoje neposlušný vlasy a neříká mi Evansová,"
"No tak, Lil, vždyť to má svoje kouzlo, musíš se to naučit mít ráda a ne nesnášet, ostatní holky z toho padaj na zadek," zasmála se znovu a podala Lily croisssant ke snídani, "máš poslední rok, pak ti to bude chybět, uvidíš,"
"To se ještě uvidí," řekla paličatě Lil a zamyslela se.
***
Opatrně vstal z postele, aby dívku vedle sebe nevzbudil. Do prdele, do prdele..! Opakoval si dokola v duchu. Rychle si natáhl kalhoty a jako Tichošlápek se vykradl z cizího pokoje.
"Hej, Blacku, přijd zas někdy! Byla to zábava!" křikl na něj barman, připravující podnik na další noc.
"Jo, jasně," procedil skrz zuby a vyběhl ven. Tak to jsem posral. Zanadával v duchu a mířil na hlavní část Příčné ulice.
Co to meleš, udělals dobře, ozvalo se svědomí, chtěl sis užít, užil sis. Co víc bys chtěl?
Já se chtěl opít, na chvíli zapomenout, ne mít něco s Wendy!
Nepřemýšlíš snad pořád o Lorelai? Nechala tě, tak se smiř, Black nedolízá!
Něco málo pravdy máš… ale co když je to ta pravá?
Ta pravá neexistuje, každá je pravá do jisté chvíle. A jestli máš tu smůlu a je to ta pravá, tak už nic neuděláš, protože až zjistí tohle, už tě určitě nebude chtít vidět. Anebo to vědět nemusí. No, asi si to vážně podělal. Shodlo se svědomí a pak raději zmizelo do ústraní.
"Lai?!" křikl najednou Sirius a doběh bez přemýšlení dívku kousek od něj. Chytil ji za rameno a obrátil k sobě. Dívka vyděšeně vykřikla a dívala se na neznámého chlapce. "Sakra, promiň, spletl jsem se," řekl rozmrzele a dívku pustil. Otočil se a zmizel rychleji, než dívka odpověděla. Co si myslíš, že děláš? Vyspíš se s jinou a pak běžíš bezhlavě za nějakou co je jí podobná, si blázen. Celý zmatený si nevšiml, že pravá Lorelai Shellová, právě prošla na druhé straně ulice se svou kamarádkou a zašla do obchodu s pergameny.
***
"Lory, koukej," hlesla rudovláska a mávala na kamarádku. V ruce držela ramínko s letními šaty.
"Ty jsou skvělý," odpověděla Rory, "kup si je a už jen čekej na pozvání na rande,"
"Jsi hrozná," zasmála se Lil, "ale beru je, určitě se budou hodit," řekla si tajemně a vysnívala si, jak se v nich prochází po rozkvetlých loukách. Už jí chyběl jen doprovod.
***
"Hej, Blacku!" Sirius se otočil a spatřil několik mužů. Matně si vzpomněl, že je jednou obral v kartách.
"No to mi ještě chybělo," povzdychl si, jakoby to dnes už nestačilo.
"Přišel si nám vrátit naše peníze?" zeptal se nejtlustější. Okolo sebe měl další čtyři muže.
"Nauč se hrát karty, když neumíš prohrávat, nic ti nedlužím," řekl ledabyle a v kapse držel hůlku.
"Dnes bez kouzel a podvodů," řekl muž a kývl na své kumpány, "Chyťte ho!"
"Já nepodváděl!" křikl Sirie. Než stačil vyndat hůlku byl z každé strany chycen a bez hůlky. Dva zbylí postávali poblíž, kdyby jich bylo potřeba. Hůlku a podali svému veliteli. Ten si ji ze zájmem prohlížel. "To seš takovej chudák, že jdeš na jednoho v pěti?" zasmál se a odpovědí mu byla rána do břicha. Tiše zaúpěl.
"Vidím to na dlouhý rozhovor, kamaráde, začneme tím, že nám zaplatíš,"
"To asi těžko," odsekl. V kapse měl jen pár zbylých mincí.
"To se ještě uvidí!" řekl hromotluk naštvaně a poručil dalších pár ran.
***
"Jamesi, vylez už z té koupelny," zavolala matka na syna, "Co tam děláš chlapče?" vedle paní Potterové se objevil pan Potter a významně pokýval hlavou.
"Má schůzku drahoušku," řekl své manželce a objal ji. James vylezl ven a zamračils se na matku.
"Neříkej mi chlapče," utrousil nevrle a upravoval si vlasy.
"Tady je někdo nervózní," zasmál se Jamesův táta.
"Ukaž, skus to takhle," řekla paní Potterová a ukočírovala Jamesovi vlasy.
"Vždyť vypadám jak trouba," řekl nespokojeně a vlasy si opět rozcuchal. Otec se jen zasmál a zadržel svou paní, aby syna přečesala znovu.
"Nezapomeň na kytku," mrkl na Jamese.
"Kytka, jasně, kytka!" řekl zmateně a vyběhl k nejbližšímu květinářství.
O několik minut později stál před domem Evansových. Odkašlal si. "Ahoj Evansová- ne to je blbý… Ahoj, to jsem já- ještě stupidnějš, to neumíš mluvit?… Ahoj Lily, jdu tě pozvat, nechtěla bys..- sakra. Tohle nevyjde," mumlal nervózně. Znovu si odkašlal a odvážně zazvonil. Před sebe vystavil tři růžové růže a čekal. Otevřela Petůnie.
"Co chceš?" vyštěkla protivně.
"Co chceš?" vyštěkla protivně.
"Ehm, je doma Ev-…Lily?" za Petůnií se objevila paní Evansová.
"Ty musíš být James?" zeptala se a nadzvedla obočí.
"A-ano," zakoktal a napjatě čekal, co bude dál.
"Není tu, je s tou jako je ona, čarodějnicí," vyštěkla Petůnie se záští.
"Mlč a jdi do svého pokoje!" paní Evansová ostře okřikla svou druhou dceru. "Omluv to chování, nemá váš svět ráda," pousmála se Lilyina matka.
"To je v pořádku," odpověděl zdvořile celý zaskočený. Tak protivného mudlu snad ještě neviděl.
"Ach ano, Lily, je u Lorelai v Londýně, napíšu ti adresu," řekla a zmizela za dveřmi, než stačil cokoliv říct. Za chvíli se vrátila, "tady," podala Jamesovi kousek papíru s londýnskou adresou.
"Děkuju, paní Evansová,"
"Rádo se stalo, hezký večer," řekla paní Evansová s úsměvem a zavřela dveře. Tuhle možnost James nečekal. Zkrátka myslel, že ji překvapí doma a vyhodí ho nebo ne, ale že bude u Lory? Mám tam jít a zjistit situaci? Nebo sehnat Siriuse a říct mu to? Ale jak, když od včera není k nalezení a neodpovídá na zprávy? Evansová by mě zabila. Sakra, to je situace. Když tam nepůjdu, stejně zjistí, že jsem ji hledal, zamyslel se a přemýšlel jak dál, zjistím situace a pak ho najdu, rozhodl se. Ozvalo se hlasité prásk a Jimmy zmizel.



Skvělá kapitola, skvělá povídka. Moc se mi líbil nervózní James ale chudák Siri, musilo ho to bolet( jako ta rána do břicha).Těěšim se na další.