close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

21.Kapitola 2/2 - Kouzlo

4. října 2012 v 20:31 | Maysie |  Kouzlo *
Ahoj všem, co tuhle kapitolovku stále čtete :) Mám tu pro vás poslední kapitolu! :)
Musím dodat, že se stydím, protože se táhla 4 roky... a to už se sakra ostuda :)
První poděkování: Děkuju Hope, že povídku stále jako jedna z mála čte a vždy zanechá komentář :)
Děkuju Nice, že se mnou povídku začala psát a dala tak námět :)
Věnování: Věnuju jí Hope, protože, jak jsem už psala, stále povídku čte, má ji ráda a za to jsem jí vděčná! :)
Po povídce se mi bude hodně stýskat... po těch dvou paličácích, Lory a Siriusovi... zamilovala jsem si je :)
Tak doufám, že se poslední kapitola bude líbit, a kdo dočte, zanechte prosím komentář, budu moc ráda!
PS: musím se pochlubit, že je to moje třetí dokončená kapitolovka, a stejně jako předešlé dvě, má 21 kapitol :) to asi bude moje osudové číslo :D Takže oko bere a užijte si čtení :)))


______________________________________________________________________________________________________________


Drby se jako obvykle šíří rychlostí blesku a tak nebylo překvapením, že do druhého dne věděl celý hrad, že Sirius Black nespal s Wendy Bradeovou, ale techtle mechtle přeci jenom byly. Což Siriusovi přilepšilo a Wendy neuškodilo. Stále zůstávala v pomyslné síni slávy dívek, které měli tu čest, mít něco s Blackem. Spíše je tím nominovaly ty dívky, které nebyly tak krásné, aby mezi ně patřily. Kupodivu, poslední, kdo tuto novinku také zjistil, byl sám Sirius.
"Cože??? Vážně?" vypálil se sebe a zakuckal se dýňovým džusem.
"Vážně!" potvrdil James nadšeně a horlivě přikyvoval.
"Jak jsi to zjistil?"
"Na tréninku to říkal Josh, který chodí s Melindou, ta je z Mrzimoru... a ta to ví od Cindy a to je holka, která se baví s Kate a ta se baví s Wendy," vysoukal ze sebe s námahou Jimmy.
"Tak podrobně jsem to nepotřeboval," zasmál se Sirius a radoval se z nové informace. Nejraději by zjistil, že nebylo nic, ale pořád lepší, že věděl, že spolu minimálně nespali. A k tomu, že veškerá snaha o cokoli, pramenila z Wendy Bradeové a ne z něho, jelikož byl zlitý na mol.
"Ty jména jsem si vymyslel, ani nevím, jak se jmenuje holka Joshe, natož nějaký další," zasmál se Dvanácterák a zbystřil, protože do velké síně vstoupila Lily.
"No a kde je Loreai? Ví to vůbec?" zajímal se. Od jejich posledního rozhovoru ji neviděl. Rozhlížel se po nebelvírském stole, ale nikde nebyla.
"Ví to od soboty, sama Bradeová jí to řekla," odpověděla zrzka na otázku a přešla k Jamesovi, který si ji přitáhl na klín a dlouze políbil. Sirius trpělivě vyčkával, až bude moci položit další otázku.
"Ahoj krásko," šeptl dívce do ucha a políbil ji do vlasů. Pozdrav mu oplatila polibkem. Přerušilo je až Siriusovo odkašlání.
"Tak když to ví už dva dny, proč za mnou nepřišla? Řekla, že to jediný nepřekousne," nechápal a Lily jen pokrčila rameny.
"Sama jsem jí celý víkend neviděla. Nejspíš řeší věci ohledně stěhování," řekla smutně a James ji objal. Sirius nic nechápal. Jediná překážka byla pryč a Lor v tuhle chvíli taky.
"Říkala ti, kdy se bude stěhovat?" Lil záporně zakroutila hlavou, "já už to nechápu, kde je teď problém?" řekl zoufale a svalil se na stůl.
"Možná v principu. Nespal jsi s ní, ale stejně si s ní něco měl," trhla rameny a uvažovala nahlas. Být na kamarádčině místě, udělala by to samé. Určitě by se s nově získanou informací nevrhla Jamesovi kolem krku a okamžitě mu neodpustila.
"Já nic takovýho nechtěl!" neudržel naštvané emoce a doslova na Lily zakřičel.
"Uklidni se Siriusi," vložil se do rozhovoru James, "nám to dokazovat nemusíš," Siri smířeně pokýval hlavou a znovu se posadil.
"Musím na to jinak," řekl odhodlaně a vytratil se z velké síně.

***

Lory se v pozdních odpoledních hodinách vrátila na Bradavický hrad a zamířila do společenské místnosti. Protože byla neděle a na říjnové počasí bylo stále krásně, většina studentů byla na školních pozemcích a pozorovala podzimní zapadající slunce. Nebylo tudíž divu, že ve společenské místnosti sedělo jen pár studentů nižších ročníků. S úlevou zamířila do své ložnice. Byla ráda, že nepotkala nikoho ze svého ročníku, aby nemusela vše vysvětlovat, obzvlášť to, jak vypadá její stěhování. Otevřela dveře do pokoje a zůstala zaraženě stát ve dveřích. Od prahu dívčího pokoje byly poházené okvětní lístky růží, které vedly k Lořině posteli. Pousmála se a zamířila po vyzdobené cestě. Odtáhla závěs své postele a s úžasem pozorovala kreativitu, kterou připisovala Siriusovi. Na vteřinu posmutněla, že tam na ní nečeká on sám, polonahý mezi okvětními lístky růží, bylo by mu to podobné. Možná, při pohledu na výzdobu, v duchu doufala. Utvrdil by ji tak v jejím rozhodnutí. Z růžových lístků sestavil přes celou postel slovo Promiň a naopak rudé okvětní plátky ledabyle poházel po zbytku postele. Musela se zasmát nad plyšovým psem, který byl přesnou kopií Siriuse, a to doslova. Najednou se otevřeli dveře a do pokoje vstoupila Lily.
"Lory! Kde jsi byla?" vypálila ze sebe, jakoby se bála, že kamarádka opět zmizí a pak se pozastavila nad výtvorem v jejich pokoji, "teda, já koukám," řekla užasle. Netušila, že Sirius je na to schopný jít, až tak jinak.
"Taky koukám," pousmála se brunetka a vzala do ruky plyšového psa a došla s ním k Lily, "přesná kopie," ušklíbla se zvesela. Už zrzce vyprávěla o incidetu v Hagridově srubu. Lil na komentář nereagovala a vzala Lory za ruku a dotáhla ji k posteli, kde se společně posadily.
"Kde jsi byla?" Lory si povzdechla. To, že došla bez otázek do pokoje, neznamenalo, že jejich přímý útok ji nezastihne v pokoji.
"Řešila jsem s rodiči stěhování. Když mi to mamka psala, ze dne na den, dost mě to zaskočilo a proto jsem vám nic neřekla," okomentovala dění okolo sebe a Lil chápavě přikyvovala, "ale vypadá rozumně. Normálně dokončím školu tady a pak chce, abych za nimi přijela do Austrálie. Přijala tam s tátou práci, kvůli tomu co se tu děje, moc si bere ty řeči o pánovi zla, jak mu říkají. Chce být co nejdál a myslí si, že Austrálie nás zachrání, tenhle týden se s tátou stěhují," vychrlila ze sebe a smutně se usmála. Před ním je neochrání ani obrovská dálka.
"To je dobrá zpráva, že nemusíš odejít ze školy," pousmála se Lily, i když posmutněla. Lory jen kývla. Nedovedla si představit, že by Lory byla tak daleko. Stejně jako si nedokázala představit, že už jen několik měsíců a opustí Bradavice. Už se nikdy neuvidí denně. Chvíli společně mlčely. Lily nevěděla, co říct a Lory vzpomínala na matčina slova.
"Nehodlám se stěhovat," řekla odhodlaně po dlouhé chvíli ticha, "řekla jsem jim to. Můj život a přátele jsou tady. Navíc, budu plnoletá a můžu si dělat, co chci," pokrčila rameny, i když představa, že její rodiče budou tisíce kilometrů od ní se jí nelíbila. Naopak, představa přátel a Siriuse tisíce kilometrů od ní, byla kupodivu hůře stravitelná.
"Vážně???" ujišťovala se Lil.
"Vážně!" přitakala zvesela a objaly se.
"Ani nevíš, jak se mi ulevilo! Všichni jsme se báli, že odjedeš a už tě neuvidíme!"
"Jen tak se mě nezbavíte," ušklíbla se a podívala se na vyzdobenou postel, "co si myslíš o tomhle?" podívala se na Lil a rukou přejížděla po okvětních plátcích.
"Že se překonal," spokojeně pokývala hlavou, "co teď budeš dělat? Se Siriusem?"
"Já nevím. Vím jen to, že on a vy jste důvod, proč se nikam stěhovat nehodlám. Když jsem přemýšlela, co je pro mě důležitější… a tím přemýšlením myslím rodina vs láska a přátele… Možná je to další chyba, ale on je něco jako můj důvod ráno vstát a usmát se do dalšího dne. Víš jak to myslím," drkla do zrzky a té bylo vše jasno. Však taky předešlá vyhrocená situace, kdy o Jamese málem přišla, jí otevřela oči. "Stejnak bych si po škole chtěla najít vlastní byt a odtrhnout se od rodičů," uvažovala nahlas a obhajovala své rozhodnutí, "bude to dálka, ale jsme kouzelníci, díky přenášení jsem tam kdykoliv a hned. Myslím, že hlavně díky tomu to mamka pochopila a nechala mě jít vlastní cestou," pousmála se.
"Jsem vážně ráda Lor. Ale teď, bys to měla říct Siriusovi, to že on je tvůj důvod," pousmála se Lily a byla zvědavá, na jejich usmiřování.
"Ještě nevím, jestli jsem připravená mu odpustit. Teda, překousnout to," řekla se a rozvalila se do postele plné růží.
O pár desítek minut později šla Lory do prefektské koupelny. Od Lily si zjistila heslo. Byla tam jen párkrát, ale dnes měla chuť se uvolnit v obrovské vaně s obří pěnou a nikým nerušená. Cestu ji zkřížila vznášející se lilie. Rozhlédla se po chodbě, ale nikdo tam nebyl. Pobaveně zakroutila hlavou a lilii si vzala. Věděla, že je od Siriuse, cenila si jeho snahu, ale ke smíření měla ještě daleko. Pak už jen párkrát zabočila chodbou a dostala se do prefektské koupelny. Mávla hůlkou a nechala napouštět vodu, zatímco se svlékala. Po chvíli, když byla voda napuštěná, přešla k vaně a pomalu do horké vody sklouzla. Vlasy si stáhla do drdolu a opřela se o okraj. Zavřela oči a naslouchala kapkám, dopadajícím z kohoutků. Její myšlenky sklouzly k tmavovlasému chlapci.

Ach Siriusi… proč to musí být takhle? Chtěla bych se zbavit toho vnitřního pocitu, co mě nutí chovat se takhle… možná je to proto, že je to moje vina a tím je to horší… smutně si povzdechla. Z dumání ji vytrhlo cvaknutí dveří.
"Tohle jsou prefektské koupelny a je tu obsazeno," řekla nevzrušeně. Byla skryta pod hustou pěnou, takže se neměla čeho bát.
"Ale ty nejsi prefektka," ozval se známý hlas.
"A ty nejsi prefekt," řekla a otevřela oči. Otočila hlavu a střetla se s jeho pohledem. "Jak jsi věděl, že tu jsem?" zeptala se a než stačil odpovědět, odpověděla si sama, "ten váš plánek," jen přikývl a šel blíž. "Proč tu jsi?" položila mu další otázku, i když věděla, že ona je odpověď.
"Moc dobře víš proč. Můžu se přidat?" zeptal se a šibalsky na ni mrkl. Na chvíli se zarazila. Svým gestem ji připomněl Siriuse na začátku prázdnin. Kdy se ještě neměli v lásce a rýpavě se pošťuchovali.
"Samozřejmě, že ne," řekla jasně, odvrátila svůj pohled a tak, že to neviděl se pousmála. Znejistěl. Touto cestou to zřejmě nepůjde a tak odhodil vyrovnanou masku a přisedl si na okraj vany. Boty měl sundané, tak si vyhrnul kalhoty a máčel si ve vodě nohy.
"Lai, já už nevím, co bych udělal. Omluvil jsem se, udělám cokoliv, jen mi řekni co," řekl prosebně, "líbily se ti kytky?" zeptal se nadějně. Lory jen pokývala hlavou a Sirius spokojeně kývl. Nejasnost, jak se dostal do dívčích ložnic, nechala plavat. "Jak tě tu mám udržet? Aby ses nestěhovala?" změnil téma, na to, co ho trápí.
"Siriusi-"
"Myslím to vážně, řekni mi, jak to mám udělat!"
"Siriusi!"
"Nenechám tě odejít, prostě ti to nedovolím!"
"Nikam se nestěhuju!" zakřičela, aby přehlušila Siriovi hlasité úvahy.
"Nedovolím! Cože? Teda, to je super. Vážně!" řekl nadšeně. "Jak to? Neber to špatně, jsem moc rád, že se nebudeš stěhovat, ale jak to?" podíval se na Lor. Zhluboka se nadechla a obrátila pohled před sebe.
"Nemohla bych se odstěhovat," řekla po chvíli ticha, "mám tady svůj život, kamarády, po škole práci… a i lásku," řekla do ticha. "Prostě bych nemohla," chvíli oba mlčeli a pak se odvážil zeptat.
"Tak proč, když tu zůstáváš kvůli mně - nám… proč se mi vyhýbáš?" nechápal.
"Musíš mi dát čas," zopakovala znova větu, kterou řekla už několikrát.
"Ale já už nemůžu, tebe to neničí?!" rozčílil se a postavil.
"Ničí! Ale prostě nemůžu!" už se neopírala o kraj vany, ale stále byla schovaná pod pěnou. Obrátila se k Siriusovi čelem.
"Já už nemůžu," řekl zklamaně a obul si boty. "Takhle to nejde. Buď mi teď odpustíš a vrátíš se nebo už dál čekat nebudu," řekl jasně a Lory mlčela. Sama sváděla vnitřní boj. Vyskytla se jí vzpomínka, na polibky, na štěstí a doteky… na druhé straně obličej Wendy Bradeové, jak se jí směje. Byl to už jen její boj, Sirius nemohl dělat nic. Oči se jí zalily slzami, ale neodpovídala a mlčela.
"Jak chceš," řekl naštvaně a odcházel.
"Siriusi!" křikla na něj a rychle vylezla z vany, "neodcházej!" snažila se chlapce zastavit, ale ten šel dál. Když k němu téměř doběhla, zabouchl jí dveře před nosem a nechal tam Lory samotnou. Se slzami se svezla po stěně zdi dolů a rozplakala se. "Neopouštěj mě…" šeptala mezi vzlyky a nezastavitelně se rozplakala.

***

Druhý den ráno Lory nekomunikovala. Lily se snažila zjistit, co se stalo, ale Lor o tom nechtěla mluvit. Nesnášela se za svou hrdost a neústupnost, protože kvůli tomu ztratila lásku, kvůli které tu zůstává. Mlčky šly na snídani. Cestou je doběhl James a zpomalil Lily.
"Co se děje?" šeptal, aby je Lor neslyšela a dali hnědovlásce náskok, "se Siriusem není řeč, věčně nadává a ráno zmizel, než jsem se probudil,"
"Lory od chvíle, co se včera vrátila z prefektské koupelny mlčí, nadává a střídavě pláče. Myslí si, že to nevím," řekla rozmrzele, "netuším co se stalo-"
"Já už jo," uvědomil si James, "Sirie chtěl včera plánek, myslím, že ji hledal," objasnil včerejší situaci, "myslíš, že…?"
"Myslím, že to nedopadlo dobře," řekla zrzka, vzala Jamese za ruku a zamířili do velké síně za Lory. Brunetka seděla sama u stolu a na malé kousky trhala croissant, který ani neochutnala. Když si přisedla Lily s Jamesem, odvrátila uslzený pohled a potlačila slzy. Pohledem hledala Siriuse, ale nikde nebyl.
"Lory?" ozvala se po chvíli ticha zrzka. James ji podpořil pohledem. Sám se do toho montovat nechtěl, nevěděl jak.
"Uvidíme se na hodině," řekla a utekla od stolu, dřív, než stačili reagovat. Lily si jen povzdechla a zabalila do brašny dva croissanty, kdyby si její kamarádka snídani rozmyslela. U východu Lory zastavil Remus. Chtěla ho obejít, ale zastoupil ji cestu a chytl ji za ruce. Donutil ji odtrhnout pohled od podlahy a věnovat pozornost jemu.
"Přestaň plakat, všechno to dobře dopadne," ujistil ji, jakoby věděl, co se stalo a snad i víc než ona.
"Už to dopadlo špatně," řekla pesimisticky.
"Utři si ty slzy, nesluší ti," podal dívce kapesník. Utřela si slzy a vysmrkala se.
"Jen co ho vyperu, vrátím ti ho," řekla a ušmudlaný kapesník zastrčila do kapsy.
"Nech si ho. Hlavně ať už nemáš důvod ho použít. Všechno bude dobré," pousmál se Rem.
"Moc tě nechápu," přiznala, "víš něco, co já ne? Protože jinak, mluvíš z cesty," zašklebila se.
"Jen to, že máš jít do ředitelny," mrkl na ní a bez dalších slov odešel na snídani za Jamesem a Lily.
"No super," zesmutněla. Nebyla si vědoma, že by něco provedla, a tak jen doufala, že to nejsou špatné zprávy od rodičů. I když teď by bylo jedno, jestli její rodiče změnili názor, a hodlali jí chtě nechtě odvléct do Austrálie, protože Siriuse ztratila.
Před vstupem do ředitelny na ní čekala její kolejní ředitelka. Pozdravila, sdělila chrliči heslo a úsměvem zmizela chodbou. Netrpělivě stála na stoupajících schodech a čekala, až vystoupají k vstupním dveřím. Neochotně zaklepala. Dveře se ve vteřině otevřeli a Lory vešla dovnitř. Zamířila rovnou před ředitelův stůl, kde seděl.
"Dobrý den," pozdravila a ředitel přikývl. Pod vousy se spokojeně usmíval. "Stalo se něco, pane řediteli? Něco ohledně rodičů?" hádala. Netušila, proč tu je, ale jiný důvod nenacházela.
"Slečno Shellová, dozvěděl jsem se znepokojující informaci," řekl na oko znepokojeně. Lor nadzvedla obočí a stále nechápala.
"Co se stalo?" vůbec nereagoval na Lořinu otázku a pokračoval dál.
"Nedáváte mi jinou možnost," usmál se a rukou pokynul do druhého rohu místnosti. Lory se zmateně otočila a spatřila Siriuse. Postával ležérně v rohu a měl ruce v kapsách. Po Brumbálově pokynutí přešel vedle Lory a mlčel. Na rtech mu hrál šibalský úsměv a Lory nebyla schopna slova. "Fawkesi, prosím," ozval se ředitel a přerušil mlčení. Lor zmateně odtrhla svůj pohled od Siriuse a sledovala fénixe, jak nad nimi krouží. Když si uvědomila, že ví, co se chystá, vyděšeně vykřikla. Ředitelnou se ozvalo tiché prásknutí a pak se rozlehlo ticho. Fénix se usadil zpět na své bidýlko a sledoval dění v místnosti. Ředitel se spokojeně usmíval. Než stačila Lory cokoli říct, přistoupil k ní Sirius a přehodil si ji přes rameno.
"Říkal jsem ti, že ti nedovolím odejít, ať už do Austrálie, nebo ode mě," poděkoval řediteli a zmatenou Lorelai na svých zádech odnesl z ředitelny.
"Ty jsi se zbláznil," řekla se smíchem. Konečně po dlouhé době se šťastně usmála.
"Já tě varoval," řekl a až na točitém schodišti dívku postavil na zem. Zadíval se Lory do očí a vzal její tvář do svých rukou. Díval se na ni něžně a s láskou, kterou tak dlouho postrádali oba dva.
"Víš, že jsi můj život?" zeptala se a slzy měla na krajíčku. S úsměvem přikývl.
"Ty jsi můj," řekl a krátce Lory políbil. "Už ti nikdy nedovolím odejít," zašeptal a konečně ji vášnivě políbil.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kouzlo - Tak co, líbilo se? Nezklamala jsem? :)

Super! :)
Dobré, ale čekala jsem víc :/
Děs :(

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 4. října 2012 v 23:46 | Reagovat

první ti chci moc poděkovat za věnování! mile mě překvapilo a věř, že i ono samotné mi zlepšilo náladu ;o)

já být na místě Lory, tak se mu taky okamžitě nevrhnu kolem krku...nejsem blázen :-D jen ať ho nechá vydusit, to si koneckonců zaslouží O=o) ale samozřejmě chci happy end!
JAK vypadá její stěhování? žádné se konat nebude, že jo? =o)
polonahý Sirius mezí okvětními lístky růží? hm, to bych si líbit nechala :-D
NEEE! Lory se přece nemůže přestěhovat do Austrálie a nechat v Anglii Siriuse samotného! to prostě nejde! =o(
YES! nehodlá se stěhovat! Lory se nehodlá stěhovat! *tančí vítězný tanec*
důvod ráno vstát a usmát se do dalšího dne - moc hezky řečeno =o) taky bych někoho takového chtěla a hlavně potřebovala
ach, lilie, má oblíbená =o)
nepřijde za ní do prefektské koupelny Sirius? to by se mi líbilo O=o)
ANOOO! *znovu tančí vítězný tanec :-D* a jak to ví? myslím, že i bez Pobertova plánku by ji našel ;o)
napadlo mě, že si tu lilii mohla dát do toho drdolu =o)
jak se do těch ložnic asi dostal? řekla bych, že v tom bude mít prsty jedna zrzka ;o)
ach ne! Lor neplakej =o(
jen si vybíjej zlost na nevinném croissantu, Lory, proč by ne =o)
ach, já budu brečet! hezky to vymyslel, i když si nemyslím, že zrovna pomocí kouzla by ji měl u sebe držet, ale na druhou stranu se ta povídka jmenuje kouzlo, že, takže co =o)
bylo to krásné! já jsem strašně ráda, že jsi tuhle povídku dopsala! mám ji hrozně ráda =o) škoda, že už je konec =o( stejně si myslím, že by si Lory a Sirius zasloužili epilog...popřemýšlej o tom ;o)

a ještě znovu děkuju za věnování! i když nebylo potřeba, protože tuhle povídku jsem si oblíbila už tehdy, kdy jsem na ni poprvé narazila ;o)

2 Shirley Shirley | 11. října 2012 v 22:32 | Reagovat

Nadherna povidka! :-):-) <3<3<3

3 Maysie Maysie | E-mail | Web | 11. října 2012 v 23:04 | Reagovat

Děkuju holky :))

4 Angel Angel | 12. října 2012 v 10:51 | Reagovat

Nááááááááááááááááááááádhera, líp to ani dopadnout nemohlo

5 LilyE LilyE | 12. října 2012 v 19:53 | Reagovat

Tahle kapča byla nádherná, suprová, boží, romantická a prostě ááááááááááááá :-D . Je supr že Lory nakonec neodjede do tý Austrálie a ještě lepší že jsou ti dva spolu. Tahlencta povídka se mi moc líbí a souhlasim s Hope, ti dva si fakt zasloužej epilog. Jen škoda že už to končí :-( .

6 Maysie Maysie | E-mail | Web | 12. října 2012 v 20:10 | Reagovat

Děkuju :)
Lil, už jsem říkala Hope, že kdybych psala epilog - byl by podle knih HP, takže by to dopadlo zle. (Šťastnej epilog mám u Můry a Motýla) Tak vše nemůže dopadnou dobře :D Já se jen držím a odhodlávám se, kdy se to zlomí a která povídka nebude mít dobrej konec:D
Není to totiž můj styl, špatný konce se mi píšou blbě, ale jednou to přijde! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly