Ahoj, tak tu máte další kapču ke kouzlu :) Mám teď skvělou brigádu, kde se nudím, takže se to píše samo a přiznávám, začíná mě to vtahovat po dlouhé době zpět, do tohohle kouzelně krásnýho světa :)
Tak přeji krásné počtění, a prosím, pokud stále čtete tuto povídku, dejte mi to najevo, abych měla další a větší motivaci psát, píšu to pro vás, sama o takovýh příbězích můžu jen snít :)
Dejte mi důvod dát do na papír! :) (na blog :P )
_______________________________________________________________________________________________________________
Lory stála před dělící přepážkou a neměla se k pokračování. "Stejně ho tu potkáš, tak pojď, nebo nám to ujede," ozvala se Lily. Lory se zoufale ušklíbla a odhodlala se k průchodu přepážky. Neklidně se otáčela na všechny strany, aby ho viděla dřív než on ji.
"Co to bylo?" zasmála se najednou, když se jí vyskytl pohled na Lily, jak automaticky zamávala na Jamese a pak se rychle zrudlá otočila a dělala, že se nic takového nestalo. Na Lory se jen ušklíbla a rychlím tempem pokračovala k vlaku. Stále ho neviděla. Nevěděla, jestli jí to víc vadí anebo naopak.
"Lil, vidělas ho?" zeptala se, když se usadily do volného kupé. Lory stáhla okénko a zadívala se na nádraží.
"Vždyť jsem na něj mávala," přiznala neochotně a zakroutila hlavou.
"Siriuse, ne Jamese!"
"Promiň, ne jeho jsem neviděla," přiznala zahanbeně. Lory potřásla hlavou nad kamarádkou a dál pozorovala nástupiště. Vlak sebou cukl a na nástupišti postávali jen samotní rodiče, mávající svým ratolestem. V uličce se ozval smích a dveře jejich kupé kdosi otevřel. Obě se s leknutím otočily. Ve dveřích vykoukl usměvavý James. Za ním se objevil Remus a Peter. V Lor by se v té chvíli nikdo krve nedořezal. Napjatě čekala, neschopná slova.
"Můžeme si přisednout? Všude je plno," zalhal James a usmál se. Okamžitě se nahnal vedle Lily, která jen přihlížela.
"Omlouvám se, nešel zadržet," pousmál se omluvně Remus a s Peterem si sedli vedle Lor.
"Jamesi, měli by jste si najít vlastní kupé!" vychrlila rychle a pozorovala dveře kdy se v nich objeví. Dveře se zacvakly za Peterem.
"Není tady," přerušil ji Remus. Zmateně se dívala z jednoho na druhého. Jak není? Vždyť musí jet do školy!
"Cože?" vyštěkla a zadívala se na Jamese, "vždyť tu musí být!"
"Není tu. Myslel jsem, že je to pro tebe uzavřený téma?" odpověděl James a nadzvedl obočí. Lory se zamračila.
"Ano, ale stejně bych ráda věděla, proč tu není," dodala a sledovala ostatní. Remus se podíval na Jamese a pak zpět na Lorelai.
"Je v nemocnici," řekl stroze James.
"Je mu něco?" vylekala se a dožadovala se odpovědí.
"Teď už nic. Nedělej se starosti, navíc říkal, že už tě vyhledávat nebude, tak se nemusíš bát," zodpověděl Lořiny otázky a pak se začal věnovat Lily. Zesmutněla, i když si ho nechce pustit zpět k tělu, pořád pro ní něco znamená a chce aby byl v pořádku. Říkal, že už tě vyhledávat nebude… Jamesova slova ji ranila. Nechtěla, aby jí hledal, ale doufala, že se o to pokusí a nevzdá se. Toužila, aby o ní bojoval, ve skrytu duše ano. Vždyť přece říkal, že mě hledá, tak proč to vzdal? Zadívala se do plynoucí krajiny a utřela si zbloudilou slzu.
***
Po sedmé a naposled dosedli studenti posledního ročníku k zahajovacímu ceremoniálu. Lorelai často hleděla ke dveřím a čekala až se otevřou. Neotevřely se po celou dobu rozřazování prváku a ani o večeři. Po večeři všichni zamířili do svých společenských místností. Lory šla s Lily.
"Ještě někam musím zajít," špitla Lily a zmizela za rohem než Lorelai stačila kývnout. Sama s průvodem nebelvírských studentů došla do společenské místnosti. Posadila se na pohovku, kde před koncem loňského roku, pod nátlakem kouzla, strávila několik nocí. Do křesla naproti si přisedl Remus a začetl se do oblíbené knihy. Chvíli váhala, ale nakonec se rozhodla zeptat.
"Remusi?"
"Ano?"
"Vím, že jsme se nesnášeli, a málem se zabili… proto to kouzlo, ale řekni mi prosím co s ním je, vím, že bych se ptát neměla, ale chci to vědět," Remus se soucitně pousmál.
"Vím jen to, co říkal James," odpověděl nejistě, "říkal, že potkal někoho, kdo-" než Remus dořekl své, přihnal se do společenky James a přistál na pohovce vedle Lory.
"Hele, kde je Evansová?" zeptal se zmateně. Lory protočila oči.
"Za prvé, Pottere," zdůraznila příjmení, aby pochopil, "jmenuje se Lily a pokud jí sedmým rokem budeš říkat příjmením, nikdy s tebou na rande nepůjde, chápeš? V tom je to kouzlo," rozhodila rukama. "Už chápeš?" James zmateně koukal a nepřítomně pokýval hlavou.
"A za druhé, myslela jsem, že je s tebou," řekla nechápavě a rozhlédla se po společence. Po chvíli jí to došlo. Téměř zapomněla na zvláštní kamarádství své kamarádky se zmijozelským studentem. Nikdy to přátelské pouto nechápala, ale nikdy neřekla nic proti.
"No, to teda není," zhodnotil situaci a vytrhl Lory z rozjímání.
"Třeba už je v pokoji," řekla, i když věděla, že není. Věděla, že bude někde se Snapem, a že Jamesova reakce, by jeho šanci si s Lil konečně vyjít, úplně pohřbila. James přikývl a začal si hrát se svou zlatonkou. Rory se zvedla a zamířila do pokoje. Byla unavená a nechtěla tam být, kdyby náhodou přišel Sirius. Zachumlala se do postele a vzpomínala na letní prázdniny.
O tři dny později
Společně s Lily mířila na další hodinu. Paradoxě na obranu proti černé magii. Měl by tam být a znovu by na sebe měli útočit, aby je znovu spojilo kouzlo a pak by všechno mohli udělat jinak. Třeba by se vážně stali přáteli, kdyby se nenechali unést alkoholem. Přátele? To ne. Zašklebila se. To, že by se z nich stali přátele, bylo nepravděpodobné už od začátku. Navíc, i představa toho byla komická. Dopadlo to tak, jak by mnozí předpokládali. Jen na detail, že většina by sázeli na úprk Siriuse.
"Hele, Lil," přerušila Lory ticho a podívala se na kamarádku. "Bylas včera se Severusem?"
"Jo," přitakala Lily a dál listovala učebnicí obrany.
"Hledal tě James,"
"Jako posledních šest let," usmála se zrzka.
"Pravda," ukončila rozhovor. Došlo jí, že začít mluvit o jejich divném přátelství a na druhé straně o nenávisti Jamese k Snapeovi, by bylo zbytečné. Z rozjímání, jak taktně kamarádce naznačit, aby dala brýlatému chlapci šanci, a neukazovala se před ním se Snapem, už kvůli zdraví zmijozelského studenta, ji vytrhl rozhovor okolo jdoucích dívek.
"Už je tady!"
"No konečně, nemohla jsem se dočkat celé prázdniny!"
"No konečně, nemohla jsem se dočkat celé prázdniny!"
"Je na ošetřovně, právě ho přepravili z nemocnice Sv.Munga!"
"Hned po hodině se za ním stavím," zasmála se přihlouple blondýna, kterou si Lory matně pamatovala jako Siriusovo zrušené rande. Rory vrhla pohled na Lily.
"Sama víš, co děláš, tak už běž, omluvím tě," řekla Lily soucitně.
"Děkuju," špitla a vydala se k ošetřovně. Pospíchala, nemohla se dočkat, až ho uvidí. V duchu se napomenula, neměla by za ním chodit, ale chce mít jistotu, že mu nic není. Došla před dveře ošetřovny a chvíli nejistě vyčkávala. Z dveří vyběhly dvě dívky, nejspíš z pátého ročníku. Vyhnuly se Lory, přičemž na ní vyslali zamračený pohled a špitaly si mezi sebou.
"Chudáček spí, je celý pomlácený…" skoro fňukala jedna. Druhá něco zamumala, ale to už Lor neslyšela. Spí, to je dobře. Oddychla si. Jen doufám, že nepředstíral spánek, aby se jim vyhnul, to by mu bylo podobné. Ušklíbla se naopak. Potichu otevřela dveře a vešla dovnitř. Obhlédla celou ošetřovnu, až našla jedinou obsazenou postel. Tiše se k ní vydala. Když uviděla Siria klidně spát, srdce se jí zastavilo a vlna zachvění jí projela od konečků prstů až do břicha. Byla to radost a nebo nejistota?
"Slečno Shellová, co tu děláte? Jestli jste další obdivovatelka pana Blacka, tak je mi líto-" objevila se madam Pomfreyová. Lorelai se vyděsila a obrátila se čelem k ošetřovatelce.
"Ne, ne, ne!" tišila madam, aby Siriuse nevzbudila, "nejsem obdivovatelka, jsem jeho přítelkyně," dodala a madam Pomfreyová se zamračila.
"Ale to jsou všechny slečny," odpověděla nedůvěřivě a dolila do sklenice na nočním stolku nevábný lektvar.
"Tak jsem to nemyslela," bránila se rozpačitě, "myslela jsem tím, že jsem jeho kamarádka a… měla jsem strach, co s ním je," vysvětlovala na svou obranu. Navíc nikdy nechtěla být nazývána, jednou z těch přítelkyň Blacka.
"Ah tak, už si vzpomínám, to kouzlo na konci loňského roku," dodala a pousmála se, "tak se to panu řediteli povedlo," zachichotala se a pohledem zkontrolovala Siriuse. Lor ignorovala mylnou domněnku slečny Pomfreyové. Nic se mu nepovedlo…
"A jak mu je?" zeptala se Lory znovu a nervózně postávala.
"Ah ano," vzpomněla si ošetřovatelka a zakoukala se do svého notesu, "zlomenina ruky už je téměř zahojená, nalomené žebro už je taky v pořádku, už jen ty pohmožděniny, na to žádný lektvar nemám," nespokojeně se zamračila a podívala se na Lory. "Dnes večer ho pustím, jen chci mít pod kontrolou ruku pana Blacka, než zabere poslední dávka lektvaru,"
"Panebože," vydechla vyděšeně.
"Ano, ale teď už je to dobré," odpověděla ošetřovatelka naposled a pak zmizela do své pracovny. Lory se rozhlédla po ošetřovně, aby se ujistila, že je nikdo nepozoruje a přistoupila k chlapci blíž. Prohlížela si jeho zbídačený obličej.
"Chvíli tě nechám samotného a ty skončíš takhle," povzdechla si a opatrně si přisedla na kraj postele. "Proč jen to s tebou musí být tak složité," pousmála se. Konečky prstů se pomalu blížila k jeho tváři. Toužila po doteku. Prsty se jí klepali, ale přece jen se tváře dotkla a pohladila ho. To mi chybělo. Láskyplně a jemně Siriuse hladila po tváři. "Co se ti jen stalo? Vypadáš vážně hrozně… Co jsi komu zase proved?" při představě, jak se Siriusovi mstí nějaká odmítnutá dívka, se musela uchechtnout. Po chvilce sebou cukla. Tohle nesmíš… sakra, musím zmizet, kdyby ses probral a viděl mě, asi by sis myslel, že jsem blázen, jak jsi mě už několikrát nazval, pravda. Uteču od tebe a teď bys mě tady našel, jak sedím u tebe a klepu se strachy, jestli ti něco není. Vážně jsem blázen.
"Sbohem Sirie," špitla a vstala z postele. Naklonila se letmo jej políbila. Pak rychle opustila ošetřovnu.



jé, to je hezké =o) mám to čím dál tím radši a proto mě těší, že tě to zase vtahuje do úžasného světa povídek =o) zdá se, že si tady někdo konečně uvědomuje, co pro něj Sirius znamená...nebo se pletu? =o) ano, Jamesi, říkej Lily jménem a ne příjmením, vždyť už jsi dospělý, ne? =o)))
moc se těším an pokračování =o)